4 VSPH 1186/2014-A-13
KSPL 54 INS 11671/2014 4 VSPH 1186/2014-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a ze soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka: Eco Vision, s.r.o., IČO 29098831, se sídlem Gagarinova 51, 357 09 Habartov, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 11671/2014-A-8, ze dne 16. května 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 11671/2014-A-8, ze dne 16. května 2014, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením uložil Eco Vision, s.r.o. (dále jen dlužník) domáhajícímu se vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu byl dne 25. dubna 2014 doručen insolvenční návrh dlužníka, v němž dlužník uvádí, že má 3 věřitele, vůči nimž má závazky ve výši 3.888,-Kč, 254.700,-Kč a 121.225,-Kč. Dále soud ozřejmil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ s tím, že mezi náklady insolvenčního řízení patří nejen hotové výdaje insolvenčního správce, ale též jeho odměna, která v případě řešení úpadku dlužníka konkursem činí podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč. Při stanovení výše zálohy zejména přihlédl k majetkovým poměrům dlužníka, a to především k tomu, že v majetkové podstatě dlužníka s největší pravděpodobností nebude dohledán žádný majetek, a proto stanovil zálohu ve výši 30.000,-Kč jako postačující.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a zálohu mu nevyměřil. Uvedl, že v současné době nemá k dispozici dostatek finančních prostředků k uhrazení uložené zálohy.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014), podle něhož může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a jeho příloh odvolací soud zjistil, že dlužník má 3 věřitele, vůči nimž má závazky v celkové výši 379.813,-Kč, a dle seznamu majetku vlastní pouze notebook, jež odhadl na částku 1.500,-Kč.

Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje likvidními prostředky, z nichž by bylo možno počáteční náklady insolvenčního správce hradit, je uložení povinnosti zaplatit zálohu namístě. Úpadek dlužníka bude nutno řešit konkursem. Jelikož dlužník nevlastní žádný majetek, jeví se odvolacímu soudu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v soudem prvního stupně stanovené výši jako důvodná.

K argumentaci dlužníka, že nedisponuje prostředky použitelnými na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než konstatovat, že jako podnikatel byl podle ust. § 98 insolvenčního zákona povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Jestliže před podáním insolvenčního návrhu nehospodařil s finančními prostředky společnosti řádně a použil je k jinému účelu, v důsledku čehož není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst k tíži jen jemu.

Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 27. srpna 2014

Mgr. Luboš D ö r f l , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová