4 VSPH 1357/2014-A-55
KSPH 35 INS 10802/2013 4 VSPH 1357/2014-A-55

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka: TRIGAL, s.r.o., IČO 26155729, sídlem Nespeky 81, 257 81 Nespeky, zahájené na návrh věřitele: FIRST, a.s., IČO 47116838, sídlem Komunardů 6, 170 00 Praha 7, zast. JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem Sokolovská 5/49, 186 00 Praha 8, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 10802/2013-A-49, ze dne 29. května 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 10802/2013-A-49, ze dne 29. května 2014, se m ě n í tak, že se navrhovateli ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil FIRST, a.s. (dále jen navrhovatel) domáhajícímu se vydání rozhodnutí o úpadku TRIGAL, s.r.o. (dále jen dlužník), aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu byl dne 17.4.2013 doručen insolvenční návrh navrhovatele Ing. Miloše Nováka, CSc., správce konkursní podstaty společnosti FIRST, a.s., jímž se domáhal zjištění úpadku dlužníka TRIGAL, s.r.o. Z blíže nespecifikovaných důvodů dospěl soud prvního stupně k uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení, jež opřel o ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojí z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení. Soud vzal pouze v úvahu skutečnosti, na něž odkazoval navrhovatel a jež byly uvedeny v rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 28 C 105/2012, v němž dlužník uvedl, že přišel o veškeré zdroje svých příjmů a disponibilní zůstatek na účtu dlužníka nepostačuje k uhrazení soudních poplatků. Obvodní soud pro Prahu 5 tyto skutečnosti shledal za dostatečně prokázané a žádosti dlužníka o osvobození od soudního poplatku vyhověl. Soud prvního stupně tedy soudil, že dlužník nedisponuje takovým majetkem a příjmy, aby bylo zcela jisté, že zpeněžení dlužníkova majetku (bude-li dohledán) by pokrylo náklady insolvenčního správce, a proto stanovil zálohu ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Navrhovatel má za to, že soud prvního stupně pochybil, když se při ukládání povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nezabýval majetkovými poměry navrhovatele, jelikož uložil tuto povinnost osobě, jež je sama v konkursním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 92 K 61/2000. Dále navrhovatel ve svém odvolání uvádí, že nedisponuje žádným majetkem a není schopen si finanční prostředky jakkoliv opatřit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014), podle něhož může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 17.4.2013 byl Krajskému soudu v Praze doručen insolvenční návrh navrhovatele FIRST, a.s., jež se domáhal zjištění úpadku dlužníka TRIGAL, s.r.o., vůči němuž má pohledávky v celkové výši 76.225,-Kč. Dlužník byl usnesením ze dne 23. dubna 2013 (č.d. A-7) vyzván k vyjádření se k insolvenčnímu návrhu a předložení povinných seznamů. Dlužník předložil seznam závazků, zaměstnanců a majetku. V seznamu závazků dlužník uvádí, že má závazky v celkové výši 2.805.228,-Kč s tím, že závazky do celkové výše 1.842.750,-Kč popírá co do důvodu a výše. V seznamu majetku dlužník uvádí, že má pouze pohledávky za navrhovatelem v celkové výši zhruba 7.100.000,-Kč.

S ohledem na výše uvedené se jeví odvolacímu soudu za postačující uložit navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč. I přesto, že je navrhovatel veden v konkursním řízení, pohledávky dlužníka vůči navrhovateli jsou pohledávkami za konkursní podstatou, a tím je tedy dán předpoklad, že pohledávky jsou dobytné a bude možno z jejich výtěžku uhradit alespoň část nákladů insolvenčního řízení. Soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, avšak odvolacímu soudu se jeví být stanovená výše nepřiměřená k poměrům dlužníka.

K argumentaci navrhovatele odvolací soud dodává, že insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitel proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi náklady insolvenčního řízení. Insolvenční zákon nedává při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení souvislost výše navrhovateli ukládané zálohy s výší jeho přihlášené pohledávky. Navíc záloha zaplacená věřitelem se stává v případě zjištění úpadku dlužníka pohledávkou za majetkovou podstatou dle § 108 odst. 4 IZ, tudíž navrhovateli může být hrazena již v průběhu insolvenčního řízení, pokud budou insolvenčním správcem získány potřebné prostředky ze zpeněžení majetku v majetkové podstatě dlužníka.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené rozhodnutí podle § 220 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil tak, že stanovenou zálohu snížil na 30.000,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. září 2014

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová