4 VSPH 1174/2015-A-13
KSPH 68 INS 12076/2015 4 VSPH 1174/2015-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem Mládežnická 451, Komárov, zastoupeného Lenkou Němcovou, bytem Osek 21, Komárov, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 12076/2015-A-7 ze dne 12. května 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 12076/2015-A-7 ze dne 12. května 2015, se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze odmítl insolvenční návrh dlužníka Františka anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že mu byl dne 11.5.2015 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Odkazoval na § 103, § 104, § 106 a § 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil, co se rozumí rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka. Vyšel ze zjištění, že dlužník nedostál požadavkům na povinné náležitosti insolvenčního návrhu, neboť mimo toho, že má 16 závazků u 16 věřitelů ve výši 2.104.880,-Kč, které není schopen splácet, neuvedl splatnost těchto závazků, identifikaci věřitelů a výši měsíčního příjmu a měsíčních výdajů. Vysvětlil, že absence vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka brání pokračování v řízení, a proto postupoval podle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal (A-8) a namítal, že se nachází v hrozícím úpadku a v blízké budoucnosti již nebude schopen splácet své závazky. Argumentoval zejména tím, že v kolonce č. 6 svého návrhu na povolení oddlužení vylíčil, že má vůči 16 věřitelům 16 nezajištěných závazků v celkové výši 727.577,03 Kč a 2 zajištěné závazky v celkové výši 1.377.303,-Kč, přičemž všechny věřitele identifikoval v kolonkách č. 18 a č. 19 včetně výše jednotlivých závazků, označil závazky, které neplní více než 30 dní po splatnosti, uvedl, že u většiny závazků je v prodlení s úhradou splátek a věřitelé 3 splatných závazků požadují jejich okamžitou úhradu, doložil celkovou výši zajištěných a nezajištěných závazků a popsal, jak se dostal do současné finanční situace. Namítal, že doložil mnohost věřitelů, které řádně identifikoval, i to, že své závazky není schopen plnit, jelikož měsíční splátky všech peněžitých závazků činí 19.065,67 Kč, jeho měsíční příjem včetně vyplácených diet činí 37.518,-Kč a vzhledem k nákladům na živobytí a k soudně stanovenému výživnému k nezletilému dítěti je mimo jeho finanční možnosti hradit závazky řádně a včas. Akcentoval, že dostál požadavkům IZ na vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek, protože z jeho návrhu mohl insolvenční soud posoudit, zda má závazky alespoň vůči dvěma věřitelům, které by byly splatné déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, řádně označil každého ze svých věřitelů a doložil seznamy závazků, jejichž pravdivost a správnost potvrdil vlastnoručním podpisem.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o existenci splatné pohledávky za dlužníkem), není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 4 IZ o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Zákon zde dává dlužníkovi možnost řešit jeho majetkové poměry v režimu insolvenčního řízení i tehdy, kdy jeho stávající ekonomická situace dosud všechny znaky úpadku nevykazuje, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Zahájení řízení z důvodu hrozící platební neschopnosti přitom může být iniciováno pouze dlužníkem, protože hrozící platební neschopnost může předpokládat nebo odhalit s potřebnou dávkou jistoty jen dlužník.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě insolvence (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit (platební neschopnost).

Z § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 104 odst. 1 IZ podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit: a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí (odst. 2).

V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (odst. 3).

Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (odst. 4).

Z obsahu spisu plyne, že dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (A-1). V jeho kolonce č. 6 vyznačil, že se tímto návrhem domáhá rozhodnutí o svém hrozícím úpadku a vylíčil, že má vůči 16 věřitelům 16 nezajištěných závazků v celkové výši 727.577,03 Kč a 2 zajištěné závazky v celkové výši 1.377.303,-Kč. Ohledně identifikace věřitelů a výše závazků odkázal na údaje uvedené v kolonkách č. 18 a č. 19 návrhu. Domníval se, že se nachází v hrozícím úpadku, neboť má více věřitelů, některé závazky není schopen plnit více než 30 dní, u většiny závazků je v prodlení s úhradou splátek a v případě 3 splatných závazků věřitelé požadují jejich celkovou a okamžitou úhradu, přičemž vzhledem k celkové výši měsíčních splátek v částce 19.065,67 Kč, jeho příjmu (který za rok 2014 činil 419.129,-Kč) a nákladům na živobytí není v jeho možnostech závazky řádně splácet ani uhradit splatné závazky. Tvrdil, že jeho majetek nepřevyšuje hodnotu závazků a popsal své majetkové poměry. V kolonkách č. 16 a č. 17 označil svůj majetek, včetně majetku, který je předmětem zajištění, a v kolonkách č. 18 a č. 19 řádně identifikoval své nezajištěné a zajištěné věřitele včetně výše jejich pohledávek, data splatnosti, výše měsíční splátky a výše splatného dluhu. Na základě § 104 IZ připojil seznam závazků ze dne 6.5.2015 (A-6/214) s uvedením věřitelů (řádně označených názvem/jménem a příjmením, sídlem/bydlištěm a identifikačním číslem osoby/datem narození) včetně odděleného uvedení zajištěného věřitele, seznam majetku (A-6/220), seznam zaměstnanců (A-6/223) a listiny dokládající jeho úpadek nebo hrozící úpadek, přičemž seznamy opatřil prohlášením o jejich úplnosti a správnosti a svým podpisem.

Odvolací soud tedy zjistil, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu v souladu s § 103 a § 104 IZ řádně vylíčil rozhodující skutečnosti vedoucí k jeho (hrozícímu) úpadku a připojil k němu předepsané přílohy a listinné důkazy. Odvolací soud proto zastává názor, že insolvenční návrh dlužníka obsažený v kolonce č. 6 návrhu na povolení oddlužení ve spojení s dalšími kolonkami návrhu a jeho povinnými přílohami (řádnými seznamy závazků a majetku) obsahuje dostatek údajů, na jejichž základě lze insolvenční návrh projednat a rozhodnout. Jinak řečeno, insolvenční návrh je bezvadný a na jeho základě lze věcně rozhodnout o hrozícím úpadku dlužníka. Okolnost, že dlužník v insolvenčním návrhu a shodně též v seznamu závazků uvedl předpokládané datum splatnosti svých závazků a datum posledních měsíčních splátek, které uhradil, nebrání projednatelnosti insolvenčního návrhu, zejména za situace, je-li z jeho návrhu zřejmé, že se domáhá zjištění svého hrozícího úpadku.

Třeba dodat, že institut hrozícího úpadku byl do právní úpravy zaveden ve snaze předcházet negativním důsledkům spojeným s pozdním zjištěním úpadku. Jestliže dlužník s ohledem na všechny okolnosti předpokládá, že v budoucnu nebude schopen řádně a včas hradit podstatnou část svých závazků, zákonná úprava mu dovoluje podat návrh na zahájení insolvenčního řízení pro hrozící úpadek. Takto na věc nahlíženo není důvodu k odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka, jímž se domáhá řešení svého hrozícího (a nikoliv již existujícího) úpadku.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. ledna 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková