4 VSPH 1175/2015-B-29
KSCB 28 INS 136/2015 4 VSPH 1175/2015-B-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , IČO: 63268957, bytem Sofijská 2830, 390 05 Tábor, adresa pro doručování: Božejovice 41, 391 32 Jistebnice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. května 2015, č.j. KSCB 28 INS 136/2015-B-14,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. května 2015, č.j. KSCB 28 INS 136/2015-B-14, s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích neschválil oddlužení dlužníka Petra anonymizovano (dále jen dlužník; bod I. výroku) a na majetek dlužníka prohlásil konkurs (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 24.2.2015 (A-10) zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a na den 14.4.2015 nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů, na níž při hlasování o způsobu oddlužení dle § 402 insolvenčního zákona (dále jen IZ) jediný přítomný věřitel č. P8 (jedná se o věřitele č. 8 CDV-2, LTD. s přihláškou pohledávky č. P8; dále jen věřitel) hlasoval proti schválení oddlužení jak ve formě splátkového kalendáře, tak ve formě zpeněžení majetkové podstaty, přičemž ve smyslu § 403 odst. 2 IZ namítal existenci skutečností odůvodňujících odmítnutí návrhu na oddlužení, když tvrdil, že jeho pohledávka pochází z dlužníkovy podnikatelské činnosti a výslovně uvedl, že nesouhlasí s řešením dlužníkova úpadku oddlužením. To, že jeho pohledávka pochází z podnikatelské činnosti dlužníka, přitom insolvenční správkyně (dále jen správkyně) i dlužník učinili nesporným. Pohledávka věřitele nebyla popřena správkyní ani žádným z věřitelů, přičemž dlužníkem byla popřena toliko co do přihlášeného příslušenství. Soud uzavřel, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení byl podán fyzickou osobou, která má dluhy z podnikání a současně nemá souhlas věřitele s tímto způsobem řešení svého úpadku, což jsou skutečnosti, které by odůvodňovaly odmítnutí návrhu na povolení oddlužení. Proto postupoval podle § 405 odst. 1 a 2 IZ, neschválil oddlužení a současně rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval nové posouzení věci. Namítal, že s jeho oddlužením nesouhlasil pouze jeden nezajištěný věřitel, jemuž dluh splácel, s jehož přihlášeným příslušenstvím pohledávky nesouhlasil a s nímž (neúspěšně) jednal. Tvrdil, že si našel lepší zaměstnání s větší mzdou, a že jeho majetkem je starý vepřín bez pozemků, v němž bydlí s manželkou.

Věřitel ve vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení napadeného rozhodnutí jako věcně správného. Uvedl, že má vůči dlužníku vykonatelnou pohledávku, kterou správkyně uznala a žádný z věřitelů ji nepopřel, a tvrdil, že oddlužení není možno schválit jednak z důvodu, že dlužníkovy závazky pochází z jeho podnikatelské činnosti a jednak s ohledem na to, že je nepochybné, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude mnohem nižší než 30 % jejich pohledávek, přičemž žádný z věřitelů nesouhlasil s nižším plněním.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal podle § 212 a 212a o.s.ř. napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 405 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Podle § 389 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (odst. 1). Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (odst. 2).

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení); k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.9.2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 IZ, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 IZ, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení spojenému s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem dle § 405 IZ (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2011, sen. zn. 29 NSČR 20/2009, uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle § 403 odst. 2 IZ, věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 IZ do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.

Vrchní soud v Praze již v usnesení ze dne 18.7.2014, č.j. KSPH 60 INS 2914/2014, 3 VSPH 517/2014-A-17, zdůraznil, že úprava subjektivní přípustnosti oddlužení obsažená v § 389 IZ a procesu jejího zkoumání v insolvenčním řízení doznala s účinností od 1.1.2014 (novelou IZ provedenou zák. č. 294/2013 Sb.) podstatných změn. Ty spočívají v tom, že jednak je oddlužení výslovně připuštěno také u dlužníka-fyzické osoby, který je podnikatelem (§ 389 odst. 1 písm. b/ IZ), a dále v tom, že nezajištěné závazky (dluhy) z podnikání dlužníka (ať současného nebo předchozího, pokud již podnikatelem není), nejde-li o závazek neuspokojený v předchozím dlužníkově insolvenčním řízením ukončeném zrušením konkursu dle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d) IZ, brání řešení úpadku dlužníka oddlužením, pokud s jeho oddlužením věřitelé příslušných podnikatelských pohledávek nesouhlasí (§ 389 odst. 2 IZ). K tomu současně § 397 odst. 1 IZ stanoví, že v pochybnostech o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Na této schůzi věřitelů totiž mohou věřitelé podle § 403 odst. 2 IZ uplatnit i své námitky o skutečnostech odůvodňujících odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, tj. o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 IZ, s tím, že pokud takové námitky do skončení schůze nevznesou, je nastolena fikce jejich souhlasu s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.

Otázka subjektivní přípustnosti oddlužení se tedy podle právní úpravy účinné od 1.1.2014 zásadně koncentruje do fáze po povolení oddlužení až do konání schůze věřitelů, kdy teprve v tomto úseku mohou přihlášení věřitelé mající za dlužníkem pohledávky z jeho podnikatelské činnosti zaujmout své kvalifikované stanovisko k oddlužení. Nesouhlasné stanovisko je přitom relevantní pouze od věřitelů, kteří svou podnikatelskou (nezajištěnou) pohledávku již do insolvenčního řízení přihlásili, a kteří ho vyjádřili kategoricky (bezpodmínečně), jinak k němu nelze přihlížet. Nadto je třeba ve fázi po povolení oddlužení individuálně zkoumat, zda nesouhlasné relevantní stanovisko přihlášeného věřitele majícího za dlužníkem podnikatelskou pohledávku je vůči celkovému objemu přihlášených pohledávek významné, aby se předešlo situaci, v níž bagatelní pohledávka znemožní schválení oddlužení. Naproti tomu důvody, pro něž takový věřitel dlužníka nesouhlasí s jeho oddlužením, nejsou pro rozhodnutí významné a soud je není oprávněn přezkoumávat.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že se do insolvenčního řízení dlužníka přihlásilo celkem 9 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 2.988.124,08 Kč, z toho 2.862.324,64 Kč nezajištěných a 125.799,44 Kč zajištěných. Věřitel přihlásil nezajištěnou pohledávku v celkové výši 1.505.595,65 Kč pocházející z dlužníkova podnikání, která nebyla popřena správkyní ani žádným z věřitelů, přičemž dlužník ji uznal v částce 668.302,40 Kč a popřel v rozsahu příslušenství ve výši 837.293,25 Kč z důvodu, že dohodu o úrocích pokládá za neplatnou. Schůze věřitelů následující po přezkumném jednání se zúčastnil toliko věřitel, jehož volbu zástupcem věřitelů soud potvrdil, a který při hlasování o způsobu oddlužení podle § 402 IZ hlasoval jak proti oddlužení plněním splátkového kalendáře, tak i proti oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a jako věřitel s pohledávkou z dlužníkova podnikání následně, v souladu s § 403 odst. 2 IZ, vznesl včasnou námitku, kterou výslovně vyjádřil svůj nesouhlas s řešením dlužníkova úpadku oddlužením.

Tento výslovný nesouhlas přihlášeného nezajištěného věřitele, majícího pohledávku z dlužníkova podnikání v nikoliv zanedbatelné výši, s řešením dlužníkova úpadku oddlužením, uplatněný na schůzi věřitelů, na níž hlasoval proti přijetí způsobu oddlužení, je skutečností, která by jinak odůvodňovala odmítnutí návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 405 odst. 1 IZ z důvodu jeho subjektivní nepřípustnosti podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ. Za tohoto stavu soud I. stupně správně postupoval podle § 405 odst. 1, odst. 2 IZ.

Proto odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 26. srpna 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková