4 VSPH 1387/2015-B-14
KSHK 35 INS 33486/2014 4 VSPH 1387/2015-B-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka Bohuslava Zábranského, nar. 13.3.1966, IČO 87380731, bytem nám. 5. května 48, Libochovice, o odvolání JUDr. Drahomíry Daňkové, sídlem Denisova 385, Jičín, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 33486/2014-B-8 ze dne 7. května 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 33486/2014-B-8 ze dne 7. května 2015 se v bodě I. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku označeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové odvolal z funkce insolvenční správkyni JUDr. Drahomíru Daňkovou (dále jen odvolatelka; bod I. výroku), ustanovil insolvenční správkyní INKOS HK-Turnov, v.o.s. (dále jen nová správkyně, bod II. výroku) a uložil odvolatelce, aby do 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložila zprávu o své činnosti a aby vyúčtovala svoji odměnu, hotové výdaje a náklady (bod III. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 22.1.2015 (A-6) zjistil úpadek dlužníka Bohuslava Zábranského (dále jen dlužník), povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil odvolatelku insolvenční správkyní. Konstatoval, že průběhu řízení přestala odvolatelka se soudem komunikovat, nereaguje na písemné výzvy soudu a nelze se s ní spojit telefonicky ani e-mailem, v důsledku čehož bylo odvolatelce rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti zrušeno povolení vykonávat činnost insolvenční správkyně, a proto ji postupem podle § 32 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) odvolal z funkce.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se odvolatelka včas odvolala, neboť s ním nesouhlasila. Argumentovala především tím, že postupem podle § 73 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) podala návrh na odkladný účinek žaloby, kterou napadla rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti o zrušení povolení vykonávat její činnost insolvenční správkyně. Měla za to, že toto rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro absenci správního uvážení, nedostatečně odůvodněné a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem nezákonné podle § 65 a násl. s.ř.s. Nesouhlasila ani se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, že by svou činnost nevykonávala řádně a se soudem nekomunikovala; v průběhu řízení vůči ní nebyla ze strany soudu učiněna žádná výzva. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 31 odst. 4 věty první IZ insolvenčního správce, kterému bylo zrušeno povolení nebo kterému zaniklo jeho právo dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce na základě rozhodnutí ministerstva podle zákona o insolvenčních správcích, insolvenční soud odvolá z funkce.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 135 odst. 1 a 2 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

Ze seznamu insolvenčních správců vedeného Ministerstvem spravedlnosti plyne, že povolení vykonávat činnost insolvenčního správce bylo odvolatelce zrušeno rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti ze dne 31.7.2014, č.j. MSP-16/2014-LO-ROZ/431, přičemž rozklad proti němu ministryně spravedlnosti zamítla rozhodnutím ze dne 18.2.2015, č.j. MSP-16/2014-LO-ROZ/4, jež nabylo právní moci dne 20.2.2015. Žaloba o zrušení rozhodnutí o rozkladu byla podána k Městskému soudu v Praze, který usnesením ze dne 22.4.2015, sp. zn. 6 A 75/2015, jež nabylo právní moci dne 30.4.2015, návrh odvolatelky na přiznání odkladného účinku rozhodnutí o rozkladu v důsledku podané žaloby zamítl s odůvodněním, podle kterého nejsou naplněny podmínky ustanovení § 73 odst. 2 s.ř.s.

V projednávané věci odvolatelka brojí proti napadenému usnesení z toho důvodu, že podala návrh na přiznání odkladného účinku rozhodnutí o rozkladu v důsledku podané správní žaloby na jeho zrušení projednávané před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 6 A 75/2015. Vzhledem k tomu, že tento návrh byl pravomocně zamítnut, soud za přiměřené aplikace ustanovení § 135 odst. 2 o.s.ř. z tohoto rozhodnutí vychází i v insolvenčním řízení. Odvolatelce bylo tedy ke dni 20.2.2015 zrušeno povolení na základě § 13 odst. 2 písm. b) zákona o insolvenčních správcích, podle kterého ministerstvo spravedlnosti může zrušit povolení nebo zvláštní povolení insolvenčnímu správci, kterému byla insolvenčním soudem opakovaně udělena sankce podle insolvenčního zákona; ministerstvo přitom přihlíží zejména k povaze porušených povinností, počtu a charakteru sankcí udělených insolvenčním soudem a době, jež uplynula mezi porušením jednotlivých povinností. Ostatně tuto skutečnost odvolatelka nijak nerozporovala, když v odvolání zpochybňovala jen věcnou správnost rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 31.7.2014, č.j. MSP-16/2014-LO-ROZ/431, potažmo rozhodnutí ministryně spravedlnosti o rozkladu ze dne 18.2.2015, č.j. MSP-16/2014-LO-ROZ/4. K tomu odvolací soud dodává, že v rámci insolvenčního (a tohoto odvolacího) řízení nelze přezkoumávat důvody rozhodnutí správního orgánu nebo přípustnost přiznání odkladného účinku správní žaloby.

Je třeba přisvědčit námitce odvolatelky, že závěr soudu prvního stupně o tom, že nevykonávala svou činnost v tomto řízení řádně, nemá v insolvenčním spise naprosto žádnou oporu. Odvolací soud z insolvenčního spisu ověřil, že odvolatelka byla do funkce ustanovena dne 22.1.2015, připravila podklady pro přezkumné jednání a schůzi věřitelů konaných dne 30.3.2015, jichž se zúčastnila. I z pouhého časového odstupu od data vydání napadeného usnesení je zřejmé, že k vytýkaným pochybením odvolatelky nemohlo reálně dojít, soud prvního stupně ji ostatně k nápravě jakýchkoli pochybení ani nevyzýval. Pokud soud prvního stupně spatřoval důvody pro své rozhodnutí podle § 32 odst. 1 IZ, měl rozhodnout o zproštění odvolatelky z funkce nikoli o jejím odvolání. To však ničeho nemění na tom, že bylo namístě postupem podle § 31 odst. 4 věty první IZ odvolat odvolatelku z funkce insolvenční správkyně z důvodu zrušení jejího oprávnění vykonávat tuto funkci (neboť zde jiná možnost ani není), přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení v bodě I. výroku jako věcně správné-byť z částečně odlišných důvodů-potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. srpna 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková