4 VSPH 1304/2015-A-10
KSPL 53 INS 13058/2015 4 VSPH 1304/2015-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenčním řízení dlužníků-manželů Evžena anonymizovano , anonymizovano a Marcely anonymizovano , anonymizovano . oba bytem Horní Slavkov, Na Vyhlídce 935, zahájeném k návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. června 2015, č.j. KSPL 53 INS 13058/2015-A-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. června 2015, č.j. KSPL 53 INS 13058/2015-A-5, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni zastavil řízení o insolvenčním návrhu, jímž se dlužníci-manželé Evžen Valenta (dále též dlužník) a Marcela anonymizovano (dále též dlužnice) domáhali zjištění svého úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 20.5.2015. Konstatoval, že o téže věci je již vedeno řízení pod sp. zn. KSPL 53 INS 10462/2015, které dosud nebylo pravomocně skončeno. Proto postupoval podle § 104 odst. 1 o.s.ř. a později zahájené řízení pro překážku litispendence (věci zahájené) zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a žádali, aby odvolací soud jejich žádost zvážil a projednal tak, aby mohlo jejich insolvenční řízení řádně probíhat . Uvedli, že poté, co byla jejich původní žádost (návrh) ze dne 21.4.2015 zamítnuta (chybný seznam závazků), podali novou, kterou doplnili o další závazky a novou darovací smlouvu a že nečekali na nabytí právní moci rozhodnutí o původní žádosti (návrhu), neboť je jejich situace již neúnosná.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům.

Podle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Podle § 83 odst. 1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

Podle § 107 odst. 1 IZ se další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí pro dalšího insolvenčního navrhovatele stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.

Z výše citovaných ustanovení plyne, že překážka litispendence se v insolvenčním řízení uplatní (jen) v případě, kdy táž osoba (věřitel nebo dlužník) podá ohledně téhož dlužníka další (nový) insolvenční návrh dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o jeho původním návrhu. V ostatních případech (je-li různými subjekty podáno více insolvenčních návrhů vůči témuž dlužníkovi a o některém z nich nebylo pravomocně rozhodnuto) je uplatnění této překážky vyloučeno speciální úpravou obsaženou v § 107 IZ.

Z insolvenčního rejstříku zjistil odvolací soud tyto rozhodné skutečnosti: 1) dne 21.4.2015 bylo u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 53 INS 10462/2015 zahájeno insolvenční řízení o dřívějším insolvenčním návrhu dlužníků, 2) usnesením ze dne 14.5.2015, č.j. KSBL 53 INS 10462/2015-A-7, soud I. stupně odmítl insolvenční návrh dlužníků; toto usnesení nabylo právní moci dne 13.6.2015, 3) dne 20.5.2015 podali dlužníci nový insolvenční návrh pod sp. zn. KSPL 53 INS 13058/2015, 4) napadeným usnesením ze dne 9.6.2015 insolvenční soud zastavil řízení o novém insolvenčním návrhu dlužníků pro překážku litispendence.

Ze shora učiněných zjištění je zjevné, že překážka litispendence ohledně neskončeného řízení o dřívějším insolvenčním návrhu vedeném pod sp. zn. KSPL 53 INS 10462/2015 zde existovala v okamžiku, kdy bylo zahájeno řízení o novém insolvenčním návrhu (20.5.2015) pod sp. zn. KSPL 53 INS 13058/2015 a také v okamžiku, kdy insolvenční soud rozhodl o zastavení řízení napadeným usnesením (9.6.2015).

Podle § 146 odst. 2 IZ se v řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 IZ nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Rozhodnutím podle § 142 IZ se rozumí také rozhodnutí o zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit (§ 142 písm. b/ IZ). Tedy pokud by snad překážka litispendence v době rozhodování odvolacího soudu již odpadla, nebylo by možno k této skutečnosti přihlédnout.

Podle ustálené judikatury se překážka litispendence tradičně považuje za neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro niž je soud povinen řízení zastavit, ledaže by tato překážka odpadla dříve, než bylo řízení zastaveno (popř. pravomocně rozhodnuto ve věci samé). Tak tomu však v této věci nebylo, neboť insolvenční soud řízení o novém návrhu zastavil dříve (9.6.2015), než usnesení o odmítnutí dřívějšího insolvenčního návrhu dlužníků nabylo právní moci (13.6.2015). Závěr soudu I. stupně, že v daném případě nebylo možno pro překážku litispendence pokračovat v řízení o novém insolvenčním návrhu je tedy správný.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné upozornit dlužníky na to, že odmítnutí insolvenčního návrhu příp. zastavení insolvenčního řízení, nebrání tomu, aby podali nový, řádný insolvenční návrh opatřený všemi zákonem předepsanými náležitostmi včetně potřebných příloh avšak ne dříve, než rozhodnutí o jejich původním insolvenčním návrhu bude pravomocné.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 1. prosince 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná