4 VSPH 1156/2014-A-18
KSCB 27 INS 37404/2013 4 VSPH 1156/2014-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužnice: Petra Horáková anonymizovano , anonymizovano , bytem Českobudějovická 284, 382 41 Kaplice, zahájené na návrh dlužnice a věřitele: Jaroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Nové Domky 320, 382 41 Kaplice, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 37404/2013-A-13, ze dne 18. dubna 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 37404/2013-A-13, ze dne 18. dubna 2014, se mění tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč do 7 dnů od právní moci usnesení se ukládá oběma navrhovatelům společně a nerozdílně.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným usnesením uložil Jaroslavu Vítovcovi (dále jen navrhovatel) domáhajícímu se vydání rozhodnutí o úpadku Petry Horákové anonymizovano (dále jen dlužnice), aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu byl dne 27.12.2013 doručen insolvenční návrh navrhovatele Jaroslava Vítovce, jímž se domáhal zjištění úpadku dlužnice Petry Horákové anonymizovano . Insolvenční návrh doložil přihláškou pohledávek, v níž uplatnil za dlužnicí pohledávku v celkové výši 1.268.753,61 Kč. Dne 13.1.2014 byl dlužnici doručen insolvenční návrh spolu s usnesením č.d. A-6 ze dne 9.1.2014, jímž soud vyzval dlužnici, aby se k insolvenčnímu návrhu vyjádřila a předložila seznamy dle § 104 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Dlužnice byla současně poučena o možnosti podat do 30 dnů od doručení tohoto usnesení návrh na povolení oddlužení a o následcích opožděného podání tohoto návrhu. Dlužnice se k návrhu nevyjádřila, avšak pouze dne 14.2.2014 podala návrh na povolení oddlužení (podaný k poštovní přepravě dne 13.2.2014). Jelikož dlužnici marně uplynula lhůta dne 12.2.2014 a návrh na povolení oddlužení byl tedy podán opožděně, soud návrh na povolení oddlužení odmítl a konstatoval, že jediným možným řešením úpadku dlužnice bude konkurs. Ozřejmil účel zálohy dle § 108 IZ a v případě řešení úpadku konkursem, náklady řízení přitom budou tvořit nejen hotové výdaje insolvenčního správce, ale též jeho odměna, která dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí minimálně 45.000,-Kč. Soud však přihlédl k tomu, že dlužnice vlastní ve společném jmění manželů nemovitost zapsanou u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Český Krumlov, na LV č. 225 v obci Kaplice. Jedná se o nemovitost, jež je zatížena zástavním právem, a proto není pochyb, že se předmět zajištění zpeněží a část nákladů řízení se zapraví z výtěžku zpeněžení. Z těchto důvodů soud prvního stupně uložil navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání tvrdil, že podal dne 27.12.2013 insolvenční návrh proti dlužníkům-manželům Petře a Zdeňku Horákovým. Dlužníkům byla doručena výzva s poučením, že mohou do 30 dnů podat návrh na povolení oddlužení. Oba dlužníci tyto návrhy předali k poštovní přepravě dne 13.2.2014, doručeny soudu byly dne 14.2.2014, avšak poté dne 25.2.2014 bylo řízení proti dlužníkovi Zdeňku Horákovi vyloučeno k samostatnému řízení vedenému pod sp. zn. KSCB 27 INS 5222/2014, v němž bylo oddlužení dlužníku povoleno, zatímco u dlužnice se předpokládá řešení úpadku konkursem. Navrhovatel se domnívá, že poté, kdy po podání jeho návrhu podala sama dlužnice návrh na povolení oddlužení, byť opožděný (což se mu jeví být sporné), insolvenční soud již nejedná o návrhu věřitele, ale dlužníka, a tudíž by navrhující věřitel neměl být zatížen povinností hradit zálohu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014), podle něhož může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Podle § 57 občanského soudního řádu se do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin (odst. 1). Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím tohoto dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůty určené podle hodin končí uplynutím hodiny, která se svým označením shoduje s hodinou, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (odst. 2). Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (odst. 3).

Z insolvenčního návrhu a jeho příloh odvolací soud zjistil, že dne 27.12.2013 podal Jaroslav anonymizovano ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích insolvenční návrh proti dlužníkům-manželům Petře Horákové anonymizovano a Zdeňku Horákovi. Usnesením č.d. A-6 ze dne 9.1.2014 (jež bylo dlužnici doručeno dne 13.1.2014 a dlužníku dne 15.1.2014) vyzval dlužníky k vyjádření se k insolvenčnímu návrhu a předložení povinných seznamů dle § 104 odst. 1 IZ, v němž byli současně poučeni o možnosti podat návrh na povolení oddlužení a o následcích zmeškání určené lhůty k jeho podání. Dlužníci podali k soudu dne 14.2.2014 (k poštovní přepravě předali dne 13.2.2014) návrh na povolení oddlužení. Dlužnici však marně uplynula lhůta k podání tohoto návrhu dne 12.2.2014, avšak dlužník měl lhůtu k podání návrhu do 14.2.2014. Insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 upravuje možnost společného projednání toliko u společného oddlužení manželů (§ 394a IZ). Dlužnice však návrh na povolení oddlužení nepodala včas, a proto soud prvního stupně vyloučil insolvenční řízení dlužníka Zdeňka Horáka k samostatnému řízení usnesením č.d. A-12 ze dne 25.2.2014. Dlužnice však v kolonce č. 8 svého návrhu vybrala možnost, že návrh na povolení oddlužení nepodala po podání insolvenčního návrhu věřitele, a proto je zapotřebí návrh na povolení oddlužení dlužnice odmítnout pro opožděnost a pohlížet na něj, jako na další insolvenční návrh (§ 107 odst. 1). Dlužnice v návrhu též nijak nerozporovala svůj úpadek, nýbrž tvrdila, že je v úpadku.

V případě dlužnice nebyl ve stanovené lhůtě podán návrh na povolení oddlužení, proto je jediným možným řešením úpadku dlužnice konkurs, jak správně odvodil soud prvního stupně. Jelikož v případě řešení úpadku dlužnice konkursem tvoří náklady insolvenčního řízení nejen hotové výdaje insolvenčního správce, ale též jeho odměna, která dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí minimálně 45.000,-Kč a s ohledem na majetek dlužnice, se jeví odvolacímu soudu uložená záloha soudem prvního stupně ve výši 20.000,-Kč jako přiměřená.

K argumentaci navrhovatele, že v případě včasného podání návrhu na povolení oddlužení dlužnicí by se dlužnice stala navrhovatelkou insolvenčního řízení, odvolací soud dodává, že insolvenční řízení se zahajuje na základě insolvenčního návrhu (nikoliv tedy návrhu na povolení oddlužení), a proto insolvenčním navrhovatelem zůstává ta osoba, jež podala k soudu insolvenční návrh, jímž se zahájilo insolvenční řízení proti dlužníku. Taková osoba může být odlišná od dlužníka, avšak jelikož návrh na povolení oddlužení smí podat pouze dlužník (§ 390 odst. 1 IZ), nezakládá se samotným podáním návrhu na povolení oddlužení právo na přistoupení k řízení (§ 107 odst. 1 IZ). V tomto případě však dlužnice podala pozdě návrh na povolení oddlužení, a dále z obsahu návrhu bylo zjištěno, že jej podává jako další insolvenční návrh, a až v tomto případě je na místě hovořit o přistoupení k řízení dle § 107 odst. 1 IZ, čímž se dlužnice stala dalším insolvenčním navrhovatelem.

Soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně určení její výše. Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitel proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi náklady insolvenčního řízení. Insolvenční zákon nedává při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení souvislost výše navrhovateli ukládané zálohy s výší jeho přihlášené pohledávky. Navíc záloha zaplacená věřitelem se stává v případě zjištění úpadku dlužníka pohledávkou za majetkovou podstatou dle § 108 odst. 4 IZ, tudíž navrhovateli může být hrazena již v průběhu insolvenčního řízení, pokud budou insolvenčním správcem získány potřebné prostředky ze zpeněžení majetku v majetkové podstatě dlužníka.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené rozhodnutí podle § 220 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil tak, že se uložená záloha ukládá navrhovatelům společně a nerozdílně.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 11. září 2014

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková