4 VSPH 1257/2016-A-94
KSCB 27 INS 7053/2015 4 VSPH 1257/2016-A-94

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Alexandry Jiříčkové ve věci dlužníka JISTUZA, výrobně-obchodní družstvo, IČO 60826711, Tyršova 79, 378 56, Studená, zastoupeného JUDr. Antonínem Tunklem, advokátem, sídlem Komenského 6, 380 01, Dačice, o insolvenčním návrhu dlužníka a navrhovatelů a) Agrodos s.r.o., IČO 48201707, Studená, Domašín 1, 378 53, Strmilov, b) MUDr. Miluše Petráškové, K Průhonicům 102/20, 104 00, Praha-Křeslice, c) Marie Šusterové, Sadová 167/3, 586 01, Jihlava, všichni zastoupeni JUDr. Ing. Andrejem Štaňkem, Ph.D., advokátem, sídlem Vinohradská 89/90, 130 00 Praha 3, o odvolání navrhovatelů proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. května 2016, č.j. KSCB 27 INS 7053/2015-A-63,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. května 2016, č.j. KSCB 27 INS 7053/2015-A-63, se v bodě I. výroku p o t v r z u j e , v bodě III. výroku se m ě n í jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí částku 29.171,89 Kč.

II. Navrhovatelé a)-c) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit dlužníku na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Antonína Tunkla částku 19.838,-Kč.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku uvedeným usnesením zamítl insolvenční návrh (bod I. výroku), insolvenční řízení ve vztahu k insolvenčnímu návrhu dlužníku JISTUZA, výrobně-obchodní družstvo zastavil (dále je dlužník; bod II. výroku) a navrhovatelům uložil povinnost k náhradě nákladů řízení dlužníku ve výši 17.556,-Kč (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 18.3.2015 podal předseda představenstva dlužníka Vladimír Hanzal insolvenční návrh, jímž se domáhal zjištění dlužníkova úpadku. Ostatní členové představenstva namítali, že nesouhlasí s insolvenčním návrhem, jenž nebyl podepsán v souladu se stavem zapsaným v obchodním rejstříku. Podáním doručeným dne 16.9.2015 vzal dlužník svůj návrh na zahájení insolvenčního řízení podle § 129 odst. 1 IZ zpět, a proto soud řízení v tomto rozsahu zastavil. Podáním doručeným soudu dne 15.4.2015 do řízení isir.justi ce.cz přistoupil Agrodotos, s.r.o. /dále jen navrhovatel a)/, jenž odvozoval svou pohledávku vůči dlužníku v částce 112.807,-Kč od pohledávky vzniklé na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20.1.1995, kterou pan Vladimír Vondruška, nar. 1945 postoupil dlužníku svou pohledávku z titulu nevypořádaného vypořádacího podílu nebo majetkového podílu ve výši 200.512,-Kč vůči ZD Studená. Ve smlouvě bylo uvedeno, že postupitel postupuje pohledávku uvedenou v článku 1 této smlouvy úplatně, když podrobnosti o výši úplaty a splatnosti určí dodatek k této smlouvě, podle dodatku č. 1 ze dne 2.3.1995 se postupník (dlužník) s postupitelem dohodli tak, že se dlužník zavázal platit Vladimíru Vondruškovi, nar. 1945 úplatu za postoupení ve splátkách tak, že 1. v letech 1996 až 2000 bude platit každoročně 4 % z celkové výše pohledávky, 2. v letech 2001 až 2005 každoročně 5 % z celkové výše pohledávky, 3. v letech 2006 až 2010 každoročně 5 % celkové výše pohledávky a 4. v letech 2011 až 2015 každoročně 6 % z celkové výše pohledávky. Splátky měly být zaplaceny vždy do 31.12. běžného roku. Ve smlouvě bylo uvedeno, že strany se mohou dohodnout i na jiné úhradě než finanční (zemědělské, popř. jiné produkty, služby, apod.). Usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ve věci projednání dědictví po Vladimíru Vondruškovi, nar. 1945, č.j. 15 D 200/2010-28 ze dne 24.5.2010 bylo rozhodnuto, že pozůstalý syn postupitele Vladimír Vondruška, nar. 1968 nabývá mimo jiné pohledávku postupitele za dlužníkem ve výši 120.307,-Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 13.4.2015 pak Vladimír Vondruška, nar. 1968 postoupil pohledávku vůči dlužníkovi ve výši 112.807,-Kč navrhovateli a). Rozdíl mezi částkou 120.307,-Kč a postoupenou částkou 112.807,-Kč byl způsoben započítáním částky 7.500,-Kč, tzn. cenou za dodávku pšenice ozimé, dodanou dlužníkem panu Vladimíru Vondruškovi, nar. 1968 a vyúčtovanou mu fakturou č. 4059900218 ze dne 7.11.2014. Navrhovatel a) v průběhu řízení k tomuto nároku doplnil, že pohledávka byla dlužníkem uznána, když dlužník dne 18.3.2010 sdělil pro účely projednání dědictví po Vladimíru Vondruškovi, nar. 1945, že výše pohledávky pana Vladimíra Vondrušky činí ke dni jeho úmrtí částku 120.307,-Kč. Dále navrhovatel poukázal na to, že pohledávka byla uznána dlužníkem i v roce 2013, když na ní bylo částečně plněno. Navrhovatel a) dále uplatnil vůči dlužníku pohledávku v částce 36.882,-Kč dle faktury č. 151002, kterou vyúčtoval dlužníku úroky z prodlení plynoucí z neplnění povinnosti dlužníka platit úplatu za postoupení pohledávek. Dalším nárokem uplatněným navrhovatelem a) je pohledávka vůči dlužníku z titulu dodávek náhradních dílů, akumulátorů, šroubů a rašlových pytlů, které navrhovatel a) účtoval dlužníku fakturou č. 144365 na částku 29.307,-Kč se splatností 19.11.2014, fakturou č. 144391 na částku 75.668,-Kč se splatností 15.12.2014, fakturou č. 144404 na částku 27.754,-Kč se splatností 26.12.2014 a fakturou č. 155007 na částku 13.665,-Kč se splatností 12.2.2015 spolu s příslušenstvím-zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.551,-Kč. Celková pohledávka navrhovatele a) z tohoto titulu činila 149.945,-Kč. Tato pohledávka byla sice dlužníkem zaplacena, ale navrhovatel a) považuje platbu s ohledem na ustanovení § 111 IZ za neúčinnou.

Navrhovatel a) dále poukázal na to, že dlužníkem předložený seznamy trpí mnoha vadami, především dlužník nepředložil řádný seznam majetku ani úplný seznam závazků, když zamlčel některé své věřitele a neoznačil osoby dlužníkovi blízké a tvořící s dlužníkem koncern. Úhradou některých svých závazků propojenou osobou -společností Stagra, spol. s r.o. (jež je zřejmě družstevnicí dlužníka a zřejmě s ním tvoří koncern) zvýhodňuje některé věřitele a poškozuje ostatní, restrukturalizace majetku dlužníkem je prováděna na úkor věřitelů, v rozporu s § 111 odst. 2 IZ a poškozuje drobné věřitele dlužníka. Od zahájení insolvenčního řízení se dlužník snaží nezákonným způsobem uhradit pouze pro něj neproblematičtější věřitele , tzn. ty, kteří se přihlásili do insolvenčního řízení. V této situaci využívá i neschopnosti některých věřitelů se právně bránit. Všem právnickým osobám, které byly uvedeny jako věřitelé v původním insolvenčním návrhu dlužníka, dlužník prostřednictvím spřízněné korporace Stagra, spol. s r.o. uhradil zcela všechny jejich pohledávky. Drobným restituentům však úhradu zbytku jejich pohledávek buď odmítl, nebo jim ji přislíbil do budoucna a opakuje tak historii, kdy většinu svých závazků vůči drobným věřitelům následně nehradil a při vhodné příležitosti úhradu odmítl. Tento postup je mimo jiné dle navrhovatele v rozporu s dobrými mravy a nemůže požívat právní ochrany.

Pokud jde o přistoupivší další dvě navrhovatelky MUDr. Miluši Petráškovou /dále též navrhovatelka b)/ a Marii Šusterovou /dále též navrhovatelka c)/, obě navrhovatelky odvozují své nároky vůči dlužníku ze stejného právního důvodu, jímž je nárok právní předchůdkyně-matky-obou navrhovatelek paní Marie Fousové vůči ZD Studená z titulu nevypořádaného vypořádacího podílu nebo majetkového podílu v celkové částce 246.966,-Kč. Tento nárok postoupila paní Marie Fousová Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 5.9.1996 ve znění dodatku č. 1 ze dne 5.9.1996 dlužníku za úplatu, která byla dohodnuta shodně jako v případě pana Vladimíra Vondrušky, nar. 1945 tak, že 1. v letech 1996 až 2000 měl dlužník jako postupník zaplatit každoročně 4 % z celkové výše pohledávky, 2. v letech 2001 až 2005 měl zaplatit každoročně 5 % z celkové výše pohledávky, 3. v letech 2006 až 2010 měl zaplatit každoročně 5 % z celkové výše pohledávky, 4. v letech 2011 až 2015 měl zaplatit každoročně 6 % z celkové výše pohledávky, přičemž se strany rovněž dohodly, že postupitelka paní Marie Fousová je povinna přijmout i jiné plnění, např. zemědělské produkty, služby, apod. Paní Marie Fousová zemřela dne 16.8.2010 a podle usnesení Okresního soudu v Jihlavě č.j. 26 D 785/2010-102, které nabylo právní moci dne 7.3.2011 zdědila každá z jejích dcer-navrhovatelky b) a c) polovinu pohledávky zůstavitelky za dlužníkem, když každá tato polovina činila částku 74.089,50 Kč. Navrhovatelka b) vyčíslila pohledávku za dlužníkem částkou 74.089,-Kč, s připočtením zákonného úroku z prodlení v částce 16.670,-Kč, činí celkem 90.759,-Kč a navrhovatelka c) vyčíslila svou pohledávku vůči dlužníku částkou 74.090,-Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 27.090,-Kč tedy celkem částkou 101.180,-Kč. Ve svých obsahově zcela totožných návrzích obě navrhovatelky uvedly, že se dlužník snaží vyhnout své povinnosti zaplatit shora uvedené částky za použití nepravdivého tvrzení o promlčení části pohledávek přesto, že pohledávku dvakrát uznal a tím opakovaně prodloužil promlčecí lhůtu na 10 let. Uznání pohledávky vyvozují obě navrhovatelky ze soupisu majetku a závazků ze dne 17.3.2015 předloženého soudu dlužníkem, kde jsou závazky dlužníka vůči oběma navrhovatelkám uvedeny a dále z písemného uznání dluhu dlužníkem, který byl dlužníkem učiněn v případě obou navrhovatelek dne 18.8.2015. Obě navrhovatelky dále v návrhu uvedly, že dlužník není schopen své závazky plnit kvůli nehospodárnému zacházení s majetkem, když v průběhu insolvenčního řízení dokonce za dlužníka musela plnit třetí osoba, a to Stagra spol. s r.o. Navrhovatelky shodně dále poukázaly na to, že dlužník má i další věřitele po lhůtě splatnosti delší než 3 měsíce, které není schopen plnit a ze všech těchto důvodu mají navrhovatelky za to, že dlužník je v úpadku, tento úpadek měl by být soudem zjištěn a na majetek dlužníka prohlášen konkurz. Navrhovatelky trvají na svém nároku i po odečtení již dlužníkem zaslaného plnění.

Dlužník požadoval zamítnutí insolvenčního návrhu. Pokud jde o nárok uplatněný navrhovatelem a) za dodávky náhradních dílů, akumulátorů, šroubů a rašlových pytlů konstatoval, že částka 29.307,-Kč účtovaná fakturou č. 144365, částka 75.668,-Kč účtovaná fakturou č. 144391, částka 27.754,-Kč, resp. správná částka 26.754,-Kč účtovaná fakturou č. 144404 a částka 13.665,-Kč účtovaná fakturou č. 155007 byly zaplaceny dne 25.3.2015, k čemuž předložil výpis z účtu ze dne 25.3.2015. Pokud jde o nárok navrhovatele a) z titulu smlouvy o postoupení pohledávky od Vladimíra Vondrušky, nar. 1968 ze dne 13.4.2015 dlužník uvedl, že vznáší námitku promlčení na plnění dle splátkového kalendáře a za nepromlčené proto považuje plnění na splátky od roku 2012 do roku 2015. S ohledem na tuto skutečnost dlužník tvrdil, že nepromlčená dlužná částka činí 36.090,-Kč na níž započítává naturální plnění v hodnotě 7.500,-Kč dle faktury č. 4059900218 ze dne 7.11.2014, takže k k úhradě zbyla částka 28.590,-Kč, na plnění započítal i částku 5.000,-Kč účtovanou Vladimíru Vondruškovi, nar. 1968 fakturou č. 3059900270 ze dne 31.12.2013 za dodávku pšenice ozimé, zbývající částku ve výši 23.590,-Kč dlužník uhradil navrhovateli a) dne 2.6.2015.

Pokud jde o navrhovatelky b) a c) dlužník uvedl, že v obou případech považuje pohledávky obou navrhovatelek za nepromlčené za roky 2012, 2013 a 2014, ve zbytku jsou pohledávky promlčené. Nepromlčené nároky vyčíslil dlužník v obou případech částkou 22.227,-Kč a prostřednictvím korporace Stagra spol. s r.o. je věřitelkám zaplatil. Dlužník předložil soudu I. stupně doklady o tom, že z důvodů opatrnosti podal dne 2.3.2016 k Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci návrhy na přijetí peněžních částek odpovídajících promlčeným pohledávkám navrhovatelek b) a c) do soudní úschovy.

Dlužník dále tvrdil, že předložil řádné seznamy svého majetku a závazků, nesouhlasil s tvrzením navrhovatele a), že angažovanost společnosti Sragra, spol. s r.o. poškozuje jeho věřitele, úvahy navrhovatele a) o koncernu dlužníka a společnosti Stagra, spol. s r.o. jsou nepodložené spekulace. Pokud navrhovatel a) označoval další jeho věřitele, jedná se o osoby, jejichž pohledávky byly uhrazeny, dlužník není v platební neschopnosti, veškeré své závazky hradí v datech splatnosti a nemá peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dlužník nezastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků ani nenaplnil žádný z předpokladů § 3 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Proti dlužníku není a nebylo vedeno žádné nalézací řízení, ať soudní či správní a rovněž není veden žádný výkon rozhodnutí či exekuce, což svědčí o ekonomické stabilitě dlužníka.

Soud I. stupně se nejprve zaměřil na otázku osvědčení aktivní legitimace navrhovatelů. Pokud jde o pohledávku navrhovatele a) z titulu dodávky náhradních dílů, akumulátorů, šroubů a rašlových pytlů, tyto dodávky byly dlužníku vyúčtovány fakturou č. 14434365 na částku 29.307,-Kč se splatností 19.1.2014, fakturu č. 144391 na částku 75.668,-Kč se splatností 15.12.2014, fakturou č. 144404 na částku 27.754,-Kč se splatností 26.12.2014 a fakturou č. 155007 na částku 13.665,-Kč se splatností 12.2.2015 a byly dlužníkem zcela zaplaceny, přičemž tato skutečnost je mezi účastníky nesporná. Úhrada byla podle soudu I. stupně provedena v rámci obvyklého hospodaření, jednalo se o náklad spojený s provozováním podniku a nejednalo se o neúčinný úkon podle § 111 odst. 3 IZ; s placením pohledávek po zahájení insolvenčního řízení ostatně výslovně uvažuje § 130 odst. 5 IZ. Ohledně pohledávky ve výši 112.807,-Kč, postoupené navrhovateli a) panem Vladimírem Vondruškou, nar. 1968 (vzniklé na základě smlouvy ze dne 20.1.1995 ve znění dodatku č. 1 ze dne 2.3.1995) dlužník namítl její promlčení; za nepromlčené plnění požadoval splátky od roku 2012 do roku 2015, když nepromlčená částka činila 36.090,-Kč. Na ní pak započítal naturální plnění v hodnotě 7.500,-Kč dle faktury č. 4059900218 ze dne 7.11.2014 a částku 5.000,-Kč účtovanou Vladimíru Vondruškovi, nar. 1968 fakturou č. 3059900270 dne 31.12.2013 za dodávku pšenice ozimé, což dlužník navrhovateli oznámil dopisem ze dne 23.4.2015, kterým byla dlužníkem vůči navrhovateli a) vznesena námitka promlčení nároků před rokem 2012 a započteny částky 7.000,-Kč a 5.000,-Kč, zbylou částku 23.590,-Kč dlužník navrhovateli a) uhradil dne 2.6.2015. Navrhovateli a) byla rovněž zaplacena dne 22.12.2015 poslední splátka dle postupní smlouvy za rok 2015 v částce 12.027,-Kč a na úrok z prodlení částka 4.578,-Kč. Uvedené částky byly navrhovateli a) zaplaceny společností Stagra, spol. s r.o., se souhlasem dlužníka ze dne 5.10.2015 podle § 1936 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ), dopis ze dne 23.4.2015 byl navrhovateli a) zaslán dle podacího lístku RR816988544CZ doporučeně.

Co se týče navrhovatelem a) tvrzeného uznání závazku dlužníkem dovozovaného ze skutečnosti, že dlužník ve sdělení ze dne 18.3.2010 uvedl, že výše postoupené pohledávky pana Vladimíra Vondrušky, nar. 1945 činí ke dni úmrtí částku 120.307,-Kč a z toho, že v roce 2014 započítal dlužník na pohledávku navrhovatele a) částku 7.500,-Kč za naturální plnění dle faktury č. 4059900218 a že v roce 2013 započetl na svůj závazek i částku 5.000,-Kč účtovanou Vladimíru Vondruškovi fakturou č. 3059900270 ze dodávku pšenice ozimé, pak sdělení ze dne 18.3.2010 je opatřeno otiskem razítka dlužníka, není však nikomu adresováno a vyjadřuje pouze účetní stav postoupené pohledávky. Co se týče tvrzených zápočtů navrhovatele a), nelze bez dalšího dokazování zjistit, na jaký závazek resp. na jakou samostatně stojící splátku, bylo započítáno, konkrétní naturální plnění v roce 2010 či v roce 2014. Takové to dokazování by nebylo možno provádět jinak, než výslechem svědků-tehdejších statutárních orgánů a svědka Vladimíra Vondrušky, nar. 1968. Pokud jde o nároky vyplývající z postoupené pohledávky panem Vladimírem Vondruškou, nar. 1968, byly tyto pohledávky zaplaceny v nepromlčeném rozsahu za roky 2012-2015, včetně alikvotní části úroků z prodlení. Pokud navrhovatel a) požaduje zaplacení pohledávek z tohoto titulu před rokem 2012, soud I. stupně má za to, že dlužník úspěšně vznesl námitku promlčení. Ze všech shora uvedených důvodů navrhovatel a) neosvědčil, že má splatnou pohledávku vůči dlužníku.

Pohledávky navrhovatelek b) a c) shodně vyplývaly z nároku matky obou navrhovatelek-paní Marie Fousové-vůči ZD Studená, tedy z nevypořádaného vypořádacího podílu nebo majetkového podílu v celkové částce 246.966,-Kč. Tento nárok postoupila Marie Fousová smlouvou o postoupení pohledávky v roce 1996 dlužníku za úplatu, která byla dodatkem č. 1 konstruována zcela shodně jako v případě pana Vladimíra Vondrušky, tedy měla být placena v jednotlivých splátkách, vždy k 31.12. běžného roku, počínaje rokem 1996 a konče rokem 2015. Paní Marie Fousová zemřela dne 16.8.2010 a podle usnesení Okresního soudu v Jihlavě z roku 2011 zdědila každá z jejích dcer-navrhovatelek b) a c)-polovinu pohledávky zůstavitelky, která v této době činila u každé navrhovatelky částku 74.089,50 Kč. Obě navrhovatelky tuto částku původně přihlásily do insolvenčního řízení resp. později uplatnily v přistoupení k insolvenčnímu návrhu, přičemž rozdíl v uplatněných částkách spočívá pouze ve výpočtu úroku z prodlení, když paní navrhovatelka b) vyčíslila úrok z prodlení na 16.670,-Kč a navrhovatelka c) vyčíslila ze stejného základu úrok z prodlení ve výši 27.090,-Kč. Dlužník uplatnil vůči oběma navrhovatelkám námitku promlčení, a to všech nároků předcházejících roku 2012, tedy uznává nároky za roky 2012 až 2015; navrhovatelkám byla tedy vyplacena za roky 2012, 2013 a 2014 částka po 22.227,-Kč tzn. tři splátky po 7.409,-Kč a dne 23.12.2015 jim bylo zaplaceno po 10.988,-Kč, tzn. splatná splátka za rok 2015 a 3.579,-Kč jako zákonné úroky z prodlení za roky 2012-2014. Rovněž v tomto případě byly pohledávky navrhovatelek uhrazeny prostřednictvím společnosti Stagra, spol. s r.o. v souladu s § 1936 NOZ, tyto skutečnosti jsou mezi navrhovatelkami a dlužníkem nesporné.

Přestože měl soud I. stupně za osvědčené pohledávky navrhovatelek b) a c) v nepromlčené výši 57.544,-Kč a 78.953,-Kč, úpadek dlužníka neshledal. Existence jiných (dalších) věřitelů dlužníka v průběhu insolvenčního řízení zjištěna nebyla, i navrhovatel a) v průběhu řízení potvrdil, že dlužník své splatné nesporné závazky hradí buď sám nebo prostřednictvím Stagra, spol. s r.o., tento postup není v rozporu s IZ. Pohledávky společnosti Stagra, spol. s r.o. vůči dlužníku sice činí částku 15,662.534,-Kč, jejich splatnost nastane až dne 31.12.2016. Dlužník při jednání konaném dne 19.2.2016 předložil soudu výpisy z účtů č. 404809754, č. 103389899 a z účtu u WSPK Smartbanking, na nichž měl v té době uloženu částku 768.554,-Kč. Pokud navrhovatel a) uváděl, že se úhrada pohledávek dlužníka děje na úkor fyzických osob majících pohledávky z titulu nevypořádaných vypořádacích podílů nebo majetkových podílů, soud z dlužníkem předloženého seznamu závazků zjistil, že se všemi zde uvedenými věřiteli uzavřel dlužník dohody o splátkách se splatností splátek počínaje rokem 2016 a konče rokem 2017-2024. Z porovnání celkové výše splatných závazků dlužníka dle seznamu doručeného soudu dne 14.1.2016 se stavem majetku dlužníka s hodnotou jeho majetku dle seznamů vypracovaných dlužníkem ke dni 16.3.2015 a k 14.1.2016 vyplývá, že dlužník není předlužen ve smyslu § 3 odst. 3 IZ. Dlužník tedy je schopen k datu rozhodování soudu I. stupně ať již sám či prostřednictvím společnosti Stagra, spol. s r.o. své splatné závazky platit a z tohoto důvodu není naplněna podmínka pro stav dlužníkova úpadku podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) IZ.

O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když dlužník byl ve věci zcela úspěšný a přiznal mu náklady řízení spočívající v nákladech na právní zastoupení v částce 14.509,-Kč a s připočtením DPH v částce celkem 17.556,-Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) takto: podle § 9 odst. 1 AT a § 7 odst. 5 AT za 6 úkonů právní služby po 1.500,-Kč, to je celkem 9.000,-Kč (převzetí věci, jednání dne 21.12.2015, předložení seznamů dne 14.1.2016, vyjádření k pohledávce paní Šusterové dne 21.1.2016, stanovisko dne 15.2.2016, jednání dne 19.2.2016); 6x režijní paušál po 300,-Kč, to je celkem 1.800,-Kč; náhrada za promeškaný čas dle ustanovení § 14 AT, t.j. 4x čtyři půlhodiny á 100,-Kč, to je celkem 1.600,-Kč; cestovné 2krát z Dačic k procesnímu soudu a zpět dne 21.12.2015 vozem MAZDA GH 14 F 6, SPZ 6 C44428, o zdvihovém objemu válců 1998ccm a průměrné spotřebě 5,5 litu benzínu Natural 95 na 100km jízdy 1 litr á 35,90 Kč dle vyhlášky č. 328/2014 Sb., základní náhrada 3,70 Kč (190 km x 5.67 Kč/km) tj. zaokrouhleno 1.077,30 Kč a dne 9.2.2016 stejným vozem při ceně benzínu Natural 95 1 litr á 29,70 Kč dle vyhlášky č. 328/2014 Sb., základní náhrada 3,80 Kč (190 km x 5.43 Kč/km) tj. zaokrouhleno 1.031,70 Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, a to jen proti bodům I. a III. výroku, se navrhovatelé a), b), c) včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud změnil a zjistil úpadek dlužníka nebo aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Navrhovatel a) nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o neexistenci úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti a tvrdil, že má dlužník kromě navrhovatelek b) a c) i další věřitele, kteří byli uvedeni v seznamu závazků ze dne 16.3.2015 (Vladislav Adamec s pohledávkami ve výši 287.798,-Kč, Jan Rod s pohledávkami ve výši 94.757,-Kč, Stanislav Kadlec s pohledávkami ve výši 152.107,-Kč, Marie Záborská s pohledávkami ve výši 77.310,-Kč, Jan Rásocha s pohledávkami ve výši 325.425,-Kč, Božena Heřmánková s pohledávkami ve výši 136.390,-Kč, Vladimír Vondruška s pohledávkami ve výši 107.807,-Kč /pohledávka navrhovatele a)/, Alena Vondrušková s pohledávkami ve výši 5.728,-Kč, Marie Bendová s pohledávkami ve výši 9.161,-Kč, František Kyba s pohledávkami ve výši 5.568,-Kč, František Miller s pohledávkami ve výši 6.036,-Kč, Oldřich Benda s pohledávkami ve výši 16.243,-Kč, Marie Fousová ve výši 148.179,-Kč, Anna Dolníková ve výši 162.561,-Kč, Karel Vinkler ve výši 205.927,-Kč, Petr Vinkler s pohledávkami ve výši 139.603,-Kč, Karel Petrů s pohledávkami ve výši 28.765,-Kč, Zdeňka Petrů s pohledávkami ve výši 9.300,-Kč, Karel Taras s pohledávkami ve výši 42.750,-Kč a Zdeňka Hronová s pohledávkami ve výši 6.804,-Kč); někteří z věřitelů již podle navrhovatele a) zemřeli. Nesouhlasil s tím, že by neosvědčil svou aktivní legitimaci, když soud prvního stupně přehlédl, že mu pan Vladimír Vondruška, nar. 1968 postoupil pohledávku, na níž již byla započtena částka 7.500,-Kč za naturální plnění, což je výslovně zmíněno ve smlouvě o postoupení pohledávek, částku 5.000,-Kč za dodávku pšenice ozimné navrhovatel a) započetl na nejdříve splatný (část plnění za rok 2005 a část za rok 2006), nebylo tedy možné, aby dlužník tuto pohledávku opětovně započetl na závazek vůči navrhovateli a). Projevil přesvědčení, že uvedením pohledávky Vladimíra Vondrušky, nar. 1968 v seznamu závazků ze dne 16.3.2015 dlužník pohledávku navrhovatele a) uznal v částce 107.807,-Kč (jedná se o částku 120.307,-Kč poníženou o částky 5.000,-Kč a 7.000,-Kč), k započtení tedy muselo dojít před oznámení započtení dlužníka adresované navrhovateli a) dne 23.4.2015. Nesouhlasil ani se závěry, podle nichž nemá listina ze dne 18.3.2010 náležitosti uznání dluhu, paní Říhová byla osobou spravující finance dlužníka a byla tak pověřenou osobou ve smyslu § 15 odst. 1 obch. zák. Navrhovatel a) poukázal na to, že dlužník nejméně do prosince 2015 evidoval závazky vůči drobným restituentům ve výši nejméně 15.000.000,-Kč, k přezkoumání dlužníkova účetnictví měl soud ustanovit předběžného správce či sám přezkoumat účetní závěrky dlužníka. Dále se měl zabývat otázkou, zda dlužník nezatajil část svých věřitelů (s ohledem na rozdíly v dlužníkem předložených seznamech), když je k osvědčení dlužníkova úpadku podle § 86 IZ třeba provést i další potřebné důkazy. Akcentoval, že některé pohledávky restituentů dlužník uznal v plné výši a rozložil splatnost závazků na deset let (u některých na tři roky), u některých namítl promlčení a vyplatil jen část jejich pohledávek. Co se týče dlužníkovy neschopnosti plnit své splatné závazky, navrhovatel a) opětovně namítal vady dlužníkem předložených seznamů, které již byly vytýkány před soudem I. stupně a na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh dlužníka. Pokud měl mít dlužník ke dni 19.2.2016 finanční prostředky ve výši 768.554,-Kč, dlužník tuto skutečnost podle navrhovatele a) neprokázal, nadto jen mzdové náklady dlužníka činí přitom částku 1.000.000,-Kč měsíčně. Poukázal na dosud nesplatný závazek Stagra, spol. s r.o. jenž dlužník zjevně nebude schopen v termínu splatit, úpadkovou situaci dlužníka neřeší ani dohody o splátkových kalendářích. Dlužníku vytýkal účelový a protizákonný přístup spočívající v selektivní úhradě a uznávání některých pohledávek tak, jak byl shora popsán a spatřoval v něm rozpor s § 5 a § 111 odst. IZ. Co se týče odvolání proti výroku o nákladech řízení, navrhovatel a) namítal, že přistoupil k řízení zahájenému na návrh dlužníka, nelze tedy hovořit o dlužníkově plném úspěchu ve věci; výše nákladů řízení je dána i postupem soudu prvního stupně, jenž nepostupoval dostatečně rychle a hospodárně, když byl úpadek dlužníka od počátku zcela zjevný. K auditované účetní závěrce dlužníka (předložené dlužníkem ve vyjádření k odvolání) navrhovatel a) uvedl, že má dlužník od 31.12.2016 do roku 2017 uhradit téměř 39 mil. Kč, zisk vykazuje ve výši max. 954 tis. Kč, k úhradě svých závazků nemá ani nebude mít dostatek financí. I z auditu plyne, že dlužník měl v průběhu insolvenčního řízení závazky po splatnosti, splátky byly rozloženy do následujících let. Pohledávky navrhovatelek b) a c) dlužník v plné výši uhradil až po vydání napadeného usnesení. Poukázal na to, že se hodnota pasiv u položky krátkodobé bankovní úvěry zvýšila, což je třeba zohlednit při posuzování finanční situace dlužníka s tím, že se pravděpodobně jedná o úkony stižené neúčinností podle § 111 IZ.

Navrhovatelky b) a c) namítaly, že má dlužník více věřitelů, a to nejméně insolvenční věřitele, v aktualizovaném seznamu závazků ze dne 14.1.2016 zatajil některé své věřitele oproti seznamu závazků ze dne 16.3.2015. Soudu prvního stupně vytýkaly, že neprovedl k této otázce potřebná šetření; tvrzení, že dlužník uzavřel se všemi označenými věřiteli (drobnými restituenty) dohody o splátkách, nemá oporu v provedeném dokazování a opírá se pouze o seznam závazků ze dne 14.1.2016. Platební neschopnost dlužníka plyne i z toho, že nepředložil řádné a úplné seznamy podle § 104 IZ a neuvedl koncernové propojení se Sagra, spol. s r.o. Částka na účtech dlužníka ve výši 768.554,-Kč prokázána nebyla a je navíc pro provoz dlužníka zcela nedostatečná. Závazky vůči Stagra, spol. s r.o. nemůže být dlužník schopen v době jejich splatnosti uhradit, uzavírání dohod o splátkách jeho zadluženost neřeší. Tím, že dlužník sám podal insolvenční návrh, k němuž připojil seznam závazků, žádné závazky v té době nepopíral a nenamítal jejich promlčení, sám potvrdil, že je v úpadku. Dlužník selektivní úhradou pohledávek, jejich uznáváním a namítáním promlčení některých z nich poškozuje věřitele, což mu bylo umožněno i neefektivním průběhem řízení před soudem I. stupně. Proti výroku o nákladech řízení namítaly, že za situace, kdy bylo řízení o insolvenčním návrhu dlužníka zastaveno až bodem II. napadeného usnesení a navrhovatelé do jím zahájeného řízení přistoupili, nelze hovořit o tom, že by byl dlužník ve věci plně úspěšný.

Dlužník ve vyjádření k odvolání požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Co se týče pohledávky navrhovatele a) setrval na tom, že je promlčena, pohledávky navrhovatelek b) a c) byly dne 23.5.2016 uhrazeny i ve zbývající části, v níž je měl soud I. stupně za osvědčené (což dokládal k odvolání přiloženými poštovními poukázkami), byť je dlužník nadále považuje za naturální obligaci. Tvrzení navrhovatele a) o dalších věřitelích dlužníka jsou zcela nekonkrétní, pokud nové vedení jednalo s drobnými věřiteli dlužníka (nikdo z nich neuplatňoval nároky soudní cestou), pak samo sanovalo své závazky a plní těmto věřitelům ve lhůtě splatnosti. Pokud navrhovatel a) odkazuje na dlužníkův insolvenční návrh, Vladimír Hanzal jej s nikým nekonzultoval, funkce předsedy představenstva mu skončila uplynutím doby dnem 29.12.2013. Majetek dlužníka se pohybuje v řádech desítek miliónů Kč, což dokládal auditem ke dni 31.12.2015 a nemá žádné závazky po splatnosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení v rozsahu dotčeném odvoláním navrhovatelů a) až c) i řízení jeho vydání předcházející a po doplnění dokazování níže uvedenými listinami dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 143 odst. 1 a 2 IZ zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, tj. v případech, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele, jenž nedoložil, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, nebo nebyl osvědčen úpadek dlužníka.

Podle § 5 IZ spočívá insolvenční řízení zejména na zásadě, že a) musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, b) věřitelé, kteří mají stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti, c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitelů nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce, d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

Je třeba uvést, že z ustálené judikatury vyjádřené například pod bodem VIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.6.1998 sp. zn. Cpjn 19/98 publikovaného pod značkou Rc 52/98 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, jež se sice vyjadřovala k úpravě obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání, která se však vzhledem ke shodě řešené problematiky uplatní podle usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009-A-64 ze dne 29.4.2010 ve znění opravného usnesení č.j. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009-A-68 ze dne 20.7.2010 i pro výklad insolvenčního zákona, nevylučuje povaha řízení o návrhu věřitele na prohlášení konkursu (na vydání rozhodnutí o úpadku), aby soud o skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, prováděl dokazování o tom, zda pohledávka věřitele skutečně existuje, ale není povolán k tomu, aby ke zjištění této skutečnosti prováděl rozsáhlé dokazování. Zjistí-li, že k závěru o existenci splatné pohledávky věřitele je třeba takové dokazování provádět, pak návrh zamítne proto, že věřitel svou pohledávku za dlužníkem nedoložil. Obdobně postupuje i v případech, kdy jsou osvědčovány tvrzené pohledávky dalších věřitelů.

S přihlédnutím k tomu, že § 141 odst. 2 IZ zbavuje dlužníka, jehož věřitel s insolvenčním návrhem uspěl, pro odvolací řízení námitky vážící se k doložení splatné pohledávky insolvenčním navrhovatelem, jsou na požadavek osvědčení pohledávky insolvenčním navrhovatelem kladeny vyšší nároky, než tomu bylo při předchozí zákonné úpravě. Je proto věcí insolvenčního navrhovatele, aby před podáním insolvenčního návrhu zvážil, zda i bez důkazních prostředků, jejichž prováděním by insolvenční soud s přihlédnutím k míře sporných skutečností nahrazoval v insolvenčním řízení nalézací řízení o pohledávce před orgánem k tomu povolaným, bude schopen doložit po skutkové stránce svou pohledávku vůči dlužníkovi v insolvenčním řízení.

Odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně o tom, že v řízení byla osvědčena nejméně existence pohledávek navrhovatelek b) a c) ve výši shora uvedené, jež byly nepochybně splatné po dobu delší tří měsíců; to že je dlužník uhradil až po vydání napadeného usnesení, odvolací soud při svém rozhodování podle § 141 odst. 1 IZ nezohlednil. Odvolací soud je dále toho názoru, že je zde dána i domněnka platební neschopnosti dlužníka podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ, když dlužníkem předložené seznamy majetku a závazků nesplňují náležitosti uvedené v § 104 IZ (neobsahují řádné označení majetku, dlužníků ani věřitelů).

Pro účely posouzení, zda je dlužník v úpadku, je třeba uvést, že dle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 38/2010 ze dne 1.3.2012 uveřejněným pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek totiž dovozuje, že dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti dle § 3 odst. 2 IZ, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené. Je-li takový návrh přesto podán, musí být zamítnut. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že dlužník tyto pohledávky neplnil proto, že toho nebyl schopen, tak spočívá na navrhovateli. Z toho, že je zde delší dobu dlužníkem dobrovolně neuspokojená pohledávka, úsudek o neschopnosti dlužníka k její úhradě bez dalšího vyvozovat nelze. Takový závěr by byl namístě, kdyby bylo osvědčeno, že pohledávka nebyla uspokojena, ač se navrhovatel o její vymožení cestou výkonu rozhodnutí nebo exekuce bez úspěchu pokoušel (srov. v duchu téže logiky v nové úpravě i ustanovení § 3 odst. 2 písm. c) IZ). Obrana dlužníka poukazem na zpeněžitelný (exekucí nebo výkonem rozhodnutí dosažitelný) majetek, z nějž lze uspokojit pohledávky, jimiž má být osvědčen jeho úpadek, je přitom možná, když to, zda je dlužník k úhradě svých splatných pohledávek schopen , je nepochybně závislé nejen na výši částek, jež má k dispozici v hotovosti nebo na účtech, nýbrž i na posouzení, zda je schopen k takové úhradě využít i jiných svých aktiv (věcí, pohledávek nebo jiných majetkových hodnot). Srov. mutatis mutandis i závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.9.2003, sp. zn. 29 Odo 564/2001, uveřejněném pod číslem 83/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Jinak řečeno, u dlužníka, jenž má movitý či nemovitý majetek přesahující výši (všech) splatných pohledávek, jež mají osvědčovat jeho platební neschopnost, nestačí k závěru, že dlužník není úhrady těchto pohledávek schopen , pouhé zjištění, že dlužník nemá k dispozici dostatek peněžních prostředků. Vyjde-li v řízení najevo, že pohledávky, jež mají osvědčovat platební neschopnost dlužníka, lze bez obtíží uspokojit výkonem rozhodnutí (exekucí) postihujícím movitý či nemovitý majetek dlužníka, má (musí) to být naopak důvodem pro zamítnutí návrhu proto, že dlužník k úhradě těchto závazků schopen je.

Převedeno na danou věc to znamená, že k tomu, aby navrhovatelé mohli se svým insolvenčním návrhem uspět, museli by jej ještě doplnit o další shora uvedená nezbytná tvrzení ohledně dlužníkova úpadku a označit k nim též potřebné důkazy. Pokud navrhovatelé v odvolání poukazovali na rozdíly v dlužníkem předložených seznamech a dovozovali z toho existenci dalších dlužníkových věřitelů (jak jsou shora uvedeni), pak odvolací soud toliko konstatuje, že tito věřitelé nebyli řádně označení jménem, příjmením, darem, narození, bydlištěm ani datem splatnosti pohledávek. Ze sdělení Karla Tarase, Jana Roda, Vladislava Adamce, Jana Záborského, Oldřicha Rázsochy, Anny Vítů, Karla Vinklera a Františka Müllera navíc plyne, že za dlužníkem žádné splatné pohledávky nemají a nesouhlasí se svým uvedením jako známých věřitelů dlužníka. Pokud navrhovatelé poukazovali na to, že některé závazky dlužník sám nebo prostřednictvím Stagra, spol. s r.o. plnil po zahájení insolvenčního řízení či uzavíral dohody o prolongaci splatnosti některých svých závazků, v čemž spatřovali jednání rozporné s § 111 odst. 1 IZ, případná neúčinnost úkonů dlužníka může mít význam v řízení po zjištění dlužníkova úpadku a rozhodně nemá za následek neplatnost takových dlužníkových úkonů; jinak řečeno, pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu jsou tyto úvahy bezcenné.

Naopak dlužník v řízení provedenými důkazy (zprávou nezávislého auditora ze dne 2.6.2016 o ověření řádné účetní závěrky dlužníka ke dni 31.12.2015) osvědčil, že má dostatek reálně zpeněžitelného majetku postačujícího k úhradě tvrzených splatných pohledávek navrhovatelů (i kdyby bylo uvažováno s pohledávkou navrhovatele a) jako s pohledávkou nepromlčenou), ale i pohledávek dosud nesplatných. Dlužník vykazuje aktiva v hodnotě 84 mil Kč, z toho dlouhodobý hmotný majetek ve výši 47,4 mil. Kč, oběžná aktiva v hodnotě 36,9 mil. Kč, krátkodobé pohledávky ve výši 10, 45 mil. Kč a finanční majetek ve výši 4 mil. Kč, dlužník hospodaří se ziskem, Stagra spol. s r.o. je stejně jako dlužník osobou ovládanou korporací STAGRA B s.r.o. Jinak řečeno, i kdyby byla v řízení osvědčena existence a výše všech tvrzených pohledávek a jejich splatnost, dlužník by přesvědčivě vyvrátil domněnku platební neschopnosti dle § 3 odst. 2 IZ, když prokázal, že své závazky je schopen plnit a není předlužen, opak navrhovatelé neprokázali. Dlužník tedy není v úpadku ve smyslu § 3 IZ.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným a podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení v bodě I. výroku jako věcně správné potvrdil. V napadeném bodě III. výroku odvolací soud napadené usnesení co do výše náhrady nákladů řízení změnil, když náhradu, jež dlužníku vznikla v souvislosti se zastoupením advokátem je třeba podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. za tarifní hodnotu se považuje částka 50.000,-Kč, za jeden úkon právní služby tak dlužníku náleží částka 3.100,-Kč, v zbývající části náhradu nákladů řízení dlužníka vypočtenou soudem I. stupně shledal věcně správnou.

O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. zákona a dlužníku přiznal právo na náhradu nákladů za zastoupení advokátek v rozsahu čtyř úkonů právní služby po 3.100,-Kč (vyjádření k odvolání navrhovatele a), vyjádření k odvolání navrhovatelky b), vyjádření k odvolání navrhovatelky c) a účast na jednání odvolacího soudu), čtyř režijních paušálů po 300,-Kč, náhradu za ztrátu času ve výši 800,-Kč za osm půlhodin a náklady cestovného ve výši 1.995,-Kč dle písemné specifikace (A-92), celkem tedy 16.395,-Kč, což s navýšením o 21 % DPH činí částku 19.837,95 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ), lhůta k podání dovolání začíná běžet dnem, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 24. října 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková