4 VSPH 1347/2015-B-38
KSPH 42 INS 20933/2012 4 VSPH 1347/2015-B-38

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano bytem Uhlířské Janovice, Havlíčkova 57, adresa pro doručení: Praha 7, Pplk. Sochora 694/24, o odvolání Mgr. Nadi Herrmanové, sídlem Praha 1, Žitná 49, insolvenční správkyně dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 1, Benediktská 722/11, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. května 2015, č.j. KSPH 42 INS 20933/2012-B-30

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. května 2015, č.j. KSPH 42 INS 20933/2012-B-30, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze vyslovil souhlas tím, aby insolvenční správce Mgr. Jakub Juřena (dále jen správce) vydal zajištěnému věřiteli č. 5 Komerční banka, a.s. (dále též KB, a.s.) částku 206.464,07 Kč jako výtěžek ze zpeněžení nemovitostí-bytové jednotky č. 57/7 v budově č.p. 57 na pozemku parc.č. 540/4 spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti id. 5098/85607 na společných částech budovy č.p. 57 a na pozemku parc.č. 540/4, vše zapsáno na LV č. 10573 a 10543, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, katastrální území Uhlířské Janovice (dále jen nemovitosti; bod I. výroku), schválil náklady spojené se zpeněžením nemovitostí ve výši 1.146,50 Kč a s jejich správou ve výši 393,00 Kč (bod II. výroku), konstatoval zánik zajišťovacích práv věřitelů váznoucích na nemovitostech jejich zpeněžením (bod III. výroku), uložil správci povinnosti uvedené v bodě IV. výroku, uložil povinnosti KB, a.s. uvedené v bodě V. výroku a souhlasil s tím, aby správce čerpal zálohu na svoji odměnu ve výši 4.129,28 Kč spolu s DPH ve výši 867,15 Kč, celkem tak ve výši 4.996,43 Kč (bod VI. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 11.12.2012 (A-14) zjistil úpadek dlužníka Petra anonymizovano (dále jen dlužník) a povolil jeho řešení oddlužením, že usnesením ze dne 23.4.2013 (B-8) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, že nemovitosti sloužily k zajištění pohledávek dvou zajištěných věřitelů, z nichž v pořadí prvním zajištěným věřitelem byl věřitel KB, a.s. se zjištěnou a zajištěnou pohledávkou ve výši 1.005.768,57 Kč, a že dne 27.3.2015 podal správce návrh na vydání výtěžku zpeněžení nemovitostí, proti němuž podala včas námitky Mgr. Naďa Herrmannová (dále jen odvolatelka) insolvenční správkyně bývalé manželky dlužníka Evy anonymizovano (dále jen dlužnice).

Podstatou námitek odvolatelky bylo její tvrzení, že správce nebyl oprávněn nemovitosti zpeněžit, že je měli zpeněžit společně a že do každé majetkové podstaty měla náležet 1/2 kupní ceny, neboť v době podání insolvenčního návrhu dlužníkem byli dlužník a dlužnice manželé, přičemž dlužnice nespolupodepsala návrh na povolení oddlužení dlužníka, že jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem, jenž nabyl právní moci dne 18.6.2013, že dne 5.9.2013 podala dlužnice svůj insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, že dne 26.8.2014 bylo schváleno oddlužení dlužnice kombinací plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty. Nemovitosti byly součástí společného jmění manželů (SJM) obou dlužníků, které zaniklo a dosud nebylo vypořádáno, KB, a.s. přihlásila do insolvenčního řízení dlužnice stejnou pohledávka, ale jen jako nezajištěnou, jež byla takto zjištěna a zařazena do splátkového kalendáře. Dlužnice ani odvolatelka nebyly vyrozuměny o soupisu nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka.

Správce se bránil tvrzením, že odvolatelka není legitimována k podání námitek proti jeho návrhu, že nemovitosti byly součástí nevypořádaného SJM dlužníků a že k jejich soupisu přistoupil na základě § 490 odst. 3 a § 274 insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť jiný majetek dohledán nebyl a SJM bylo předluženo.

Soud I. stupně zjistil, že mezi správcem a odvolatelkou je nesporné to, že: -dne 28.8.2012 podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení; tento návrh dlužnice (ještě jako manželka) nespolupodepsala; -usnesením ze dne 11.12.2012 (A-14) byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením; -přihláškou P5 přihlásila KB, a.s. zajištěnou pohledávku ve výši 1.005.768,57 Kč vzniklou ze smlouvy o hypotečním úvěru č. 010008240170, -usnesením ze dne 23.4.2013 (B-8) bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře; -dne 18.6.2013 nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 29 C 95/2012-38, kterým bylo rozvedeno manželství dlužníka a dlužnice; -usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4.7.2014 č.j. MSPH 93 INS 24785/2013- A-29 byl zjištěn úpadek dlužnice a bylo povoleno jeho řešení oddlužením; -přihláškou P3 přihlásila KB, a.s. do insolvenčního řízení dlužnice nezajištěnou pohledávku ve výši 1.196.770,68 Kč vzniklou ze smlouvy o hypotečním úvěru č. 010008240170;

-usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26.8.2014, č.j. MSPH 93 INS 24785/2013-B-15 bylo schváleno oddlužení dlužnice kombinací plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty-nemovitostí; -nemovitosti byly součástí SJM dlužníků, které dosud nebylo vypořádáno a které je předluženo; -správce dlužníka zapsal do jeho majetkové podstaty zastavené nemovitosti dříve, než tyto byly zapsány odvolatelkou do majetkové podstaty dlužnice, přičemž o jejich soupisu nebyla vyrozuměna dlužnice ani odvolatelka; -dne 15.10.2014 uzavřel správce kupní smlouvu, kterou došlo ke zpeněžení nemovitostí za kupní cenu ve výši 213.000,00 Kč; -dne 27.3.2015 podal správce návrh na vydání výtěžku, který byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 31.3.2015 a proti němuž dne 7.4.2015 podala odvolatelka námitky.

Soud I. stupně konstatoval, že mezi správcem a odvolatelkou zůstala sporná otázka, zda byl správce dlužníka oprávněn zapsat nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka a zda byl oprávněn k jejich zpeněžení a vydání celého výtěžku zpeněžení KB, a.s. jako zajištěnému věřiteli.

Soud I. stupně citoval příslušná ustanovení IZ (zejména § 409 odst. 3, § 167, § 225, § 274, § 285, § 298), dle nichž věc posuzoval a dospěl k následujícím závěrům:

Ustanovení § 289 odst. 3 IZ (za použití § 275 IZ) vyložil tak, že proti návrhu správce na vydání výtěžku zpeněžení může podat námitky kterýkoliv dlužníkův věřitel, tedy i věřitel, který neuplatnil pohledávku přihláškou, a tedy i odvolatelka, která má za dlužníkem pohledávku-nárok na vypořádací podíl, byť jej neuplatnila přihláškou. Proto se jejími námitkami věcně zabýval.

Konstatoval, že správce pochybil, když dlužnici nevyrozuměl o tom, že zapsal nemovitosti do soupisu majetkové podstaty dlužníka podle § 274 IZ, když v případě jejího nesouhlasu bylo lze věc řešit postupem dle § 225 IZ, kde si soud jako prejudiciální otázku ověřoval správnost závěru správce ohledně předlužení SJM. V dané věci-vzhledem k absenci vyrozumění o soupisu majetku-proto dlužnici nezačala běžet lhůta k podání vylučovací žaloby a současně již došlo ke zpeněžení nemovitostí; bylo tedy možné rozhodnout o vydání výtěžku zpeněžení s tím, že si lze posoudit jako prejudiciální otázku to, zda byl správce oprávněn postupovat dle § 274 IZ.

Soud I. stupně vyšel z toho, že dle § 392 odst. 3 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 musela návrh na povolení oddlužení dlužníka podepsat i jeho manželka (dlužnice) a musela výslovně uvést, že s povolením oddlužení souhlasí; to neplatilo, jestliže oddlužením nemohl být dotčen majetek z nevypořádaného SJM, rozsah vyživovacích povinností dlužníka vůči jeho manželu a nezaopatřeným dětem nebo rozsah vyživovacích povinností dlužníkova manžela. S účinností od 1. 1. 2014 se, není-li stanoveno jinak, podpis dlužníkova manžela na návrhu na povolení oddlužení nevyžaduje. Proto se soud I. stupně neztotožnil s názorem odvolatelky, že by absence podpisu dlužnice na návrhu na povolení oddlužení dlužníka bránila použití § 274 IZ. Za problematickou viděl aplikaci § 274 IZ v případech konkurence dvou insolvenčních řízení, v nichž je úpadek obou dlužníků řešen oddlužením. Východisko viděl v tom, že by bylo na místě zahrnout celý majetek (nemovitosti) náležející do předluženého SJM do majetkové podstaty podle § 490 odst. 3 IZ (míněn byl § 409 odst. 3 IZ) ve spojení s § 274 IZ, když IZ neupravuje důsledku oddlužení na SJM.

Právní úprava majetkové podstaty v § 205 IZ stojí dle soudu I. stupně na zásadě, že majetek, který je v SJM dlužníka a jeho manžela, náleží do majetkové podstaty, což musí dlužníkův (bývalý) manžel respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Nelze připustit, aby majetek v SJM, který by podle zásad vyjádřených v § 262a o.s.ř. byl věřiteli k dispozici k vymožení jeho peněžité pohledávky za dlužníky, by nebyl věřiteli k dispozici při uspořádání majetkových vztahů k dlužníkům cestou oddlužení. Proto se soud I. stupně neztotožnil s názorem odvolatelky, že by byl věřitel KB, a.s. tímto postupem neoprávněně zvýhodněn, když tento věřitel má pohledávku za dlužníkem i za dlužnicí (za kterou oba odpovídají společně a nerozdílně) a je věcí jeho uvážení, zda zajištění v příslušném řízení uplatní či nikoli. Stejně tak nemohla být tímto postupem poškozena dlužnice, neboť jí vůči dlužníkovi vzniká nárok na vypořádací podíl. Pokud by s dlužnicí jako bývalou manželkou dlužníka neprobíhalo insolvenční řízení, taktéž by se nemohla domáhat toho, aby jí byla správcem dlužníka vyplacena 1/2 výtěžku zpeněžení. Lze tedy shrnout, že i v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře lze uplatnit princip § 274 IZ a lze nemovitosti zahrnout do majetkové podstaty dlužníka a následně na základě pokynu zajištěného věřitele přistoupit k jejich zpeněžení.

Pokud šlo o výpočet odměny správce, shledal jej soud I. stupně nesprávným, v důsledku nesprávně stanovené základny, z níž se určuje, když správným shledal takový výklad prováděcí vyhlášky 313/2007Sb., že 2 % se mají počítat z částky, která je reálně zajištěnému věřiteli vydávána, nikoliv z částky jakéhosi mezivýpočtu, a současně je třeba do výpočtu započítat případnou DPH. Proto provedl přepočet výše odměny tak, aby její výše činila 2 % z částky vydávané KB, a.s., a napadeným usnesením pak vyslovil souhlas návrhem správce na vydání výtěžku zpeněžení KB, a.s.

Jen proti bodu I. výroku usnesení Krajského soudu v Praze se odvolatelka včas odvolala a požadovala, aby jej odvolací soud změnil tak, že se souhlas vydává jen do výše 103.232,07 Kč a nevydal ho ve zbytku 103.232 Kč do doby pravomocného rozhodnutí ve sporu o vydání části výtěžku ze zpeněžení majetkové podstaty. Nesouhlasila s aplikací § 274 IZ, jejímž důsledkem bylo to, že nemovitosti bez dalšího připadly do majetkové podstaty dlužníka, byly zpeněženy a dlužnici by z toho měla vzniknout jen pohledávka za dlužníkem. Připomněla, že dlužnice (ještě jako manželka dlužníka) nespolupodepsala návrh dlužníka na povolení oddlužení a z toho dovozovala, že oddlužením dlužníka nemohl být dotčen majetek v jejich SJM, že dlužnice ani odvolatelka nebyly vyrozuměny o soupisu nemovitostí do majetkové podstaty dle § 224 IZ a že správce pojal nemovitosti do soupisu majetkové podstaty celé a není oprávněn si ponechat celý výtěžek jejich zpeněžení. Vyjádřila názor, že dlužnice má podle § 225 odst. 6 IZ právo na vydání části výtěžku ze zpeněžení věci, která neměla být sepsána, a tohoto svého práva se bude domáhat žalobou, neboť z této části výtěžku zpeněžení uhradí splátku všem nezajištěným věřitelům ve svém insolvenčním řízení. Odmítala přiměřenou aplikaci § 274 IZ v případě oddlužení, neboť odkaz uvedený v § 409 odst. 3 IZ se týká zpeněžení, kdežto § 274 IZ upravuje vypořádání SJM v konkursu, které zaniklo prohlášením konkursu. Zánik SJM tak měl být řešen jiným postupem, než zahrnutím všech nemovitostí do soupisu majetkové podstaty. Nesouhlasila s analogií soudu I. stupně podle § 262a o.s.ř., neboť druhá polovina výtěžku zpeněžení by byla věřitelům k dispozici v insolvenčním řízení dlužnice, přičemž rozdílné naložení s výtěžkem v řízení si způsobil sám zajištěný věřitel KB, a.s., jenž do něho přihlásil svoji pohledávku jako nezajištěnou. Část výtěžku z prodeje majetku dlužnice, by tak měl být k dispozici všem jejím nezajištěným věřitelům. V důsledku napadeného usnesení však bude uvedená část výtěžku použita zcela pro zajištěného věřitele KB, a.s., jenž v insolvenčním řízení dlužnice právo na uspokojení ze zajištění neuplatnil. Tím, že dlužnice nedala souhlas s prodejem svého majetku a v obou insolvenčních řízeních je úpadek dlužníků řešen oddlužením, nelze nutit dlužnici, aby vydala výtěžek ze svého majetku zajištěnému věřiteli KB, a.s. a ještě dále ve zbytku pohledávku zajištěného věřitele splácela ve splátkovém kalendáři jako nezajištěnou. Napadeným usnesením jsou znevýhodněni věřitelé dlužnice a sama dlužnice. I kdyby dlužnice uplatnila svoji pohledávku z vypořádání SJM za dlužníkem a ta byla zařazena do splátkového kalendáře, je zřejmé, že nebude uspokojována, neboť dlužník své povinnosti v oddlužení neplní a dlužnici nehradí ani výživné na děti.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je odvolatelka oprávněna podat proti uvedenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že k němu legitimována je.

Podle § 14 odst. 1 IZ účastníky insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku (1. definice účastníků).

Podle § 15 IZ nejde-li o přihlášené věřitele, jsou jiné osoby uplatňující své právo v insolvenčním řízení účastníky tohoto řízení jen po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje (2. definice účastníků).

Z citovaných ustanovení je zřejmé, že se věřitel dlužníka stává účastníkem insolvenčního řízení tím, že v něm uplatňuje své právo prostřednictvím přihlášky pohledávky (§ 14 odst. 1 IZ)-jde především o přihlášené věřitele (§ 173 IZ), nebo tím, že v něm věřitel uplatňuje své právo jiným způsobem (§ 15 IZ)-jde např. o věřitele s pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168 IZ), o věřitele s pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 IZ), o osoby, které se domáhají vydání majetku prostřednictvím žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty (§ 225 IZ), a další případy.

Podle § 298 IZ mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce, vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odst. 3). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odst. 7).

Z citovaných ustanovení vyplývá, že legitimaci k podání odvolání proti usnesení, jímž soud I. stupně vyslovil souhlas s návrhem správce na vydání výtěžku zpeněžení, mají z tzv. ostatních věřitelů, jen ti věřitelé, kteří jsou účastníky insolvenčního řízení ve smyslu některé z definic uvedené v § 14 odst. 1 IZ nebo v § 15 IZ a kteří současně proti návrhu správce včas brojili svými námitkami; přiznat právo podat námitky též věřitelům, kteří se insolvenčního řízení neúčastní a o jejichž nároky v insolvenčním řízení nejde, není žádný důvod. Jinak řečeno, odvolání proti rozhodnutí, jímž soud I. stupně vyslovil souhlas s návrhem správce na vydání výtěžku zpeněžení, mohou podat jen insolvenční věřitelé a dlužník, jejichž námitkám nebylo vyhověno; věřitelé, kteří nejsou účastníky insolvenčního řízení, k podání odvolání legitimováni nejsou.

Ačkoliv v posuzované věci odvolatelka není přihlášeným věřitelem (§ 14 odst. 1 IZ) ani osobou, jež by se svého práva (již) domáhala pravidelným pořadem práva žalobou na vyloučení majetku z majetkové podstaty (§ 225 IZ), zastává odvolací soud názor, že odvolatelka je přesto účastníkem insolvenčního řízení ve smyslu § 15 IZ, neboť je osobou, která vůči majetkové podstatě dlužníka uplatňuje své právo na vydání části výtěžku zpeněžení (§ 225 odst. 6 IZ) s tvrzením, že jí ke zpeněženým nemovitostem (k předmětu zajištění) svědčilo právo z titulu zaniklého SJM, jež dosud nebylo vypořádáno a které vylučovalo jejich zahrnutí do soupisu, byť se tak stalo (jen) prostřednictvím námitek proti návrhu správce na vydání výtěžku zpeněžení (§ 298 odst. 3 IZ) a odvolání proti napadenému usnesení (§ 298 odst. 7 IZ), vše za situace, kdy odvolatelka nebyla správcem řádně vyrozuměna o soupisu nemovitostí s poučením o možnosti podat vylučovací žalobu a o následcích zmeškání lhůty k jejímu podání (§ 224 IZ). Protože odvolatelka v důsledku pochybení správce takovou žalobu dosud nepodala, nelze jí jen z takového důvodu odepřít postavení účastníka insolvenčního řízení ve smyslu § 15 IZ a neumožnit jí brojit

proti návrhu správce na vydání výtěžku zpeněžených nemovitostí. Přestože nelze sdílet náhled soudu I. stupně, jenž za věřitele oprávněné podat námitky proti návrhu správce na vydání výtěžku zpeněžení považuje bez dalšího každého nepřihlášeného věřitele, dospěl odvolací soud v posuzované věci k závěru, že odvolatelka je účastníkem insolvenčního řízení ve smyslu § 15 IZ v rozsahu vydání výtěžku zpeněžení nemovitostí, jenž má být napadeným usnesením vydán zajištěnému věřiteli KB, a.s., a je tedy též legitimována k podání odvolání proti tomuto usnesení soudu I. stupně v uvedeném rozsahu ve smyslu § 298 odst. 7 IZ.

Vrchní soud v Praze k odvolání odvolatelky přezkoumal usnesení v napadeném bodě I. výroku i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, jež mají v obsahu spisu potřebnou oporu a které ostatně ani odvolatelka ničím nezpochybnila.

Pokud jde o podstatu věci, zda lze zajištěnému věřiteli KB, a.s. vydat (celý) výtěžek ze zpeněžení zastavených nemovitostí, jež byly v SJM dlužníka a dlužnice, nebo zda ho (zcela nebo zčásti) vydat odvolatelce do majetkové podstaty dlužnice, jsou dle odvolacího soudu rozhodující tyto skutečnosti: -dne 1.3.2013 (B-1) byly nemovitosti v SJM dlužníka a dlužnice (ještě jako jeho manželky) zapsány do soupisu majetkové podstaty dlužníka; dlužnice nebyla uvedena v poznámce soupisu o uplatněných právech třetích osob, nebyla vyrozuměna o soupisu ani nebyla vyzvána k podání vylučovací žaloby; -usnesením ze dne 23.4.2013 (B-8) bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře; -usnesením ze dne 16.5.2013 (B-11) souhlasil soud se zpeněžením zastavených nemovitostí prodejem mimo dražbu podle pokynů zajištěného věřitele KB, a.s.; -dne 18.6.2013 nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 29 C 95/2012-38, kterým bylo rozvedeno manželství dlužníka a dlužnice; tímto dnem též zaniklo SJM dlužníků, jež dosud nebylo vypořádáno; -dne 7.8.2014 byly nemovitosti z nevypořádaného SJM zapsány též do soupisu majetkové podstaty dlužnice; dlužník byl uveden v poznámce soupisu o uplatněných právech třetích osob; -usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26.8.2014, č.j. MSPH 93 INS 24785/2013-B-15 bylo schváleno oddlužení dlužnice kombinací plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty, kterou tvoří nemovitosti; -dne 15.10.2014 zpeněžil správce dlužníka nemovitosti za kupní cenu ve výši 213.000,00 Kč.

Ze shora podaného chronologického přehledu událostí je zjevné, že dlužnici, jež jako spoluvlastnice nemovitostí nebyla vyrozuměna o jejich soupisu (§ 224 IZ) ani nebyla vyzvána k podání vylučovací žaloby (§ 225 IZ), zůstala i nadále zachováno právo podat vylučovací žalobu a domáhat se vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, neboť jí k tomu dosud neskončila lhůta spojená s jejím marným uplynutím (§ 225 odst. 3 IZ). Protože je však dlužnice sama též v oddlužení kombinací plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty, má toto právo již jen odvolatelka jako insolvenční správkyně a osoba s dispozičním oprávněním (§ 408 odst. 1 IZ), a protože nemovitosti byly již zpeněženy, zůstalo jí zachováno též právo domáhat se vydání výtěžku zpeněžení (§ 225 odst. 6 IZ).

Poněvadž dne 18.6.2013 bylo rozvedeno manželství dlužníka a tímto dnem zaniklo též SJM, bylo třeba nejprve provést jeho vypořádání, a to tím spíše, že SJM tvořily právě (jen) zastavené nemovitosti, jež měl správce zpeněžit na žádost zajištěného věřitele KB, a.s. v režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře. Pokud by dlužnice sama nebyla v insolvenčním řízení, bylo by lze provést vypořádání zaniklého SJM dlužníka a jeho manželky obdobně podle ustanovení týkajících se konkursu (§ 270 a násl. IZ) i v případě oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (z důvodu absence jakékoliv jiné právní úpravy), v němž má být zpeněžen majetek, který slouží k zajištění (§ 409 odst. 3 IZ), včetně postupu podle § 274 IZ umožňujícího zahrnutí takového majetku ze SJM do majetkové podstaty dlužníka bez nutnosti jeho vypořádání tam, kde by závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, byly vyšší než majetek, který náležel do SJM. Protože je však též dlužnice sama v insolvenčním řízení, v němž již bylo rozhodnuto o schválení jejího oddlužení kombinací plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty, je postup podle § 274 IZ vyloučen, neboť ten lze aplikovat jedině tam, kde druhý manžel sám neprochází insolvenčním řízením. Odvolací soud zastává názor, že nelze akceptovat, aby majetek, který náležel do předluženého SJM připadl automaticky do té (jedné) majetkové podstaty jedině z toho důvodu, že byl zapsán do jejího soupisu jako první v pořadí; takový postup by byl v rozporu se zásadami insolvenčního řízení (§ 5 písm. a/ IZ). Jinými slovy řečeno, je-li ohledně každého z dlužníků (manželů nebo bývalých manželů) schváleno oddlužení, v němž má být zpeněžen také majetek patřící do jejich zaniklého a dosud nevypořádaného SJM, přičemž je lhostejné, zda se tak má stát z důvodu zpeněžení majetku sloužícího jen k zajištění v režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře podle § 409 odst. 3 IZ nebo z důvodu zpeněžení majetku v režimu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty podle § 408 IZ, je třeba před jeho zpeněžením (§ 286 a násl. IZ) nejprve provést jeho vypořádání obdobně postupem podle § 270 až § 273 IZ; vypořádat zaniklé a předlužené SJM obou dlužníků zahrnutím takového majetku do majetkové podstaty jen jednoho z nich podle § 274 IZ možné není.

Při pravidelném běhu věcí měl správce zpeněžit zastavené nemovitosti patřící do SJM dlužníka a dlužnice až po vypořádání zaniklého SJM, neboť bez toho nebylo lze určit, komu z bývalých manželů-dlužníků zastavené nemovitosti vlastně připadnout do vlastnictví (nebo podílového spoluvlastnictví). Přitom je zřejmé, že pokud by nemovitosti připadly dlužníkovi, pak je mohl správce zpeněžit a výtěžek z jejich zpeněžení by bylo lze vydat zajištěnému věřiteli KB, a.s.; pokud by nemovitosti naopak připadly dlužnici, pak je správce zpeněžit neměl a pokud tak učinil, měl by výtěžek z jejich zpeněžení vydat odvolatelce do majetkové podstaty dlužnice; v případě, že by nemovitosti připadly do podílového spoluvlastnictví obou dlužníků, pak by výtěžek z jejich zpeněžení připadl podle výše těchto podílů do majetkových podstat toho kterého dlužníka. Dle názoru odvolacího soudu procedura při vypořádání zaniklého SJM upravená v § 270 až 273 IZ (dohodou schválenou insolvenčním soudem nebo rozsudkem) přitom vylučuje, aby tato otázka mohla být řešena jen jako otázka předběžná v rámci rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení. S ohledem na to, že oddlužení dlužnice bylo schváleno též ve formě zpeněžení majetkové podstaty, při němž se postupuje ve smyslu § 408 odst. 1 IZ obdobně jako podle ustanovení o účincích prohlášení konkursu, lze uzavřít, že vypořádání zaniklého SJM lze v dané věci provést jedině postupem podle § 270 až § 272 IZ. Třeba dodat, že přiměřenou aplikaci ustanovení o výkonu rozhodnutí nebo exekuce (tedy i § 262a o.s.ř., z něhož soud I. stupně vycházel) vylučuje § 7 IZ.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že napadený bod I. výroku nemůže obstát, neboť řízení, jež mu předcházelo (resp. nesprávný postup správce), bylo postiženo vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, když dosud nebylo vypořádáno zaniklé SJM dlužníka a dlužnice a když dlužnice, resp. odvolatelka dosud nebyla vyrozuměna o soupisu nemovitostí (§ 224 IZ) ani nebyla vyzvána k podání vylučovací žaloby (§ 225 IZ). Proto odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř., usnesení v napadeném bodě I. výroku a na něm závislých bodech II. až VI. výroku zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Právní názor odvolacího soudu je pro soud I. stupně závazný (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 5. listopadu 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D. , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková