4 VSPH 1212/2015-A-17
KSUL 71 INS 777/2015 4 VSPH 1212/2015-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníků-manželů Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem Ulice Práce 1915/13, Ústí nad Labem, adresou pro doručování Tuchomyšlská 243, Chlumec, a Margity anonymizovano , anonymizovano , bytem Tuchomyšlská 243, Chlumec, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 777/2015-A-12 ze dne 27. května 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 777/2015-A-12 ze dne 27. května 2015, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem zastavil řízení o insolvenčním návrhu dlužníků-manželů Františka anonymizovano a Margity anonymizovano (dále též dlužníci) pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

V odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že mu byl dne 14.1.2015 doručen insolvenčním návrh dlužníků spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 25.3.2015 (A-8) byla dlužníkům uložena povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne nabytí jeho právní moci s poučením, že nebude-li záloha zaplacena, může být insolvenční řízení zastaveno, přičemž toto usnesení bylo dlužníkům doručeno dne 31.3.2015 a nabylo právní moci dne 16.4.2015. Protože dlužníci zálohu nezaplatili, postupoval soud prvního stupně podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužníci včas odvolali (A-13), neboť s ním nesouhlasili. Argumentovali zejména tím, že zálohu v této výši nejsou schopni zaplatit, přičemž dlužník pobírá čistý měsíční příjem ve výši 15.382,-Kč a zmínili také dar od sestry ve výši 500,-Kč. Měli za to, že jsou schopni splácet pravidelné splátky na oddlužení, a proto požadovali povolit oddlužení bez povinnosti složení zálohy.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy podle § 108 IZ je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srov. § 38 odst. 2 IZ).

V daném případě odvolací soud ze spisu ověřil, že usnesením ze dne 25.3.2015 (A-8) byla dlužníkům uložena povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne jeho právní moci. Toto usnesení bylo dlužníkům řádně doručeno vhozením do domovní schránky dne 31.3.2015, odvolání proti němu podáno nebylo a dne 16.4.2015 nabylo právní moci. Dlužníci v určené lhůtě (nejpozději do 23.4.2015) ani v průběhu odvolacího řízení vyměřenou zálohu nezaplatili. Soud prvního stupně za této situace nepochybil, rozhodl-li postupem podle § 108 odst. 3 IZ o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy.

K odvolací argumentaci dlužníků (ohledně jejich možnosti splácet pravidelné splátky v oddlužení) odvolací soud poukazuje na to, že by měla své místo především v odvolání proti usnesení, jímž byla záloha na náklady insolvenčního řízení vyměřena, ovšem v odvolání proti usnesení o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy postrádá relevanci.

Dlužno dodat, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Nutno vyjít z toho, že po zjištění úpadku dlužníka je podle § 140e IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z toho plyne, že je-li insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ, že lze očekávat zjištění jeho úpadku, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu. Potom nelze než insolvenční řízení zastavit.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Jen pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné poukázat, že pravomocné zastavení řízení, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužníci insolvenční návrh znovu podali.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. ledna 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková