4 VSPH 1375/2014-P231-7
KSPH 72 INS 5638/2014 4 VSPH 1375/2014-P231-7

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové ve věci dlužníka: KOBLA, s.r.o., IČO: 42192153, sídlem Ke Koble 1100, 289 11 Pečky, o odvolání věřitele č. 224: NOVOSTAV, s.r.o., IČO: 45539006, sídlem Střelecká 672, 500 03 Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 5638/2014-P231-2 ze dne 18. června 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 5638/2014-P231-2 ze dne 18. června 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze odmítl přihlášku pohledávky ve výši 161.332,-Kč věřitele č. 224 NOVOSTAV, s.r.o. (dále jen odvolatel) do insolvenčního řízení vedeného na majetek KOBLA, s.r.o. (dále jen dlužník) a rozhodl o tom, že účast odvolatele v insolvenčním řízení končí právní mocí tohoto usnesení a že odvolatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 11.3.2014 (č.d. A-8) zjistil úpadek dlužníka a vyzval věřitele, aby do 2 měsíců přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení s poučením o následcích pozdě podané přihlášky. Lhůta k přihlášení pohledávek uplynula dnem 12.5.2014, přičemž odvolatel podal svoji přihlášku u soudu až dne 14.5.2014, tedy opožděně. Proto soud I. stupně postupoval podle § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Argumentoval především tím, že dne 16.4.2014 (č.d. B-19) zveřejnil soud I. stupně v insolvenčním rejstříku výzvu, v jejímž druhém bodě je uvedeno, že se věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, vyzývají, aby tak učinili ve lhůtě do 2 měsíců od doručení výzvy. Podle názoru odvolatele tímto dokumentem sám soud prvního stupně prodloužil lhůtu pro podání přihlášky pohledávek na dodatečný termín dva měsíce od zveřejnění výzvy, tedy do 18.6.2014.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 173 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud dle § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle § 173 odst. 1 IZ. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů (§ 136 odst. 3 IZ).

Podle § 173 odst. 4 IZ má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba či jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

K otázce včasnosti přihlášky se soudní praxe ustálila na tom, že k zachování lhůty pro podání přihlášek stanovené insolvenčním soudem v rozhodnutí o úpadku (§ 136 IZ) postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.). Nejde-li o známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska (§ 430 IZ), nedoručuje insolvenční soud známým věřitelům dlužníka zvlášť (jinak než vyhláškou podle § 71 IZ) ani vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, ani rozhodnutí o úpadku (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2008, sp. zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008-P11 (R 25/2009), usnesení Ústavního soudu ze dne 26.1.2009, sp. zn. I. ÚS 2536/08).

Ze spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení týkající se dlužníka bylo zahájeno k návrhu dlužníka dne 3.3.2014 (A-1). Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku téhož dne (A-3). Usnesením ze dne 11.3.2014 (A-8) rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužníka a stanovil lhůtu k podání přihlášek. V insolvenčním rejstříku je zveřejnil téhož dne. Co se týče tohoto usnesení, je třeba uvést, že nepostrádá žádnou ze zákonem předepsaných náležitostí, jinými slovy obsahuje vše, co podle § 136 odst. 2 IZ obsahovat má, včetně dvouměsíční lhůty stanovené k přihlášení pohledávek a poučení o následcích jejího zmeškání. Konec stanovené lhůty připadl v dané věci na pondělí 12.5.2014.

Nutno vyjít z toho, že koncepce insolvenčního zákona je založena na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku, který je informačním systémem veřejné správy veřejně přístupným na internetu. Proto i zahájení insolvenčního řízení, od nějž počíná běžet lhůta pro podávání přihlášek, oznamuje insolvenční soud dle § 101 IZ pouze vyhláškou dle § 71 téhož zákona, jež spočívá ve vyvěšení oznámení na úřední desce insolvenčního soudu s jeho současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, s nímž se dle § 74 odst. 1 IZ pojí i účinky doručení písemnosti. Zvlášť doručuje soud vyhlášku o zahájení řízení jen stávajícím účastníkům řízení a dle § 430 IZ známým věřitelům s obvyklým místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie (s výjimkou Dánska), a vyrozumí o ní orgány a instituce uvedené v § 102 IZ. Obdobně i rozhodnutí o úpadku, jímž je stanovena konečná lhůta pro podávání přihlášek do insolvenčního řízení, doručuje soud pouze vyhláškou (dle § 71 IZ) a zvlášť je dle § 138 IZ doručuje pouze dlužníkovi, insolvenčnímu správci, předběžnému správci, insolvenčnímu navrhovateli a osobám, které přistoupily k řízení (dle úvahy soudu i věřitelům, kteří již své pohledávky přihlásili, a jsou tedy již účastníky řízení) a zahraničním věřitelům dle § 430 IZ, a vyrozumí o něm orgány a instituce uvedené v § 139 IZ.

Je tedy zřejmé, že pokud se odvolatel s řádně zveřejněnou vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení ani se zveřejněným rozhodnutím o úpadku a s ním spojenou výzvou k přihlášení pohledávek včas neseznámil, jde tato okolnost-při stávající zákonné úpravě-toliko k jeho tíži. Jelikož prominutí zmeškání této lhůty (i pokud by o ně věřitel dle § 58 o.s.ř. včas požádal) není podle § 83 IZ přípustné, je nezvratný závěr, že přihláška odvolatele podaná po uplynutí stanovené přihlašovací lhůty, nenastolila procesní účinky zákonem s ní spojené, není předmětem insolvenčního řízení a nemůže v něm být přezkoumána ani uspokojována.

Pokud jde o odvolací argumentaci odvolatele, že přihlásil svoji pohledávku včas, neboť se řídil výzvou zveřejněnou dne 17.4.2014, odvolací soud ji důvodnou neshledal.

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dne 17.4.2014 (B-19) zveřejnil soud I. stupně citovanou výzvu datovanou dnem 16.4.2014, podle níž věřitelé, kteří doposud nepřihlásili své pohledávky, tak musí učinit ve lhůtě do 2 měsíců ode dne doručení této výzvy .

Problematikou výzvy adresovanou známým věřitelům dlužníka podle § 430 IZ se zabýval Nejvyšší soud ČR (v posuzované věci šlo právě o výzvu ze dne 16.4.2014) např. v rozhodnutí zn. R 150/2011, v němž zdůraznil, že uvedené ustanovení ukládá insolvenčnímu soudu povinnost vyrozumět o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku a doručit zvlášť i výzvu k podávání přihlášek pohledávek jen vůči známým věřitelům z jiných členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, a (proto) ve vztahu ke známým věřitelům z České republiky a k neznámým věřitelům z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska takovou povinnost nemá. Tamtéž dodal, že výzvu k podávání přihlášek pohledávek dle § 430 odst. 3 IZ má (by měl) insolvenční soud formulovat tak, že ji adresuje známým věřitelům z ostatních (jiných) členských států Evropské unie s výjimkou Dánska , a doplní poučení, že tato výzva neplatí pro věřitele z České republiky.

V poměrech této věci soud I. stupně požadavku řádného označení adresátů výzvy nedostál, neboť ji nesprávně adresoval všem věřitelům , kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aniž by do ní promítl omezení založené úpravou obsaženou v § 430 IZ. Nicméně pro posouzení důvodnosti odvolání v této věci považoval odvolací soud-stejně jako dovolací soud při posuzování důvodnosti dovolání ve věci zn. R 150/2011-za rozhodující, zda formulace výzvy mohla i přes výše popsané nedostatky založit tuzemským věřitelům dlužníka-věřitele nevyjímaje -jinou lhůtu k podávání přihlášek než lhůtu určenou v rozhodnutí o úpadku.

S přihlédnutím k (dalšímu) obsahu výzvy ze dne 16.4.2014, zejména k požadavku na překlad do českého jazyka, stanovení lhůty do dvou měsíců od doručení výzvy a s přihlédnutím k tomu, že uvedená výzva byla doručována dle pokynu kanceláře výlučně předem určeným zahraničním věřitelům uvedeným v návrhu insolvenčního správce ze dne 9.4.2014 (B-17), dospěl odvolací soud k závěru, že výzva nemohla u tuzemského věřitele vyvolat dojem, že je určena jemu, a to i se zřetelem k tomu, že v té době již musel znát obsah výzvy zveřejněné dne 11.3.2014 (a jemu adresované), jež byla součástí rozhodnutí o úpadku.

Odvolací soud považoval dále za vhodné připomenout obecné právní principy ignorantia legis non excusat (neznalost zákona neomlouvá) a vigilantibus iura scripta sunt (bdělým náležejí práva), a zdůraznit, že jako podnikatel (by) měl být seznámen s platnou právní úpravou a měl (by) být schopen rozlišit význam (obsah) výzvy učiněné v usnesení o úpadku dle § 136 odst. 2 písm. d) IZ od významu (obsahu) výzvy učiněné podle § 430 IZ.

V daném případě soud prvního stupně nepochybil, když o přihlášce odvolatele (P231-1) a o ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení rozhodl podle § 185 IZ, neboť odvolatel podal svoji přihlášku P231-1 ze dne 14.5.2014 do datové schránky soudu prvního stupně téhož dne, tedy opožděně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání odvolatele důvodným a napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 9. října 2014

JUDr. Ladislav Derka, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová