4 VSPH 1224/2015-A-23
KSPH 66 INS 26226/2014 4 VSPH 1224/2015-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Luďka anonymizovano , anonymizovano , IČO 44729405, bytem Čejtice 13, 285 22 Horka II, zast. JUDr. Ondřejem Bultasem, advokátem, sídlem Sokolovská 81/55 186 00 Praha 8, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 66 INS 26226/2014-A-17 ze dne 8. června 2015

t a k to :

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 66 INS 26226/2014-A-17 ze dne 8.června 2015 se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze uložil dlužníkovi, jenž se insolvenčním návrhem doručeným insolvenčnímu soudu dne 26.9.2014 domáhal vydání rozhodnutí o zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně cituje § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) vyšel ze zjištění, že dlužník má více věřitelů a závazky po lhůtě splatnosti delší 30 dnů, jež není schopen plnit. Vyjma fotovoltaické elektrárny umístěné na nemovitosti třetí osoby nemá dlužník žádný hodnotnější majetek. Soud I. stupně pochyboval o hodnotě fotovoltaické elektrárny a o vlastnictví dalšího dlužníkem deklarovaného majetku, a to přívěsného vozíku pro psy, neboť dlužník pracuje jako canisterapeut. Dále uvedl, že dlužníkův průměrný měsíční příjem činí 7.716,-Kč a že dlužník k prokázání dalšího svého příjmu předložil smlouvu platnou jen do 30.6.2015. Zjistil, že je dlužník povinen platit pravidelné výživné ve výši 10.000,-Kč měsíčně a že má na něm dluh ve výši 465.000,-Kč. Tak dospěl k závěru, že jediným možným způsobem řešení dlužníkova úpadku bude konkurs, v němž je potřebné zajistit dostatečné finanční prostředky na činnost insolvenčního správce.

S ohledem na to, že nelze očekávat jejich uspokojení z majetkové podstaty dlužníka, vyměřil dlužníkovi zálohu ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se mu povinnost zaplatit zálohu neukládá, popřípadě je zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítal, že se soud I. stupně neřídil pokyny odvolacího soudu vyjádřenými v rozhodnutí, jímž bylo zrušeno jeho předchozí rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a že soud I. stupně nepřihlédl k hodnotě jeho majetku. Měl za to, že z prodeje fotovoltaické elektrárny v hodnotě 150.000,-Kč bude možno zajistit finanční prostředky na úhradu nákladů a odměny insolvenčního správce, aniž by bylo nutné přihlédnout k možné časové náročnosti prodeje tohoto jeho majetku. Soud I. stupně podle jeho názoru nezohlednil veškeré skutečnosti při stanovení výše zálohy, jež doposud v řízení zjistil a nesprávně uzavřel, že v daném případě nelze zajistit finanční prostředky jinak, nežli zaplacením zálohy. V doplnění odvolání předložil dlužník pracovní smlouvu a smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení fotovoltaické elektrárny.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč (odst. 2). Nebude-li záloha náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3).

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě nebude možné řešit úpadek dlužníka jiným způsobem než konkursem a lze proto souhlasit se závěrem soudu I. stupně v tom, že je třeba insolvenčnímu správci zajistit dostatek prostředků na hotové výdaje související s jeho činností a na náklady spojené se zjišťováním majetkové podstaty (případně jejího prodeje).

V případě řešení úpadku konkursem představují náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, jež dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč. Při stanovení výše zálohy je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti věci, jimiž jsou majetkové poměry dlužníka. Z insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že jediným zpeněžitelným majetkem dlužníka je fotovoltaická elektrárna, jejíž hodnota činí 152.000,-Kč bez DPH dle smlouvy o dílo ze dne 10.9.2013, přičemž v tom je již započítáno též provádění díla, projektová dokumentace, revize a zprovoznění díla, jak vyplynulo z přílohy č. 1 ke smlouvě označené jako Nabídka. Samotná cena zařízení proto bude nižší, než byla cena díla. Dále je třeba přihlédnout k časové hodnotě zařízení vzhledem k jeho životnosti a k tomu, že je nainstalováno na nemovitosti, jež je v majetku třetí osoby. Odvolací soud zjistil, že k úhradě budoucích nákladů insolvenčního řízení nelze využít nedostatečný příjem dlužníka (7.716,-Kč měsíčně), z něhož nelze hradit ani soudem stanovené výživného na syna dlužníka (10.000,-Kč měsíčně), ani příjem z dohody o provedení práce, jež skončila již dne 30.6.2015.

Protože prostředky nutné ke krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení nelze v daném případě zajistit jinak, dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně nepochybil, když po dlužníkovi jako navrhovateli zaplacení zálohy požadoval. S přihlédnutím k hodnotě majetku dlužníka a k tomu, že úpadek dlužníka bude zřejmě řešen jen nepatrným konkursem, je odvolací soud přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce postačovat složení zálohy ve výši 15.000,-Kč, když další prostředky do majetkové podstaty poplynou až z prodeje fotovoltaické elektrárny.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 21. července 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná