4 VSPH 1212/2014-A-12
KSCB 26 INS 1031/2014 4 VSPH 1212/2014-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka: Josef anonymizovano , anonymizovano , IČO: 60637919, bytem Dolní Třebonín 101, 382 01 Dolní Třebonín, zahájené na návrh věřitele: Money service, a.s., IČO: 28970691, sídlem Polská 2333, 272 01 Kladno, zast. advokátem JUDr. Michalem Račokem, sídlem Štěpánská 633/49, 110 00 Praha 1, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 1031/2014-A-7, ze dne 6. května 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 1031/2014-A-7, ze dne 6. května 2014, se m ě n í tak, že se navrhovateli ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným usnesením uložil navrhujícímu věřiteli Money service, a.s. (dále jen navrhovatel), jenž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku Josefa anonymizovano (dále jen dlužník), povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že se navrhovatel svým insolvenčním návrhem domáhá zjištění úpadku dlužníka a konstatuje v něm, že dlužník vlastní nemovitosti v katastrálním území Dolní Třebonín, okres Český Krumlov, zapsané na LV č. 413, na LV č. 399, a dále nemovitost v katastrálním území Hošťka, okres Tachov, zapsané na LV č. 102. Uvedl, že je tedy dán předpoklad, že dlužník má dostatek majetku, ze kterého budou moci být uhrazeny náklady insolvenčního řízení. I přesto uložil navrhovateli zaplatit zálohu v maximální možné výši vzhledem k tomu, že insolvenční správce v počátcích řízení takovéto prostředky nemá a použít je nemůže. Citoval § 108 IZ a ozřejmil účel zálohy s tím, že uložení zálohy je nezbytné pro zajištění úhrady počátečních očekávaných nákladů insolvenčního řízení, a stanovil její výši s ohledem na skutečnost, že mezi náklady insolvenčního řízení náleží vždy mimo jiné též hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež v případě řešení úpadku konkursem činí dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč. Na závěr uvedl, že se dlužník na výzvu soudu k návrhu nevyjádřil a ani nepředložil soudem požadované seznamy majetku a závazků. Navrhovatelem uvedené nemovitosti ve vlastnictví dlužníka jsou však zajištěny zástavním právem, a proto je nepochybné, že tyto nemovitosti budou v insolvenčním řízení zpeněženy. V tuto chvíli však nelze ani přibližně odhadnout, jaký bude výtěžek zpeněžení těchto nemovitostí, a zda v majetkové podstatě bude nějaký jiný zpeněžitelný majetek. Z těchto důvodů uložil soud prvního stupně navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal. V odvolání uvádí, že se domnívá, že náklady insolvenčního správce budou v plné výši pokryty tak, že pohledávka, kterou má věřitel za dlužníkem, je zajištěna nemovitou věcí a lze očekávat její zpeněžení. Uvádí, že výtěžek zpeněžení bude postačovat i k tomu, aby byly pokryty náklady insolvenčního řízení, nebude tak potřeba uspokojovat tyto náklady ze zálohy. Z těchto důvodů navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se navrhovateli ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014), podle něhož může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty. V případě řešení úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení představují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, jež dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 17.1.2014 byl Krajskému soudu v Českých Budějovicích doručen insolvenční návrh navrhovatele Money service, a.s., jímž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka Josefa anonymizovano . K insolvenčnímu návrhu kromě dokumentů osvědčujících jeho pohledávku vůči dlužníku připojil výpisy z katastru nemovitostí prokazující stav majetku dlužníka. Dlužník dle výpisů z katastru nemovitostí vlastní 1/2 nemovitostí zapsaných v katastrálním území Dolní Třebonín, okres Český Krumlov, na LV č. 413, LV č. 399 a LV č. 358, a nemovitost v katastrálním území Hošťka, okres Tachov, na LV č. 102. I přesto, že soud prvního stupně usnesením č.d. A-6 ze dne 24.2.2014 vyzval dlužníka k předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců a dlužník na výzvu soudu nijak nereagoval, má odvolací soud za to, že dlužník má majetek (byť s předem neznámou hodnotou), který se s největší pravděpodobností bude zpeněžovat a alespoň část nákladů insolvenčního řízení bude možno hradit ze zpeněžení majetkové podstaty dlužníka.

Odvolací soud je tedy toho názoru, že je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti věci, jimiž jsou majetkové poměry dlužníka, a to právě, že dlužník vlastní majetek, z jehož zpeněžení lze v průběhu řízení odměnu a hotové výdaje hradit, a proto se odvolacímu soudu jeví záloha na počáteční náklady řízení ve výši 30.000,-Kč jako dostatečná. Insolvenční návrh totiž není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitel proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi náklady insolvenčního řízení. Insolvenční zákon nedává při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení souvislost výše navrhovateli ukládané zálohy s výší jeho přihlášené pohledávky. Navíc záloha zaplacená věřitelem se stává v případě zjištění úpadku dlužníka pohledávkou za majetkovou podstatou dle § 108 odst. 4 IZ, tudíž navrhovateli může být hrazena již v průběhu insolvenčního řízení, pokud budou insolvenčním správcem získány potřebné prostředky ze zpeněžení majetku v majetkové podstatě dlužníka.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil tak, že zálohu navrhovateli snížil na částku 30.000,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 2. září 2014

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová