4 VSPH 1222/2014-P5-7
KSPL 27 INS 27758/2013 4 VSPH 1222/2014-P5-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužníka: Josef Ryska, r. č. 640319/2169, bytem Děkov 66, 270 04 Hořesedly, doručovací adresa Žihle 309, 331 65 Žihle, o odvolání věřitele č. 5: Jaroslava Peterková, bytem T.G.Masaryka 1211, 272 01 Kladno, právně zast. JUDr. Michalem Špirkem, advokátem se sídlem Vysoká 92, 269 01 Rakovník, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 27758/2013-P5-2 ze dne 12. května 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 27758/2013-P5-2 ze dne 12. května 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni v insolvenčním řízení Josefa Rysky (dále jen dlužník) rozhodl v bodu I. výroku, že se přihláška věřitele č. 5: Jaroslava Peterková (dále jen odvolatelka) ve výši 312.415,-Kč odmítá, a v bodu II. výroku určil, že účast tohoto věřitele v řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 25.3.2014 (A-16) rozhodl soud o zjištění úpadku dlužníka. Současně vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě do 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku u soudu na předepsaném formuláři. Věřitelé byli ve smyslu ustanovení § 173 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) soudem řádně poučeni o skutečnosti, že k opožděně podaným přihláškám soud nepřihlíží a takto opožděně uplatněné se v insolvenčním řízení neuspokojují. Protože svoji pohledávku ve výši 312.415,-Kč odvolatelka přihlásila až dne 25.4.2014, tedy po uplynutí stanovené lhůty, soud I. stupně její přihlášku pohledávky odmítl jako opožděnou.

Proti tomuto usnesení se odvolatelka včas v celém rozsahu svým podáním došlým soudu dne 21.5.2014 odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak,

že přihlášku odvolatelky neodmítne. Odvolatelka ve svém odvolání tvrdila, že svoji pohledávku přihlásila v insolvenčním řízení dlužníka včas, neboť svoji pohledávku přihlásila jako pohledávku zajištěnou majetkem dlužníka, a to zástavním právem zapsaným v katastru nemovitostí. Měla být proto vyrozuměna o své povinnosti přihlásit pohledávku zajištěnou zástavním právem, jinak je vystavena nebezpečí porušení svých práv k věci cizí. Odkázala zde ve své argumentaci na analogii občanského soudního řádu, jenž v § 336 odst. 1 a 2 upravuje takovou povinnost soudu doručovat rozhodnutí osobám s pohledávkami zajištěnými zástavním právem, pokud je předmět zajišťovacího práva postižen v exekuci či v soudním výkonu rozhodnutí. Tvrdila dále, že počátek běhu lhůty k přihlášení zajištěné pohledávky nemůže začít běžet dříve, než dojde k zápisu majetku dlužníka, k němuž se vztahuje její zástavní právo, do soupisu majetkové podstaty.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 173 odst. 1 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Insolvenčním soudem se dle ust. § 2 písm. b) téhož zákona rozumí soud, před nímž probíhá insolvenční řízení.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud dle § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle § 173 odst. 1 IZ. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců (§ 136 odst. 3 IZ), a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů (§ 136 odst. 4 IZ).

Podle § 166 IZ zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajištěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění.

Podle § 173 odst. 4 IZ má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba či jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

K otázce včasnosti přihlášky se soudní praxe ustálila na tom, že k zachování lhůty pro podání přihlášek stanovené insolvenčním soudem v rozhodnutí o úpadku (§ 136 IZ) postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.). Nejde-li o známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska (§ 430 IZ), nedoručuje insolvenční soud známým věřitelům dlužníka zvlášť (jinak než vyhláškou podle § 71 IZ) ani vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, ani rozhodnutí o úpadku (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2008, sp.zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008-P11 (publikované pod zn. R 25/2009), usnesení Ústavního soudu ze dne 26.1.2009, sp.zn. I. ÚS 2536/08).

Ze spisu odvolací soud zjistil, že vyhláška o zahájení insolvenčního řízení dlužníka byla zveřejněna dne 7.10.2013. Věřitelé byli ve vyhlášce poučeni o své povinnosti pohledávky za dlužníkem přihlásit u soudu na stanoveném formuláři. Usnesením ze dne 25.3.2014 (A-16) rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužníka a stanovil lhůtu k podání přihlášek a věřitele opětovně o povinnosti přihlásit své pohledávky za dlužníkem poučil. V insolvenčním rejstříku bylo usnesení zveřejněno téhož dne. Přihláška odvolatelky byla podána k soudu až dne 25.4.2014, tedy opožděně, neboť konec stanovené lhůty připadl v dané věci nejpozději na den 24.4.2014.

Je tedy zřejmé, že odvolatelka lhůtu, stanovenou insolvenčním soudem pro přihlášení pohledávek v souladu s § 136 IZ v rozhodnutí o úpadku, zmeškala. Jelikož prominutí zmeškání této lhůty (i pokud by o ně věřitel dle § 58 o.s.ř. včas požádal) není podle § 83 IZ přípustné, je nezvratný závěr, že přihláška odvolatelky podaná po uplynutí stanovené přihlašovací lhůty nenastolila procesní účinky zákonem s ní spojené, není předmětem insolvenčního řízení a nemůže v něm být přezkoumána ani uspokojována.

Pokud odvolatelka namítala, že měla být o své povinnosti pohledávku zajištěnou zástavním právem k nemovitým věcem dlužníka vyrozuměna, pak tuto námitku neshledal odvolací soud za důvodnou. Jak vyplývá ze shora uvedené judikatury Nejvyššího soudu, vztahuje se na zajištěné věřitele, stejně jako na věřitele pohledávek vykonatelných či těch, které jsou předmětem soudního řízení (§ 173 odst. 2 IZ), stejná povinnost pohledávku včas přihlásit. V tomto smyslu vychází povinnost přihlásit pohledávku ve stejné časové lhůtě z jedné ze základních zásad insolvenčního řízení stanovené v § 5 písm. a) IZ, podle kterého nesmí být žádný z účastníků insolvenčního řízení nedovoleně zvýhodněn. Navíc krom přímé úpravy insolvenčního zákona, jež povinnost zajištěného věřitele uplatnit svoji pohledávkou za stejných podmínek, jako věřitelé ostatních pohledávek, stanoví shora cit. ustanoveními, je odkaz odvolatelky na analogii postupů v soudním výkonu rozhodnutí či exekuci nepřípadný proto, že exekuce je řízením, jehož předmětem je individuální výkon práva. Insolvenční řízení stanoví principy odlišné právě s ohledem na zvláštní charakter předmětu řízení, jímž je kolektivní vymáhání pohledávek.

V daném případě soud I. stupně proto nepochybil, když o přihlášce odvolatelky a o ukončení její účasti v insolvenčním řízení rozhodl podle § 185 IZ, neboť odvolatelka podala přihlášku do insolvenčního řízení dne 25.4.2014, tedy opožděně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání odvolatele důvodným a napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 9. září 2014

Mgr. Luboš Dörfl, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová