4 VSPH 1345/2015-B-169
KSPL 54 INS 30649/2013 4 VSPH 1345/2015-B-169

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka: Střední odborná škola obchodu, provozu hotelů a střední odborné učiliště, s. r.o., IČO: 25211161, sídlem Karlovy Vary, Jana Palacha 932/20, do níž vstoupilo státního zastupitelství, o odvolání dlužníka a věřitelů a) SACKS INVEST, s.r.o., IČO: 24136956, sídlem Praha 2, Vyšehradská 1349/2, b) BERYLLIA GROUP, s.r.o., IČO: 24224863, sídlem Zdiměřice, Siví 331, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. června 2015, č.j. KSPL 54 INS 30649/2013-B-87,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. června 2015, č.j. KSPL 54 INS 30649/2013-B-87, se v bodech I., IV.,V. výroku p o t v r z u j e ; odvolání SACKS INVEST, s.r.o. a dlužníka proti bodům II., III., V. výroku se odmítá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni rozhodl o tom, že reorganizace dlužníka Střední odborná škola obchodu, provozu hotelů a střední odborné učiliště, s.r.o. (dále jen dlužník) se přeměňuje v konkurs (bod I. výroku), jenž bude projednáván jako nepatrný (bod II. výroku), a že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku), schválil odměnu znalce Ing. Jaroslava Ježka v celkové výši 35.463,65 Kč včetně DPH (bod IV. výroku) a odvolal věřitele BERYLLIA GROUP, s.r.o. (dále jen odvolatel b)), z funkce zástupce věřitelů (bod V. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 8.4.2014 (A-37) zjistil úpadek dlužníka, ustanovil insolvenčním správcem Ing. Jiřího Hanáka (dále jen správce) a povolil reorganizaci dlužníka a že usnesením ze dne 18.11.2014 (B-25) schválil reorganizační plán dlužníka. Uvedl, že správce od počátku trvání reorganizace opakovaně upozorňoval na neplnění reorganizačního plánu a na neoprávněné převody z bankovního účtu dlužníka provedené v měsících lednu a únoru 2015 v celkové výši 859.200,-Kč, že podáním ze dne 11.5.2015 (B-71) a ze dne 22.5.2015 (B-83) správce navrhoval přeměnu reorganizace v konkurs z důvodu neplnění povinností stanovených reorganizačním plánem. Pokračoval, že správce navrhl odvolání odvolatele b) z funkce zástupce věřitelů vzhledem k upřednostňování jeho zájmů před zájmy ostatních věřitelů, k jeho osobnímu vztahu k jednatelce dlužníka a s ohledem na znesnadňování dohlédací

činnosti správce a že též Krajské státní zastupitelství v Plzni navrhlo odvolání odvolatele z funkce zástupce věřitelů, neboť ten má sídlo a zároveň jeho jednatelka má bydliště v domě ve vlastnictví jednatelky dlužníka.

Na jednání konaném dne 21.5.2015 (B-78) dlužník nesouhlasil s přeměnou reorganizace v konkurs s argumentací, že jeho původní management neplnil své povinnosti, ale že již došlo ke změně na postu ředitele školy a že zde přepokládá navýšení budoucích dotací a studentů, že jedná s věřiteli o splátkách, uvažuje o změně reorganizačního plánu a očekává příjmy v souvislosti s pronájmem nevyužitých prostor školy jako hostel. K tomu správce namítal, že hostel může být provozován jen se souhlasem vlastníka budovy, Karlovarského kraje, který to ovšem podmiňuje tím, že mu dlužník do 31.5.2015 zaplatí dlužné nájemné přesahující 90.000,-Kč, že veřejnoprávní pohledávky nelze hradit ve splátkách (vyjma pohledávky Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, avšak ta je podmiňuje úhradou částky 37.000,-Kč do 10.5.2015 a hrazením běžného pojistného ve lhůtách splatnosti), že dlužník dluží na mzdách jen za měsíc březen 2015 částku 253.000,-Kč a za měsíc duben 2015 částku 330.000,-Kč a že mu dosud ničeho nezaplatil na zálohách na odměnu a hotové výdaje správce. Správce uvedl, že též Krajské státní zastupitelství v Plzni navrhlo přeměnu reorganizace v konkurs, neboť při provozování podniku jsou generovány jen další pohledávky za podstatou, aniž by docházelo u spokojování těch stávajících, a že dlužník v průběhu reorganizačního plánu tedy neplní své podstatné povinnosti.

Soud I. stupně citoval § 363 odst. 1, odst. 4 a 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že dlužník nepodal ke dni 1.6.2015 zprávu o plnění reorganizačního plánu. Z obsahu insolvenčního spisu zjistil, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o přeměně reorganizace v konkurs, neboť: -dlužník neplní podstatné povinnosti stanovené reorganizačním plánem, když nepodává pravidelné zprávy o jeho plnění a nehradí zálohy na odměnu a hotové výdaje správce; -z dosavadní bilance příjmů a výdajů dlužníka v době po schválení reorganizačního plánu vyplývá, že jeho podstatnou část nebude možné splnit; -dlužník v době po schválení reorganizačního plánu, tj. za dobu téměř sedmi měsíců, neuhradil ničeho na splátkách pro přihlášené věřitele a narostla výše pohledávek za podstatou; -dlužník nesplnil a neplní splatné mzdové nároky svých zaměstnanců a nehradí ani další pohledávky za podstatou včetně těch tzv. veřejnoprávních; -zprávy správce korespondují z obsahem insolvenčního spisu; -dlužník nesdělil žádné relevantní argumenty zpochybňující závěr o neplnění reorganizačního plánu-tvrzení o získání dalších budoucích příjmů a o jednání s věřiteli o možnosti hrazení pohledávek ve splátkách nemají význam pro posouzení splnění podmínek pro přeměnu reorganizace v konkurs.

Proto soud I. stupně postupoval podle § 363 odst. 1 písm. d), e), g) IZ a reorganizaci dlužníka přeměnil v konkurs, když podstatnou část reorganizačního plánu nebude možno splnit, neboť dlužník neplní své povinnosti stanovené v rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu a nehradí pohledávky za podstatou. Výrok o nepatrném konkursu, odůvodnil tím, že nelze usuzovat na zjištěný celkový obrat dlužníka přesahující 2 mil. Kč a že dlužník nemá více než 50 věřitelů. Citoval § 63 odst. 3 IZ, podle něhož k odvolání zástupce věřitelů může dojít též z důvodů nemající původ v porušování nebo zanedbávání povinností, tj. i z důvodů uvedených v § 59 odst. 2 a 3 IZ. Shodně se správcem a s Krajským státním zastupitelstvím v Plzni zjistil, že u odvolatele jsou dány důvody zakládající pochybnost o jeho nepodjatosti s ohledem na jeho vztah k jednatelce dlužníka, neboť má své sídlo v domě na adrese Jesenice, Zdiměřice, Soví 331, jehož vlastníkem je jednatelka dlužníka. Vysvětloval, že pochybnosti o podjatosti odvolatele jsou dále podpořeny bydlištěm jeho jednatelky, které se rovněž nachází na uvedené adrese. Proto postupoval podle § 63 odst. 3 IZ, odvolatele odvolal z funkce zástupce věřitelů a konstatoval, že na jeho místo podle § 65 odst. 2 IZ nastupuje dosavadní náhradník SACKS INVEST, s.r.o. (dále jen odvolatel a/). Znalečné znalce Ing. Jaroslava Ježka v celkové výši 35.463,65 Kč včetně DPH pak soud I. stupně schválil podle § 154 odst. 2 IZ.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se včas odvolali dlužník a odvolatelé a), b).

Dlužník odvoláním (B-93, B-106) napadl usnesení soudu I. stupně v celém rozsahu a požadoval jeho zrušení. Citoval § 118 odst. 1 a 2 a § 205 odst. 2 písm. a) až d) o.s.ř. s tím, že je soud I. stupně porušil. Měl za to, že soud I. stupně nepřihlédl k tomu, že před posledním jednáním konaném dne 20.4.2015 (B-55) žádal o odklad o jeden měsíc z důvodu probíhajících maturit, neboť se domluvil s věřiteli na předložení nového reorganizačního plánu. Vysvětloval, že jeho špatná ekonomická situace nastala především kvůli jeho bývalým zaměstnancům a bývalému zástupci věřitele pana Alfonso, který odvedl ze školy 30 studentů, což mělo vliv na její příjmy a provoz, že ve škole byla vypnuta elektřina a taktéž se zjistilo, že její učitelé nemají dostatečnou profesionalitu. Upozorňoval na to, že je nadále schopen vyřešit své problémy, neboť vede s Běloruskem jednání o výměně studentů, chystá otevření hostelu v budově školy, školní inspekce proběhla s pozitivním výsledkem a s věřiteli je domluven na odkladu splátek. Měl za to, že soud I. stupně nepřihlédl k jeho tvrzením a jím označeným důkazům, a proto zůstala sporná významná skutková tvrzení. Domníval se, že správce, který byl ze své funkce odvolán věřitelským sborem , nadále dělá vše proto, aby mu ublížil, neboť ignoruje jeho a věřitelské návrhy a žádosti. Tvrdil, že soud I. stupně přihlížel jen vyjádřením a návrhům správce a nedal mu možnost dokázat jeho návrhy, že jeho obrat za poslední účetní období předcházející prohlášení konkursu činil 4 mil. Kč, a proto konkurs nemůže být projednáván jen jako nepatrný. Zopakoval, že se snaží najít cestu ke splnění všech svých závazků, neboť předkládá návrhy a domlouvá se s věřiteli na splátkách, ale správce mu svojí činností nedává možnost realizovat své návrhy a plnit závazky.

Odvolatel a) odvoláním (B-92, B-98, B-120) napadl usnesení soudu I. stupně v celém rozsahu a požadoval projednat celou záležitost s ohledem na tvrzení a návrhy dlužníka a věřitelů. Argumentoval zejména tím, že na posledním jednání hlasoval proti návrhu správce na přeměnu reorganizace v konkurs, že se dlužníkem domluvil na odložení splátek o rok a půl s tím, že dlužník předloží nový reorganizační plán, který bude odpovídat jeho současné situaci. Předpokládal, že soud I. stupně nevzal v úvahu návrhy dlužníka a rozhodl jen na základě tvrzení správce, který s věřiteli nekomunikuje a který byl ze své funkce odvolán. Přitom odkazoval na návrh na odvolání správce z funkce ze dne 22.5.2015 (B-85). Z § 22 NOZ a z § 59 odst. 2 IZ usuzoval, že odvolatel b) není osobou blízkou dlužníkovi. Vyjádřil názor, že jako nový zástupce věřitelů hájí zájem věřitelů, že jeho jednatelka Irina Zaychenko byla oprávněna vstoupit do prodejny obuvi a že naopak správce brání v provozu školy a snaží se ublížit všem věřitelům.

Odvolatel b) odvoláním (B-97, B-120) napadl jen bod V. výroku usnesení, neboť své odvolání z funkce zástupce věřitelů považoval za nesprávné. Uvedl, že jeho jedinou společnicí a majitelkou je Marina Belkina, která není blízkou osobou dlužníka ani v jiném vztahu k němu, že požádal majitelku domu-jednatelku dlužníka-Tatianu Mokienko o souhlas s umístěním svého sídla na adrese ve Zdiměřicích, ale blízký vztah s ní nemá. Popíral, že by upřednostňoval své zájmy před zájmy ostatních věřitelů a že by podporoval a zastíral pochybnou a neodbornou činnost jednatelky dlužníka. Nesouhlasil, že by znesnadňoval dohlédací činnost správce tím, že by mu zakazoval vykonávat kontrolní činnost bez své přítomnosti. Vysvětloval, že na rozdíl od správce vždy projednával všechny návrhy a rozhodnutí se všemi ostatními věřiteli, a uzavřel, že není žádná souvislost mezi adresou jeho sídla a adresou jednatelky dlužníka.

Správce ve vyjádření k odvolání dlužníka dne 30.6.2015 (B-113) uvedl, že jednání nařízené na den 21.5.2015 nemohlo nijak narušit průběh maturitních zkoušek, neboť se týkalo pouze účastníků řízení, že soud I. stupně schválil přeměnu reorganizace v konkurs, neboť dlužník neplnil své podstatné povinnosti stanovené v reorganizačním plánu, nepředkládal správci ani soudu zprávy o plnění reorganizačního plánu a o hrazení záloh na jeho odměnu a hotové výdaje, nepředložil správci ani soudu dohodnuté splátkové kalendáře-přitom on sám doložil korespondenci s veřejnoprávními institucemi dokládající jejich nezájem na uzavření splátkových kalendářů. Poukázal na to, že ho dlužník ani věřitelský orgán nemohli odvolat z jeho funkce, o čemž byli obeznámeni na jednání konaném dne 21.5.2015, a tedy není zproštěn funkce. Namítal, že mu ze strany dlužníka či věřitelů nebyly předloženy žádné návrhy ani žádosti, na které by nereagoval, a že činí veškeré možné kroky pro zachování provozu podniku dlužníka, což je ztíženo zejména z důvodu neoprávněně převedených finančních prostředků ve výši 1.484.346,-Kč z bankovního účtu dlužníka. Konstatoval, že z bankovních účtů dlužníka nelze zjistit celkový obrat a že v roce 2015 dlužník nevedl účetnictví. Uzavřel, že soud I. stupně napadeným usnesením rozhodl na základě relevantních skutečností.

Krajské státní zastupitelství v Plzni ve vyjádření ze dne 9.7.2015 (B-114) k odvolání dlužníka připomnělo, že dlužník napadl usnesení soudu I. stupně v celém rozsahu, ale proti jeho bodům II., IV. výroku odvolání přípustné není-v případě odvolání proti bodu II. výroku dlužník se řídil nesprávným poučením soudu I. stupně (§ 314 odst. 4 IZ)-a proti bodu V. výroku není dlužník oprávněn odvolání podat. Argumentaci dlužníka považovalo za neurčitou, a to jak ve skutkových tvrzeních, tak v označení důkazů a v jeho ekonomických očekáváních. Mělo za to, že dlužník svá tvrzení nijak nekonkretizoval a nedoložil ani ekonomický rozbor, jak lze v reorganizaci pokračovat. Považovalo za nepravdivá tvrzení dlužníka o tom, že soud I. stupně nepřihlédl ke skutečnostem tvrzeným dlužníkem a jím označeným důkazům. Navrhovalo, aby odvolací soud odmítl odvolání dlužníka proti bodům II., IV. a V. výroku usnesení a potvrdil napadené body I., III. výroku usnesení.

Krajské státní zastupitelství v Plzni ve vyjádření ze dne 9.7.2015 (B-115) k odvolání odvolatele a) vyjádřilo názor, že odvolatel a) dosud není zástupcem věřitelů, a proto mu nesvědčí legitimace k podání odvolání, dokud nebude v právní moci bod V. výroku usnesení, proti němuž brojí odvolatel b). Proto navrhovalo, aby odvolací soud odmítl odvolání odvolatele a).

Krajské státní zastupitelství v Plzni ve vyjádření ze dne 19.6.2015 (B-100) k odvolání odvolatele b) poukazovalo na to, že podle § 59 odst. 2 IZ nemůže být zástupcem věřitelů osoba, u které vzhledem k jejímu vztahu k dlužníkovi je důvod pochybovat o její nepodjatosti. Uvedlo, že důvodnost pochyb o nepodjatosti odvolatele b) je opřena o skutečnost, že v domě, který je ve vlastnictví jednatelky dlužníka, se nachází nejen sídlo odvolatele b), ale navíc i bydliště jeho jednatelky Viktorie Nikultsevy, čímž je objektivně vyvolána závislost mezi dlužníkem a odvolatelem b) bez ohledu na to, zda jednatelka odvolatele b) subjektivně vnímá důvodnost takových pochyb. Rozvedlo, že bydlení je jedním z nejdůležitějších zájmů každé fyzické osoby, a je-li založeno na vztahu nájemce a pronajímatele, nejde o obvyklý vztah mezi dlužníkem a odvolatelem b), ale o vztah úzký, vyvolávající vzájemnou závislost a vázanost. Argumentovalo, že statutární orgán odvolatele b), který vykonává funkci zástupce věřitelů, nemůže být ve vztahu závislosti na statutárním orgánu dlužníka, neboť mu to může bránit v objektivním hájení společného zájmu ostatních věřitelů. Proto považovalo napadený bod V. výroku usnesení za zákonný a v dané situaci za plně odůvodněný a navrhovalo, aby jej odvolací soud potvrdil.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Plzni a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

K bodu I. výroku napadeného usnesení:

Podle § 363 IZ insolvenční soud rozhodne o přeměně reorganizace v konkurs, jestliže a) reorganizace byla povolena na návrh dlužníka a ten její přeměnu v konkurs po tomto povolení navrhl, b) oprávněná osoba nebo osoba určená schůzí věřitelů nesestaví ve stanovené lhůtě reorganizační plán ani po jejím případném prodloužení insolvenčním soudem nebo předložený reorganizační plán vezme zpět, a do 30 dnů poté nebude podán návrh na svolání schůze věřitelů za účelem rozhodnutí o tom, která jiná osoba má přednostní právo sestavit reorganizační plán, anebo tato jiná osoba nesestaví ve stanovené lhůtě reorganizační plán nebo jej vezme zpět, c) insolvenční soud neschválil reorganizační plán a oprávněným osobám uplynula lhůta k jeho předložení, d) v průběhu provádění reorganizačního plánu dlužník neplní své podstatné povinnosti stanovené tímto plánem nebo ukáže-li se, že podstatnou část tohoto plánu nebude možné plnit, e) dlužník neplatí řádně a včas úroky podle § 171 odst. 4, nebo v podstatném rozsahu neplní své jiné splatné peněžité závazky, f) dlužník po schválení reorganizačního plánu přestal podnikat, ačkoli podle reorganizačního plánu podnikat měl, nebo g) dlužník po schválení reorganizačního plánu neuhradil pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené jim na roveň podle § 348 odst. 1 písm. e) (odst. 1). O přeměně reorganizace v konkurs v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) až c) rozhodne insolvenční soud bez jednání. Své rozhodnutí doručí zvlášť dlužníku, navrhovateli reorganizace, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru; tyto osoby mohou proti tomuto rozhodnutí podat odvolání (odst. 2). O přeměně reorganizace v konkurs podle odstavce 1 písm. d) až f) rozhodne insolvenční soud po jednání, k němuž předvolá všechny osoby uvedené v odstavci 2; těmto osobám se rozhodnutí insolvenčního soudu doručuje zvlášť a mohou proti němu podat odvolání (odst. 3). O přeměně reorganizace v konkurs nemůže insolvenční soud rozhodnout, jestliže reorganizační plán byl v podstatných bodech splněn (odst. 4). Rozhodnutím insolvenčního soudu o přeměně reorganizace v konkurs nastávají účinky spojené s prohlášením konkursu, pokud insolvenční soud ve svém rozhodnutí nestanoví podmínky této přeměny jinak. Tímto rozhodnutím se rovněž ruší zákaz započtení pohledávek uvedený v § 324 odst. 3 (odst. 5).

Institut přeměny reorganizace v konkurs představuje jeden ze způsobů skončení reorganizace, k níž může dojít pouze rozhodnutím insolvenčního soudu, přičemž podmínky pro toto rozhodnutí jsou taxativně vymezeny ve shora citovaném ustanovení.

V posuzovaném případě soud I. stupně shledal, že byly splněny podmínky přeměny reorganizace v konkurs obsažené v § 363 odst. 1 písm. d), e), g) IZ. Odvolací soud především konstatuje, že uvedený závěr soudu I. stupně je z hlediska skutkových zjištění soudu a jeho právní argumentace věcně správný a v podrobnostech tedy lze na jeho přesvědčivé odůvodnění odkázat, protože ani ve stadiu odvolacího řízení nebylo zjištěno nic, co by bylo způsobilé vést odvolací soud k jeho změně, či zrušení.

Odvolací soud z insolvenčního spisu zjistil, že usnesením ze dne 18.11.2014 (B-25) soud I. stupně schválil reorganizační plán, dle něhož měl dlužník zejména povinnosti: . pokračovat v provozování podniku; . uhradit ihned poté, co se stanou splatnými, pohledávky za podstatou a pohledávky postavené jim na roveň; . uhradit a do pěti let uhradit čtvrtinu závazků, jež jsou předmětem reorganizačního plánu (tedy zjištěných nezajištěných pohledávek) s tím, že v rozsahu tří čtvrtit budou tyto závazky dlužníku prominuty; . informovat nejméně jednou za 3 měsíce správce o svých právních úkonech, o plnění reorganizačního plánu a o své jiné činnosti podle reorganizačního plánu; . platit počínaje měsícem prosincem 2014 správci zálohu na odměnu ve výši 33.000,-Kč + DPH.

Ze zprávy správce ze dne 11.5.2015 (B-83) a ze dne 18.8.2015 (B-123) ve shodně s jeho dřívějšími zprávami (B-39, B-40, B-58, B-64) a odvolací soud zjistil, že celková bilance plnění reorganizačního plánu je taková, že předpokládané roční příjmy dlužníka ve výši 12.100.000,-Kč byly naplněny jen z části 7.292.000,-Kč a předpokládané roční výdaje ve výši 9.996.000,-Kč byly naopak překročeny a dosáhly již výše 10.831.227,-Kč (B-83/str. 8), a že dlužník: . neuhradil žádnou ze zapodstatových pohledávek známých v době schválení reorganizačního plánu v celkové výši 413.369,-Kč;

. nepředložil aktuální výši zapodstatových pohledávek vzniklých po schválení reorganizačního plánu (závazky z obchodního styku včetně záloh na úhradu energií, tj. vody, tepla, elektřiny a závazky vůči veřejnoprávním institucím); . od prosince 2014 neuhradil správci zálohy na odměnu a hotové výdaje v celkové výši 160.603,-Kč; . dluží svým zaměstnancům na čisté mzdy ve výši 309.161,-Kč; . nehradí závazky veřejnoprávním institucím v celkové výši 1.226.805,-Kč (z toho OSSZ ve výši 884.427,-Kč, VZP ČR ve výši 185.289,-Kč, FÚ ve výši 157.089,-Kč); . uhradil 20.11.2014 jen první splátku ve výši 157.267,75 Kč na poměrné uspokojení věřitelů v reorganizaci; tato však musela být použita na úhradu dlužných mezd; ručitel SNOWBERRY, SE žádné plnění neposkytl; . neuhradil druhou splátku ve výši 471.803,24 Kč splatnou dne 20.2.2015, ani třetí splátku ve výši 470.434,87 Kč splatnou dne 20.5.2015 a ani další splátky na poměrné uspokojení věřitelů v reorganizaci; . po obdržení dotací MŠMT neoprávněně vybral v lednu a únoru 2015 z bankovního účtu částky v celkové výši 859.200,-Kč, z nichž nedoložil důvodnost plateb ve výši 470.500,-Kč, přičemž výběry zastírá fakturami a nadhodnocenými nákupy od odvolatele b).

Ze shora učiněných zjištění odvolacího soudu, jež dlužník ani odvolatelé a), b) ničím nevyvrátili, je nesporné, že dlužník naplnil důvody pro přeměnu reorganizace v konkurs uvedené v § 363 odst. 1 písm. d), e), g) IZ.

K odvolacím výhradám dlužníka, že soud I. stupně neodložil jednání nařízené na den 21.5.2015 z důvodu probíhajících maturit a že se domluvil s věřiteli na předložení nového reorganizačního plánu, odvolací soud konstatuje, že soudní jednání nemohlo nijak narušit maturitní zkoušky a že dlužník nepřeložil žádnou dohodu uzavřenou s jeho věřiteli ani nový reorganizační plán, jímž by se soud I. stupně mohl zabývat. Za situace, kdy delikvence dlužníka s plněním jeho závazků podle schváleného reorganizačního plánu trvala od počátku schválené reorganizace (od listopadu 2014) nebyl žádný důvod k tomu, aby bylo dále odkládáno rozhodnutí o ukončení zjevně neúspěšné reorganizace, jež nebyla ničím jiným než pokračováním a prohlubováním úpadkové situace dlužníka. Výmluvy dlužníka, že mu jeho špatnou ekonomickou situaci způsobili jeho bývalí zaměstnanci, jsou pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení irelevantní, neboť za svůj pracovní tým nese odpovědnost jedině dlužník. Soud I. stupně proto správně neuvěřil ničím nedoloženým tvrzením dlužníka, že je schopen vyřešit své problémy, když vede s Běloruskem jednání o výměně studentů, že chystá otevření hostelu v budově školy, že školní inspekce proběhla údajně úspěšně nebo že je domluven s věřiteli na odkladu splátek, vše za situace, kdy ke svým tvrzením nenabídl dlužník žádné důkazy a kdy ničím neprokázal svoji schopnost uhradit schodek v plnění reorganizačního plánu. Názor dlužníka, že soud I. stupně nepřihlédl k jeho tvrzením a jím označeným důkazům a že zůstala sporná významná skutková tvrzení, odvolací soud nesdílí, neboť důvody pro předčasné ukončení reorganizace byly spolehlivě zjištěny a dlužník žádné důkazy, jimiž by je jakkoliv zpochybnil, neoznačil. Za zcela iracionální má odvolací soud smýšlení dlužníka, že byl správce své funkce údajně odvolán věřitelským sborem , nadále dělá vše proto, aby mu ublížil, a ignoruje jeho a věřitelské návrhy a žádosti. Neopodstatněnými shledal odvolací soud též další ničím nedoložená tvrzení dlužníka, že soud I. stupně přihlížel jen vyjádřením a návrhům správce a nedal mu možnost dokázat jeho návrhy, že jeho obrat za poslední účetní období předcházející prohlášení konkursu činil 4 mil. Kč, že konkurs nemůže být projednáván jako nepatrný, že se snaží najít cestu ke splnění všech svých závazků, že předkládá návrhy a domlouvá se s věřiteli na splátkách.

Za bezpředmětnou považoval odvolací soud odvolací argumentaci odvolatele a), jenž požadoval projednání celé záležitosti s ohledem na tvrzení a návrhy dlužníka a blíže neurčených věřitelů. Na věcnou správnost napadeného usnesení je bez vlivu okolnost, že odvolatel a) hlasoval proti návrhu správce na přeměnu reorganizace v konkurs, stejně jako jeho ničím nedoložené tvrzení, že se dlužníkem domluvil na odložení splátek o rok a půl s tím nebo že dlužník předloží nový reorganizační plán, který bude odpovídat jeho současné situaci. Bezvýznamný je též předpoklad odvolatele a), že soud I. stupně nevzal v úvahu návrhy dlužníka a rozhodl jen na základě tvrzení správce, který s věřiteli nekomunikuje a který byl ze své funkce údajně odvolán. K tomu odvolací soud uvádí, že návrhy některých věřitelů na zproštění správce funkce soud I. stupně zamítl usnesením ze dne 30.7.2015 (B-121); o podaném odvolání dosud nebylo rozhodnuto.

Na základě svých zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud ve shodě se správcem a Krajským státním zastupitelstvím v Plzni k závěru, že soud I. stupně nepochybil, když reorganizaci dlužníka přeměnil v konkurs. Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a k odvolání dlužníka a odvolatele a), jenž vykonává funkci zástupce věřitelů (odvolání odvolatele b/ z této funkce pod bodem V. výroku usnesení je vykonatelné a účinné ve smyslu § 71 a § 89 odst. 1 IZ již jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku), napadený bod I. výroku usnesení jako věcně správný potvrdil.

K bodu II. výroku napadeného usnesení:

Podle § 314 IZ o nepatrný konkurs jde, jestliže a) dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem, nebo b) nebyl zjištěn celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu46)za poslední účetní období předcházející prohlášení konkursu přesahující 2.000.000,-Kč a dlužník nemá více než 50 věřitelů (odst. 1). Rozhodnutí o tom, že jde o nepatrný konkurs, může insolvenční soud vydat i bez návrhu a spojit je s prohlášením konkursu nebo je vydat kdykoli v průběhu insolvenčního řízení po prohlášení konkursu (odst. 2). Vyjde-li dodatečně najevo, že konkurs neměl být považován za nepatrný, insolvenční soud přijaté rozhodnutí bez zbytečného odkladu zruší (odst. 3). Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 není odvolání přípustné, musí však být vždy odůvodněno (odst. 4).

Z citovaného ustanovení je patrné, že odvolání proti rozhodnutí o tom, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, není odvolání přípustné. Proto odvolací soud postupoval podle § 218 písm. c) o.s.ř. a odvolání dlužníka a odvolatele a) odmítl, neboť směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

K bodu III. výroku napadeného usnesení:

Podle § 245 odst. 1 IZ účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku.

V napadeném bodě III. výroku usnesení soud I. stupně toliko citoval § 245 odst. 1 IZ; takový výrok má povahu rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení, a nelze jej napadnout odvoláním (§ 202 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Proto odvolací soud postupoval podle § 218 písm. c) o.s.ř. a odvolání dlužníka a odvolatele a) odmítl, neboť směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

K bodu IV. výroku napadeného usnesení:

Podle § 154 IZ odměna znalce ustanoveného insolvenčním soudem podle § 153 se řídí předpisy, které obecně upravují odměňování znalce při úkonech mimo soudní řízení (odst. 1). Výši odměny znalce podle odstavce 1 schvaluje věřitelský výbor; nedojde-li ke schválení odměny do 15 dnů po ustanovení znalce, schvaluje jeho odměnu insolvenční soud (odst. 2). Podle § 139 odst. 2 o.s.ř. platí, byl-li podán znalecký posudek nebo proveden tlumočnický úkon, vzniká právo na náhradu hotových výdajů a na odměnu (znalečné a tlumočné). Zvláštní předpisy stanoví, komu a v jaké výši se znalečné a tlumočné vyplácí.

Podle § 16 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících odměna za znalecký posudek činí podle jeho náročnosti a podle míry odborných znalostí, které bylo nutné k jeho podání vynaložit, za jednu hodinu práce 100,-Kč až 350,-Kč.

Napadeným bodem IV. výroku usnesení rozhodl soud I. stupně o výši znalečného a nákladů, které přísluší znalci Ing. Jaroslavu Ježkovi za vypracovaný znalecký posudek podle § 154 odst. 2 IZ, neboť zástupce věřitelů neschválil výši odměny znalce. Rozhodné pro posouzení důvodnosti odvolání dlužníka a odvolatele a) proti takovému rozhodnutí vydanému soudem podle § 139 odst. 2 o.s.ř. je pouze to, zda výše přiznaného znalečného je v souladu s úpravou zakotvenou ve vyhlášce č. 37/1967 Sb.

Z odůvodnění napadeného usnesení jednoznačně vyplývá, za co a v jaké výši byla znalci přiznána odměna a v jaké výši byly znalci přiznány hotové výdaje, přičemž všechny přiznané částky svou výší odpovídají shora uvedené vyhlášce. Odvolací soud se shodně jako soud I. stupně domnívá, že náročnost, rozsah znaleckého posudku a míra potřebných odborných znalostí zcela odpovídají přiznané odměně. Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a k odvolání dlužníka a odvolatele a) napadený bod IV. výroku usnesení jako věcně správný potvrdil.

K bodu V. výroku napadeného usnesení:

Podle § 63 odst. 3 IZ z důležitých důvodů, zejména při porušování nebo zanedbávání povinností, může insolvenční soud odvolat věřitelský výbor nebo některého z jeho členů a náhradníků. Může tak učinit i bez návrhu.

Podle § 64 odst. 1 IZ proti rozhodnutí o odvolání z funkce může podat odvolání každá z odvolaných osob; těmto osobám se rozhodnutí doručuje zvlášť.

Podle § 68 odst. 2 IZ ustanovení o věřitelském výboru platí pro zástupce věřitelů a jeho náhradníka obdobně.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že k odvolání věřitelského výboru nebo některého z jeho členů může dojít též z důvodů, jež nemají původ v porušování nebo zanedbávání povinností. Za takové důležité důvody lze považovat zejména zdravotní či jiné důvody (např. zahraniční cestu), které věřiteli trvale nebo alespoň dlouhodobě znemožňují výkon jeho funkce (např. též důvody, pro něž by bylo třeba věřiteli ustanovit opatrovníka podle § 29 o.s.ř.), ale též důvody uvedené v § 59 odst. 2 a 3 IZ, pro něž by ho nebylo možno potvrdit do funkce člena nebo náhradníka věřitelského výboru, a to i přesto, že by takové důvody vyšly najevo až po skončení schůze věřitelů, na které došlo k potvrzení jeho volby. Nelze totiž přehlédnout, že rozhodnutí, jímž je potvrzena volba člena nebo náhradníka věřitelského výboru (§ 57 odst. 3 IZ), má povahu rozhodnutí vydaného v rámci výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 IZ) a nelze je napadnout odvoláním (§ 91 IZ), na rozdíl od rozhodnutí, jímž insolvenční soud nepotvrdí volbu člena nebo náhradníka věřitelského výboru (§ 59 odst. 3 IZ), proti němuž je odvolání naopak přípustné (§ 59 odst. 4 IZ; blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.11.2009, sp.zn. KSPH 37 INS 1460/2009, 2 VSPH 367/2009-B). Pokud insolvenční soud zjistí, že v důsledku nově zjištěných skutečností nemůže dřívější rozhodnutí vydané v rámci výkonu dohlédací činnosti obstát, změní je nebo přijme nové, event. jiné rozhodnutí. Zjistí-li insolvenční soud, že u věřitele byl dán důvod pochybovat o jeho nepodjatosti nebo důvěryhodnosti anebo o tom, zda je k výkonu funkce způsobilý (§ 52 odst. 2 a 3 IZ), je taková skutečnost důležitým důvodem podle § 63 odst. 3 IZ, pro nějž ho lze odvolat z funkce člena nebo náhradníka věřitelského výboru (viz. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18.5.2010, č.j. KSPA 48 INS 2641/2009, 1 VSPH 239/2010-B-144).

V dané věci vyšlo najevo, že v domě, který je ve vlastnictví jednatelky dlužníka, se nalézá sídlo odvolatele b) i bydliště jeho jednatelky Viktorie Nikultsevy. Dle názoru odvolacího soudu ve shodě se stanoviskem Krajského státního zastupitelství v Plzni zakládají uvedené skutečnosti-samy o sobě-dostatečné důvody k pochybnostem o nepodjatosti a důvěryhodnosti odvolatele b). Tyto pochybnosti vyplývající ze závislosti odvolatele b) na dlužníkovi jsou jen umocněny tím, že se dlužník snažil své výběry z bankovního účtu v celkové výši 859.200,-Kč z ledna a února 2015 zastřít fakturami a nadhodnocenými nákupy právě od odvolatele b).

Za uvedeného stavu je bezpředmětná odvolací argumentace odvolatele b), že jeho jedinou společnicí a majitelkou je Marina Belkina, která není blízkou osobou dlužníka ani v jiném vztahu k němu, že jednatelka dlužníka Tatiana Mokienko souhlasila s umístěním jeho sídla na adrese ve Zdiměřicích, ale blízký vztah s ním nemá. Na věci nemění ničeho tvrzení a proklamace odvolatele b) spočívající v tom, že neupřednostňoval své zájmy před zájmy ostatních věřitelů, že nepodporoval a nezastíral pochybnou a neodbornou činnost jednatelky dlužníka, že neznesnadňoval dohlédací činnost správce, že mu nezakazoval vykonávat kontrolní činnost bez své přítomnosti, že vždy projednával všechny návrhy a rozhodnutí se všemi ostatními věřiteli a že nevidí žádnou souvislost mezi adresou jeho sídla a jednatelkou dlužníka.

Na základě svých zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud ve shodě se správcem a Krajským státním zastupitelstvím v Plzni k závěru, že soud I. stupně nepochybil, když odvolatele b) odvolal z funkce zástupce věřitelů. Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř., k odvolání odvolatele b) napadený bod V. výroku usnesení jako věcně správný potvrdil a podle § 218 písm. b) o.s.ř. odvolání dlužníka a odvolatele a) odmítl, neboť bylo podáno osobami, které k odvolání nebyly oprávněny (§ 64 odst. 1 IZ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25. ledna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková