4 VSPH 1272/2015-B-76
KSHK 41 INS 3489/2011 4 VSPH 1272/2015-B-76

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka Jindřicha anonymizovano , anonymizovano , bytem Chomutice 96, o odvolání JUDr. Drahomíry Daňkové, sídlem Denisova 385, Jičín, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 3489/2011-B-14 ze dne 4. března 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 3489/2011-

B-62 ze dne 4. března 2015 se v bodě I. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové odvolal z funkce insolvenční správkyni JUDr. Drahomíru Daňkovou (dále jen odvolatelka; bod I. výroku), ustanovil insolvenčním správcem společnost Insolvenční správci, v.o.s. (dále jen nový správce, bod II. výroku), uložil odvolatelce, aby informovala nového správce o své dosavadní činnosti a předala mu všechny doklady související s výkonem jeho funkce (bod III. výroku), uložil odvolatelce, aby do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložila zprávu o své činnosti a aby vyúčtovala svoji odměnu, hotové výdaje a náklady (bod IV. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 23.3.2011 (A-7) zjistil úpadek dlužníka Jindřicha anonymizovano (dále jen dlužník), povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil odvolatelku insolvenční správkyní. Vysvětloval, že odvolatelce bylo rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti ze dne 31.7.2014, č.j. MSP-16/2014-LO-ROZ/431, které nabylo právní moci dne 20.2.2015, zrušeno povolení vykonávat činnost insolvenční správkyně, a proto ji postupem podle § 31 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) odvolal z funkce insolvenční správkyně. Ozřejmil, že podle § 25 IZ ustanovil nového správce a podle § 31 odst. 6 a 7 IZ uložil odvolatelce uvedené povinnosti.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se odvolatelka včas odvolala, neboť s ním nesouhlasila. Argumentovala především tím, že v souladu s § 73 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) podala návrh na odkladný účinek žaloby, kterou napadla rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti o zrušení povolení vykonávat její činnost insolvenční správkyně. Měla za to, že toto rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro absenci správního uvážení, nedostatečně odůvodněné a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem nezákonné podle § 65 a násl. s.ř.s. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 31 odst. 4 věty první IZ insolvenčního správce, kterému bylo zrušeno povolení nebo kterému zaniklo jeho právo dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce na základě rozhodnutí ministerstva podle zákona o insolvenčních správcích, insolvenční soud odvolá z funkce.

Vrchní soud v Praze nahlédnutím do seznamu insolvenčních správců ověřil, že odvolatelce bylo ke dni 20.2.2015 zrušeno povolení na základě § 13 odst. 2 písm. b) zákona o insolvenčních správcích, podle kterého ministerstvo spravedlnosti může zrušit povolení nebo zvláštní povolení insolvenčnímu správci, kterému byla insolvenčním soudem opakovaně udělena sankce podle insolvenčního zákona; ministerstvo přitom přihlíží zejména k povaze porušených povinností, počtu a charakteru sankcí udělených insolvenčním soudem a době, jež uplynula mezi porušením jednotlivých povinností. Ostatně tuto skutečnost odvolatelka nijak nerozporovala, když v odvolání zpochybňovala jen věcnou správnost rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 31.7.2014, č.j. MSP-16/2014-LO-ROZ/431, jež nabylo právní moci dne 20.2.2015. K tomu odvolací soud dodává, že v rámci insolvenčního (a tohoto odvolacího) řízení nelze přezkoumávat důvody rozhodnutí správního orgánu nebo přípustnost přiznání odkladného účinku správní žaloby.

Soud I. stupně proto nepochybil, když v souladu s § 31 odst. 4 věty první IZ odvolatelku odvolal z funkce insolvenční správkyně z důvodu zrušení jejího oprávnění vykonávat tuto funkci (neboť jinou možnost ani neměl), přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení v bodě I. výroku jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 7. července 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná