4 VSPH 1360/2015-A-20
MSPH 89 INS 9606/2015 4 VSPH 1360/2015-A-20

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužnice GOURMET CHEESE, s.r.o., sídlem Praha 9-Kbely, Toužimská 588/70, IČO 28525043, zahájené na návrh navrhovatelky Továrna na papíry, s.r.o., sídlem Psáry 244, IČO 00672807, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2015, č.j. MSPH 89 INS 9606/2015-A-13,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2015, č.j. MSPH 89 INS 9606/2015-A-13, se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl insolvenční návrh navrhovatelky Továrna na papíry, s.r.o. (dále jen navrhovatelka; bod I. výroku) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se navrhovatelka svým podáním ze dne 27.3.2015 domáhala zjištění úpadku dlužnice GOURMET CHEESE, s.r.o. (dále jen dlužnice). Navrhovatelka tvrdila, že má za dlužnicí pohledávku ve výši 165.943,-Kč na základě provedených služeb (zpracování účetnictví), že dlužnice obvykle faktury byť s prodlením hradila a že ode dne 24.11.2013 již faktury neuhradila; k důkazu předložila vystavené faktury. Ohledně úpadku dlužnice navrhovatelka uvedla, že dalšími věřiteli dlužnice jsou OC Lužiny, s.r.o., IČO 28081889 s pohledávkou ve výši cca 50.400,-Kč po splatnosti cca 670 dní, dále Michaela Zárubová (bývalá zaměstnankyně) s pohledávkou ve výši cca 30.000,-Kč po splatnosti 105 dní a EISENGA KASAR R. & A. Eisenga s pohledávkou ve výši cca 649.548,-Kč po splatnosti cca 630 dní, z čehož je zřejmé, že dlužnice není schopna závazky platit. Soud I. stupně shledal, že navrhovatelka v insolvenčním návrhu nedostatečně vylíčila skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice, když nespecifikovala svou tvrzenou pohledávku, řádně neoznačila další věřitele a neuvedla konkrétní doby splatnosti jejich pohledávek a právní důvod jejich vzniku. Proto postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se navrhovatelka včas odvolala a požadovala, aby soud vydal usnesení, jímž se zjišťuje úpadek dlužnice . Namítala, že uzavřela s dlužnicí ústní smlouvu o vedení účetnictví, že její pohledávky jsou oprávněné a že je jí známo, že dlužnice neprovozuje svoji živnost, že není schopna hradit své závazky, jelikož jí neplynou žádné příjmy a že tuto skutečnost sama dlužnice přiznává. Co se týče mnohosti věřitelů dlužnice, pak navrhovatelka uvádí, že nemá 100 % informace o přesných částkách, a proto k důkazu navrhuje učinit dotaz u věřitele Pražská správa sociálního zabezpečení, příslušného finančního úřadu a u věřitelů označených v insolvenčním návrhu.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Požadavek mnohosti věřitelů ( více věřitelů ) klade insolvenční zákon (v § 3 odst. 3) také pro úpadek ve formě dlužníkova předlužení. Ustanovení § 128 odst. 1 IZ pak určuje, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení, učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

K náležitostem insolvenčního návrhu vůbec a jmenovitě k vylíčení skutečností, jež mají osvědčit úpadek dlužníka, se Nejvyšší soud vyjádřil zejména v rozhodnutí publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 91/2009 (usnesení ze dne 26.2.2009, sp.zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A). V něm Nejvyšší soud zejména zdůraznil-co do srovnání úpravy v insolvenčním zákonu s úpravou v zákonu o konkursu a vyrovnání-že požadavek formulovaný v ustanovení § 103 odst. 2 IZ je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ustanovením § 4 odst. 2, věty první, zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31.12.2007, jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen stanovisko ).

Od právního stavu, z nějž vyšlo stanovisko R 75/2003 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.4.2003, sp. zn. 29 Odo 327/2002), se posouzení náležitostí insolvenčního návrhu podle insolvenčního zákona liší jen potud, že ustanovení § 128 odst. 1 IZ vylučuje aplikaci § 43 o.s.ř.; insolvenční návrh, pro jehož nedostatky nelze pokračovat v insolvenčním řízení, se odmítá bez dalšího. Jinak jsou citované judikatorní závěry i nadále použitelné.

Nutno zdůraznit, že již se zahájením insolvenčního řízení (§ 101 odst. 1 věta první IZ) se pojí účinky vymezené v § 109 až § 111 IZ, které mají závažný dopad do poměrů dlužníka i třetích osob. V té souvislosti Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009) zdůraznil, že insolvenční návrh (podaný u věcně příslušného soudu, opatřený úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem-§ 97 IZ) vyvolává účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení bez zřetele k tomu, že posléze vyjde najevo, že z hlediska obsahových nedostatků jde o návrh neprojednatelný. Riziko škody nebo jiné újmy, jež by mohla vzniknout dlužníku nebo třetím osobám zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu do doby odmítnutí neprojednatelného insolvenčního návrhu, pak snižuje úprava, která brání prodlužování řízení o vadném insolvenčním návrhu tím, že na jedné straně zbavuje insolvenční soud povinnosti odstraňovat vady insolvenčního návrhu, pro které nelze v insolvenčním řízení pokračovat, postupy podle § 43 o.s.ř., na druhé straně zavazuje soud k tomu, aby důsledky plynoucí z neprojednatelnosti insolvenčního návrhu vyvodil (aby insolvenční návrh odmítl) neprodleně, nejpozději však do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán (§ 128 odst. 1 IZ).

S ohledem na tyto okolnosti soudní praxe (srov. opět závěry cit. R 91/2009) důsledně trvá tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Uvedené platí tím více, že insolvenční zákon výslovně zavádí odlišný režim pro odstraňování vad insolvenčního návrhu na straně jedné (§ 128 odst. 1 IZ) a pro odstraňování vad týkajících se příloh insolvenčního návrhu na straně druhé (§ 128 odst. 2 IZ). Budiž v této souvislosti zdůrazněno, že v situaci, kdy insolvenční zákon (oproti zákonu o konkursu a vyrovnání, jenž takovou úpravu neobsahoval) zbavuje dlužníka, jehož věřitel s insolvenčním návrhem uspěl, pro odvolací řízení námitky vážící se k doložení splatné pohledávky insolvenčním navrhovatelem (§ 141 odst. 2 IZ), jsou na požadavek osvědčení pohledávky insolvenčním navrhovatelem-z hlediska jeho břemene tvrzení a břemene důkazního-kladeny vyšší nároky, než tomu bylo při předchozí zákonné úpravě (viz závěry usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009 ze dne 29.4.2010 publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2011).

Odvolací soud ze spisu ověřil, že navrhovatelka v insolvenčním návrhu (A-1) toliko uvedla, že pro dlužnici zpracovávala účetnictví od měsíce listopadu 2012 a pravidelně 1x měsíčně vystavovala faktury za provedené služby, že dlužnice obvykle faktury hradila s prodlením, avšak ode dne 24.11.2013 již na fakturované účetní služby neuhradila ničeho a navrhovatelce tak dluží v součtu 165.943,-Kč, že má dlužnice další četné závazky po lhůtě splatnosti, a to minimálně vůči OC Lužiny, s.r.o., IČ 28081889 s pohledávkou ve výši cca 50.400,-Kč po splatnosti cca 670 dní, dále Michaela Zárubová (bývalá zaměstnankyně) s pohledávkou ve výši cca 30.000,-Kč po splatnosti 105 dní a EISENGA KASAR R. & A. Eisenga s pohledávkou ve výši cca 649.548,-Kč po splatnosti cca 630 dní a že z uvedeného je zřejmé, že je dlužnice v úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit; jiná tvrzení insolvenční návrh neobsahoval. Ve shodě se soudem I. stupně je též odvolací soud toho názoru, že navrhovatelka v insolvenčním návrhu dostatečně nevylíčila všechny rozhodující skutečnosti, jež by osvědčovaly úpadek dlužnice, především pak konkrétní údaje o výši a splatnosti pohledávek věřitelů, jakož i adres jejich sídel či bydliště.

Z uvedeného je zřejmé, že důvody pro odmítnutí insolvenčního návrhu byly dány, a to proto, že insolvenční návrh vykazuje obsahové nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat a které dle § 128 odst. 1 IZ musejí vést bez dalšího k jeho odmítnutí. Vady insolvenčního návrhu mohla navrhovatelka odstranit, jen dokud soud I. stupně nevydal usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ. Proto i kdyby navrhovatelka učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení částečně doplnění návrhu (což se v dané věci nestalo, když ani v odvolání navrhovatelka neuvedla žádné konkrétní údaje o výši a splatnosti pohledávek dalších věřitelů dlužníka), nemělo by to z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Na základě těchto zjištění a veden právními závěry vyjádřenými shora dospěl odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně k závěru, že insolvenční návrh je neprojednatelný. Proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 146 odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. s tím, že dlužnici žádné náklady nevznikly.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné dodat, že ačkoli odmítnutí insolvenčního návrhu nebrání tomu, aby navrhovatelka podala nový insolvenční návrh, předpokládá to, že takový nový návrh též opatří všemi zákonem předepsanými náležitostmi včetně potřebných příloh, jimiž by doložila existenci svých splatných pohledávek za dlužnicí (§ 105 IZ) a k čemuž by jen pouhé předložení faktur zjevně nepostačovalo.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 1. prosince 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková