4 VSPH 1150/2015-B-70
KSPH 55 INS 8306/2009 4 VSPH 1150/2015-B-70

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka PERNES, spol. s r.o., IČO 47545798, sídlem Havlíčkova 142, 281 26 Týnec nad Labem, o odvolání věřitele ACL s.r.o., Plaská 622/3, 150 00 Praha 5, IČO 27465071, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 55 INS 8306/2009-B-61 ze dne 26. dubna 2015

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 26.4.2015, č.j. KSPH 55 INS 8306/2009-B-61, konstatoval, že se JUDr. Michal Mareš (dále jen správce) nezprošťuje funkce insolvenčního správce dlužníka PERNES, spol. s r.o. (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení mimo jiné uvedl, že věřitel ACL s.r.o. (dále jen věřitel) navrhl insolvenčnímu soudu dne 16.3.2015 a návrh doplnil dne 8.4.2015, aby podle § 32 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zprostil správce funkce a jmenoval nového insolvenčního správce ze seznamu insolvenčních správců. Návrh odůvodnil tím, že se stal přihlášeným věřitelem dílčí pohledávky P46-2 v celkové výši 3.389.204,60 Kč s příslušenstvím dle usnesení ze dne 9.10.2014 (P46-33) o změně v osobě přihlášeného věřitele na základě přihlášky zajištěné pohledávky P46. Dle věřitele dochází v jednání správce k průtahům, neboť mu trvalo 7 měsíců, nežli vyzval věřitele k doplnění jeho pohledávky na základě rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 55 ICm 451/2010, 103 VSPH 9/2011-87 ze dne 29.2.2012 a více než 4 měsíce nereagoval na doručení doplnění přihlášky věřitelem. Tím dochází každým dnem ke snižování hodnoty nemovitostí, které jsou předmětem zajištění pohledávky věřitele a ke snížení uspokojení věřitele a ostatních věřitelů. Správce rovněž upřednostňuje své zájmy nad zájmy věřitelů, účelově odkládá prodej nemovitostí, aniž by se neřídil pokynem věřitele ke zpeněžení majetkové podstaty, neboť pronájmem části nemovitosti mu vzniká nárok na pravidelnou měsíční odměnu. Nezasílá soudu ani pravidelně zprávy o své činnosti.

Správce s tím nesouhlasil a uvedl, že se jeho odměna vypočítává dle vyhlášky z částky určené k rozdělení zajištěných věřitelů, nájemné je naopak používáno na havarijní opravy nemovitostí ve špatném technickém stavu a nedochází tedy k znehodnocování majetkové podstaty. Pokyn ke zpeněžení majetku zapsaného v podstatě byl udělen jediným přihlášeným zajištěným věřitelem v listopadu 2014 formou veřejné dražby, avšak v minulosti udělený souhlas zástupcem věřitelů-ČSSZ směřoval k prodeji mimo dražbu. Pokyny ke zpeněžení majetkové podstaty jsou tedy ve vzájemném rozporu a věřitel byl o této skutečnosti informován předtím, nežli sám udělil pokyn.

Soud I. stupně neshledal průtahy v insolvenčním řízení ze strany správce, zrekapituloval částečně průběh insolvenčního řízení a uvedl zejména, že doplnění přihlášky pohledávky věřitelem ze dne 27.11.2014 (P46-34) bylo doručeno soudem správci dne 4.12.2014, dne 16.3.2015 správce předložil soudu doplnění seznamu přihlášených pohledávek o pohledávku věřitele (B-50), usnesením ze dne 17.3.2015 (B-51) bylo nařízeno přezkumné jednání na 8.4.2015, v jehož průběhu věřitel navrhl přihlášenou pohledávku nepřezkoumat do doby pravomocného rozhodnutí o jeho návrhu na zproštění funkce insolvenčního správce. Soud I. stupně vzal v potaz, že přezkoumání pohledávky věřitele nebylo provedeno na základě jím podaného návrhu, že nemovitosti byly již v době zjištění úpadku ve špatném stavu, že fakticky nemohlo docházet k dalšímu znehodnocování tohoto majetku, že finanční prostředky získané z pronájmu části nemovitosti jsou používány k havarijním opravám nemovitosti, že tvrzení věřitele o upřednostňování osobních zájmů správce nad zájmy věřitelů zejména tím, že účelově odkládá prodej nemovitosti, z jejíhož částečného pronájmu mu vzniká nárok na pravidelnou odměnu, je nepodložené a doplnil, že odměna správce je stanovena v tomto případě ze získané částky určené k rozdělení věřitelům se zpeněženými pohledávkami. Dále uvedl, že pohledávka věřitele nebyla dosud zjištěna, správce tedy bude jeho pokynem vázán teprve po pravomocném rozhodnutí o jejím zjištění. Soud ověřil, že správce průběžně zprávy předkládá, reaguje na výzvy soudu a plní jeho pokyny a nelze proto souhlasit, že by svoji funkci vykonával trvale nedbale a opakovaně bezdůvodnými průtahy neplnil řádně povinnosti dle § 36 IZ. Z těchto důvodů soud nepřistoupil k uložení navrhované pořádkové pokuty, neboť správce své povinnosti splnil, neshledal věřitelem uváděné důvody za natolik závažné, aby postupoval podle § 32 odst. 1 IZ a správce zprostil funkce.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal věřitel včas odvolání a navrhoval usnesení soudu I. stupně změnit a zprostit správce funkce, popř. jej zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Namítal, že tvrzená nájemní smlouva nabyla dosud soudem ani správcem doložena a nebyla ani zveřejněna v insolvenčním rejstříku, ačkoliv k tomu dne 21.4.2015 vyzval soud, jenž přislíbil její zveřejnění. Uvedl dále, že poslední incidenční spor byl ukončen rozsudkem ze dne 29.2.2012, v němž byl správci udělen pokyn, aby vyzval právního předchůdce věřitele k doplnění přihlášky a aby pokračoval v řízení. Výzvu učinil správce teprve dne 11.11.2014 a doručil ji věřiteli 13.11.2014. Soud I. stupně však nevzal ve svém rozhodnutí v úvahu, že správce pohledávku věřitele přezkoumává od roku 2009, že je nemovitost znehodnocována délkou řízení a nečinností správce. Nesouhlasil rovněž s názorem soudu, že správce podává pravidelné zprávy o stavu řízení a trval na tom, že soustavně své povinnosti neplní.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda je v daném případě podání odvolání přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 32 odst. 1 IZ může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. O odvolání z funkce i o zproštění funkce může insolvenční soud rozhodnout na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez návrhu.

V daném případě je třeba vycházet z toho, že soud I. stupně rozhodoval o zamítnutí návrhu na zproštění insolvenčního správce z funkce bez návrhu, z vlastní iniciativy (z úřední povinnosti), neboť jednotlivým věřitelům insolvenční zákon nedává legitimaci k podání takového návrhu. Rozhodnutím, které vydal, tak dává jen informaci, že důvody pro odvolání insolvenčního správce neshledává. Jedná se proto o rozhodnutí při výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 IZ), jež nelze napadnout odvoláním (§ 91 IZ).

Protože odvolání do napadeného usnesení není přípustné, odvolací soud odvolání odvolatele odmítl podle § 218 písm. c) o.s.ř.

K tomu odvolací soud doplňuje, že odvolateli (jako jednomu z věřitelů) by insolvenční zákon nepřiznával právo na odvolání ani do rozhodnutí o zamítnutí zproštění insolvenčního správce z funkce, o kterém by bylo rozhodováno na návrh dlužníka nebo věřitelského orgánu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 13. listopadu 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová