4 VSPH 1303/2015-B-22
KSUL 85 INS 25849/2014 4 VSPH 1303/2015-B-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Vlastimila anonymizovano , anonymizovano , bytem Pionýrů 1700, 431 11 Jirkov, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. června 2015, č.j. KSUL 85 INS 25849/2014-B-14,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. června 2015, č.j. KSUL 85 INS 25849/2014-B-14, se v bodech I., II., III., IV. a VII. výroku z r u š u j e a v tomto rozsahu se věc v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem neschválil oddlužení dlužníka Vlastimila anonymizovano (dále jen dlužník; bod I. výroku), na jeho majetek prohlásil nepatrný konkurs (body II. a III. výroku), stanovil, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), rozhodl, že působnost věřitelského výboru vykonává insolvenční soud (bod V. výroku), insolvenčnímu správci (dále jen správce) uložil podávat insolvenčnímu soudu a věřitelskému orgánu každé tři měsíce písemné zprávy o stavu insolvenčního řízení a stanovil lhůtu k podání další zprávy (bod VI. výroku) a rozhodl, že v rozsahu, ve kterém není dlužník oprávněn nakládat s majetkovou podstatou, přechází toto právo rozhodnutím o konkursu na správce (bod VII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 8. 1. 2015 (A-19) zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením, jelikož z údajů obsažených v insolvenčním návrhu a jeho přílohách vyplývalo, že dlužník má nezajištěné závazky v celkové výši 282.980,-Kč, příjem ze zaměstnání ve výši 13.525,-Kč měsíčně (z něhož činila zabavitelná částka 4.158,-Kč), příjem od dárce ve výši 4.000,-Kč měsíčně, výživné stanovené soudem v celkové výši 3.900,-Kč a dluh na výživném v částce cca 200.000,-Kč, a proto dospěl k závěru, že dlužník je schopen za 5 let zaplatit více než 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Dále uvedl, že při přezkumném jednání konaném dne 27. 2. 2015 byly přezkoumány a zcela zjištěny nezajištěné pohledávky v celkové výši 310.784,12 Kč a dlužník uvedl, že jeho průměrný aktuální čistý příjem činí 11.080,-Kč, je rozvedený a má čtyři vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, z toho tři stanovené rozhodnutím soudu v celkové výši 3.900,-Kč, a dluh na výživném. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 4. 2015, č.j. 35 E 2316/2011-46, soud zjistil, že dlužníkův závazek z titulu dlužného výživného činí 200.300,-Kč. Soud konstatoval, že při aktuálním čistém příjmu dlužníka ve výši 11.080,-Kč měsíčně, příjmu od dárce ve výši 4.000,-Kč měsíčně a čtyřem vyživovacím povinnostem, z nichž tři jsou stanoveny rozhodnutím soudu v celkové výši 3.900,-Kč, by bylo spokojení věřitelů nulové a ani by nebyla v plné výši uspokojena přednostní pohledávka z titulu dlužného výživného. Uzavřel, že ze svých současných příjmů není dlužník schopen uspokojit věřitele v minimální výši 30% jejich přihlášených nezajištěných pohledávek podle § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ), což je dle § 405 odst. 1 a 2 IZ důvodem k neschválení oddlužení a rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem. Uvedl, že v dané věci jsou splněny podmínky § 314 odst. 1 písm. a) IZ, a proto rozhodl, že konkurs bude projednán jako konkurs nepatrný.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to proti rozhodnutí o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu na jeho majetek, se dlužník včas odvolal a požadoval nové prověření věci. Tvrdil, že se změnila výše jeho příjmu a v současnosti dosahuje vyššího výdělku, což dokládal pracovní smlouvou, výpisem z účtu a výplatními páskami.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal podle § 212 a 212a o.s.ř. usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení); k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 IZ, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 IZ, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení spojenému s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem dle § 405 IZ (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sen. zn. 29 NSČR 20/2009, uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že se do insolvenčního řízení dlužníka přihlásili toliko nezajištění věřitelé; všechny přihlášené pohledávky v celkové výši 310.784,12 Kč byly zjištěny. Dlužník je rozvedený, má vyživovací povinnost vůči 4 dětem, přičemž vůči 3 z nich ji má stanovenou rozhodnutím soudu v celkové výši 3.900,-Kč měsíčně a na výživném ze zákona dluží celkem 200.300,-Kč (B-11, B-12, B-18). Pro účely řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře má dlužník zajištěn dar ve výši 4.000,-Kč měsíčně na základě darovací smlouvy ze dne 9. 12. 2014 od dárkyně Evy Hurychové (A-16). Dlužník je zaměstnán u BOS Automotive Products CZ, s.r.o., IČO: 25418076. Jeho čistá mzda činila za březen 2015 částku 17.068,-Kč, za duben 2015 částku 16.240,-Kč a za květen 2015 částku 17.469,-Kč (B-16, B-18). Za období těchto tří měsíců tak jeho průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil 16.925,-Kč.

Soud I. stupně při svém rozhodování vycházel z čistého měsíčního příjmu dlužníka z pracovního poměru ve výši 11.080,-Kč, kterou mu dlužník potvrdil při jednání dne 27. 2. 2015 (B-5). Za takového skutkového stavu soud správně vyhodnotil ekonomickou nabídku dlužníka jako nedostatečnou.

S ohledem na předložené doklady o aktuální výši příjmu dlužníka z pracovního poměru (B-16, B-18), z nichž vyplývá jeho průměrný čistý měsíční příjem v částce cca 16.925,-Kč, se však v současnosti jeví závěr soudu I. stupně o nedostatečnosti dlužníkovy ekonomické nabídky jako překonaný, neboť vzhledem k přislíbenému daru (jenž se pro účely plnění splátkového kalendáře použije v plné výši), a při zohlednění odměny a náhrady hotových výdajů správce včetně DPH, přednostních pohledávek běžného a dlužného výživného stanoveného rozhodnutími soudu, lze při těchto příjmech očekávat uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu cca 36,5 %.

Pro tuto chvíli proto není řešení úpadku dlužníka konkursem namístě, když jsou skutkové závěry soudu I. stupně v důsledku dodatečně doloženého příjmu dlužníka neúplné. Závěr soudu o nedostatečné ekonomické nabídce dlužníka byl nadto neúplně vztažen jen ke splátkovému kalendáři, a nikoliv ke zpeněžení majetkové podstaty, když k předpokladu naplnění podmínek této formy oddlužení žádné skutkové ani právní závěry nevyslovil.

Z toho důvodu postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a usnesení v napadených bodech I. a II. výroku a na nich závislých bodech III., IV. a VII. výroku zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 1. září 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová