4 VSPH 1346/2016-B-403
KSLB 76 INS 22654/2011 4 VSPH 1346/2016-B-403

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, anonymizovano v insolvenční věci dlužníka JUDr. Ing. Jaroslava Jandy, LL.M., anonymizovano , anonymizovano , bytem Svor 90, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání dlužníka a Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem U Teplárny 1/1206, Praha 5, zastoupené JUDr. Ing. Jaroslavem Jandou, LL.M., anonymizovano , anonymizovano , bytem Svor 90, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 22654/2011-B-278, ze dne 17. června 2016,

takto:

I. Odvolání Heleny anonymizovano proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 22654/2011-B-278, ze dne 17. června 2016, se o d m í t á .

II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 22654/2011-B-278, ze dne 17. června 2016, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci zamítl návrh dlužníka JUDr. Ing. Jaroslava Jandy, LL.M., anonymizovano (dále jen dlužník), doručený soudu dne 13.6.2016, na zproštění funkce insolvenční správkyně KOPPA, v.o.s. (dále jen správkyně).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že pravomocným usnesením ze dne 18.5.2012 (A-29) rozhodl o úpadku dlužníka, o prohlášení nepatrného konkursu na jeho majetek a o ustanovení správkyně. Konstatoval, že dne 13.6.2016 obdržel opakovaný návrh dlužníka na zproštění správkyně funkce, v němž bylo uvedeno, že jej činí rovněž manželka dlužníka Helena anonymizovano , jež však nepředložila plnou moc zmocňující dlužníka k činění úkonů v insolvenčním řízení. Rozvedl, že návrh dlužníka je odůvodněn tím, že na přezkumném jednání v roce 2012 nebyl osobně přítomen ohlášený společník správkyně, ale pouze zaměstnanec s plnou mocí, incidenční spory jsou vedeny správkyní zmatečně isir.justi ce.cz a neoprávněně, dlužník není v úpadku, je trestným činem, že správkyně uznala přihlášené nároky, správkyní provedená prohlídka nemovitosti v Praze je trestným činem v organizované skupině, usnesení o nařízení prohlídky nebylo dlužníkovi doručeno a správkyně řádně nevymáhá pohledávky dlužníka. Citoval § 32 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a ve věci rozhodl bez slyšení správkyně, jelikož dlužníkovy námitky jsou opakované. K námitce dlužníka, že správkyně byla u přezkumného jednání zastoupena pouze advokátní koncipientkou, poukázal na novelu § 190 odst. 2 IZ účinnou od 1.1.2014 s tím, že v roce 2012 nebyla zákonem stanovena povinnost osobní účasti ohlášeného společníka správkyně při přezkumném jednání a správkyně tak neporušila žádnou povinnost. Poukazoval přitom na to, že se ze strany dlužníka jedná o opakovanou námitku, jelikož z tohoto důvodu již soud zamítl jeho návrh na zproštění správkyně funkce usnesením ze dne 10.2.2015 (B-120), potvrzeným rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 23.10.2015 (B-192), vůči němuž dlužníkem podané dovolání bylo odmítnuto rozhodnutím dovolacího soudu ze dne 29.2.2016 (B-221). Připomněl, že prohlídku nemovitosti v Praze v květnu 2016 učinila správkyně na základě rozhodnutí soudu ze dne 13.5.2016 (D-29), jež bylo dlužníkovi doručeno v souladu s § 212 odst. 3 IZ (B-262). Ani tvrzené skutečnosti, že jsou incidenční spory vedeny zmatečně a neodborně, že správkyně nebyla oprávněna uznat přihlášené nároky věřitelů, a že řádně nevymáhá dlužníkovy pohledávky, nepovažoval za důvod pro zproštění správkyně funkce s tím, že tyto námitky budou posuzovány v rámci řízení o žalobě na náhradu škody podané dlužníkem proti správkyni vedené pod sp. zn. 76 ICm 2003/2016. Uváděl, že rozhodnutím ze dne 14.10.2014 (B-104), jakož i rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 13.5.2015 (B-157) a rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 10.11.2015 (B-195) byla potvrzena neexistence důvodů pro zrušení konkursu na majetek dlužníka. Uzavřel, že dlužníkem opakovaně uváděné důvody neshledal za dostačující ke zproštění správkyně funkce, a proto jeho návrh ze dne 13.6.2016 zamítl.

Proti tomuto usnesení podali dlužník a paní Helena anonymizovano (zastoupená dlužníkem; plná moc dodatečně předložena a založena na č.l. B-341) včasné odvolání (B-280), v němž navrhovali zproštění správkyně funkce. Vyjádřili názor, že soudkyně Mgr. Vanda Rozsypalová je podjatá, jedná účelově a odůvodnění jejího rozhodnutí je pouze odezvou na snahu zakrýt své pochybení spočívající v nedostatečném dohledu nad správkyní. Uváděli, že také insolvenční soud má svou vinu na činnosti správkyně, která je v rozporu se zákonem, dobrým mravem a naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, což konstatoval i odvolací soud v rozhodnutí sen. zn. 1 VSPH 463/2015 ze dne 23.10.2015. Upozorňovali na to, že soudkyně ponechala za správkyni při přezkumu pohledávek jednat neoprávněnou osobu, čímž vznikla dlužníku vysoká škoda, jednalo se o neplatný úkon, není osvědčeno, že nastal oprávněný důvod prohlášení konkursu a všechny úkony po konání přezkumného jednání dne 24.7.2012 (B-5) včetně incidenčních sporů jsou tedy neplatné. Uváděli, že je nutné postavit na jisto skutečnost, že ve 100 % všech ostatních soudních řízeních je vždy správkyně přítomna. Rozporovali závazky přihlášené do insolvenčního řízení. Uvedli, že soudkyně bez právního důvodu nařídila již druhou prohlídku nemovitosti, v níž dlužník nebydlí a nemá v ní žádný majetek, a že na základě trestné činnosti v organizované skupině došlo k několika trestným činům, dne 25.5.2016 se správkyně za účasti dalších osob násilně vloupala do nemovitosti a neoprávněně odcizila veškerý majetek osobě, která není účastníkem řízení, neboť ta jej dne 12.5.2016 prokazatelně darovala na základě darovací smlouvy s příkazem svému synovi. Dodali, že dne 1.6.2016 byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna zpráva o prohlídce nemovitosti uskutečněné podle usnesení ze dne 13.5.2016 (D-29), které správkyně nedoručila a ani se o doručení nesnažila. Namítali, že dlužník byl postupem soudu vyloučen z možnosti podat proti rozhodnutí řádný opravný prostředek, a tvrdili, že paní Heleně anonymizovano vznikla vysoká škoda. Popisovali průběh první prohlídky nemovitosti v Praze uskutečněné dne 2.7.2013 a navazujících sporů. Citovali z usnesení odvolacího soudu sen. zn. 1 VSPH 463/2015 ze dne 23.10.2015 (B-192) a opakovaně akcentovali, že soudkyně nechala za správkyni jednat neoprávněnou osobu, čímž měla vzniknout škoda přesahující 504 mil. Kč, kterou bude muset uhradit ČR. Dovolávali se judikatury Nejvyššího soudu ČR a uvedli seznam aktivních pohledávek dlužníka.

Správkyně ve svém vyjádření k odvolání ze dne 3.7.2016 (B-286) namítala, že odvolání dlužníka není důvodné a navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil jako správné. Uvedla, že dlužník s ní od počátku prohlášení konkursu nespolupracuje, nepředkládá jí žádné relevantní listiny týkající se majetkové podstaty, ani neplní povinnost podle § 210 IZ. Připomněla, že dlužník se v době přezkumného jednání k pohledávkám nevyjádřil, ač k tomu byl vyzván, a žádnou pohledávku nepopřel. Objasňovala, že byla u přezkumného jednání konaného dne 25.7.2012 přípustně zastoupena svou zaměstnankyní. Poukazovala na to, že až novela IZ účinná od 1.1.2014 vložila do § 190 odst. 2 IZ větu, že není-li dále stanoveno jinak, může se insolvenční správce na své nebezpečí a na své náklady dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou zapsanou v seznamu insolvenčních správců. Proto vyvracela, že by pochybila, pokud se v roce 2012 u přezkumného jednání nechala zastoupit jinou osobou, než osobou zapsanou v seznamu insolvenčních správců. Z toho dovozovala, že nelze ani tvrdit, že je přezkum pohledávek dne 24.7.2012 neúčinným nebo neplatným úkonem. Doplnila, že rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 10.2.2015 (B-120) potvrdil i odvolací soud dne 23.10.2015 (B-192), přičemž dlužníkem podané dovolání proti těmto rozhodnutím Nejvyšší soud odmítl. Ústavní stížnost, kterou dlužník podal proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, pak byla Ústavním soudem odmítnuta. Domnívala se, že žádnou svou povinnost ve vztahu k přezkoumání pohledávek (ani jinou) neporušila, a že dlužníkovi ani majetkové podstatě nevznikla žádná škoda. Namítala, že dlužník jí ani soudu nepředložil žádný důkaz prokazující zánik přihlášených a přezkoumaných pohledávek. Měla za nesporné, že dlužník a paní Helena anonymizovano uzavřeli dne 23.5.1992 manželství a nemají vypořádané SJM, do něhož spadají věci nabyté v průběhu manželství. Uváděla, že s ní dlužník nespolupracuje, a proto bylo nutné nařídit dvě domovní prohlídky, přičemž dlužník ani po předchozích výzvách k součinnosti neumožnil vstup, ač jsou budovy užívány jím a jeho rodinnými příslušníky. Popisovala průběh soupisu majetkové podstaty, který byl proveden bez součinnosti dlužníka, včetně souvisejících incidenčních sporů, a akcentovala, že při soupisu majetkové podstaty neporušila žádnou svou povinnost a nezpůsobila žádnou škodu. Podrobně rozebírala údajné pohledávky dlužníka a uzavřela, že ani v této souvislosti neporušila žádnou povinnost, ani nezpůsobila škodu. Namítala, že není zřejmé, jak dlužník dospěl k tvrzené výši škody, a že ani není dána příčinná souvislost mezi jejím údajným porušením povinností a údajnou škodou.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž podle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 32 IZ, insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně (odst. 1). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 29 odst. 4 a § 31 odst. 5 a 6 platí obdobně (odst. 2).

Z obsahu podaného odvolání vyplývá, že paní Helena anonymizovano dovozuje svou odvolací legitimaci z účastenství (na straně žalující) v incidenčních sporech sp. zn. 76 ICm 2086/2013 a sp. zn. 76 ICm 1848/2013, o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. Podle shora citovaného § 32 odst. 2 IZ tedy není osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí o návrhu na zproštění správce funkce, jelikož není (podle § 32 odst. 1 IZ) ani osobou oprávněnou k podání takového návrhu (není věřitelským orgánem). Její návrh na zproštění správkyně funkce tedy byl toliko podnětem insolvenčnímu soudu, o němž soud I. stupně nebyl povinen rozhodovat (správně tedy soud I. stupně rozhodoval toliko o dlužníkově návrhu na zproštění správkyně funkce). Vzhledem k tomu, že paní Helena anonymizovano nebyla oprávněna podat odvolání proti napadenému rozhodnutí, odvolací soud její odvolání odmítl podle § 218 písm. b) o.s.ř.

Podle § 36 IZ, insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob (odst. 1). Insolvenční správce poskytuje věřitelským orgánům součinnost nezbytnou k řádnému výkonu jejich funkce; zejména se na žádost věřitelského orgánu účastní jeho jednání. Neurčí-li insolvenční soud jinak, předkládá insolvenční správce věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu nejméně jednou za 3 měsíce písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení (odst. 2).

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správkyni funkce, považuje odvolací soud zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro ni z § 36 IZ, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 IZ, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správkyně, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správkyně může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správkyně může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jejím zproštění funkce, ale-obvykle jedná-li se o pochybení méně závažné-omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správkyni pořádkovou pokutu (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.6.2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014).

K opakovaně vzneseným námitkám dlužníka týkajícím se zastoupení správkyně na přezkumném jednání konaném dne 24.7.2012 (B-5) a k údajné neplatnosti tohoto jednání, rozhodnutí o prohlášení konkursu a také navazujících incidenčních sporů, odvolací soud opakovaně konstatuje, že zastoupení správkyně její zaměstnankyní na přezkumném jednání nemůže být samo o sobě důvodem ke zproštění správkyně funkce, k čemuž pro stručnost odkazuje na odůvodnění svého dřívějšího rozhodnutí v téže věci sen. zn. 1 VSPH 463/2015 ze dne 23.10.2015 (B-192), od jehož závěrů neshledal důvod se odchylovat. Podotýká přitom, že dovolání dlužníka proti tomuto rozhodnutí Nejvyšší soud ČR odmítl (B-221).

Výtky dlužníka týkající se prohlídky nemovitosti v Praze shledal odvolací soud neopodstatněnými, neboť tato prohlídka byla nařízena usnesením soudu prvního stupně ze dne 13.5.2016 (D-29), přičemž odvolání proti němu bylo jako nepřípustné odvolacím soudem dne 18.7.2016 (B-304) odmítnuto. Správkyně při prohlídce nemovitosti v Praze postupovala v souladu s tímto usnesením, dlužník nebyl při prohlídce provedené dne 25.5.2016 přítomen (což vyplývá z protokolu o prohlídce nemovitosti, B-257), a proto mu bylo usnesení o nařízení prohlídky v souladu s § 212 odst. 3 IZ doručeno do datové schránky dne 8.6.2016 (viz vedlejší dokument k B-262). Aktualizovaný soupis majetkové podstaty doručený soudu dne 3.7.2016 (B-287) obsahuje také seznam movitých věcí zajištěných při prohlídce nemovitosti v Praze. Odvolací soud neshledal, že by správkyně při soupisu majetkové podstaty dlužníka porušila nějakou povinnost nebo že by dokonce způsobila škodu. Odvolací soud v tomto směru přitakal názoru správkyně, že dlužník neobjasnil příčinnou souvislost mezi údajným porušením jejích povinností a údajnou škodou a nevyložil, jakým způsobem dospěl k výši tvrzené škody.

Jde-li o argumenty dlužníka vztahující se k průběhu incidenčního sporu sp. zn. 76 ICm 1848/2013, popř. k údajnému nesprávnému úřednímu postupu soudkyně, odvolací soud je neposuzoval, neboť předmětem tohoto odvolacího řízení je přezkum rozhodnutí o zamítnutí návrhu dlužníka na zproštění správkyně funkce, nikoliv přezkum rozhodovací činnosti soudu prvního stupně v celém průběhu insolvenčního řízení. K údajným pohledávkám dlužníka odvolací soud shledal vysvětlení správkyně za dostatečné. Dlužník správkyni neposkytl listiny dokládající pravost tvrzených pohledávek (kupř. k pohledávce na částku 300 mil. Kč za PPF ničeho nepředložil), popř. se nepotvrdily dlužníkem tvrzené skutečnosti.

Ve shodě se soudem prvního stupně proto též odvolací soud setrvává na názoru, že v řízení nebylo zjištěno žádné významné pochybení správkyně, jež by mohlo být důvodem k jejímu zproštění funkce. Důvody pro zproštění správkyně musí vyplývat z jejích konkrétních pochybení a odpovídat obsahu insolvenčního spisu. Nelze tedy přisvědčit opakovaným výhradám dlužníka, pokud nejsou podloženy zjištěními z insolvenčního spisu a vyplývají jen z obecné nespokojenosti s postupem správkyně. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že správkyně činila v průběhu insolvenčního řízení řadu úkonů, i bez výzvy podávala soudu pravidelné zprávy o průběhu insolvenčního řízení, popř. vysvětlení jejího postupu ve věci. V daném případě bylo osvědčeno, že správkyně dosud řádně postupuje v řízení, a že závažně neporušila důležitou povinnost uloženou jí zákonem nebo soudem. Nepotvrdily se žádné skutečnosti uváděné dlužníkem v návrhu na zproštění správkyně, jež by byly způsobilé vést k jejímu zproštění funkce ve smyslu § 32 odst. 1 IZ.

Konečně k namítané podjatosti soudkyně Mgr. Vandy Rozsypalové odvolací soud uvádí, že ji dlužník odůvodnil toliko námitkami proti jejímu postupu v řízení o projednávané věci, což však podle § 14 odst. 4 o.s.ř. nemůže být důvodem k jejímu vyloučení. Zároveň se zjevně jedná o námitku vznesenou opožděně (k tomu srov. též důvody vrácení věci odvolacím soudem ze dne 9.9.2013, B-69).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným, a proto napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 19. října 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková