4 VSPH 1222/2015-A-29
KSPH 60 INS 22883/2014 4 VSPH 1222/2015-A-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužnice Lucie anonymizovano , anonymizovano , bytem Družstevní 480, 273 07, Vinařice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 22883/2014-A-24 ze dne 26. května 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 22883/2014-A-24 ze dne

26. května 2015 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e ; v bodě III. výroku se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze zamítl návrh dlužnice Lucie anonymizovano (dále jen dlužnice) na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení č.j. KSPH 60 INS 22883/2014-A-21 ze dne 1. 12. 2014 (bod I. výroku), odmítl odvolání dlužnice jako opožděné (bod II. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud mimo jiné uvedl, že dlužnice svým podáním ze dne 13. 4. 2015 (A-23), předaným k poštovní přepravě dne 5. 5. 2015, navrhla prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení ze dne 1. 12. 2014 (A-21), kterým soud mimo jiné zjistil úpadek dlužnice a rozhodl o jeho řešení konkursem s tím, že bude řešen jako nepatrný konkurs. Návrh odůvodnila zdravotními problémy v souvislosti s jejím rizikovým těhotenstvím. Soud I. stupně citující § 83 insolvenčního zákona (dále jen IZ) návrh dlužnice na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání zamítl z důvodu, že v insolvenčním řízení zmeškání lhůty není přípustné a doplnil, že dlužnice v návrhu neuvedla a nedoložila, kdy uváděné důvody pominuly, aby bylo možno posoudit včasnost návrhu.

Dále soud uvedl, že napadené rozhodnutí bylo dlužnici doručeno zvlášť do vlastních rukou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 12. 12. 2014. Poslední den lhůty k podání odvolání dlužnice byl 30. 12. 2014. I v případě, že by bylo nesprávné, resp. neurčité poučení dané soudem dlužnici o možnosti podat odvolání, skončila by lhůta pro podání odvolání podle § 7 IZ ve spojení s § 204 odst. 2 o.s.ř. dne 12. 3. 2015. Jelikož dlužnice podala odvolání teprve dne 5. 5. 2015 opožděně, bylo podle § 7 IZ a § 208 odst. 1 o.s.ř. odmítnuto. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud podle § 7 IZ ve spojení s § 146 odst. 3 a § 224 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žádnému z účastníků v odvolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podala dlužnice včas odvolání, a to proti všem jeho výrokům a navrhovala, aby jí soud prominul zmeškání lhůty k podání odvolání a povolil řešení úpadku dlužnice oddlužením. Měla za to, že striktní výklad soudu § 83 IZ je odepřením práva účastníků na spravedlivý proces. K podanému odvolání připojila lékařské potvrzení a uvedla, že nebylo v jejích silách podat dříve návrh na prominutí zmeškání lhůty spojený s odvoláním. Zopakovala důvody zmeškání lhůty a v dalším poukázala na důvody uvedené již v odvolání ze dne 13. 4. 2015 (A-23).

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 141 odst. 1 IZ proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Podle § 83 IZ prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení není přípustné; totéž platí, jde-li o zmeškání soudního jednání, včetně zmeškání schůze věřitelů nebo přezkumného jednání.

Zákaz prominout zmeškání lhůty se vztahuje na všechny zákonné procesní lhůty bez výjimky a jeho smyslem je omezit délku trvání insolvenčního řízení, což mimo jiné odpovídá zásadám insolvenčního řízení uvedeným v § 5 písm. a) IZ, který klade důraz na rychlý průběh insolvenčního řízení. Právní úprava § 83 IZ jako speciální vylučuje užití obecné úpravy prominutí zmeškané lhůty obsažené v § 58 o.s.ř. Proto není rozhodné, zda účastník podal návrh včas po odpadnutí překážky a zda s ním spojil zmeškaný úkon, jak soud I. stupně nesprávně uvádí v odůvodnění usnesení. Protože prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení není přípustné, postupoval soud I. stupně správně, pokud návrh zamítl.

Podle § 204 odst. 1 o.s.ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je odvolání podáno včas také tehdy, jestliže bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty proto, že se odvolatel řídil nesprávným poučením soudu o odvolání; v případě, že rozhodnutí neobsahuje poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze je podat do tří měsíců od doručení.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že insolvenční řízení dlužnice bylo zahájeno k návrhu věřitele Komerční banka, a.s., a proto dlužnice může podat proti rozhodnutí o úpadku odvolání, a to jen z důvodů uvedených v § 141 odst. 1 věta druhá IZ. Usnesení ze dne 1. 12. 2014 (A-21), jímž insolvenční soud mimo jiné pod bodem I. výroku zjistil úpadek dlužnice, pod bodem III. výroku prohlásil na majetek dlužnice konkurs a pod bodem IV. výroku rozhodl, že bude projednáván jako nepatrný konkurs, bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 1. 12. 2014 a tím nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužnice. Odvolací soud zjistil, že dlužnice byla v usnesení poučena o možnosti podat odvolání proti bodu I. výroku usnesení, jímž byl zjištěn její úpadek, aniž by byla poučena o lhůtě k podání odvolání a o soudu, u něhož se podává. Z toho plyne, že dlužnice mohla podat odvolání proti bodu I. výroku ve lhůtě tří měsíců od doručení usnesení zvláštním způsobem podle § 75 odst. 2 a § 138 odst. 1 IZ. O možnosti podat odvolání proti bodům III. a IV. výroku usnesení, jímž byl prohlášen konkurs na majetek dlužnice s tím, že bude řešen jako nepatrný konkurs, byla dlužnice poučena již řádně o lhůtě k podání odvolání a o soudu (bod III. výroku) a o tom, že proti bodu IV. výroku není odvolání přípustné.

Jak uvedeno výše, bylo usnesení ze dne 1. 12. 2014 (A-21) zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 1. 12. 2014 a dlužnici bylo následně doručeno zvláštním způsobem do jejích vlastních rukou dne 12. 12. 2014. Lhůta k podání odvolání proti bodu III. výroku usnesení uplynula dne 30. 12. 2014, proti bodu I. výroku uplynula vzhledem k nesprávnému poučení soudu až dne 12. 3. 2015. Dlužnice předala k poštovní přepravě své odvolání teprve dne 5. 5. 2015 a z toho plyne, že jí marně uplynula lhůta k podání odvolání jak proti bodu III., tak proti bodu I. výroku, když proti bodu IV. výroku není odvolání přípustné vůbec.

Z těchto důvodů postupoval odvolací soud dle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v bodech I. a II. výroku potvrdil jako věcně správné. Závislý výrok o nákladech řízení uvedený pod bodem III. výroku usnesení pak odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jako bezpředmětný zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť napadeným usnesením insolvenční řízení nekončí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 12. listopadu 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D. , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková