4 VSPH 1444/2015-B-23
MSPH 78 INS 32642/2014 4 VSPH 1444/2015-B-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužnice Jiřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Fingerova 2182/7, Praha 5, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 32642/2014-B-17 ze dne 19. června 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 32642/2014-B-17 ze dne 19. června 2015, s e v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku označeným usnesením Městský soud v Praze neschválil oddlužení Jiřiny anonymizovano (dále jen dlužnice; bod I. výroku) a na majetek dlužnice prohlásil konkurs (bod II. výroku) s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 18.12.2014 (A-10) zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením. V průběhu insolvenčního řízení soud zjistil následující skutečnosti: -dlužnice v insolvenčním návrhu označila své závazky vůči 18 věřitelům v celkové výši 951.266,50 Kč; -do insolvenčního řízení dlužnice se přihlásilo 30 věřitelů dlužnice s pohledávkami v celkové výši 5.984.875,01 Kč, které jsou co do částky 2.927.612,06 Kč zajištěné a co do částky 3.057.262,95 Kč nezajištěné. Insolvenční správce popřel při přezkumném jednání pohledávky věřitelů pouze v rozsahu 303.845,39 Kč; -dlužnice neměla námitky proti pohledávkám věřitelů pouze v rozsahu 1.229.876,12 Kč, když ve zbytku co do částky 4.754.998,-Kč pohledávky věřitelů popřela. Dlužnice při přezkumném jednání popřela pohledávky věřitelů č. 3, 16, 18, které sama označila v insolvenčním návrhu, naopak uznala pohledávky věřitelů 12 věřitelů, a to č. 1,45,6,7,8,11,14,17,19,26,29,30, kteří v návrhu uvedeni nejsou;

-ze zprávy insolvenčního správce JUDr. Ing. Pavla Fabiana (dále jen správce) plyne, že mu dlužnice přes opakované výzvy nedoložila výši svého příjmu, ani neuhradila žádné zálohy na odměnu správce, přestože jí to soud uložil; -na schůzi věřitelů dlužnice informovala soud o tom, že pracuje u společnosti Lidl za mzdu ve výši 10.000,-Kč měsíčně, nemá žádný další příjem a výslovně uvedla, že nepodniká; -soud byl třetí osobou telefonicky upozorněn na skutečnost, že dlužnice soudu zamlčela příjmy z její podnikatelské činnosti, když organizuje a realizuje kurzy přípravy sushi. Soud prvního stupně ověřil, že je dlužnice evidována v živnostenském rejstříku, bylo jí přiděleno IČO 61280020. Dlužnice uvádí pro kursy sushi kontakt jako Jiřina Holubová- anonymizovano , rodné příjmení dlužnice je Holubová. Dlužnice přes výzvu nedoložila příjmy z tohoto či jiného podnikání, na dotaz emailem odpověděla, že jsou kursy na měsíc červen 2015 obsazeny; -k potvrzení svých dalších příjmů zaslala dne 7.5.2015 dlužnice soudu darovací smlouvu, na jejímž základě jí bude Jozef Aron poskytovat po dobu trvání oddlužení dar ve výši 12.000,-Kč měsíčně. Usnesením ze dne 19. 5. 2015 (B-14) bylo dlužnici uloženo, aby předložila doklady o svých příjmech. Podáním ze dne 2.6.2015 toliko sdělila, že její příjem od společnosti Lidl za měsíc březen činil 2.500,-Kč, za měsíc duben 2015 pak 4.000,-Kč.

Soud prvního stupně citoval § 405 odst. 1, odst. 2 IZ a § 395 odst. 1 písm. a), odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a uvedl, že nelze jinak, než přístup dlužnice považovat za lehkomyslný a nedbalý. Dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla podstatnou část svých závazků, shora popsaný rozpor mezi insolvenčním návrhem a výší zjištěných pohledávek nelze považovat za pouhou nesrovnalost, případně opomenutí dlužnice. Dlužnice neusiluje o přiměřenou výdělečnou činnost, nebo takovou činnost formou podnikání realizuje, ale soudu tuto skutečnost zamlčela. Konstatoval, že není smyslem oddlužení, aby celé břemeno splátek nesly třetí osoby, aniž by se dlužnice jakkoli snažila, ač jí v tom objektivně nic nebrání, tyto příjmy ve prospěch maximálního možného uspokojení věřitelů navýšila vlastní výdělečnou činností. Proto soud prvního stupně postupoval podle § 405 odst. 1, odst. 2 IZ, oddlužení neschválil a na majetek dlužnice prohlásil nepatrný konkurs, neboť byly splněny podmínky § 314 odst. 1, písm. b) IZ.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a dlužnici povolil oddlužení plněním splátkového kalendáře. Namítala, že soud prvního stupně při rozhodování nevzal v úvahu celkovou situaci dlužnice a její zdravotní stav. V době podání insolvenčního návrhu si dlužnice neuvědomovala, že nemá k dispozici veškeré podklady, z nichž by měla vycházet, výhrady k pohledávkám se snažila uvést při jednání soudu, k čemuž jí nebyl dán dostatečný časový prostor. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně o tom, že by neusilovala o dostatečný příjem, je však handicapována právě insolvenčním řízením, když údaje o něm jsou veřejně dostupné. O zaměstnání usiluje, telefonické oznámení třetí osoby naopak svědčí o tom, že dlužnice se dlužnice snaží o zajištění příjmu, na dobu od 27.1.2014 do 31.12.2016 živnost přerušila. Odpověď dlužnice na email byla její obchodní strategií, když nebylo vhodné potenciálnímu zájemci sdělovat, že nemá na červen 2015 zakázky, konkrétní termín v emailu požadován nebyl a celý jeho text připadal dlužnici zvláštní. Dlužnice má nabídku stálého zaměstnání od 1.9.2015 od společnosti Dussmann.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal podle § 212 a 212a o.s.ř. usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 14/2012).

Insolvenční soud má při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností. Na nepoctivý záměr dlužníka ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ lze dle odvolacího soudu usuzovat též v situaci, kdy dlužník v návrhu na povolení oddlužení neuvede (zatají) většinu svých věřitelů nebo závazků.

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že dobrodiní institutu oddlužení náleží především čestnému a poctivému dlužníkovi, tedy dlužníkovi, který projevuje zřetelně patrnou snahu dostát svým splatným závazkům tak, aby žádný z jeho věřitelů nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo jejich rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení (srov. § 5 písm. a) IZ). Pokud dlužník takový úmysl nesleduje, nelze oddlužení povolit ani schválit. Jinými slovy řečeno, i kdyby dlužník jinak splňoval minimální kvantitativní kritéria oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. b) IZ), nemá na oddlužení automaticky nárok, lze-li s přihlédnutím ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím dlužník sleduje nepoctivý záměr.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice ve svém návrhu na povolení oddlužení, v jeho kolonkách č. 07, 17, 18, 19 a 20 (A-1) a rovněž v připojeném seznamu závazků opatřeném prohlášením o jeho správnosti a úplnosti závazky vůči 18 věřitelům s pohledávkami v celkové výši 951.266,50 Kč (Invest Real

Service, s.r.o., PEPSICO CZ, s.r.o., CETELEM ČR, s.r.o., Citibank Europe Plc., Česká televize, Luboš Ledecký a Lucie Ledecká, Česká spořitelna, a.s., Pražská správa sociálního zabezpečení, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, Všeobecná zdravotní pojišťovna, ABC Českého hospodářství, a.s., VB Leasing CZ, s.r.o., Web 4 alol, s.r.o., Conceptic Česká republika, s.r.o., Karlova firma s.r.o., Denis Riediger, L´Oreal Česká republika, s.r.o.) s tím, že všechny závazky jsou nezajištěné. Dlužnice dále uvedla, že má příjmy z dohod o pracovní činnosti ve výši 158.400,-Kč ročně, nemá žádnou vyživovací povinnost, vlastní byt na adrese Fingerova 2182/7, Praha 5 v hodnotě 2.800.000,-Kč.

Do insolvenčního řízení se však včas přihlásilo 30 věřitelů (z toho 16 věřitelů, které dlužnice v návrhu ani v seznamu závazků neuvedla, a to Mgr. Ing. Jiřího Proška, Tomáše Konsoura, Hypoteční banku a.s., O2 Cech Republic, a.s., Společenství domu čp. 2178 až 2185, Pražskou energetiku, a.s., Československou obchodní banku, a.s., RADIO UNITED SERVICES, s.r.o., Oborovou zdravotní pojišťovnu, T-Mobile Czech Republic, a.s., Zdravotní pojišťovnu ministerstva vnitra, Halinu Jaryšovou, Plzeňský Prazdroj, a.s., RWE Energie, s.r.o., Finanční úřad pro hlavní město Prahu a Úřad práce České republiky. Celková výše nezajištěných pohledávek činila 3,057.262,95 Kč, výše zajištěných pohledávek činila 2.927.612,06 Kč. Dlužnice při přezkumném jednání zcela popřela pohledávky toliko šesti věřitelů, z nichž tři sama uvedla v insolvenčním návrhu aniž by však jakkoli vyjádřila, že je popírá.

Značný počet věřitelů (16) a vysokou výši jejich pohledávek, jež dlužnice neuvedla (zatajila) v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení ani v seznamu svých závazků, z nichž přitom při přezkumném jednání popřela v celém rozsahu pohledávky toliko tří věřitelů, o nichž by bylo lze uvažovat, že o nich dlužnice nemusela vědět (jejich pohledávky dlužnice neuznala ani zčásti a současně nebyli uvedeni v seznamu závazků) a o jejichž seznamu prohlásila, že je správný a úplný, nelze dle odvolacího soudu uspokojivě a hodnověrně vysvětlit odvolací argumentací dlužnice, která spíše svědčí nejméně o jejím nedbalém a lehkomyslném přístupu. Pokud by totiž dlužnice přípravě insolvenčního návrhu věnovala náležitou pozornost, těžko by opomenula více než polovinu svých věřitelů stejně jako fakt, že dva z věřitelů mají zajištěné pohledávky, přičemž zástavní práva jsou zapsána v katastru nemovitostí a váznou na bytu, v němž dlužnice bydlí.

Odvolací soud k tomu připomíná, že v seznamu závazků byla dlužnice povinna jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je jí známo, že vůči ní mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči nim pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužnice osoby blízké nebo osoby, které tvoří s dlužnicí koncern, měla dlužnice tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužnice měla v seznamu závazků stručně uvést, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Měla-li dlužnice věřitele, o kterých je jí známo, že proti ní mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti ní uplatňují, měla je uvést odděleně. U pohledávek těchto věřitelů měla dále označit věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále měla dlužnice uvést, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (§ 104 odst. 3 IZ).

Citované ustanovení upravující náležitosti seznamu závazků dlužníka nepovažuje odvolací soud za natolik komplikované nebo nesrozumitelné, aby podle něho nemohla dlužnice sestavit pravdivý a úplný seznam všech svých věřitelů, tedy včetně těch, jejichž pohledávky zpochybňuje (neuznává je, neboť je nepovažuje za oprávněné). Jinými slovy řečeno, pokud dlužnice přistupovala k sestavení seznamu svých závazků natolik nezodpovědně, že v něm uvedla méně než polovinu svých věřitelů (všichni dlužnicí označení věřitelé pohledávky nepřihlásili), nelze to důvodně omlouvat výhradami uvedenými v odvolání, neboť neznalost zákona nikoho neomlouvá. To platí tím spíše, že návrh na povolení oddlužení lze podat jen na formuláři, jehož podobu včetně předvyplněného vzoru a pokynů k jeho vyplnění má dlužnice bezplatně k dispozici na webových stránkách ministerstva spravedlnosti. Pokud se dlužnice s uvedenými poklady dostatečně neseznámila a neopatřila si podklady k řádnému sestavení seznamu závazků, jde tato okolnost toliko k její tíži.

Odvolací soud zastává názor, že si oddlužení zaslouží výlučně dlužník, jenž aktivně spolupracuje s insolvenčním správcem a soudem prvního stupně, tedy který před nimi nic neskrývá a zavčasu je úplně a pravdivě informuje o svých poměrech. Dle mínění odvolacího soudu je v dané věci dán důvod proto neschválení oddlužení, kterým je nepoctivý přístup dlužnice spočívající ve zjištěném značném rozdílu mezi počtem věřitelů a výší jejich pohledávek uvedených v návrhu na povolení oddlužení a skutečným stavem, jenž vyšel posléze najevo.

Lze přisvědčit i závěru soudu prvního stupně o tom, že domáhá-li se dlužnice dobrodiní oddlužení, při úvaze o jeho proveditelnosti splátkovým kalendářem není s předpokladem poctivosti jejího záměru slučitelné, pokud zjevně neusiluje o přiměřenu výdělečnou činnost. Jinak řečeno, poctivě se vůči svým věřitelům nechová dlužník, který pro splátkový kalendář nabízí jen příjmy ze sjednané finanční pomoci třetí osoby, aniž by se sám jakkoli snažil, ač mu v tom objektivně nic nebrání, tyto příjmy ve prospěch maximálního možného uspokojení věřitelů navýšit vlastní dostatečnou výdělečnou činností (srov. usnesení Vrchního soud v Praze č.j. 3 VSPH 848/2012) Pokud dlužnice deklarovala, že o získání příjmu usiluje, omezila se toliko na obecné a ničím nedoložené tvrzení, uzavření pracovní smlouvy ani nabídku zaměstnání od 1.9.2015 rovněž ničím nedokládala.

Za situace, kdy soudem prvního stupně správně zjištěný skutkový stav věci zůstal nezměněn i za odvolacího řízení a důvody pro neschválení oddlužení shledané soudem prvního stupně (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ) byly v odvolacím řízení potvrzeny, když dlužnice ani v odvolacím řízení ničím hodnověrně nevyvrátila soudem prvního stupně správně zjištěný nepoctivý záměr a důvody bránící schválení oddlužení, lze uzavřít, že soud správně postupoval podle § 405 IZ, když oddlužení dlužnice neschválil a na její majetek prohlásil konkurs.

Proto postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení v napadeném rozsahu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 31. srpna 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková