4 VSPH 1339/2014-A-20
MSPH 90 INS 13398/2014 4 VSPH 1339/2014-A-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka: Ing. Jiří anonymizovano , anonymizovano , IČO: 61484121, bytem Havlíčkovo náměstí 700/9, Praha 3, zast. JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem Na Bělidle 997/15, Praha 5, zahájené na návrh věřitele: Hypoteční banka, a.s., IČO: 13584324, se sídlem Radlická 333/150, Praha 5, o odvolání navrhovatele do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2014, č.j. MSPH 90 INS 13398/2014-A-7,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2014, č.j. MSPH 90 INS 13398/2014-A-7, se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl insolvenční návrh, jímž se věřitel Hypoteční banka, a.s. (dále jen navrhovatel) domáhal zahájení insolvenčního řízení dlužníka Ing. Jiřího anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že v insolvenčním návrhu navrhovatel dostatečně nevylíčil rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka, neboť v něm neoznačil řádně svoji pohledávku za dlužníkem ani pohledávky dalších věřitelů dlužníka. Protože z tvrzení obsažených v návrhu nelze učinit závěr o dlužníkově úpadku, nesplnil navrhovatel dle soudu I. stupně předepsanou povinnost skutkových tvrzení. Soud proto postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a návrh bez dalšího odmítl pro nedostatky, pro které nelze pokračovat v řízení.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel v celém rozsahu včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud jeho insolvenčnímu návrhu vyhověl. Namítal, že vylíčil rozhodující skutečnosti úpadku dlužníka, když závazky dlužníka k navrhovateli jsou z návrhu patrny a osvědčena byla i existence více věřitelů, peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka. Upozorňoval na skutečnost, že k popisu pohledávek dalších věřitelů dlužníka využil všechny veřejně dostupné informace. Soudu vytknul, že nepostupoval v souladu s vyšetřovací zásadou a další potřebné důkazy k úpadku dlužníka si sám neobstaral.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ust. § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Touto úpravou se též zdůrazňuje odpovědnost věřitele-insolvenčního navrhovatele za zahájení insolvenčního řízení, s nímž jsou spojeny významné účinky (viz ust. § 109 až § 111 insolvenčního zákona), jimž lze dát průchod jedině za předpokladu, že věřitel v návrhu poskytne soudu zákonem požadované informace o dalších věřitelích dlužníka a jeho majetkových poměrech. Věřitel přitom nemá-na rozdíl od dlužníka-právní povinnost podat insolvenční návrh a nemá ani právní nárok na insolvenční návrh; tím méně pak má nárok na pomoc soudu, které se navrhovatel dožaduje. Věřitel nese sám ve svých poměrech následky svého rozhodnutí podat insolvenční návrh proti dlužníkovi, o jehož věřitelích a majetku nemá dostatečné informace.

Z obsahu spisu plyne, že navrhovatel označil v insolvenčním návrhu své splatné pohledávky za dlužníkem tak, že se jedná o pohledávku z poskytnutého plnění, založenou smlouvou o hypotečním úvěru. Pohledávka je zajištěna zástavním právem k nemovitosti dlužníka. Celková výše navrhovatelova nároku ke dni sepsání insolvenčního návrhu činí 286.639,44 Kč. Dále uvedl, že splatnost nejstarší dlužné částky nastala 25.11.2012. Navrhovatel dále ve svém návrhu označil další tři věřitele dlužníka, přičemž je řádně označil. U těchto dalších věřitelů dlužníka také uvedl výše jejich pohledávek a splatnost.

Z uvedeného plyne, že navrhovatel vůči dlužníku pohledávku eviduje, a tím je aktivně legitimovaný k podání insolvenčního návrhu. I přesto, že z insolvenčního návrhu nevyplývá, v jaké výši je splatná nejstarší pohledávka za dlužníkem, ani jaké konkrétní nároky souhrnná částka pohledávky představuje (a jaká je jejich splatnost), je odvolací soud toho názoru, že insolvenční návrh je prostředek, kterým se zahajuje insolvenční řízení, v němž je důležité prokázat, že se dlužník nachází v úpadku. Tím, že navrhovatel uvedl, že eviduje vůči dlužníku splatnou pohledávku, jež doložil listinami připojenými k insolvenčnímu návrhu a součástí těchto listin je i přehled dlužných splátek, dostatečně doložil svou aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu proti dlužníku. V insolvenčním návrhu dostatečně identifikoval další věřitele dlužníka a popsal výše závazků vůči všem jemu známým věřitelům dlužníka, a tato tvrzení podložil exekučními rozhodnutími. Z insolvenčního návrhu je tedy zřejmé, že navrhovatel dostatečným způsobem tvrdil dlužníkův úpadek, tedy, že má dlužník více věřitelů, jeho peněžité závazky jsou po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není dlužník schopen plnit.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené rozhodnutí podle § 220 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil tak, že se insolvenční návrh navrhovatele neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. září 2014

Mgr. Luboš D ö r f l , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová