4 VSPH 1288/2014-A-16
KSPH 61 INS 12678/2014 4 VSPH 1288/2014-A-16

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové ve věci dlužníka a) Aleše anonymizovano , anonymizovano , a b) Jindry anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Sedlec 40, 267 51 Žebrák, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 12678/2014-A-10 ze dne 2. června 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 12678/2014-A-10 ze dne 2. června 2014 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 61 INS 12678/2014-A-10 ze dne 2.6.2014 uložil Aleši anonymizovano a Jindře anonymizovano (dále jen dlužníci), již se insolvenčním návrhem domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a o povolení oddlužení, aby do 10 dnů od právní moci usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužníci insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 7.5.2014 domáhali zjištění úpadku a povolení oddlužení, a citoval ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ). V rámci posouzení, zda je třeba uložit dlužníkům povinnost zaplatit zálohu, a pokud ano, v jaké výši, insolvenční soud reprodukoval ust. § 389, 393 odst. 3 a 395 odst. 1 IZ, konstatoval, že dlužníci jsou podnikatelé a nedoložili souhlas věřitelů, vůči nimž mají závazky z podnikání. Konstatoval, že o návrhu dlužníků na zjištění úpadku a povolení oddlužení nelze rozhodnout bezodkladně, a vysvětlil, že při určení výše zálohy vyšel z toho, že by v případě prohlášení konkursu na majetek dlužníků činila odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč. Dlužníci sice disponují nemovitostí, odhad její hodnoty však nebyl přiložen, a proto nelze předjímat úspěšnost jejího zpeněžení.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podali dlužníci včasné odvolání, v němž požádali o opětovné posouzení věci a o vydání rozhodnutí o úpadku a o povolení oddlužení, když jejich návrh byl kompletní a nic v něm nechybělo. Dlužníci hodlají své závazky vůči věřitelům splácet po dobu pěti let.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Podle ust. § 389 insolvenčního zákona může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání, přičemž dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ust. § 396 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodne insolvenční soud současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne.

Podle ust. § 397 odst. 7 insolvenčního zákona nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ust. § 403 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona mohou věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí,

že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání. Včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky.

Z insolvenčního návrhu a jeho příloh odvolací soud zjistil, že dlužníci mají závazky z podnikání v celkové výši 227.770,-Kč a závazky, které nejsou z podnikání, v celkové výši 1.906.157,81 Kč. Ze spisu dále plyne, že soud prvního stupně (č.d. A-7) vyzval dlužníky k doplnění insolvenčního návrhu o vylíčení skutečností, zda 1) věřitel pohledávky, která pochází z podnikání, souhlasí s tím, aby úpadek dlužníka byl řešen oddlužením, 2) zda pohledávka, která pochází z podnikání, je takovou pohledávkou, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurz na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d) insolvenčního zákona, 3) zda je pohledávka pocházející z podnikání zajištěna zástavním právem. Na to dlužníci reagovali podáním doručeným 21.5.2014, podle kterého vyzvali věřitele s pohledávkami z podnikání dlužníků k vyslovení souhlasu s řešením úpadku oddlužením. Vzhledem k tomu, že dlužníci v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení neuvedli, zda věřitelé s tímto způsobem řešení jejich úpadku souhlasí, dovodil, že jejich úpadek nelze řešit jinak než konkursem.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným, neboť dle jeho názoru je závěr, k němuž dospěl soud prvního stupně, nesprávným, poněvadž řešení úpadku dlužníků oddlužením není z důvodů, o něž opřel své rozhodnutí soud prvního stupně, vyloučeno.

Dlužno dodat, že insolvenční zákon nikterak neurčuje povinnost dlužníka předložit soudu souhlas věřitelů s oddlužením. Naopak možnost, aby se oddlužení v případě závazků dlužníka z podnikání neprosadilo, závisí na aktivitě věřitelů s takovýmto způsobem řešení úpadku nesouhlasit, jak vyplývá z § 403 odst. 2 IZ.

Vzhledem k tomu, že se soud prvního stupně za situace popsané shora nezabýval tím, zda dlužníci splňují zákonem stanovené požadavky podmiňující povolení oddlužení, zrušil odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 3. září 2014

Mgr. Luboš Dörfl, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová