4 VSPH 1291/2015-A-38
MSPH 77 INS 4471/2015 4 VSPH 1291/2015-A-38

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka Obchodní areál Prachanda, s.r.o., sídlem Praha 3, Velehradská 837/26, IČO 27604128, zast. Helenou Dvornou, advokátkou, sídlem Praha 4, Hurbanova 11, zahájené na návrh navrhovatele K7 Investment, s.r.o., sídlem Praha 2, Na Kozačce 1103/5, IČO 26431882, zast. Mgr. Martinem Jebavým, advokátem, sídlem Praha 10, Minská 546/15, do níž vstoupilo Vrchní státní zastupitelství v Praze, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2015, č.j. MSPH 77 INS 4471/2015-A-21,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2015, č.j. MSPH 77 INS 4471/2015-A-21, se v bodech I., II., III. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zjistil úpadek dlužníka Obchodní areál Prachanda, s.r.o. (dále jen dlužník; bod I. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku), insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Ivanu Rychnovskou (dále jen správkyně; bod III. výroku) a stanovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku). V navazujících výrocích stanovil termín přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů na den 10.9.2015 (body V., VI. výroku), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do 2 měsíců ode dne usnesení o úpadku (bod VII. výroku). Věřitele též vyzval, aby správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužníka (bod VIII. výroku). V usnesení uložil dlužníkovi povinnost odevzdat správci seznamy svého majetku a závazků ve lhůtě 5 dnů (bod IX. výroku), uložil správci povinnosti uvedené v bodě X. výroku, uložil navrhovateli poplatkovou povinnost ve výši 2.000 Kč (bod XI. výroku) a konstatoval, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod XII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se původní navrhovatel Česká spořitelna, a.s. (usnesením ze dne 28.5.2015, č.j. MSPH 77 INS 4471/2015-P1-8, vstoupil do řízení namísto České spořitelny, a.s. věřitel K7 Investment, s.r.o.; dále jen navrhovatel) domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek s tím, že má za ním pohledávku vzniklou ze smlouvy o úvěru ze dne 4.7.2008, č. 0333408119, dle níž poskytl dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 2.300.000 Kč, jež mu dlužník nevrátil, že dne 8.10.2010 byl úvěr zesplatněn a že pohledávka byla navrhovateli přiznána pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24.1.2012, č.j. 9 C 305/2010-46. Ke dni 20.2.2015 činí pohledávka navrhovatele 4.477.249,03 Kč a její zaplacení je zajištěno zástavním právem dle zástavní smlouvy ze dne 4.7.2008, č. 0333408119-YN1 váznoucím na nemovitosti dlužníka. Úpadek dlužníka dovozoval navrhovatel z dalších jím označených věřitelů.

Přestože dlužník pohledávku navrhovatele nezpochybňoval, trval na zamítnutí návrhu, neboť není v úpadku, když některé své závazky popírá, jiné zanikly zaplacením nebo zanikají v rámci exekučního řízení, když na ně postupně platí měsíčně cca 20.000 Kč. Vytýkal České spořitelně, a.s., že zmařila probíhající jednání o odkupu pohledávky společnosti, která měla zájem o odkoupení areálu dlužníka, a zmařila dohodu o následném refinancování, když svoji pohledávku postoupila jiné společnosti a podala insolvenční návrh. Měl za to, že došlo ke zneužití informací a k nestandardnímu postupu České spořitelny, a.s., na niž činil nátlak jiný zájemce o odkoupení pohledávky, a že postup navrhovatele řešit svoji pohledávku cestou insolvenčního řízení a nikoli v rámci exekučního řízení je účelový. Trval na tom, aby jeho závazky byly řešeny v exekučním řízení, v němž je plní ve splátkách.

Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků o tom, že navrhovatel má za dlužníkem úvěrovou pohledávku splatnou ode dne 8.10.2010 ve výši 2.559.923,86 Kč a pravomocně mu přiznanou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24.1.2012, č.j. 9 C 305/2010-46, která je zajištěna zástavním právem dle zástavní smlouvy ze dne 4.7.2008, č. 0333408119-YN1 k nemovitosti ve vlastnictví dlužníka. Pohledávka je vymáhána v rámci exekučního řízení, dlužník na pohledávku nezaplatil ničeho. Z toho dovodil, že navrhovatel doložil svoji splatnou pohledávku za dlužníkem.

Existenci dalších věřitelů se splatnými pohledávkami za dlužníkem zjistil soud I. stupně z jejich vyjádření nebo z došlých přihlášek, šlo o věřitele: -ČEZ Prodej, s.r.o. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 65.429 Kč s přísl. splatnou v roce 2009, na niž dlužník zaplatil jen 12.310 Kč (pohledávka je vymáhána v exekuci); -Kooperativa pojišťovna, a.s. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 11.635 Kč s přísl. splatnou v roce 2011 (pohledávka je vymáhána v exekuci); -O2 Czech Republic, a.s. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 11.039,16 Kč splatnou v roce 2010 (pohledávka je vymáhána v exekuci); -Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR s vykonatelnou pohledávkou ve výši 145.316,30 Kč splatnou v roce 2014 + penále ve výši 79.736 Kč; -navrhovatel K7 Investment, s.r.o. přihlásil do insolvenčního řízení celkem 3 vykonatelné nároky v celkové výši 41.146.119,62 Kč splatné v roce 2010; -Silnice TS, s.r.o. s pohledávkou ve výši 50.735,52 Kč splatnou dne 26.6.2014; -Město Dobříš s pohledávkou ve výši 16.000 Kč splatnou dne 22.8.2008; -Lucie Barbořáková s pohledávkou ve výši 85.648,82 Kč splatnou dne 31.1.2015.

Z dlužníkem předloženého seznamu majetku a zaměstnanců ze dne 20.4.2015 soud I. stupně zjistil, že dlužník má nemovitý majetek oceněný v roce 2008 na částku

30 mil. Kč (jiný majetek dlužník neuvedl), má příjem z pronájmu nemovitosti ve výši 60-70 tisíc Kč měsíčně a má jednoho zaměstnance (manažera); dlužník však nepředložil seznam svých závazků.

Za situace, kdy byla v řízení zjištěna existence dalších věřitelů dlužníka s pohledávkami splatnými před několika roky a kdy dlužník nepředložil seznam svých závazků, dospěl soud I. stupně k závěru, že úpadek dlužníka byl nepochybně osvědčen nejen ve formě platební neschopnosti, ale též ve formě předlužení, když jen souhrn přihlášených vykonatelných pohledávek navrhovatele ve výši 41.146.119,62 Kč převyšuje hodnotu majetku dlužníka (30 mil. Kč) a když z finančních zdrojů dlužníka ve výši cca 60-70 tisíc Kč měsíčně z pronájmu nemovitosti lze po zaplacení nákladů (odměna zaměstnance, energie, účetní) použít pro věřitele jen cca ve výši 20 tisíc Kč měsíčně na splátky v rámci exekuce. Proto rozhodl o zjištění úpadku dlužníka a s rozhodnutím spojil též rozhodnutí o způsobu jeho řešení konkursem, když dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení a reorganizace je u něho vyloučena. O poplatkové povinnosti navrhovatele rozhodl soud I. stupně podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích (položka 4, bod 1., písm. c/ sazebníku).

Jen proti bodům I., II., III. výroku usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal (A-24, A-29) a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Poukazoval zejména na účelovost postoupení pohledávky České spořitelny, a.s. na postupníka K7 Investment, s.r.o., jenž se stal účastníkem řízení, a poukazoval na existenci ČEKIA Corporate Investment, s.r.o. v různých insolvenčních řízeních s tím, že uvedení věřitelé sledují jen zisk z prodeje pohledávek nebo z jejich vymožení, ačkoli je získali za minimální cenu, a že chtějí jeho nemovitost nabýt pro sebe nebo pro jiného. Tvrdil, že věřitel Mgr. Ing. Jiří Prošek nemá za ním žádnou pohledávku, neboť mu ji zaplatil, a že zbylí věřitelé Město Dobříš, Silnice TS, s.r.o. a Lucie Barbořáková by měli své pohledávky řešit jinak a ne cestou insolvenčního řízení. Měl za to, že insolvenční řízení a prohlášení konkursu byly vyvolány uměle.

Navrhovatel ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného usnesení, neboť úpadek dlužníka byl nesporně osvědčen počtem přihlášených věřitelů (15) a výší jejich pohledávek (43,3 mil. Kč), přičemž hodnota nemovitého majetku dlužníka (15 mil. Kč nebo 8,2 mil. Kč dle různých posudků) nepostačuje k jejich úhradě. Dodal, že o vstupu K7 Investment, s.r.o. do řízení na místo České spořitelny, a.s. bylo pravomocně rozhodnuto a že postoupení pohledávek z České spořitelny, a.s. bylo řádně doloženo.

Vrchní státní zastupitelství v Praze, jež vstoupilo do insolvenčního řízení ve fázi odvolacího řízení na žádost dlužníka, ve vyjádření k odvolání (A-34) navrhovalo, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Připomnělo, že se dlužník nijak nestaví vůči zjištění soudu I. stupně o jeho úpadku, že dlužník ničím nezpochybnil existenci pohledávky původního navrhovatele a že motivace účastníků smluv o postoupení pohledávky není nedovolená, i kdyby snad byla vedena snahou o získání nemovitostí dlužníka. Nesrovnalosti v datování některých listin v souvislosti s postoupeními pohledávky nepovažovalo za natolik rozsáhlé nebo závažné, aby nemohlo jít o pouhý překlep.

Vrchní soud v Praze v odvoláním dotčených bodech I., II., III. výroku přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Jak vyplývá z napadeného usnesení, úpadek dlužníka měl soud I. stupně správně za osvědčený z důvodu jeho platební neschopnosti na základě zjištění existence splatných pohledávek navrhovatele a dalších věřitelů a z toho, že dlužník nepředložil seznam svých závazků, a za osvědčený též z důvodu jeho předlužení, když souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku, což dlužník ničím nevyvrátil, přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně, jež mají v obsahu insolvenčního spisu potřebnou oporu, když ani ve stádiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to je zpochybnit. V podrobnostech lze proto dlužníka pro stručnost odkázat na rozhodnutí soudu I. stupně, jež považuje odvolací soud za věcně správné.

Úpadek dlužníka má odvolací soud za osvědčený-nad zjištění učiněná soudem I. stupně-též ze zprávy správkyně o hospodářské situaci dlužníka ze dne 7.7.2015 (B-2), z níž plyne, že dlužník dosud neposkytl správkyni veškerou součinnost a neodevzdal jí seznamy svého majetku a závazků ani účetní knihy a že nájemné z pronajatých nemovitostí dlužníka vybírá společnost Mayfair Asset Management, s.r.o., jež do majetkové podstaty dlužníka odvádí jen jejich malou část a zjevně maří insolvenční řízení. Z došlých přihlášek odvolací soud zjistil, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 15 věřitelů (P1 až P15) s pohledávkami v celkové výši přes 43,3 mil. Kč dílem splatnými před r. 2010.

Za situace, kdy dlužník ničím neosvědčil svoji platební schopnost uhradit shora uvedené pohledávky v celkovém objemu přes 43,3 mil. Kč, jež byly splatné před řadou let, má též odvolací soud jeho úpadek za bezpečně osvědčený z důvodu jeho platební neschopnosti.

Pokud jde o úpadek dlužníka projevující se též jeho předlužením (dlužník je podnikatelem), má ho odvolací soud za osvědčený ze zprávy správkyně o její činnosti a o ekonomické situaci dlužníka (B-2) a z došlých přihlášek (P1 až P15), z nichž shodně vyplývá, že hodnota majetkové podstaty dlužníka činí max. 30 mil. Kč. S ohledem na to, že hodnota majetkové podstaty zjevně nepostačuje ani na úhradu doložených splatných pohledávek navrhovatele, natož na úhradu všech přihlášených pohledávek, je odvolací soud toho názoru, že úpadek dlužníka byl bezpečně osvědčen též z důvodu jeho předlužení.

Závěrem shrnuto, ze shora uvedených zjištění odvolacího soudu je zřejmé, že v řízení bylo nesporně osvědčeno, že dlužník je v úpadku, a to v obou jeho formách projevujících se jeho platební neschopností trvající několik let i jeho předlužením. Přitom je zřejmé, že není možné reálně dosáhnout uspokojení splatných peněžitých pohledávek věřitelů (43,3 mil. Kč) ani v probíhajících exekucích, v nichž dlužník splácel po cca 20.000 Kč měsíčně, což by umožnilo zapravit jeho závazky až v horizontu 180 let.

Důvodnými neshledal odvolací soud ničím nedoložené spekulace dlužníka spočívající v bezdůvodném zpochybňování procesního nástupnictví současného navrhovatele K7 Investment, s.r.o., neboť pro vyvrácení zjištěného úpadku dlužníka jsou bezcenné.

K osobě správkyně nenamítal dlužník ničeho, přičemž ani příp. námitky spočívající jen v postupu správkyně v insolvenčním řízení i kdyby byly tvrzeny, nebyly by způsobilým odvolacím důvodem ve smyslu § 26 IZ, dle něhož v odvolání proti ustanovení správce lze namítat pouze to, že ustanovený správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý; ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl též odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku, a to v obou jeho formách (insolvence i předlužení), neboť je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (v daném případě po dobu více jak 5 let) v prodlení s plněním svých splatných závazků (ve výši nejméně 43,3 mil. Kč) vůči více (15) věřitelům, přičemž ničím neosvědčil, že má (a měl) k dispozici finanční prostředky potřebné na jejich úhradu, a že je v úpadku též ve formě předlužení, neboť má více věřitelů (15) a souhrn jeho závazků (43,3 mil. Kč) převyšuje hodnotu jeho nemovitého majetku (30 mil. Kč), přičemž ničím neosvědčil, že by tomu mělo být jinak.

Protože úpadek dlužníka ve formě insolvence i předlužení byl nepochybně osvědčen, zatímco žádná překážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištěna nebyla, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v napadeném bodě I. výroku o zjištění úpadku dlužníka jako věcně správné potvrdil, a to včetně závislého bodu II. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, neboť jiné řešení jeho úpadku je ve smyslu § 148 odst. 1 IZ vyloučeno. Dlužník sice je podnikatelem, avšak v řízení nebylo osvědčeno, že by měl podnik, jehož by se reorganizace mohla týkat (§ 316 odst. 2 IZ), a že by dlužník splňoval kritéria přípustnosti reorganizace (§ 316 odst. 4 IZ), přičemž dlužník před rozhodnutím o úpadku ani nepožádal o prodloužení lhůty pro předložení reorganizačního plánu (§ 316 odst. 6 IZ). Povolení oddlužení je u dlužníka právnické osoby-podnikatele pojmově vyloučeno (§ 389 odst. 1 písm. a/ IZ). Protože v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, jež by opodstatňovaly závěr o tom, že by ustanovená správkyně nesplňovala podmínky pro své ustanovení nebo že by nebyla nepodjatá, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně potvrdil též v napadeném bodě III. výroku, jímž byla Mgr. Ivana Rychnovská ustanovena do funkce správce.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 14. září 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová