4 VSPH 1210/2014-A-14
MSPH 98 INS 8385/2014 4 VSPH 1210/2014-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové ve věci dlužnice Lenky anonymizovano , anonymizovano , bytem Vodičkova 681/18, 110 00 Praha 1, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 8385/2014-A-6 ze dne 2. dubna 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 8385/2014-A-6 ze dne 2. dubna 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil Lence anonymizovano (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 26.3.2014 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud odkazuje na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) uvedl, že před rozhodnutím o insolvenčním návrhu může insolvenčnímu navrhovateli uložit, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Zdůraznil, že dlužnice má nezajištěné závazky ve výši 1.435.012,87 Kč výše předpokládaných čistých příjmů dlužnice činí 13.860,-Kč měsíčně, dlužnice má vyživovací povinnost k jednomu dítěti. Zákonem povolená měsíční splátka pro oddlužení po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce by činila 2.932,-Kč. Hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, by činila 175.920,-Kč, přičemž 30 % z celkových závazků dlužnice je 430.503,86 Kč. Dlužnice nepředložila soudu souhlas věřitelů s nižším než 30 % plněním. Je tedy vysoce pravděpodobné, že úpadek dlužnice nebude možné řešit oddlužením (§ 395 odst. 1 IZ ve spojení s § 396 IZ). Za situace, kdy soud nemůže o insolvenčním návrhu rozhodnout bez zbytečného odkladu a kdy se způsobem řešení úpadku dlužnice jeví spíše konkurs, soud rozhodl o uložení zálohy. Při stanovení výše zálohy soud zohlednil skutečnost, že ze složené zálohy budou hrazeny nejen hotové výdaje správce, které mu vzniknou bezprostředně po jeho ustanovení do funkce, ale i jeho odměna. Protože není možné zatížit náklady řízení státní rozpočet, uložil soud dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši, která zajistí krytí nákladů insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala dlužnice včasné odvolání, v němž brojila proti výši zálohy s tím, že je toto rozhodnutí velmi tvrdé. Vyjádřila ochotu hradit zálohu ve splátkách po 5.000,-Kč měsíčně. Deklarovala schopnost plnit splátkový kalendář až do výše 30% svých závazků s tím, že jí byl přislíben finanční dar ve výši 3.000,-Kč měsíčně.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle ust. § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu je podstatné, jaký způsob řešení úpadku lze očekávat. V posuzované věci je přitom zřejmé, že se dlužnice domáhala povolení oddlužení formou splátkového kalendáře. Z obsahu insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení ve znění doplnění a jejich příloh však nelze dovodit, že při oddlužení bude schopna nabídnout svým nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v minimálním 30 % rozsahu, jak vyžaduje ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, tedy poskytnout na jejich pohledávky v celkové výši 1.435.012,87 Kč celkové plnění alespoň ve výši 430.503,86 Kč. Předpoklad takového minimálního plnění nebylo možno dovozovat ani pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 IZ, neboť majetek dlužnice tvoří jen běžné vybavení domácnosti v jí odhadované hodnotě 6.250,-Kč (protože se jedná o běžné opot anonymizovano vybavení domácnosti, je pravděpodobné, že výtěžek zpeněžení bude nižší), ani pro případ oddlužení splátkovým kalendářem dle ust. § 398 odst. 3 IZ, neboť jak vyplývá ze sdělení Úřadu práce ČR, krajská pobočka pro hl.m. Prahu, kontaktní pracoviště v Praze 2 ze dne 17.4.2014 (č.d. A-8), dlužnice v současné době nemá postižitelný příjem. Dlužnice je od 1.1.2014 vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, přesto v insolvenčním návrhu výslovně uváděla, že má příjem z pracovního poměru ve výši 13.860,-Kč měsíčně a že není ve výpovědi. Podle pracovní smlouvy se společností ATA-bezpečnostní agentura, s.r.o. ze dne 18.2.2013 byl přitom pracovní poměr s dlužnicí uzavřen na dobu od 18.2.2013 do 31.12.2013. Tento zjevný rozpor vzbuzuje důvodné pochybnosti o poctivém záměru dlužnice při podání insolvenčního návrhu.

Odvolací soud je proto toho názoru, že za dosavadního stavu věci je nutno očekávat zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a v takovém případě nelze řešit úpadek dlužnice jinak než (nepatrným) konkursem. V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která bude činit dle vyhlášky nejméně 45.000,-Kč. S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužnice nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, a to ani s přihlédnutím k možným dalším přínosům podstaty odpovídajícím postižitelné části případných budoucích příjmů dlužnice ze mzdy. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložil, přičemž k zajištění úhrady budoucích nákladů insolvenčního řízení (očekávaného konkursu) považuje odvolací soud ve shodě s ním za přiměřenou zálohu ve výši 30.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 22. srpna 2014

Mgr. Luboš D ö r f l , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková