4 VSPH 1289/2015-P7-7
KSUL 46 INS 23998/2014 4 VSPH 1289/2015-P7-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenčním řízení dlužníka: Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem 431 11 Jirkov, U Sauny 1533, o odvolání věřitelky č. 7: AB 4 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, sídlem Nizozemské království, PSČ 1077XX, Amsterdam, Strawinskylaan 933, registrační číslo 34186049, zast. Mgr. Ing. Jaromírem Škárou, advokátem sídlem 616 00 Brno, Blatného 1885/36, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. června 2015, č.j. KSUL 46 INS 23998/2014-P7-2,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. června 2015,

č.j. KSUL 46 INS 23998/2014-P7-2, se m ě n í tak, že přihláška pohledávky věřitelky č. 7, AB 4 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, se n e o d m í t á a její účast v insolvenčním řízení n e k o n č í .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem v insolvenčním řízení dlužníka Petra anonymizovano (dále jen dlužník) rozhodl o odmítnutí přihlášky P7 pohledávky věřitelky č. 7, AB 4 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným (dále jen odvolatelka; bod I. výroku) a konstatoval, že právní mocí tohoto rozhodnutí účast odvolatelky v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 10.4.2015 (A-13) zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili svoje pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku, přičemž byli ve smyslu § 173 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) poučeni o tom, že k přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Toto rozhodnutí bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 10.4.2015 a lhůta stanovená pro přihlášení pohledávek věřitelů tak uplynula dne 11.5.2015. Vzhledem k tomu, že přihláška pohledávky odvolatelky byla soudu doručena dne 25.5.2015, tj. opožděně, odmítl ji postupem podle § 185 IZ.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se odvolatelka včas odvolala, neboť s ním nesouhlasila. Zejména namítala, že je zahraniční osobou se sídlem v členském státu Evropské unie a že v rozporu s § 430 IZ nebyla jakožto známá věřitelka informována o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, a proto jí dosud nazačala běžet lhůta k podání přihlášky, která tak nemohla být podána opožděně. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.7.2012, č.j. 29 NSČR 13/2010-P48-17, a na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13.10.2014, č.j. KSPH 38 INS 30072/2013 1 VSPH 1704/2014-P8-7. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud podle § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání podle § 173 odst. 1 IZ.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 426 odst. 1 IZ insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem a jeho účinky se řídí přímo použitelným předpisem práv Evropských společenství a ustanoveními právního řádu toho členského státu Evropské unie, na něž přímo použitelný předpis práva Evropských společenství odkazuje; tímto předpisem je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení [dříve Nařízení Rady (ES) 1346/2000].

Podle § 430 IZ známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku nebo zkrácené znění (odst. 2). Jedná se o výjimku z výše uvedené citované právní úpravy obsaženou v hlavě II. IZ (§ 426 až 430 IZ) pro případy insolvenčních řízení s evropským mezinárodním prvkem. Známým věřitelům musí být zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek pohledávek a podle § 74 odst. 2 IZ jim začne běžet zvlášť lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim byla výzva zvlášť doručena.

K otázce známého věřitele se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 13/2010 (publikovaném pod číslem 138/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v němž formuloval a odůvodnil závěr, že známým věřitelem dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánka, je v insolvenčním řízení takový věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo insolvenční správce (od rozhodnutí o úpadku) dozvěděl při obvyklém chodu věci buď z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu (typicky ze seznamu závazků podle § 104 odst. 1 písm. b/ IZ), nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence). Dlužník, který nekoná s péčí řádného hospodáře a nevede řádné záznamy o stavu svého majetku a o svých závazcích nebo který nesplní řádně a včas povinnost předložit soudu seznam závazků, nemá právo spoléhat na to, že věřitel přijde v důsledku dlužníkovy nedbalosti o možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení. Jestliže dlužník označuje ve svém účetnictví, v jiných záznamech nebo v podáních adresovaných insolvenčnímu soudu takového věřitele nepřesně, jde o skutečnost, že se takový věřitel stal známým insolvenčnímu soudu nebo správci známým až po uplynutí propadné přihlašovací lhůty, k tíži dlužníka.

Věřitel dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení najevo nebo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka. Tím, že okolnosti rozhodné pro závěr, že jde o známého věřitele dlužníka, vyjdou při obvyklém chodu věcí najevo později (po uplynutí propadné přihlašovací lhůty), není insolvenční správce ani insolvenční soud zbaven povinnosti postupovat ohledně takového věřitele ve smyslu ustanovení § 430 IZ, zmeškaná lhůta k podání přihlášky se však takovému věřiteli nevrací.

Výše podaný výklad dle Nejvyššího soudu ČR rovněž předpokládá, že tam, kde dlužník označuje ve svém účetnictví, v jiných svých záznamech nebo v podáních adresovaných insolvenčnímu soudu svého věřitele, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, nepřesně (označí-li např. věřitele-fyzickou osobu pouze jeho fantazijní obchodní firmou), jde skutečnost, že takový věřitel se co do řádné identifikace stal známým insolvenčnímu soudu nebo insolvenčnímu správci až po uplynutí propadné přihlašovací lhůty, k tíži dlužníka a práva přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení ve lhůtě počítané ode dne, kdy mu bude výzva k podání přihlášky doručena zvlášť, takového věřitele nezbavuje.

Smyslem této úpravy je zohlednit skutečnost, že zahraniční věřitel podniká v zemi jiných (právních) zvyklostí a že svá práva musí uplatňovat podle práva státu, v němž bylo úpadkové řízení zahájeno (lex fori concursus), a proto musí být podrobně informován nejen o způsobech a formách uplatnění svých práv, nýbrž i o důsledcích spojených se zmeškáním lhůt stanovených k jejich uplatnění.

Z obsahu spisu plyne, že usnesením ze dne 10.4.2015 (A-13), kterým byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením, byli věřitelé vyzváni k přihlašování pohledávek ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku, tj. ode dne 10.4.2015-daná lhůta uplynula dne 11.5.2015. Odvolatelka podala dne 25.5.2015 přihlášku pohledávky, přičemž jako důvod vzniku pohledávky tvrdila její postoupení ze strany původní věřitelky dlužníka Home Credit, a.s. Z obsahu seznamu závazků plyne, že dlužník jako svou věřitelku neuvedl odvolatelku, ale její právní předchůdkyni-věřitelku Home Credit, a.s. Skutečnost, že dlužník neuvedl svůj zmíněný závazek jakožto závazek vůči odvolatelce a že existence jí tvrzené pohledávky neplynula ani ze založených listin nebo zjištění insolvenčního správce, jí nelze klást k tíži. Odvolatelka přiložila k přihlášce své pohledávky Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.1.2015, kterým postupitelka Home Credit, a.s. dlužníkovi oznámila změnu v osobě věřitele (P7-1/3). Toto oznámení bylo dlužníkovi zasláno, což odvolatelka osvědčila výpisem z knihy odeslané pošty ze dne 30.1.2015 (P7-3/3).

Z uvedeného pro daný případ plyne, že shora popsaná zvláštní povinnost soudu ve vztahu k odvolatelce jakožto věřitelce dlužníka oživla v okamžiku, jakmile se insolvenčnímu soudu stala známou. Známou mu v daném případě dosud nebyla zjevně proto, že ji dlužník ve svých podáních nebo v předložených seznamech z roku 2014 jako svoji věřitelku neuvedl. Judikatura Vrchního soudu v Praze (viz např. usnesení ze dne 1.9.2010, sp. zn. MSPH 93 INS 1923/2008, 3 VSPH 172/2010-P6) ovšem vychází z toho, že je v rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení založit odmítnutí přihlášky věřitele jako opožděné na porušení základní povinnosti dlužníka, jež je právě ve vztahu k zahraničním věřitelům zárukou, že i jim budou poskytnuty rovné možnosti, neboť s nimi bude zacházeno jako se známými věřiteli dlužníka. Ochrana majetkových zájmů zahraničních věřitelů dlužníka je totiž závislá na řádném plnění povinností, které dlužníkovi ukládá zákon jak v souvislosti s podáním insolvenčního návrhu, tak v souvislosti s jeho povinností předložit k výzvě soudu seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ i v případě, že dlužník není insolvenčním navrhovatelem. Nelze-li přijmout závěr, že odvolatelce jako známé zahraniční věřitelce ve smyslu § 430 IZ počala běžet lhůta k podání přihlášky, pak logicky nemůže obstát závěr, že přihlášku podala opožděně. Uvedené platí v posuzované věci tím spíše, že od posledního doplnění návrhu dlužníkem dne 10.9.2014 (A-8) soud I. stupně nijak nekonal a až dne 9.4.2015 (A-9) požádal předsedu krajského soudu o určení osoby správce a dne 10.4.2015 (A-13) zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Pokud v mezidobí sedmi měsíců došlo dne 29.1.2015 ke změně v osobě věřitele, nelze tuto okolnost klást k tíži odvolatelky.

Na základě shora uvedeného shledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení proto podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil ve výroku uvedeným způsobem.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. července 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná