4 VSPH 1415/2015-B-34
KSPH 35 INS 33972/2013 4 VSPH 1415/2015-B-34

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice Andrey anonymizovano , anonymizovano , bytem Libouň 20, 257 06 Zvěstov, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. května 2015, č.j. KSPH 35 INS 33972/2013-B-23,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. května 2015, č.j. KSPH 35 INS 33972/2013-B-23, se mění tak, že se oddlužení dlužnice nezrušuje a konkurs na majetek dlužnice se neprohlašuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze zrušil schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužnice Andrey anonymizovano (dále jen dlužnice; bod I. výroku), na majetek dlužnice prohlásil konkurs (bod II. výroku), rozhodl, že konkurs bude projednán jako nepatrný (bod III. výroku) a stanovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 30.1.2014 (A-10) byl zjištěn úpadek dlužnice a povoleno jeho řešení oddlužením a usnesením ze dne 3.7.2014 (B-11) bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře s datem první splátky 25.8.2014, přičemž povinnost k zasílání splátek uložil soud přímo dárcům dlužnice Dušanu Rothovi a Janě Halamové. Ve zprávách ze dne 6.1.2015 a 4.2.2015 insolvenční správce sdělil, že dlužnice neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, jelikož ani jeden z jejích dárců nehradí peněžitá plnění dle darovacích smluv a není hrazena ani záloha na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce s tím, že do února 2015 uhradili dárci dlužnice pouze 2.200,-Kč a dluh na odměně a nákladech správce činí již 10.868,-Kč. K jednání k projednání příčin neplnění splátkového kalendáře konanému dne 26.5.2015 se řádně předvolaná dlužnice bez omluvy nedostavila, a proto ji soud nemohl poučit o povinnosti navýšit příjmy a vymáhat plnění z darovacích smluv. Insolvenční správce při jednání uvedl, že dlužnice nesdělila, že od ledna pracuje u zaměstnavatele V-TRADE s.r.o., jenž se správci sám ozval. Dále uvedl, že dlužnice má deponovánu částku 5.500,-Kč, s ohledem na nízký příjem dlužnice nebylo za leden nic strženo, z darů bylo za celou dobu trvání oddlužení plněno pouze 4.400,-Kč, nezajištěným věřitelům nebylo dosud nic zaplaceno a naopak dlužnici vznikl nový dluh vůči insolvenčnímu správci ve výši 10.868,-Kč.

Soud vyslovil domněnku, že v případě darovací smlouvy uzavřené s Dušanem Rothem, z níž nebylo nikdy plněno, se zřejmě jednalo o fiktivní právní úkon za účelem, aby schůze věřitelů mohla rozhodnout o schválení oddlužení. S odkazem na judikaturu odvolacích soudů (usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19.9.2012, č.j. VSOL 671/2012-B-10 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2.1.2014, č.j. 2 VSPH 940/2013-B-17) uvedl, že dlužnice, která se bez omluvy nedostavila k soudnímu jednání, neprojevuje aktivní snahu o řešení své situace, což jde k její tíži. Uzavřel, že dlužnice neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, jelikož od počátku schválení splátkového kalendáře neplní do insolvenčního řízení téměř ničeho a zároveň jí v průběhu trvání oddlužení vznikl nový dluh na odměně insolvenčního správce ve výši cca 10.868,-Kč, což je s ohledem na § 412 odst. 1 písm. g) IZ jedním z důvodů pro zrušení oddlužení, a je rovněž zřejmé, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, jelikož dlužnice dlouhodobě nepracuje tak, aby jí bylo možno strhávat část mzdy, přičemž jí již byl poskytnut dostatek času na řešení věci a navýšení své ekonomické nabídky pro věřitele. Proto podle § 418 odst. 1 písm. a) a b) IZ rozhodl o zrušení schváleného oddlužení a o způsobu řešení jejího úpadku nepatrným konkursem, jelikož jako fyzická osoba, která není podnikatelem, splňuje podmínky § 314 odst. 1 písm. a) IZ.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala, namítala neoprávněnost prohlášeného konkursu a žádala o umožnění oddlužení plněním splátkového kalendáře. Uváděla, že v roce 2014 nepracovala a byla vedena v evidenci Úřadu práce ČR, že insolvenčnímu správci zaslala pracovní smlouvu i mzdový výměr a že od února 2015 jsou z jejího příjmu prováděny srážky, což dokládala potvrzením o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a výplatními páskami (B-29). Tvrdila, že jí zaměstnavatel přislíbil prodloužení pracovní smlouvy o další dva roky za stávajících podmínek.

Insolvenční správce ve své dílčí zprávě ze dne 21.9.2015 (B-28), kterou doplnil při jednání odvolacího soudu, uvedl, že zaměstnavatel dlužnice mu v lednu 2015 oznámil uzavření pracovní smlouvy s dlužnicí na dobu určitou od 1.1.2015 do 31.12.2015. Konstatoval, že zjištěné pohledávky nezajištěných věřitelů činí celkem 193.801,-Kč (z toho 30 % pak představuje částku 58.140,-Kč) a uvedl, že ze srážek z příjmů dlužnice již byly zcela uhrazeny dlužné zálohy na jeho odměnu a náhradu hotových výdajů a při zachování stávajících příjmů dlužnice lze v případě pokračování jejího oddlužení předpokládat uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v minimální 30% výši.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 418 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odst. 3). Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 4). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 4 (odst. 5).

K výše uvedené právní úpravě Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 28.2.2013, sen.zn. 29 NSČR 12/2013, dovodil, že lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou, přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení. Jestliže dlužník za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není schopen hradit měsíční splátky předpokládané podle schváleného oddlužení, ačkoliv řádně plní povinnosti uvedené v § 412 odst. 1 a 3 IZ, není to důvodem k postupu podle § 418 odst. 1 písm. a) IZ; postup podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ tím však není vyloučen. Důvodem pro zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ nemůže být bez dalšího momentální zhoršení příjmové situace dlužníka, jež mu v daném okamžiku neumožňuje poskytovat věřitelům pojatým do splátkového kalendáře plnění v rozsahu potřebném pro jeho celkové řádné splnění. Aby bylo možno uzavřít, že úspěšné završení oddlužení objektivně vzato nelze předpokládat, musí jít o situaci, kde je zcela zřejmé, že dlužník v časovém prostoru splátkového kalendáře nebude schopen současný nepříznivý vývoj procesu oddlužení zvrátit, anebo kdy se mu ani v rozumném časovém horizontu nepodařilo dosáhnout potřebných lepších výdělků či dalších příjmů, jež předpokládal, a není reálná naděje na změnu.

Odvolací soud se v zásadě ztotožňuje s úvahou soudu I. stupně, jenž za situace, která byla dána v době vydání napadeného usnesení, rozhodl o zrušení schváleného oddlužení z důvodů uvedených v § 418 odst. 1 písm. a), b) IZ. Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je však dle odvolacího soudu rozhodující skutečnost, že z listin předložených dlužnicí v odvolacím řízení a ze zprávy insolvenčního správce vyplývá, že aktuální příjmy dlužnice z pracovního poměru jí stále zachovávají šanci na splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice je od 1.1.2015 zaměstnána v pracovním poměru u zaměstnavatele V-TRADE, s.r.o. na dobu určitou do 31.12.2015, přičemž je však dán předpoklad prodloužení pracovního poměru o další 2 roky za stejných mzdových podmínek. Nejméně od května 2015 včetně jsou z její mzdy prováděny srážky v průměrné výši 2.808,-Kč měsíčně, která postačuje k tomu, aby-při jejím zachování-z nich byly ve zbývající lhůtě do uplynutí pěti let od stanoveného termínu první splátky uhrazeny kromě nároků insolvenčního správce z titulu odměny a náhrady hotových výdajů také pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu přesahujícím 30 %.

Lze proto očekávat, že i pro věřitele bude oddlužení i nadále výhodnějším řešením úpadku dlužnice, než nepatrný konkurs. Řešit úpadek dlužnice-za změněného skutkového stavu-již nyní konkursem by též odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ IZ). Nelze totiž přehlédnout, že řešení úpadku dlužnice splátkovým kalendářem může být stále ještě reálné, nezajištění věřitelé by z něho mohli obdržet více než při nepatrném konkursu a nároky insolvenčního správce by byly zcela zapraveny. Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě umožnit dlužnici, aby v budoucnu svým zodpovědným a seriózním přístupem přesvědčila insolvenční soud a zejména své věřitele o tom, že její snaha dostát v maximální možné míře svým závazkům je míněna skutečně upřímně, poctivě a se vší vážností. Ostatně kdyby se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že odvolací soud se v tomto svém úsudku zmýlil a že dlužnice neplní své podstatné povinnosti, které má při oddlužení plněním splátkového kalendáře, nebo že jeho podstatnou část nebude možno splnit, může kdykoliv později dojít ke změně způsobu řešení jejího úpadku a úpadek by pak byl již definitivně řešen konkursem, resp. by jí v budoucnu soud nemusel přiznat osvobození od placení pohledávek podle § 414 či § 415 IZ.

Veden těmito závěry odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 14. prosince 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová