4 VSPH 117/2016-A-10
KSLB 86 INS 32228/2015 4 VSPH 117/2016-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice Bohemia Crystalline s.r.o., sídlem Cvikov, Tovární 471, IČO 29043000, zahájené na návrh navrhovatelky Pavly anonymizovano , anonymizovano , bytem Nový Bor, Nemocniční 456, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 29. prosince 2015, č.j. KSLB 86 INS 32228/2015-A-5

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 29. prosince 2015, č.j. KSLB 86 INS 32228/2015-A-5, se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci odmítl insolvenční návrh navrhovatelky Pavly anonymizovano (dále jen navrhovatelka; bod I. výroku) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 28.12.2015 doručen insolvenční návrh navrhovatelky, jímž se domáhala zjištění úpadku dlužnice Bohemia Crystalline, s.r.o. (dále jen dlužnice) a prohlášení konkursu na její majetek. Navrhovatelka tvrdila, že dne 30.11.2015 ukončila pracovní poměr s dlužnicí dohodou, že dlužnice je od 20.10.2015 v prodlení s úhradou její mzdy a že vedle nezaplacené mzdy má nárok také na tříměsíční odstupné. Navrhovatelka dále označila jako další věřitele dlužnice Lenku Jiráskovou s pohledávkou ve výši 88.874,-Kč a Zuzanu Horňákovou s pohledávkou ve výši 71.393,-Kč, přičemž odkázala na jejich pracovní smlouvy a výplatní pásky, které připojila k návrhu. Soud I. stupně shledal, že navrhovatelka v insolvenčním návrhu nedostatečně vylíčila skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice, když neuvedla konkrétní doby splatnosti pohledávek dalších věřitelů. Proto postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se navrhovatelka včas odvolala. V odvolání toliko uvedla, že doplňuje svůj insolvenční návrh o chybějící údaje (konkretizovala pohledávky dalších věřitelů včetně uvedení dat splatnosti) a požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Požadavek mnohosti věřitelů ( více věřitelů ) klade insolvenční zákon (v § 3 odst. 3) také pro úpadek ve formě dlužníkova předlužení. Ustanovení § 128 odst. 1 IZ pak určuje, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení, učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

K náležitostem insolvenčního návrhu vůbec a jmenovitě k vylíčení skutečností, jež mají osvědčit úpadek dlužníka, se Nejvyšší soud vyjádřil zejména v rozhodnutí publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 91/2009 (usnesení ze dne 26.2.2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A). V něm Nejvyšší soud zejména zdůraznil-co do srovnání úpravy v insolvenčním zákonu s úpravou v zákonu o konkursu a vyrovnání-že požadavek formulovaný v ustanovení § 103 odst. 2 IZ je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ustanovením § 4 odst. 2, věty první, zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31.12.2007, jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen stanovisko ).

Od právního stavu, z nějž vyšlo stanovisko R 75/2003 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.4.2003, sp. zn. 29 Odo 327/2002), se posouzení náležitostí insolvenčního návrhu podle insolvenčního zákona liší jen potud, že ustanovení § 128 odst. 1 IZ vylučuje aplikaci § 43 o.s.ř.; insolvenční návrh, pro jehož nedostatky nelze pokračovat v insolvenčním řízení, se odmítá bez dalšího. Jinak jsou citované judikatorní závěry i nadále použitelné.

Nutno zdůraznit, že již se zahájením insolvenčního řízení (§ 101 odst. 1 věta první IZ) se pojí účinky vymezené v § 109 až § 111 IZ, které mají závažný dopad do poměrů dlužníka i třetích osob. V té souvislosti Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009) zdůraznil, že insolvenční návrh (podaný u věcně příslušného soudu, opatřený úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem-§ 97 IZ) vyvolává účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení bez zřetele k tomu, že posléze vyjde najevo, že z hlediska obsahových nedostatků jde o návrh neprojednatelný. Riziko škody nebo jiné újmy, jež by mohla vzniknout dlužníku nebo třetím osobám zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu do doby odmítnutí neprojednatelného insolvenčního návrhu, pak snižuje úprava, která brání prodlužování řízení o vadném insolvenčním návrhu tím, že na jedné straně zbavuje insolvenční soud povinnosti odstraňovat vady insolvenčního návrhu, pro které nelze v insolvenčním řízení pokračovat, postupy podle § 43 o.s.ř., na druhé straně zavazuje soud k tomu, aby důsledky plynoucí z neprojednatelnosti insolvenčního návrhu vyvodil (aby insolvenční návrh odmítl) neprodleně, nejpozději však do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán (§ 128 odst. 1 IZ).

S ohledem na tyto okolnosti soudní praxe (srov. opět závěry cit. R 91/2009) důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Uvedené platí tím více, že insolvenční zákon výslovně zavádí odlišný režim pro odstraňování vad insolvenčního návrhu na straně jedné (§ 128 odst. 1 IZ) a pro odstraňování vad týkajících se příloh insolvenčního návrhu na straně druhé (§ 128 odst. 2 IZ). Budiž v této souvislosti zdůrazněno, že v situaci, kdy insolvenční zákon (oproti zákonu o konkursu a vyrovnání, jenž takovou úpravu neobsahoval) zbavuje dlužníka, jehož věřitel s insolvenčním návrhem uspěl, pro odvolací řízení námitky vážící se k doložení splatné pohledávky insolvenčním navrhovatelem (§ 141 odst. 2 IZ), jsou na požadavek osvědčení pohledávky insolvenčním navrhovatelem-z hlediska jeho břemene tvrzení a břemene důkazního-kladeny vyšší nároky, než tomu bylo při předchozí zákonné úpravě (viz závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009 ze dne 29.4.2010 publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2011).

Odvolací soud ze spisu ověřil, že navrhovatelka v insolvenčním návrhu (A-1) toliko uvedla, že byla u dlužnice zaměstnána od 11.1.2012, že v měsíci říjnu 2015 ji nebyla vyplacena mzda za září 2015 splatná 20.10.2015, nýbrž pouze záloha ve výši 2.000,-Kč, že ji nebyla vyplacena ani mzda za měsíc říjen 2015 splatná 20.11.2015 a za měsíc listopad 2015 splatná dne 20.12.2015, že dlužnice na její opakované výzvy k úhradě dlužné částky (i formou splátkového kalendáře) nereagovala a že ke dni 30.11.2015 ukončila svůj pracovní poměr dohodou, neboť zjistila, že dlužnice nebude schopna svým závazkům dostát ani v budoucnu z důvodu finančních potíží. Navrhovatelka má tak za dlužnicí pohledávku v celkové výši 59.101,-Kč (včetně tříměsíčního odstupného); jako další věřitele navrhovatelka označila zaměstnance dlužnice, a to Lenku Jiráskovou s pohledávkou ve výši 88.874,-Kč a Zuzanu Horňákovou s pohledávkou ve výši 71.393,-Kč, z čehož dovozovala, že je dlužnice v úpadku, neboť má více peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky neplní déle než 3 měsíce po splatnosti. Jiná tvrzení insolvenční návrh neobsahoval. Ve shodě se soudem I. stupně je též odvolací soud toho názoru, že navrhovatelka v insolvenčním návrhu dostatečně nevylíčila všechny rozhodující skutečnosti, jež by osvědčovaly úpadek dlužnice, především pak konkrétní údaje o výši dílčích splatných pohledávek navrhovatelky a splatnosti pohledávek dalších věřitelů.

Z uvedeného je zřejmé, že důvody pro odmítnutí insolvenčního návrhu byly dány, a to proto, že insolvenční návrh vykazuje obsahové nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat a které dle § 128 odst. 1 IZ musejí vést bez dalšího k jeho odmítnutí. Vady insolvenčního návrhu mohla navrhovatelka odstranit, jen dokud soud I. stupně nevydal usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, resp. odstranění tohoto nedostatku v rámci odvolacího řízení nemá z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu, neboť v řízení o odvolání se nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly po vydání napadeného usnesení (§ 146 odst. 2 IZ).

Na základě těchto zjištění a veden právními závěry vyjádřenými shora dospěl odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně k závěru, že insolvenční návrh byl neprojednatelný. Proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 146 odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. s tím, že dlužnici žádné náklady nevznikly.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné upozornit navrhovatelku na to, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby podala nový, řádný insolvenční návrh opatřený všemi zákonem předepsanými náležitostmi včetně potřebných příloh.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 27. ledna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková