4 VSPH 1348/2015-A-13
MSPH 99 INS 14581/2015 4 VSPH 1348/2015-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužnice: Gabriela anonymizovano , anonymizovano , IČO 69769435, bytem 267 21 Tmaň, Na Boru 189, zahájené na návrh navrhovatelky: LEXIS CORP, s.r.o., sídlem 533 52 Pardubice-Polabiny, Hradecká 569, IČO 27472132, zast. JUDr. Danou Večerníkovou, advokátkou se sídlem 530 02 Pardubice, Sladkovského 767, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2015, č.j. MSPH 99 INS 14581/2015-A-6,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2015, č.j. MSPH 99 INS 14581/2015-A-6, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze vyslovil svou místní nepříslušnost (bod I. výroku) a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se insolvenčním návrhem doručeným mu dne 1.6.2015 (A-1) domáhala navrhovatelka LEXIS CORP, s.r.o. (dále jen navrhovatelka) zjištění úpadku dlužnice Gabriely anonymizovano (dále jen dlužnice) a prohlášení konkursu na její majetek. Vyšel ze zjištění, že dlužnice má bydliště (a podle výpisu ze živnostenského rejstříku zároveň sídlo) v obci Tmaň v okrese Beroun a že jejím obecným soudem je Okresní soud v Berouně, který spadá do obvodu Krajského soudu v Praze. Proto vyslovil podle § 105 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala (A-7 a A-9), neboť s ním nesouhlasila. Namítala, že svoji podnikatelskou činnost přerušila v prosinci 2013 a od 14.1.2014 je zaměstnána, což navrhovatelka zatajila. Předložila návrh dohody o narovnání a splácení dluhu a návrh kupní smlouvy, jenž měly být uzavřeny s navrhovatelkou. Domnívala se, že navrhovatelkou zvolený postup je v rozporu se všemi právními předpisy a že insolvenční řízení vedené proti ní vykazuje závažné nedostatky bránící řádnému projednání tak, aby bylo zachováno její právo na spravedlivý proces. Měla za to, že se soud I. stupně dostatečně nezabýval insolvenčním návrhem navrhovatelky, jinak by ho musel zamítnout. Požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil s tím, že soudu I. stupně uloží, aby insolvenční návrh navrhovatelky zamítl.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 7a písm. a) insolvenčního zákona (dále jen IZ) krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně v insolvenčním řízení.

Podle § 7b odst. 1 IZ pro insolvenční řízení je příslušný soud, v jehož obvodu je obecný soud dlužníka.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 11 odst. 1 o.s.ř. řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.

Podle § 85 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.

Podle § 85a o.s.ř. je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.

K obsahu pojmu bydliště , jenž je zásadním pro určení místní příslušnosti, je třeba uvést, že není totožný s obsahem pojmu trvalý pobyt , který užívají předpisy správního práva upravující evidenci obyvatel. I když se tyto pojmy většinou překrývají, ne vždy zápis v identifikačním dokladu či v evidenci obyvatelstva o trvalém bydlišti fyzické osoby bude totožný s jejím skutečným bydlištěm. Tím se rozumí místo, v němž tato osoba bydlí s úmyslem trvale se zde zdržovat, zpravidla proto, že zde má svůj byt, rodinu, popř. zde současně pracuje i bydlí.

Odvolací soud ze spisu zjistil, že navrhovatelka v insolvenčním návrhu (A-1) uvedla bydliště dlužnice v obci Tmaň, PSČ 287 21, v ulici Na Boru 189. Identické bydliště uvedla taktéž dlužnice ve svém odvolání (A-7 a A-9) a na stejnou adresu jí soud I. stupně zasílal též svá usnesení (A-6 a A-8), jež byla doručena dlužnici vhozením do jí užívané domovní schránky. Odvolací soud proto nemá důvod se domnívat, že by dlužnice neměla bydliště na této adrese, která územně náleží do okresu Beroun; ostatně jiná adresa dlužnice se z obsahu spisu ani nepodává. Z uvedeného je zřejmé, že obecným soudem dlužnice je Okresní soud v Berouně (podle 2. bodu přílohy č. 3 zákona o soudech a soudcích), neboť v obvodu tohoto soudu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale, a proto podle § 85a o.s.ř. místně příslušným k projednání jejího insolvenčního návrhu je Krajský soud v Praze, do jehož obvodu spadá její obecný soud (podle 2. bodu přílohy č. 2 zákona o soudech a soudcích).

Soud I. stupně tudíž nepochybil, když vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl o tom, že věc bude postoupena Krajskému soudu v Praze. Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

K odvolací argumentaci dlužnice požadující zamítnutí insolvenčního návrhu navrhovatelky odvolací soud poukazuje, že by měla své místo především v odvolání proti usnesení, jímž by soud I. stupně rozhodl o insolvenčním návrhu, popř. v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícímu (včetně případného ústního jednání), ovšem v odvolání proti usnesení o vyslovení místní nepříslušnosti relevanci postrádá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 22. července 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková