4 VSPH 1259/2015-B-64
MSPH 88 INS 9621/2014 4 VSPH 1259/2015-B-64

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužníka SIDIA, akciová společnost, IČO 15503020, sídlem Opletalova 1015/55, 110 00 Praha 1,Nové Město, zast. Mgr. Martinem Láníkem, advokátem, sídlem Karlovo náměstí 24, 110 00 Praha 1, za účasti státního zastupitelství, o odvolání dlužníka a věřitele GNT-Servis, s.r.o., IČO 02849682, sídlem Revoluční 1082/8, Praha 1, Nové Město proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 9621/2014-B-42 ze dne 23. dubna 2015

takto:

I. Odvolání věřitele GNT-Servis, s.r.o. se o d m í t á.

II. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 9621/2014- B-42 ze dne 23. dubna 2015 se v bodech II., III. a IV. výroku z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zamítl návrh věřitele GNT-Servis, s.r.o. (dále jen věřitel) na povolení reorganizace dlužníka SIDIA, akciová společnost (dále jen dlužník; bod I. výroku), zamítl návrh dlužníka na povolení jeho reorganizace (bod II. výroku), prohlásil na majetek dlužníka konkurs s tím, že účinky konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (body III. a IV. výroku) a uložil insolvenčnímu správci (dále jen správce) podávat pravidelné zprávy o průběhu insolvenčního řízení (bod V. výroku).

V odůvodnění usnesení mimo jiné uvedl, že byl usnesením ze dne 14.10.2014 (A-45) zjištěn úpadek dlužníka, aniž by bylo rozhodnuto o způsobu jeho řešení, že dne 2.1.2015 byly soudu doručeny návrhy věřitele a dlužníka na povolení reorganizace (B-3; B-4) a že usnesením ze dne 8.4.2015 (B-17) prohlásil na majetek dlužníka konkurs, jenž byl zrušen odvolacím soudem. Cituje § 316 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) uvedl, že řešení úpadku reorganizací není v případě dlužníka přípustné, pokud soud zjistil z přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2013, bodu K, řádku 1, převzatého dne 09.07.2014 finančním úřadem, že v roce 2013 roční úhrn čistého obratu dlužníka činil 0 Kč a řešení úpadku reorganizací nelze připustit ani za podmínek § 316 odst. 5 IZ, pokud dlužník nepředložil reorganizační plán. Proto soud I. stupně prohlásil konkurs na jeho majetek s účinky dle § 245 odst. 1 IZ a zároveň uložil správci povinnost dle § 36 odst. 2 IZ.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podali včas odvolání věřitel a dlužník.

Protože v rozporu s § 205 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) věřitel podal jen tzv. blanketní odvolání, aniž by uvedl, v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu vedoucího k jeho vydání (odvolací důvod) a čeho se v odvolacím řízení domáhá (odvolací návrh), soud I. stupně jej usnesením ze dne 27.5.2015 (B-47) vyzval k tomu, aby do 7 dnů od doručení výzvy doplnil odvolání o náležitosti, jejichž absence brání pokračování v odvolacím řízení, a poučil zároveň jej, že v případě neodstranění vytčených nedostatků bude odvolání odmítnuto. Usnesení bylo věřiteli doručeno dne 29.5.2015 prostřednictvím datové schránky, věřitel zůstal nečinný.

Jelikož věřitel vytčené nedostatky svého podání neodstranil, nezbylo odvolacímu soudu než jeho odvolání pro absenci zákonem předepsaných náležitostí podle § 43 odst. 2 za použití § 211 o.s.ř. odmítnout (bod I. výroku).

Dlužník v podaném odvolání navrhoval usnesení soudu I. stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Uvedl, že tiskařskou chybou byla v daňovém přiznání za rok 2013 v bodu K, řádku 1 uvedena 0, ačkoliv dlužník dosáhl obratu ve výši 97.285.000,-Kč, jak vyplývá z výkazu zisku a ztrát za rok 2013, a to součtu jeho řádků II, III a IV, jenž dlužník předložil jako přílohu k návrhu na povolení reorganizace a zároveň jako přílohu daňového přiznání za rok 2013. Soud I. stupně podle jeho názoru mohl vyjít z této listiny, popřípadě měl vyzvat dlužníka k vysvětlení nesrovnalostí mezi údaji v daňovém přiznání a výkazu zisku a ztrát za rok 2013. Dlužník přitom ihned zjednal nápravu podáním nového řádného daňového přiznání, nikoliv opravného daňového přiznání. Má připraven podnikatelský plán a je přesvědčen, že splňuje podmínku § 316 odst. 3 IZ, navrhovaný způsob řešení jeho úpadku je vhodnější nežli konkurs jak pro věřitele, tak pro dlužníka samého a konkurs je pro něj likvidační.

Insolvenční navrhovatel a) OASIS Florenc Property Holding, s.r.o. ve vyjádření k odvolání navrhl usnesení soudu I. stupně potvrdit. Uvedl, že veškerý majetek dlužníka je tvořen souborem bytů a nebytových prostor v Brandýse nad Labem v hodnotě cca 32.000.000,-Kč a zajišťuje pohledávky dalšího insolvenčního navrhovatele b), do insolvenčního řízení se přihlásili věřitelé s pohledávkami v úhrnné výši 178.647.920,-Kč, které dlužník není schopen zaplatit, nemá žádné zaměstnance, nemá žádný podnik, jehož provoz by mohl reorganizovat, a je v současné době prázdnou skořápkou , proto v insolvenčním řízení požádal i o osvobození od soudních poplatků. Poukázal na to, že dlužník podal nové daňové přiznání dne 12.5.2015, podepsané Zbyňkem Martínkem, který nebyl v té době členem představenstva dlužníka, a to po prvním prohlášení konkursu na jeho majetek a po lhůtě k podání řádného daňového přiznání. Namítal, že přiznání k dani mělo být podáno správcem, jemuž však nebylo dlužníkem předáno účetnictví, proto by k němu neměl soud přihlédnout a nemůže být důvodem pro zrušení napadeného usnesení. Zároveň poukázal na to, že byl dlužník vyzván soudem k předložení kompletní účetní závěrky ke dni 31.12.2013, včetně přílohy a ověření učiněného auditorem, což nesplnil. Měl za to, že lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka, neboť v době zjištění jeho úpadku byli jeho jediný člen představenstva a jediný člen dozorčí rady pravomocně odsouzeni k několikaměsíčním trestům odnětí svobody za poškozování věřitele.

Vrchní státní zastupitelství v Praze ve vyjádření k odvolání uvedlo, že dlužník v podaném odvolání neuvádí dostatečné argumenty, pro něž by mělo být rozhodnuto jinak, nežli rozhodl soud I. stupně. Vyslovilo pochybnosti ohledně nového daňového přiznání, podaného bývalým členem představenstva dlužníka jako osobou k tomu za dlužníka neoprávněnou, zastírající datováním tohoto podání, že byl k jeho podání oprávněn. Uvedlo, že dlužník nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost, z níž by mohl uspokojovat pohledávky věřitelů a nesplnil dosud povinnost sestavit a předložit seznamy svého majetku a závazků.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a o.s.ř. proto přezkoumal k odvolání dlužníka napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. d) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 316 odst. 4 IZ, reorganizace je přípustná, jestliže celkový roční úhrn čistého obratu dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 50.000.000,-Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 50 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu věřitele a) OASIS Florenc Property Holding, s.r.o. ze dne 7.4.2014 (A-1), jímž se domáhal zjištění úpadku dlužníka. K výzvě insolvenčního soudu ze dne 9.4.2014 (A-5) se dlužník vyjádřil k insolvenčnímu návrhu dne 24.4.2015 (A-6), na výzvu soudu ze dne 28.5.2015 (A-17), aby předložil seznam svého majetku včetně pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a seznam svých zaměstnanců, reagoval dlužník podáním ze dne 12.6.2014 (A-2), k němuž připojil požadované seznamy dle § 104 IZ. K podanému doplnění vyjádření k insolvenčnímu návrhu ze dne 17.9.2014 (A-39) připojil dlužník aktualizovaný seznam majetku a závazků (A-40). Dne 2.1.2015 podal dlužník návrh na povolení reorganizace (B-4), k němuž připojil rozvahu ke dni 31.12.2013, výkaz zisku a ztrát ke dni 31.12.2013 (B-5), přiznání k dani z příjmů právnických osob ke dni 31.12.2013 a listiny vztahující se k osobám tvořícím s dlužníkem koncern, jež v podání označil (B-6; B-7). K výzvě insolvenčního soudu ze dne 8.1.2015 (B-9), aby dlužník doplnil návrh na povolení reorganizace o kompletní účetní závěrku ke dni 31.12.2013, včetně přílohy k účetní závěrce, ověřené auditorem a aktuální seznam majetku, závazků a zaměstnanců, podal dlužník vyjádření ze dne 9.1.2015 (B-18) a ze dne 16.1.2015 (B-21), k němuž připojil upravené seznamy majetku a závazků, avšak aniž by splnil další povinnosti uložené mu soudem výzvou ze dne 8.1.2015 (B-9). Dne 12.1.2015 proběhlo přezkumné jednání, konala se schůze věřitelů (B-15) a insolvenční soud prohlásil konkurs na majetek dlužníka s tím, že dlužníkem předložené přiznání k dani z příjmů právnických osob ke dni 31.12.2013 vykazuje v bodu K, řádku 1 roční úhrn čistého obratu 0 Kč. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8.4.2015 (B-36) bylo usnesení soudu I. stupně ze dne 12.1.2015 (B-15), jímž prohlásil konkurs na majetek dlužníka, zrušeno jako předčasné, odvoláním napadeným usnesením ze dne 23.4.2015 (B-42) zamítl soud I. stupně návrhy věřitele a dlužníka na povolení reorganizace.

Odvolací soud shledal, že dlužník podal návrh na povolení reorganizace dne 2.1.2015 včas ve lhůtě určené v § 318 odst. 1 IZ, tj. 10 dnů před první schůzí věřitelů konanou dne 12.1.2015. Návrh obsahoval náležitosti uvedené v § 319 odst. 1 IZ, avšak dlužník k němu nepřipojil seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil, jak stanoví § 319 odst. 2 IZ. Proto byl dlužník k jejich předložení insolvenčním soudem vyzván usnesením ze dne 8.1.2015 (B-9) a zároveň mu soud uložil povinnost předložit kompletní účetní závěrku ke dni 31.12.2013, včetně přílohy k účetní závěrce, ověřené auditorem. Dlužník reagoval vyjádřením ze dne 9.1.2015 (B-18) a ze dne 16.1.2015 (B-21), k němuž připojil upravené seznamy majetku a závazků.

V daném případě opřel soud I. stupně napadené usnesení o zjištění, že dle přiznání k dani z příjmů právnických osob ke dni 31.12.2013 činil roční úhrn čistého obratu dlužníka za rok 2013 částku 0 Kč, z čehož dovodil nepřípustnost jeho reorganizace, když obrat dlužníka nedosáhl za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu alespoň částku 50.000.000,-Kč.

Na rozdíl od soudu I. stupně odvolací soud zjistil, že součástí dlužníkem předloženého přiznání k dani z příjmů právnických osob ke dni 31.12.2013 byl výkaz zisku a ztrát za rok 2013, jenž dlužník předložil dle otisku razítka na této listině Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu 1, taktéž dne 9.7.2014, v němž součtem řádků II, III a IV lze dospět k částce 97.285.000,-Kč, uváděné dlužníkem v podaném odvolání, jako jeho ročního úhrnu čistého obratu za rok 2013. Zároveň odvolací soud vyšel z obsahu podaného návrhu dlužníka na povolení reorganizace, v němž se dlužník dovolává, že celkový roční úhrn čistého jeho obratu v účetním období roku 2013 přesáhl částku 50.000.000,-Kč, a ze zjištění, že k podanému odvolání připojil dlužník nové přiznání k dani z příjmů právnických osob ke dni 31.12.2013 ze dne 15.12.2014, jež vykazuje v bodu K, řádku 1 roční úhrn čistého obratu ve výši 97.285.000,-Kč, což již odpovídá údajům, které dlužník uvedl ve výkazu zisku a ztrát za rok 2013 (v řádcích II, III a IV), předloženého finančnímu úřadu dne 9.7.2014 spolu s přiznáním k dani z příjmů právnických osob ke dni 31.12.2013.

Odvolací soud tak na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že dlužník osvědčil že ke dni 31.12.2013 přesáhl jeho roční úhrn čistého obratu částku 50.000.000,-Kč a že reorganizace je u něho podle § 316 odst. 4 IZ přípustná. Za tohoto stavu nemůže obstát napadený bod II. výroku usnesení opřený jen o nesprávné zjištění soudu I. stupně, že roční úhrn čistého obratu dlužníka činil 0,-Kč, aniž by bylo třeba se zabývat dalšími okolnostmi věci uvedenými zejména ve vyjádřeních k odvolání OASIS Florenc Property Holding, s.r.o. nebo Vrchního státního zastupitelství v Praze, k nimž soud I. stupně nezaujal (a zaujmout ani nemohl) žádné závěry, jejichž správnost by mohl odvolací soud přezkoumat.

Proto odvolací soud postupoval § 219a odst. 2 o.s.ř. a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., zrušil napadené usnesení v bodě II. výroku a na něm závislých bodech III., IV. výroku a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení (bod II. výroku).

V dalším řízení soud I. stupně znovu rozhodne o návrhu dlužníka na povolení reorganizace poté, co nejprve postupem podle § 320 odst. 1 a 2 IZ vyzve dlužníka na aktualizaci jeho návrhu včetně příloh s ohledem značný časový odstup od podání původního návrhu.

Poučení: Proti bodu I. výroku tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Proti bodu II. výroku tohoto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20. listopadu 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D. , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná