4 VSPH 1244/2014-A-13
KSUL 77 INS 9192/2014 4 VSPH 1244/2014-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , IČO: 63131196, trvale bytem Hlavní 1, 439 81 Kryry, adresa pro doručování: Vodní 567, 439 81 Kryry, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 9192/2014-A-6 ze dne 19. května 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 9192/2014-A-6 ze dne 19. května 2014 se m ě n í tak, že se dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením uložil Petru Reiserovi (dále jen dlužník) domáhajícímu se vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

Z odůvodnění usnesení zejména vyplývá, že dne 2.4.2014 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem. Z insolvenčního návrhu a příloh tohoto návrhu soud zjistil, že dlužník je podnikající fyzickou osobou a dva závazky, které také uvedl v seznamu závazků tvořícím přílohu insolvenčního návrhu, pochází z podnikatelské činnosti dlužníka. Dlužník dále uvedl, že vlastní majetek, jehož současnou cenu odhaduje na 12.500,-Kč. Při úvaze o stanovení zálohy dlužníku na náklady insolvenčního řízení vycházel soud prvního stupně z předběžného hodnocení způsobu řešení úpadku dlužníka prohlášením konkursu s ohledem na skutečnost, že dlužník navrhuje oddlužení ze závazků, které vznikly z jeho podnikání, aniž by doložil souhlas těchto věřitelů s navrhovaným způsobem řešení úpadku a aniž by vůbec tvrdil, že takový souhlas má. Dospěl k závěru, že s ohledem na nedostatek finančních prostředků na straně dlužníka bude třeba stanovit zálohu v takové výši, aby zajišťovala i možnost úhrady minimální výše odměny insolvenčního správce při prohlášení konkursu ve výši 45.000,-Kč. Proto s přihlédnutím k okolnostem projednávaného případu uložil dlužnici zálohu ve shora uvedené výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a s uložením zálohy nesouhlasil. V odvolání poukazoval na to, že navrhovaným způsobem řešení úpadku je schopen uhradit 50 % výše svých závazků. Nemá však volné finanční prostředky na úhradu zálohy v uložené výši. Navrhoval proto, aby mu odvolací soud zálohu neukládal.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, podle nějž může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Odvolací soud ověřil z insolvenčního spisu zjištění soudu I. stupně a dále zjistil, že dlužník ve svém návrhu na zahájení insolvenčního řízení spojeného s návrhem na povolení oddlužení nevykazuje vyjma osobního vozu z r. 1997 žádný hodnotnější majetek a nemá žádné dostupné finanční prostředky (hotovost a prostředky na účtech). Výše závazků evidovaných dlužníkem vůči 9 věřitelům činí přibližně 383.000,-Kč, z toho dva závazky ve výši přibližně 70.000,-Kč jsou závazky z podnikání. Dále z přílohy insolvenčního návrhu dlužníka a jeho insolvenčního návrhu odvolací soud zjistil, že dlužník je rozvedený, má vyživovací povinnost k dceři stanovenou na 3.000,-Kč měsíčně a jeho příjmy z podnikání za zdaňovací období r. 2013 činily 697.616,-Kč a jeho výdaje tvořily paušálních 80%, tedy 558.093,-Kč.

V daném případě dospěl odvolací soud ke shodnému závěru jako soud I. stupně, že dlužník bude splňovat zákonné podmínky pro zjištění úpadku. Nesdílí však ten názor, že úpadek dlužníka je vyloučeno řešit oddlužením, a že jediným možným způsobem řešení jeho úpadku je konkurs (popř. nepatrný konkurs dle ust. § 314, 315 insolvenčního zákona). Je pravdou, že dlužník nedoložil spolu se svým návrhem na povolení oddlužení souhlas věřitelů s pohledávkami z podnikání s tímto způsobem řešení úpadku a nejedná se o případ, kdy jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužnice podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d). Samotná skutečnost, že dlužník, jenž navrhuje jako způsob řešení svého úpadku oddlužení, nedoloží ke svému návrhu též souhlas dotčených věřitelů s pohledávkami z podnikání, ale nemůže znamenat vyloučení jeho oddlužení. O způsobu řešení úpadku dlužníka totiž rozhodnou s konečnou platností dle § 400 a násl. IZ až věřitelé na schůzi svolané za účelem hlasování o způsobu řešení oddlužení, kteří se mohou proti navrhovanému způsobu řešení úpadku bránit vznesením námitek dle § 403 odst. 2 IZ. Do té doby bude zpravidla na soudu I. stupně, aby ověřil ostatní podmínky významné pro rozhodnutí o povolení oddlužení a v případě, že takové podmínky shledá, oddlužení povolil. Zálohu v takovém případě dle § 108 odst. 3 dlužníku není namístě ukládat.

V projednávaném případě z návrhu dlužníka vyplývá, že je zřejmě schopen v následujících 5 letech uhradit podstatnou část pohledávek evidovaných nezajištěných věřitelů. Při posuzování výše příjmů dlužníka totiž není vyloučeno vycházet z jím uváděného příjmu ve výši 19.000,-Kč měsíčně, neboť doklady předložené dlužníkem nasvědčují, že jeho reálný příjem je vyšší než vykázaný zisk z roku 2013, v jehož výši (přibližně 130.000,-Kč) se do značné míry projevuje vysoká míra odpisů související s předmětem podnikání dlužníka. Dlužník proto (vyjma otázky jeho dluhů z podnikání, která bude posouzena na schůzi věřitelů před rozhodnutím soudu o schválení oddlužení) bude s největší pravděpodobností splňovat zákonné podmínky pro povolení oddlužení, neboť bude-li zjištěna jeho schopnost plnit na splátkový kalendáře částku (po odečtení výživného, zálohy na náklady insolvenčního řízení a zákonné nepostižitelné částky) v odhadované výši 5.700,-Kč měsíčně, lze předpokládat splnění závazků vůči nezajištěným věřitelům v rozsahu přesahujícím 80 %. Proto odvolací soud považuje předběžný závěr soudu I. stupně o tom, že úpadek dlužníka bude nutno řešit konkursem, za předčasný. Protože v projednávané věci jsou dány předpoklady k tomu, aby soud prvního stupně dlužníku navrhovaný způsob řešení úpadku oddlužení povolil, není namístě dle § 108 odst. 1 IZ zálohu na náklady insolvenčního řízení ukládat. V případě, že by později vyšla najevo skutečnost, že dlužníku nelze schválit oddlužení, nebo bude zjištěno, že v případě již schváleného oddlužení není dlužník schopen uspokojit nezajištěné věřitele v minimální hodnotě 30 %, není vyloučeno, aby soud schválené oddlužení zrušil a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. V takovém případě bude možno náklady insolvenčního řízení hradit alespoň částečně ze zpeněžení majetkové podstaty, jejíž součástí se stanou i příjmy dlužníka z jeho podnikání.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) a § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že zálohu dlužníku ve smyslu ust. § 108 odst. 1 IZ neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 9. září 2014

Mgr. Luboš Dörfl, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová