4 VSPH 1386/2014-A-19
KSUL 77 INS 9690/2014 4 VSPH 1386/2014-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a ze soudců JUDr. Ladislava Derky a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice: Markéta Kvardová, IČO 75555662, sídlem Rohová 112/2, 415 01 Újezdeček, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 9690/2014-A-6, ze dne 20. května 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 9690/2014-A-6, ze dne 20. května 2014, se m ě n í tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením uložil Markétě Kvardové (dále jen dlužnice), jež se domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 8.4.2014 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud citoval ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení-insolvenční zákon (dále jen IZ), a dále ozřejmil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a stanovil její výši s ohledem na skutečnost, že mezi náklady insolvenčního řízení náleží vždy mimo jiné též hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež v případě řešení úpadku konkursem činí dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč. Dlužnice v insolvenčním návrhu uvedla, že je podnikající fyzickou osobou a její závazky pochází částečně z podnikání, nevlastní žádný nemovitý majetek a vlastní pouze běžné vybavení domácnosti v hodnotě 34.800,-Kč. Jelikož dlužnice v insolvenčním návrhu netvrdila ničeho o tom, že věřitelé, vůči nimž má pohledávky z podnikatelské činnosti, se oddlužení nebrání, resp. s ním souhlasí, tak se soudu prvního stupně jeví jako jediný možný způsob řešení úpadku dlužnice konkurs, a proto přistoupil k uložení zálohy ve výši 30.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se navrhovatelka včas odvolala. V odvolání (č.d. A-7) uvedla, že nemá dostatek finančních prostředků k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Dodala, že doloží darovací smlouvu na částku 3.500,-Kč, jež jí bude poskytnuta měsíčně po dobu schváleného oddlužení.

V podání ze dne 17.6.2014 (č.d. A-8), doplněné podáním ze dne 2.7.2014 (č.d. A-12), dlužnice předložila Krajskému soudu v Ústí nad Labem darovací smlouvu ze dne 17.6.2014 od Jiřího Hospodky, v níž se zavazuje poskytovat dlužnici částku ve výši 3.500,-Kč po dobu schváleného oddlužení.

Krajský soud v Ústí nad Labem se k předloženému spisu vyjádřil tak, že není splněna podmínka § 389 odst. 2 IZ a nejsou pochybnosti o tom, zda je dlužnice oprávněna podat návrh na povolení oddlužení ve smyslu § 397 odst. 1 věta druhá IZ. Dlužnice má totiž dluhy z podnikání a netvrdila, že by věřitelé těchto závazků souhlasili s řešením jejího úpadku oddlužením. Odkázal přitom na právní závěry Vrchního soudu v Praze obsažené v usnesení ze dne 18.2.2014, č.j. KSUL 77 INS 26073/2013, 2 VSPH 1874/2013-A-13 a v usnesení ze dne 2.6.2014, č.j. KSUL 79 INS 5675/2014, 1 VSPH 1093/2014-A-11. Dodal tedy, že není pochyb o tom, že dluhy z podnikání brání řešení úpadku dlužnice oddlužením a považuje závěr o tom, že na její majetek bude prohlášen konkurs, za správný. Na závěr doplnil, že se po vydání rozhodnutí objevila skutečnost, která může naznačovat pochybnost o poctivosti záměru dlužnice, neboť předložila darovací smlouvu (č.d. A-8) uzavřenou s dárcem, který je pravděpodobně zpracovatelem jejího návrhu na povolení oddlužení a který je, mimo jiné, podnikatelem v poradenství v oblasti oddlužení. Z obsahu spisu však nevyplývá žádný vztah dárce k dlužnici, který by poskytování daru ve výši 3.500,-Kč měsíčně vysvětloval.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014), podle něhož může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty. V případě řešení úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení představují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, jež dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč.

Podle § 403 odst. 2 IZ věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledku hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že byl Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 8.4.2014 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Ze seznamu závazků vyplývá, že dlužnice má 15 nezajištěných závazků vůči 13 věřitelům v celkové výši 436.664,15 Kč, z toho dva závazky v celkové výši 18.412,-Kč z podnikatelské činnosti. Dlužnice v insolvenčním návrhu uvedla, že pobírá čistý měsíční příjem ve výši 13.500,-Kč, což za 60 kalendářních měsíců činí 230.520,-Kč. Po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce, jež činí měsíčně 1089,-Kč (900 Kč + 21 % DPH) a za 60 kalendářních měsíců 65.340,-Kč, bude schopna dlužnice nabídnout celkem 165.180,-Kč, což představuje 37,8 % všech nezajištěných závazků. Dlužnice doložila soudu darovací smlouvu ze dne 17.6.2014, jíž se Jiří Hospodka zavazuje po dobu schváleného oddlužení měsíčně plnit dlužnici 3.500,-Kč, a tudíž by dlužnice svým nezajištěným věřitelům poskytla celkem částku 375.180,-Kč, což představuje 85,91 % všech nezajištěných závazků.

K argumentaci soudu prvního stupně ohledně dlužnicí netvrzeného souhlasu věřitelů, jež vůči ní mají pohledávky z podnikatelské činnosti, s řešením úpadku dlužnice oddlužením, odvolací soud dodává, že dlužnice není povinna soudu předkládat ani tvrdit souhlas těchto věřitelů s řešením jejího úpadku oddlužením, jelikož je k tomu určen prostor v souladu s § 430 odst. 2 IZ při schůzi věřitelů, kde tito věřitelé mohou uplatnit nesouhlas s řešením úpadku dlužnice oddlužením.

S obavou soudu prvního stupně o nepoctivosti záměru dlužnice z důvodu předložené darovací smlouvy uzavřené s údajným zpracovatelem jejího návrhu na povolení oddlužení se odvolací soud neztotožňuje. Dlužnice je totiž i bez takovéto darovací smlouvy schopna uspokojit své věřitele až do výše 37,8 % nezajištěných závazků a prostřednictvím darovací smlouvy pouze zajistila vyšší procentuální uspokojení jejím nezajištěným věřitelům. Pokud by však dlužnice nebyla schopna po povolení řešení jejího úpadku oddlužením v průběhu řízení schopna plnit závazky alespoň do výše 30 % nebo by se obava soudu prvního stupně o nepoctivosti záměru dlužnice stala důvodnou, lze oddlužení dlužnice zrušit a prohlásit na její majetek konkurs.

Jelikož dlužnice není povinna soudu dokládat ani tvrdit souhlas věřitelů, jež vůči ní evidují pohledávky z podnikatelské činnosti, s řešením jejího úpadku oddlužením, a dle zjištění odvolacího soudu splňuje podmínky pro povolení oddlužení, odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil tak, že dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení neuložil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 24. září 2014 Mgr. Luboš D ö r f l , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová