4 VSPH 1198/2015-A-15
KSPH 68 INS 12766/2015 4 VSPH 1198/2015-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové ve věci dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , IČO 45714118, bytem Pod Svahem 277, Kralupy nad Vltavou, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 12766/2015-A-9 ze dne 29. května 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 12766/2015-A-9 ze dne 29. května 2015 se m ě n í tak, že se zamítá návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by bylo soudnímu exekutorovi JUDr. Milanu Makariovi umožněno provést již nařízenou exekuci vedenou u Exekutorského úřadu Praha-západ pod sp. zn. 156 Ex 1218/14.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nařídil ve výroku označeným usnesením předběžné opatření, jímž omezil účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení dle § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ) spočívající v nemožnosti provedení výkonu rozhodnutí či exekuce postihující majetek Tomáše anonymizovano (dále jen dlužník) ve vztahu k probíhajícímu insolvenčnímu řízení vedenému pod sp. zn. KSPH 68 INS 12766/2015 tak, že soudnímu exekutorovi JUDr. Milanu Makariovi, Exekutorský úřad Praha-západ (dále jen soudní exekutor), umožnil provést již nařízenou exekuci vedenou pod sp. zn. 156 Ex 1218/14, s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením nemovitostí, a to parc. č. st. 1681/2 a parc. č. st. 1682 se všemi součástmi a příslušenstvím, především s nemovitostí č. p. 643 vše v k. ú. Žižkov, obec Praha, zapsané na LV č. 2045, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha (dále jen nemovitosti), byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS 12766/2015 k dispozici v tomto řízení až do doby, než bude možné takto získaný výtěžek exekuce vydat insolvenčnímu správci do majetkové podstaty (bod I. výroku), a uložil navrhovateli předběžného opatření-soudnímu exekutorovi povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč (bod II. výroku).

Usnesení odůvodnil tím, že soudní exekutor navrhl vydání předběžného opatření s tím, že byl pověřen vedením exekuce ve prospěch oprávněné Hypoteční banky, a.s., jež má za dlužníkem pohledávku ve výši 18.685.399,80 Kč s příslušenstvím. Exekučním příkazem ze dne 17.3.2014 bylo rozhodnuto o provedení exekuce prodejem nemovitých věcí povinného, a to deseti bytových a šesti nebytových jednotek vymezených v nemovitostech dlužníka; kromě nemovitostí dlužník žádný majetek nevlastní. Vzhledem k tomu, že se jedná o činžovní dům, bylo exekučním příkazem ze dne 4.10.2014 č. j. 156 EX 1218/14-46 rozhodnuto o provedení exekuce správou nemovité věci a správcem byla ustanovena Ing. Jaroslava Dlabolová. Hodnota nemovitosti byla znalcem oceněna ve 22.600.000,-Kč, vyvolávací cena by tak byla stanovena ve výši 15.066.666,-Kč, přičemž pohledávka oprávněného činí více než 24 miliónů Kč; výtěžek zpeněžení tedy nebude postačovat ani k uspokojení pohledávky oprávněného. Soudní exekutor měl za to, že dlužník podal insolvenční návrh účelově, ve snaze zabránit tak v pokračování exekuce a poukázal možné poškození a devastaci nemovitosti, pokud by nebyla zajištěna její správa a tím, že je i v zájmu oprávněného, aby nemovitost byla zpeněžena co nejdříve.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dlužník podal insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty účelově, když by ze zpeněžení nemovitostí nemohli být uspokojováni jeho nezajištění věřitelé, i v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem by byl uspokojován toliko zajištěný věřitel; dlužník nemá jiný majetek ani příjem z pracovní smlouvy či ze smlouvy o důchodu. Jedná se o obytný dům s nájemníky, v případě nevyhovění návrhu by nemovitosti nemohly být spravovány na základě exekučního příkazu.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání namítal, že výsledná cena při zpeněžování insolvenčním správcem je zpravidla vyšší, než výtěžek dosažený exekucí, nižší bývají i správcem vynaložené náklady v souvislosti se zpeněžováním. Poukázal na to, že insolvenční návrh nepodal účelově, pravdivě v něm vylíčil všechny okolnosti a že se jedná o první insolvenční návrh podaný dlužníkem. Dlužník předpokládal, že po zjištění úpadku budou nemovitosti v dispozici insolvenčního správce, což samo o sobě vylučuje účelovost dlužníkova návrhu na zjištění úpadku. Dlužník dále zdůraznil, že podaným insolvenčním návrhem nesledoval zneužití instrumentů insolvenčního práva ale naopak naplnění účelu insolvenčního řízení a jeho zásad a požadoval, aby soud prvního stupně ustanovil předběžného správce, jenž bude s nemovitostmi nakládat a spravovat je (o tomto návrhu dosud soudem prvního stupně rozhodnuto nebylo).

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle § 82 odst. 2 IZ předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 IZ a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

Předně je třeba uvést, že smyslem § 82 odst. 2 písm. b) IZ je eliminovat účinky vyvolané nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy omezit účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) IZ. Účelem tohoto zákonného ustanovení je zabránit pokusům o zneužití insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškozování zájmu třetích osob nebo dlužníka. U dlužnických (ale v určitých případech i u věřitelských) insolvenčních návrhů může jít zejména o záměr blokovat exekuční řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně a jejichž jediným účelem je dosáhnout účinků zahájení insolvenčního řízení dle § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Proto IZ v § 82 odst. 2 písm. b) upravuje možnost předběžným opatřením omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedený mimo jiné v § 109 odst. 1 písm. c) IZ, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku dlužníka některým ze způsobů stanovených insolvenčním zákonem a podle zásad insolvenčního zákona. S ohledem na zvláštní charakter insolvenčního řízení, jímž jsou zpravidla dotčena nejen práva a právní zájmy dlužníka a věřitelů jako účastníků řízení, ale též dalších osob, vyvolává zahájení insolvenčního řízení zvláštní účinky, mezi něž náleží i nemožnost provést nařízený výkon rozhodnutí či exekuci na majetek dlužníka, neboť insolvenční zákon upravuje postup při uspokojení všech přihlášených pohledávek dlužníkových věřitelů, a zachování individuální možnosti vymáhání práv jednotlivých věřitelů by kolidovalo s účelem insolvenčního řízení.

Odvolací soud z insolvenčního rejstříku nezjistil, že by dlužník opakovaně podal insolvenční návrhy, jimiž by se domáhal rozhodnutí o jeho úpadku. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 27.5.2015 (A-8) navrhl soudní exekutor vydání předběžného opatření, kterým by soud omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v § 109 odst. 1 písm. c) IZ, a umožnil mu provést již nařízenou exekuci vedenou pod sp. zn. 156 EX 1218/14, s tím, že výtěžek dosažený zpeněžením v návrhu označených nemovitostí bude po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici insolvenčnímu soudu.

Odvolací soud je ve shodě s dlužníkem toho názoru, že ze shora uvedených zjištění nevyplývá, že by navrhovatel opakovaným účelovým zahajováním insolvenčního řízení (a jeho ukončováním v důsledku vlastního procesního zavinění) zneužíval zmíněného účinku zahájení insolvenčního řízení (mařil dražbu nemovitostí) ani že by s takovým cílem podával insolvenční návrh. Účelovost podaného insolvenčního návrhu nelze konstruovat ani z časové souvislosti s nařízenou exekucí, když exekuční řízení probíhá nejméně od března 2014 a dosud není dokončeno ani kompletní znalecké ohodnocení všech bytových jednotek, jak se podává z návrhu na nařízení předběžného opatření; ze spisu nejsou patrny ani další konkrétní indicie, jež by takový závěr potvrzovaly.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že zde nejsou důvody hodné zvláštního zřetele pro nařízení předběžného opatření a odvolání tedy bylo podáno důvodně. Proto postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 167 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).

V Praze dne 7. července 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná