4 VSPH 1284/2016-B-28
KSCB 26 INS 30354/2013 4 VSPH 1284/2016-B-28

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníků-manželů Anny anonymizovano , anonymizovano a Miroslava anonymizovano , nar. 7.7.1957, oba bytem Čížová, Zlivice 70, o odvolání věřitelky Bohemia Faktoring, s.r.o., IČO 27242617, sídlem Praha 1, Letenská 121/8, zast. JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem, sídlem Praha 1, Letenská 121/8, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 29. března 2016, č.j. KSCB 26 INS 30354/2013-B-20,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. března 2016, č.j. KSCB 26 INS 30354/2013-B-20, se v bodech III., IV., a V. výroku z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníků-manželů Anny anonymizovano (dále též dlužnice) a Miroslava anonymizovano (dále též dlužník; bod I. výroku), zprostil insolvenčního správce Ing. Václava Hadrabu (dále jen správce) funkce (bod II. výroku), osvobodil dlužníky od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny (bod III. výroku), určil, že se osvobození v bodě III. výroku vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli (bod IV. výroku) a rozhodl, že se osvobození uvedené v bodě III. výroku vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkům pro tyto pohledávky právo postihu (bod V. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 9.1.2014 (A-13) zjistil úpadek dlužníků a současně povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil správce do funkce, že usnesením ze dne 1.4.2014 (B-4) schválil oddlužení dlužníků zpeněžením majetkové podstaty, že usnesením ze dne 15.7.2015 (B-15) schválil konečnou zprávu, a že usnesením ze dne 17.8.2015 (B-17) rozhodl o rozvrhu výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, dle něhož pohledávky nezajištěných věřitelů byly uspokojeny pouze co do výše 4,0372 %. Soud I. stupně zrekapituloval, že na přezkumném jednání konaném dne 6.3.2014 správce navrhl schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, když cenu nemovité věci dlužníků odhadl na cca 1.000.000 Kč a takový výtěžek by zajistil plné uspokojení zajištěného věřitele a uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů z cca 35 %. isir.justi ce.cz

Majetek dlužníků byl následně však zpeněžen za částku 480.000 Kč, což pokrylo jen uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů a náklady na odměnu správce, k rozdělení mezi nezajištěné věřitele a k uspokojení jejich pohledávek za majetkovou podstatou tak zbylo 51.865,53 Kč, což umožnilo jejich uspokojení pouze co do výše 4,0372 %. Vylíčil, že podáním ze dne 18.11.2015 (B-19) požádali dlužníci dle § 415 insolvenčního zákona (dále jen IZ) o osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, od placení pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a od placení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Na základě vyjádření správce a dlužníků soud I. stupně zkoumal, zda byly splněny podmínky umožňující osvobození dlužníků od placení zbytku pohledávek dle § 415 IZ a dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které dlužníci nezavinili, a že částka, kterou věřitelé obdrželi, není nižší, než částka, které by se jim dostalo, kdyby úpadek dlužníků byl řešen konkursem. Proto soud I. stupně shledal návrh dlužníků na osvobození dle § 415 IZ důvodným a přiznal jim osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se věřitelka Bohemia Faktoring, s.r.o. (dále jen věřitelka) včas odvolala (B-22) a požadovala, aby jej odvolací soud změnil tak, že návrh dlužníků ze dne 18.11.2015 zamítne a v případě, že by byl dlužníky podán návrh dle § 415 IZ, aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soudu I. stupně především vytýkala, že aplikoval ustanovení § 415 IZ nesprávně, neboť podmínkou § 415 IZ je výslovný návrh dlužníků, aby jim bylo osvobození přiznáno, přestože nesplnili podmínku úhrady 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, přičemž má za to, že je na dlužnících, aby splnění podmínek dle § 415 IZ prokázali. Předeslala, že z insolvenčního spisu nevyplývá, že by dlužníci a správce byli ve věci vůbec slyšeni a z rozhodnutí soudu I. stupně není zřejmé, jakým způsobem dospěl k závěru, že částka, kterou nezajištění věřitelé obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby byl úpadek dlužníků řešen konkursem.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 414 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odst. 4).

Z citovaného ustanovení vyplývá, že předpokladem pro osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, je pravidelně možné všude tam, kde dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, tedy tam, kde ekonomický výsledek oddlužení je ten, že se nezajištěným věřitelům dostane plnění ve výši nejméně 30 % hodnoty jejich pohledávek (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ), event. nejméně 50 % hodnoty jejich pohledávek v případě nižších splátek (§ 398 odst. 4 IZ), pokud se dlužník s nezajištěnými věřiteli nedohodne na nižším plnění (§ 392 odst. 1 písm. c/ IZ).

Podle § 415 IZ je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně.

Uvedené ustanovení upravuje postup insolvenčního soudu v případech, kdy by dlužníkovi nebylo lze přiznat dobrodiní osvobození od placení pohledávek pravidelným postupem podle § 414 IZ, tedy v těch výjimečných případech, kdy se věřiteli očekávaný ekonomický výsledek oddlužení bez zavinění dlužníka nedostaví a dlužníkovo neosvobození by se v daných poměrech jevilo jako nepřiměřená tvrdost.

Současně nutno zdůraznit, že ve smyslu § 7 IZ usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu (o.s.ř.). Z toho plyne, že také rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení pohledávek musí být vždy odůvodněno, a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 o.s.ř. Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného uvést, co bylo obsahem návrhu dlužníka učiněného podle § 415 IZ a jak a čím dlužník prokázal, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou nezajištění věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, či které důkazy neprovedl a z jakého důvodu, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

Těmto požadavkům však soud I. stupně v odůvodnění napadeného usnesení zjevně nedostál.

Svůj závěr o tom, že dlužníci splnili podmínky pro osvobození od placení pohledávek podle § 415 IZ, opřel soud I. stupně toliko o návrh dlužníků ze dne 18.11.2015 (B-19), jenž ovšem nebyl způsobilý k projednání, neboť v něm dlužnicí netvrdili (a k prokázání svých tvrzení tedy ani nemohli označit nezbytné důkazy) splnění podmínek vyžadovaných v § 415 IZ (dlužníci v něm pouze požádali o osvobození podle § 415 IZ s vědomím toho, že míra uspokojení pohledávek věřitelů činila 4,0372 % a nikoliv 30 %). Na takovémto zcela nedostatečném základě však nelze vystavět závěr, že by dlužníci prokázali, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo jen v důsledku okolností, které nezavinili, a že částka, kterou nezajištění věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby úpadek dlužníků byl řešen konkursem.

Protože ke zjištění skutkového stavu věci je třeba důsledně postupovat podle § 415 IZ a provést šetření a důkazy, jež soud I. stupně dosud neprováděl a toto nelze provést v odvolacím řízení, odvolací soud usnesení v napadených bodech III., IV. a V. výroků, jako předčasné a pro nedostatek důvodů podle § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení insolvenčnímu soudu, který o návrhu dlužníků znovu rozhodne po slyšení dlužníků a správce (které vůbec neproběhlo) a po provedení nezbytného šetření a dokazování k tomu, zda jsou splněny všechny podmínky uvedené v § 415 IZ. Před tím však ještě vyzve dlužníky k opravě a doplnění jejich návrhu na osvobození od placení pohledávek o náležitosti vyžadované § 415 IZ tak, aby byl vůbec projednatelný; k jednání o opraveném a doplněném návrhu dlužníků považuje odvolací soud za vhodné obeslat též věřitelku.

Právní názor odvolacího soudu je pro soud I. stupně závazný (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 24. října 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková