4 VSPH 1389/2015-A-41
MSPH 79 INS 23807/2013 4 VSPH 1389/2015-A-41

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Alexandry Jiříčkové ve věci dlužnice Ing. Marcely anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Maninách 1592/9A, Praha 7, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 23807/2013-A-36 ze dne 24. června 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 23807/2013-A-36 ze dne 24. června 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil Ing. Marcele anonymizovano (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem doručeným Krajskému soudu v Plzni dne 27.8.2013 (jenž vyslovil svou místní nepříslušnost usnesením č.j. KSPL 27 INS 23807/2013-A-11 ze dne 10.10.2013) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud odkazuje na § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) uvedl, že Vrchní soud v Praze usnesením č.j. 3 VSPH 291/2014-A-27 ze dne 8.1.2015 zrušil usnesení soudu prvního stupně ze dne 21.1.2014 (A-21), jímž byla dlužnici uložena povinnost k zaplacení zálohy. Odvolací soud vyslovil závazný právní názor, že s ohledem na skutečnost, že 96 % závazků dlužnice pochází z podnikání, je v tomto konkrétním případě třeba požadoval předběžný souhlas těchto věřitelů s řešením úpadku dlužnice formou oddlužení. Usnesením dne 12.2.2015 (A-30) soud dlužnici vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení aktualizovala svou současnou majetkovou situaci a příjmy, předložila předběžný souhlas věřitelů s pohledávkami z podnikání s jejím oddlužením, přičemž jí tuto lhůtu opakovaně prodloužil (A-31, A-32). Dlužnice v podání doručeném soudu dne 2.4.2015( A-33) sdělila, že její poměry v mezidobí nedoznaly změn, aniž by předložila předběžný souhlas věřitelů jejichž pohledávky pocházejí z podnikání s oddlužením, což neučinila ani po opakované výzvě (A-34), na níž dlužnice reagovala toliko přípisem z 2.6.2015 (A-35), v němž žádala o další prodloužení lhůty ke splnění této povinnosti do doby pravomocného ukončení sporu o zaplacení částky 5,6 mil. Kč, který aktuálně vede se svým největším věřitelem. Za situace, kdy soud nemůže o insolvenčním návrhu rozhodnout bez zbytečného odkladu a kdy se způsobem řešení úpadku dlužnice jeví spíše konkurs, rozhodl o povinnosti dlužnice zaplatit zálohu. Při stanovení výše zálohy přitom zohlednil skutečnost, že ze složené zálohy budou hrazeny nejen hotové výdaje správce, které mu vzniknou bezprostředně po jeho ustanovení do funkce, ale i jeho odměna.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala dlužnice včasné odvolání, v němž požadovala, aby soud o uložení povinnosti rozhodl až po skončení řízení vedeném proti ní věřitelem Ergo pojišťovnou, a.s. pod sp. zn. 7 EXE 758/2012, v němž tento věřitel po dlužnici vymáhá pohledávku ve výši cca. 5,7 miliónů Kč. Dlužnice uvedla, že jí v tomto řízení bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a čeká na přidělení právního zástupce. Vyjádřila přesvědčení, že tato pohledávka zcela nebo alespoň z poloviny zanikne, čímž se sníží výše jejích závazků i poměr závazků z podnikání. Konečně nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně automaticky uvedl , že její závazek vůči GE Money Auto, s.r.o. pochází z podnikání.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 108 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích, povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu je podstatné, jaký způsob řešení úpadku lze očekávat. V posuzované věci je přitom zřejmé, že se dlužnice domáhala povolení oddlužení formou plnění splátkového kalendáře. Z obsahu insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení ve znění doplnění a jejich příloh pak plyne, že převážná část závazků (96 %) dlužnice pochází z podnikání; jak již vyslovil odvolací soud v usnesení dne 8.1.2015 (A-27), je třeba v tomto konkrétním případě po dlužnici požadovat předběžný souhlas těchto věřitelů s řešením úpadku ve formě oddlužení, který však dlužnice přes opakované výzvy nepředložila. Pokud dlužnice namítala, že soud prvního stupně konstatoval závazek z podnikání dlužnice vůči věřiteli GE Money Auto, s.r.o., pak soud správně vycházel ze sdělení dlužnice při jejím slyšení konaném dne 28.11.2013 (A-17).

V neposlední řadě pak z insolvenčního návrhu ve znění jeho příloh a doplnění nelze dovodit, že při oddlužení bude schopna nabídnout svým nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v minimálním 30 % rozsahu, jak vyžaduje § 395 odst. 1 písm. b) IZ, a to i bez zohlednění dlužnicí rozporované pohledávku věřitele Ergo Pojišťovna a.s. Celková výše závazků dlužnice činí 6.515.149,-Kč, přičemž z podnikání pocházejí aktuálně dluhy vůči 3 věřitelům (Ergo pojišťovně a.s., Amcico pojišťovně a.s. a GE Money Auto s.r.o.), jejich celková výše je 6.262.164,-Kč; celkem 5 závazků je vykonatelných. O současném majetku dlužnice není ničeho známo, když aktualizovaný seznam majetku dlužnice přes výzvu soudu prvního stupně nedoložila stejně tak jako to, že by v současnosti měla jakýkoli postižitelný příjem.

Stejně jako soud prvního stupně je proto i odvolací soud toho názoru, že za dosavadního stavu věci bude návrh na povolení oddlužení zamítnut a úpadek dlužnice bude řešen konkursem. V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která činí dle vyhlášky nejméně 45.000,-Kč. S ohledem na aktuálně neznámý rozsah a skladbu majetku dlužnice nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, dlužnice v současnosti nemá ani jakýkoli postižitelný příjem. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužnici uložil, přičemž k zajištění úhrady budoucích nákladů insolvenčního řízení (očekávaného konkursu) ve shodě s ním považuje odvolací soud za přiměřenou i zálohu ve výši 50.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. srpna 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná