4 VSPH 1334/2015-A-12
MSPH 91 INS 9311/2015 4 VSPH 1334/2015-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužnice AMINEA SERVICE, s.r.o., IČO 28796985, sídlem Holečkova 799/99, Praha 5, zahájené na návrh GiGa Trans CZ, s.r.o., IČO 28627440, sídlem Kubelíkova 1224/42, Praha 3, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soud v Praze č.j. MSPH 91 INS 1334/2015-A-7 ze dne 23. června 2015,

takto:

I. Usnesení Městského soud v Praze č.j. MSPH 91 INS 1334/2015-A-7 ze dne 23. června 2015 se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku označeným usnesením Městský soud v Praze odmítl insolvenční návrh, jímž se GiGa Trans CZ, s.r.o. (dále jen navrhovatelka) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice AMINEA SERVICE, s.r.o. (dále jen dlužnice; bod I. výroku), a konstatoval, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně osvětlil požadavky na obsahové náležitosti insolvenčního návrhu podaného věřitelem vyplývající z insolvenčního zákona (dále jen IZ). Vyšel ze zjištění, že navrhovatelka v insolvenčním návrhu toliko tvrdila pohledávku za dlužnicí z titulu neuhrazené ceny za nákladní dopravu a přepravu materiálu. Ozřejmil, že navrhovatelka dostatečně nevylíčila rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice, když neuvedla konkrétní údaje o věřitelích dlužnice ani o jejich pohledávkách. Proto dovodil, že insolvenční návrh nesplňuje požadované náležitosti, a odmítl jej postupem podle § 128 odst. 1 IZ.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatelka včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud rozhodl o úpadku dlužnice a na její majetek prohlásil konkurs. Namítala, že se dlužnice k insolvenčnímu návrhu dosud nevyjádřila, z čehož lze podle navrhovatelky usuzovat, že s insolvenčním návrhem souhlasí; proti dlužnici bylo v již minulosti vedeno insolvenční řízení. Uvedla, že dlužnice má závazky i vůči Ondřejovi anonymizovano , anonymizovano a společnosti Vodafone, přičemž neuvedla jakékoli bližší údaje tyto věřitele identifikující (bydliště, datum narození apod.) ani konkrétní údaje o výši a splatnosti jejich pohledávek.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z ustanovení § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, z nichž vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o existenci jeho splatné pohledávky za dlužníkem), není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Jak vyložil Nejvyššího soudu ČR v usnesení sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011-A ze dne 21.12.2011, věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Rovněž judikatura Vrchního soudu v Praze je již ustálena v tom, že vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, není důvodu formulovat rozdílně požadavky na kvalitu jednotlivých skutkových tvrzení, z nichž se odvíjí posouzení úpadku dlužníka. To znamená, že není zásadního rozdílu v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem.

Aby mohly být právně významné skutečnosti předmětem osvědčení či dokazování, musí tu být úplná a dostatečně konkrétní skutková tvrzení o skutečnostech, jež naplňují skutkovou podstatu úpadku. Navrhovatel je tedy povinen k podmínce plurality věřitelů dlužníka v návrhu tvrdit takové skutečnosti, které budou-li osvědčeny či prokázány, umožní přijmout závěr, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Osoba či osoby dalšího věřitele dlužníka pak musí být v návrhu přesně označeny a jejich pohledávky musí být co do svého důvodu, výše a splatnosti náležitě identifikovány.

Jak plyne z napadeného usnesení, soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh, neboť navrhovatelka nedostatečně vylíčila rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice.

Odvolací soud z insolvenčního návrhu (A-1) zjistil, že v něm navrhovatelka tvrdila, že má za dlužnicí pohledávku ve výši 1.480.000,-Kč z titulu nezaplacené ceny za nákladní dopravu a přepravu materiálu, aniž by však uvedla konkrétní údaj o splatnost této své pohledávky. Navrhovatelka neoznačila žádné další věřitele dlužnice, neuvedla tedy ani výši či datum splatnosti jejich pohledávek. Z insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že navrhovatelka nepřipojila k insolvenčnímu návrhu přihlášku pohledávky, další navrhovatelé k insolvenčnímu řízení podle § 107 IZ nepřistoupili.

Ze shora uvedených tvrzení navrhovatelky nelze dovodit, že má dlužnice ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ vůči více věřitelům (konkrétní) peněžité závazky splatné po (konkrétní) dobu delší třiceti dnů a že by je nebyla schopna plnit. Návrh totiž postrádá též vylíčení takových rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má za to, že dlužnice není schopna plnit své peněžité závazky. Navrhovatelka neuvedla ani žádné konkrétní údaje, z nichž by vyplynulo, že dlužnice zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků (neuvedla celkovou výši závazků dlužnice ani dobu, kdy k zastavení plateb mělo dojít) nebo že je vůči více věřitelům neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti.

Protože insolvenční návrh vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat, a protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje postup dle § 43 o.s.ř., soud prvního stupně nepochybil, když insolvenční návrh napadeným usnesením bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatelky důvodným a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Jelikož byl insolvenční návrh byl odmítnut, má dlužnice dle § 146 odst. 3 o.s.ř. vůči navrhovatelce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Protože dlužnice podle obsahu spisu v souvislosti s odvolacím řízením žádné náklady nevynaložila, odvolací soud rozhodl za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. srpna 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná