4 VSPH 1318/2015-B-88
KSPH 36 INS 15804/2010 4 VSPH 1318/2015-B-88

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužníka K + M-Dřevostyl, spol. s r .o., IČO: 49824627, se sídlem Husova 841, 250 01 Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, o odvolání Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 2, Legerova 1845/30, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 15804/2010-B-79 ze dne 14. května 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 15804/2010-B-79 ze dne 14. května 2015 se p o t v r z u j e ve znění, že se zrušuje konkurs vedený na majetek dlužníka K + M-Dřevostyl, spol. s r.o., IČO: 49824627, sídlem Husova 841, 250 01 Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, z důvodu, že majetek dlužníka nepostačuje pro uspokojení věřitelů.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze zrušil konkurs prohlášený na majetek dlužníka K + M-Dřevostyl, spol. s r.o . (dále jen d lu žník) z dů vodu , že je majetek dlužníka zcela nepostačující .

V odůvodnění usnesení soud I. stupně mimo jiné uvedl, že dne 21.12.2010 (A-3) bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka, usnesením ze dne 23.2.2011 (A-11) byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, usnesením ze dne 29.4.2014 (B-72) byla schválena konečná zpráva a vyúčtování výdajů a odměny insolvenčního správce (dále jen správce), dle níž po zpeněžení věcí v majetku dlužníka a po vymožení pohledávek za odběrateli dlužníka již není v majetkové podstatě dlužníka žádný další majetek, který by mohl být zpeněžen a citujíc § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona (dále jen IZ) proto konkurs zrušil.

K žádosti insolvenčního navrhovatele Petra anonymizovano (dále jen odvolatel) ze dne 8.1.2015 (B-75) o vyplacení jeho pracovněprávní pohledávky za dlužníkem vyšel soud v souladu se stanoviskem správce ze dne 23.1.2015 (B-77) z § 203 odst. 2 IZ a uvedl,

že pokud z účetnictví nebo z jiné evidence existence pohledávky odvolatele nevyplynula, nebylo možné odvolatele zařadit mezi věřitele, jejichž pohledávky se uspokojují před rozvrhem. Odvolatel mohl zjistit nejpozději z konečné zprávy, že není zařazen mezi věřitele, mohl proti ní vznést námitky, které nevznesl, soudu proto nezbylo nežli konkurs zrušit.

Odvolatel ve včas podaném odvolání navrhoval usnesení o zrušení konkursu zrušit, dále navrhoval, aby odvolací soud nařídil soudu I. stupně vydat nové rozvrhové usnesení podle § 306 IZ po schválení konečné zprávy, v němž bude určen poměr uspokojení pohledávek, které lze uspokojit kdykoliv v průběhu řízení dle § 305 odst. 2 IZ. Uvedl, že jako navrhovatel insolvenčního řízení uplatnil jak přihláškou, tak i v samotném řízení pohledávku za dlužníkem z titulu mzdového nároku ve výši 79.573 Kč, a to za nevyplacenou mzdu za měsíce červen, červenec a srpen 2010, že přílohou insolvenčního návrhu byla pracovní smlouva, mzdový výměr a zrušení pracovního poměru, že po celou dobu insolvenčního řízení nebyl správcem vyrozuměn o případných jeho pochybnostech o existenci pohledávky odvolatele jako pohledávky za majetkovou podstatou, že k jeho insolvenčnímu návrhu byl zjištěn úpadek dlužníka a byl prohlášen konkurs na jeho majetek, a že soud neměl pochybnost o věcné aktivní legitimaci odvolatele k podání insolvenčního návrhu. Odvolatel dále uvedl, že nestihl podat námitky proti usnesení o konečné zprávě a byl mylně přesvědčen o tom, že bude o ní informován zvlášť, očekával, že dle schválené konečné zprávy bude soudem vydáno rozvrhové usnesení, pokud došlo ke zpeněžování majetku a rozdělování příjmů z majetkové podstaty, což se nestalo. Ze zprávy správce zjistil, že byly poměrně vyplaceny mzdové nároky jeho spolupracovníků, mezi nimiž však nebyl, a to bez jakéhokoliv výslovného zpochybnění jeho mzdových nároků správcem. Namítal proto, že jej správce po dobu trvání insolvenčního řízení pěti let ponechal v domnění o oprávněnosti jeho nároku, byť při přezkumném jednání konaném dne 28.4.2011 (B-12) správce i dlužník pohledávku odvolatele uznali, což je patrné ze seznamu přezkoumávaných pohledávek. Postupem správce i soudu se cítí býti nespravedlivě poškozen, neboť jde o chybějící mzdové prostředky v rozpočtu jeho rodiny, vytknul proto soudu, že po schválení konečné zprávy neuložil správci předložit rozdělovací návrh dle § 306 IZ, avšak o poměru uspokojení pohledávek bylo rozhodnuto správcem v povinné příloze ke konečné zprávě a nebylo o ní rozhodnuto soudem.

Správce ve vyjádření k podanému odvolání navrhoval usnesení potvrdit jako věcně správné a uvedl, že v majetkové podstatě nezbyl po uhrazení pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň žádný majetek, který by mohl být zpeněžen a byly proto splněny předpoklady pro postup soudu podle § 308 odst. 1 písm. d) IZ. Dále uvedl, že odvolatel není věcně aktivně legitimován k podání odvolání podle § 309 odst. 2 IZ, že soud může rozhodnout podle § 308 odst. 1 písm. d) IZ i bez návrhu o zrušení konkursu zjistí-li, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující a vydání tohoto rozhodnutí není vázáno na předložení návrhu rozvrhového usnesení, že odvolatel neuvedl žádný relevantní důvod, pro který by bylo možné považovat rozhodnutí soudu za nesprávné, že tvrzená pohledávka odvolatele nevyplývá z účetnictví dlužníka a nebyla zjištěna ani za součinnosti Úřadu práce ČR a neexistuje, že správce informoval všechny věřitele dlužníka v jaké výši a zda budou uspokojeni prostřednictvím konečné zprávy uveřejněné v insolvenčním rejstříku a měli tedy možnost podat námitky, avšak námitky nepodal nikdo.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 308 odst. 1 písm. d) IZ insolvenční soud rozhodne i bez návrhu o zrušení konkursu zjistí-li, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující; přitom se nepřihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty. Proti rozhodnutí podle § 308 odst. 1 mohou podat odvolání pouze insolvenční správce a přihlášení věřitelé (§ 309 odst. 2 IZ).

Podle § 201 o.s.ř. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Je třeba rozlišovat objektivní přípustnost odvolání, kdy proti rozhodnutí soudu odvolání není přípustné, a subjektivní přípustnost odvolání, kterou třeba posoudit tam, kde odvolání proti rozhodnutí přípustné objektivně je, avšak podat je nemůže každý subjekt práva. Subjektivní legitimaci k podání odvolání zákon přiznává v první řadě účastníku řízení, avšak jen nebylo-li mu rozhodnutím soudu vyhověno, resp. byla mu takovým rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Práva účastníka řízení může mít i osoba, jež je jen považována za účastníka řízení, avšak účastníkem řízení se podle § 90, § 94 odst. 1 o.s.ř. nestala, jak tomu je v případě osoby, jež se účastní řízení jako právní nástupce původního účastníka, a kdy nebylo pravomocně rozhodnuto, že s ní bude v řízení pokračováno, nebo soud jednal s osobou, kterou zákon za účastníka řízení neoznačuje (§ 94 o.s.ř.).

Podle § 14 odst. 1 IZ účastníkem insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku. Podle § 15 IZ nejde-li o přihlášené věřitele, jsou jiné osoby uplatňující své právo v insolvenčním řízení účastníky tohoto řízení jen po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje.

Uplatněním práva vůči dlužníkovi se rozumí uplatňování pohledávek podle § 165 a násl. IZ, tj. především přihláškou pohledávky.

Podle § 169 odst. 1 písm. a) IZ pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou jsou pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pokud zákon ohledně některých z nich nestanoví jinak. Není-li dále stanoveno jinak, pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (odst. 2).

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že se odvolatel insolvenčním návrhem doručeným insolvenčnímu soudu dne 21.12.2010 (A-1) domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek z důvodu, že má za dlužníkem pohledávku z titulu nevyplacených mzdových nároků za měsíce červen, červenec a srpen 2010 a za odstupné a s obdobnými nároky označil další věřitele dlužníka. K insolvenčnímu návrhu připojil přihlášku pohledávky P1, jež je vykazována v oddílu P jako mylný zápis. Usnesením ze dne 24.2.2011 (A-11) byl mimo jiné zjištěn úpadek dlužníka (bod I. výroku) a na jeho majetek byl prohlášen konkurs (bod III. výroku), když dle obsahu odůvodnění usnesení shledal insolvenční soud věcnou aktivní legitimaci odvolatele k podání insolvenčního návrhu na základě pracovní smlouvy ze dne 31.3.2009, uzavřené mezi odvolatelem a dlužníkem a dle mzdového výměru ze dne 1.6.2010, přiznávajícího odvolateli mzdu ve výši 115 Kč/hod. Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 28.4.2011 (B-12) vyplynulo, že správce i dlužník uznali zcela pohledávku odvolatele jako věřitele č. 1, v seznamu pohledávek (B-14) byl označen odvolatel jako věřitel č.1 s pohledávkou ve výši 79.573 Kč s poznámkou správce, že jde o pohledávku zapodstatovou a není součástí seznamu. Dne 12.2.2014 byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna konečná zpráva a vyúčtování odměny a výdajů správce (B-69) s výsledkem, že k uspokojení pohledávek v rozvrhu po odečtení plnění určeného k úhradám nároků náležejícím k uspokojení před rozvrhem a odměny správce a jeho výdajů, zbývá 0. Vyhláškou o konečné zprávě ze dne 14.2.2014 (B-70) uvědomil insolvenční soud podle § 304 odst. 2 IZ účastníky řízení a zároveň je poučil, že mohou podat proti konečné zprávě námitky do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku u Krajského soudu v Praze dvojmo. V uvedené lhůtě žádný účastník řízení nevznesl proti konečné zprávě žádné námitky a usnesením ze dne 29.4.2014 (B-72) insolvenční soud schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku z podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce. Po právní moci usnesení soudu o schválení konečné zprávy (29.4.2014) požádal odvolatel dne 8.1.2015 (B-75) o zaplacení mzdových nároků, jak je specifikoval a uplatnil v insolvenčním návrhu. Usnesením ze dne 14.5.2015 (B-79) k návrhu správce insolvenční soud zrušil konkurs dle § 308 odst. 1 písm. d) IZ, neboť v majetkové podstatě není žádný majetek, jenž by mohl být zpeněžen a mohl by se stát předmětem dalšího rozvrhu.

Odvolací soud nemá pochyb o tom, že odvolatel je oprávněn podat odvolání proti napadenému usnesení, neboť odvolatel uplatnil v insolvenčním řízení své mzdové nároky, byť šlo o pohledávku dle § 169 odst. 1 písm. a) IZ postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, přihláškou a tato jeho pohledávka byla při přezkumném jednání přezkoumána a zjištěna, když byla uznána správcem i dlužníkem a nikdo ji nepopřel.

Pokud jde o zrušení konkursu z důvodu absence postačujícího majetku dlužníka, je třeba připomenout, že pravomocným schválením konečné zprávy se definitivně uzavírá fáze zjišťování a zpeněžování podstaty a sumarizují se výdaje a odměna správce, jež se odvíjí od výše výtěžku zpeněžení. Tím se staví najisto výsledky konkursu (co do aktiv i pasiv), jež pak indikují další postup konkursu; buď poměrné uspokojení pohledávek za podstatou (§ 297 ve spojení s § 305 odst. 2 IZ) a poté zrušení konkursu pro nedostatek majetku, nebo zrušení konkursu bez dalšího (není-li tu žádný nepoužitý výtěžek), s případným použitím zálohy na náklady insolvenčního řízení, anebo rozvrh.

Nebyly-li proti konečné zprávě, jež byla zveřejněna vyhláškou v insolvenčním rejstříku, podány námitky, může insolvenční soud vydat rozhodnutí o jejím schválení podle § 304 odst. 4 IZ i bez nařízení jednání, jak tomu bylo v tomto případě, kdy nikdo z účastníků námitky proti konečné zprávě nepodal.

Odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě soud I. stupně nepochybil, když vydal odvoláním napadené usnesení o zrušení konkursu poté, co byly splněny veškeré předpoklady pro jeho vydání, jak uvedeno výše. Dále nutno zdůraznit, že odvolatel nepodáním námitek proti konečné zprávě přivodil sobě nepříznivou situaci tím, že insolvenční soud nenařídil k projednání konečné zprávy jednání, které nebyl povinen svolat podle § 304 odst. 5 IZ a popřípadě tím nezvrátil způsob rozdělení částky určené pro věřitele, jejichž pohledávky se uspokojují před rozvrhem. Za situace, kdy na základě schválené konečné zprávy zde není žádný majetek, jenž by bylo lze ještě zpeněžit, ani peněžní prostředky, jež by zbývalo přerozdělit mezi věřitele, je věcně správný závěr soudu I. stupně, že absence majetku dlužníka brání dalšímu pokračování konkursu, jenž tak nezbývá, než zrušit. Event. nesprávný postup správce při uspokojování přednostních nároků (včetně nároků odvolatele v průběhu konkursu) nelze v této fázi řízení reparovat zrušením napadeného usnesení, jež je správně opřeno o zjištění-jež odvolatel ničím nezpochybnil-že majetek dlužníka nepostačuje pro uspokojení jeho věřitelů, včetně odvolatele.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil ve znění odpovídající dikci § 308 odst. 1 písm. d) IZ.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 18. listopadu 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková