4 VSPH 1139/2015-B-36
KSPH 39 INS 19062/2013 4 VSPH 1139/2015-B-36

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníků Romana anonymizovano , anonymizovano , a Simony anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Mořina 182, 267 17 Beroun, o odvolání insolvenční správkyně JUDr. Mgr. Martiny Jinochové Matyášové, sídlem Washingtonova 25, 110 00 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. května 2015, č.j. KSPH 39 INS 19062/2013-B-31,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. května 2015, č.j. KSPH 39 INS 19062/2013-B-31, se v bodech II., IV. a V. výroku z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze rozhodl o splnění oddlužení tak, že vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníků Romana anonymizovano (dále též dlužník) a Simony anonymizovano (dále též dlužnice) plněním splátkového kalendáře, schváleného usnesením ze dne 5.11.2013 (B-9) ve znění opravného usnesení ze dne 2.12.2013 (B-10; bod I. výroku), stanovil odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně (dále jen správkyně) ve výši 21.235,50 Kč včetně DPH s tím, že v rozsahu částky 14.157,-Kč byla uhrazena v zálohách a z mimořádného příjmu tak zbývá uhradit 7.078,50 Kč (bod II. výroku), správkyni zprostil funkce (bod III. výroku) a rozhodl o vrácení nevyčerpané zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužníku i dlužnici, každému ve výši 2.500,-Kč (body IV. a V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 11.7.02013 č.j. KSPH 39 INS 19062/2013-A-8 KSPH 39 INS 19065/2013-A-8 rozhodl o spojení insolvenčních řízení dlužníků ke společnému řízení a usnesením ze dne 8.8.2013 (A-13) zjistil jejich úpadek, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil správkyni. Následně popsal průběh a výsledky přezkumu přihlášených pohledávek a uvedl, že usnesením ze dne 5.11.2013 (B-9) ve znění opravného usnesení ze dne 2.12.2013 (B-10) rozhodl o schválení společného oddlužení dlužníků (manželů) plněním splátkového kalendáře. Dne 24.1.2015 předložila správkyně zprávu o splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře a požádala o přiznání odměny ve výši 21.235,50 Kč včetně DPH. Konstatoval, že z předložené zprávy vyplývá, že dlužníci měsíčními splátkami a mimořádným příjmem dlužníka z výtěžku zpeněžení členského podílu v družstvu nabytého v dědictví, uhradili 100 % zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů i pohledávek za majetkovou podstatou a jim na roveň postavených a oddlužení je tak splněno. Proto podle § 413 insolvenčního zákona (dále jen IZ) vzal splnění oddlužení na vědomí (bod I. výroku usnesení) a zároveň zprostil správkyni funkce (bod III. výroku usnesení).

Současně soud I. stupně rozhodl o odměně a výdajích správkyně podle § 3 písm. b) a § 7 vyhl. č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška), s tím, že jí za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře náleží odměna ve výši 750,-Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč, tedy za 15 započatých měsíců odměna v částce 11.250,-Kč a náhrada hotových výdajů v částce 2.250,-Kč, navýšené o 30 % v souladu s § 38 odst. 3 IZ a rozhodnutím ze dne 5.11.2013 (B-9) a o 21 % DPH. Uzavřel, že celková odměna správkyně tak činí 17.696,25 Kč a náhrada hotových výdajů 3.539,25 Kč, přičemž v rozsahu 14.157,-Kč již byly tyto částky uhrazeny v průběhu oddlužení ze záloh a k úhradě z mimořádného příjmu tak zbývá 7.078,50 Kč (bod II. výroku usnesení). Dále uvedl, že správkyně požadovala také odměnu ve výši 99.000,83 Kč včetně DPH ze zpeněžené majetkové podstaty, resp. z výtěžku zpeněžení majetku z dědictví nabytého dlužníkem. Konstatoval, že vyhláška neřeší odměnu správce v případě mimořádného příjmu a vysvětlil, že podstatnou je skutečnost, že bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře a nikoli zpeněžením majetkové podstaty, z čehož dovodil, že proto nelze správkyni přiznat odměnu vypočtenou z čistého výtěžku zpeněžení majetku z dědictví. Konečně konstatoval, že záloha složená dlužníky na náklady insolvenčního řízení (2 x 2.500,-Kč) nebyla v jeho průběhu vyčerpána a zapodstatové výdaje byly uhrazeny, a proto rozhodl o vrácení nespotřebované zálohy dlužníkům (body IV., V. výroku usnesení).

Proti tomuto usnesení, a to jen proti bodům II., IV. a V. výroku, se včas odvolala správkyně a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a přiznal jí jednak částku 21.235,50 Kč jako odměnu, náhradu hotových výdajů a DPH z plnění splátkového kalendáře a jednak odměnu ve výši 99.000,83 Kč (81.818,87 Kč + DPH) z výtěžku zpeněžení vydaného nezajištěným věřitelům na úhradu jejich pohledávek, když za základ pro výpočet odměny ze zpeněžení majetkové podstaty označila výši doplatku na pohledávky nezajištěných věřitelů v částce 545.459,10 Kč. Namítala, že soud I. stupně opomenul, že pohledávky věřitelů byly v rozsahu 92,92 % uspokojeny v důsledku zpeněžování majetkové podstaty, neboť v řízení zpeněžila ideální spoluvlastnický podíl, který dlužník získal z dědictví, jelikož vlastním šetřením zjistila, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2.9.2014 byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti, podle níž dlužník nabyl jednu polovinu členského podílu v Družstvu Mariánská 401 a vyzvala dlužníka k jeho vydání ke zpeněžení, přičemž dlužníkův bratr vlastnící druhou polovinu souhlasil se společným zpeněžením za účelem dosažení vyššího výtěžku. Namítala, že se nejednalo o vydání finančních prostředků jako mimořádného příjmu (které by byly bez dalšího uvolněny věřitelům ve splátkovém kalendáři), ale o vydání podílu na věci ke zpeněžení, tedy o poměrně komplikovaný postup zpeněžení, bez jehož realizace by žádný mimořádný příjem nevznikl. Poukazovala na to, že rozsah jejích

činností a povinností při tomto způsobu zpeněžování je identický jako při zpeněžování v konkursu nebo v oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (s tím, že postup při zpeněžování nezajištěného majetku je složitější ohledně schvalovacích procesů soudu oproti zpeněžování zajištěného majetku) a podrobně popsala své jednotlivé činnosti a úkony spojené s daným zpeněžením. Vyklad soudu, že jí nenáleží žádná odměna ze zpeněžení majetku, označila za odporující účelu a smyslu zákona a nedůvodně ji poškozující. Namítala, že soud I. stupně nezohlednil, že se majetkovou podstatou stala hmotná věc, kterou musela zpeněžit a výtěžek vydat věřitelům a poukazovala na to, že toto zpeněžení mělo za následek 100 % uspokojení věřitelů za 15 měsíců (namísto předpokládaných 39 % za 60 měsíců trvaní oddlužení). K poukazu soudu I. stupně na absenci zvláštní podzákonné normy o způsobu odměny z mimořádného příjmu namítala, že se nejednalo o mimořádný finanční příjem, ale o výtěžek zpeněžení majetku získaného dlužníkem v průběhu oddlužení, a uváděla, že soud je oprávněn hodnotit věc podle zákona a příčí-li se jeho výklad podzákonné normě, je povolán nalézt právo zákonu vyhovujícím způsobem. Ustanovení IZ, že je správce odměňován z výtěžku zpeněžení určeného k vydání nezajištěným věřitelům, přitom označila (s odkazem na důvodovou zprávu) za nosný princip IZ i systému služeb insolvenčního správce, přičemž poukázala na to, že se tato zásada také projevuje např. v § 3 písm. c) vyhlášky ohledně kombinace odměny ze splátkového kalendáře a zpeněžení předmětu zajištění. S odkazem na § 1 odst. 4, 5 a § 5 vyhlášky a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010 sen. zn. 29 NSČR 27/2010, pak namítala, že při stanovení odměny je dle judikatury upřednostňováno pevné kritérium výtěžku zpeněžení určeného k vydání věřitelům.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, jež mají v insolvenčním spisu potřebnou oporu, jež správkyně v odvolání ničím nezpochybnila a z nichž vyplývá, že v dané věci byl usnesením ze dne 8.8.2013 (A-13) zjištěn úpadek dlužníků a bylo povoleno jeho řešení oddlužením, že usnesením ze dne 5.11.2013 (B-9) ve znění opravného usnesení ze dne 2.12.2013 (B-10) bylo schváleno společné oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře a že dne 24.1.2015 předložila správkyně zprávu o předčasném splnění oddlužení, neboť dlužníci pravidelnými měsíčními splátkami a mimořádným příjmem dlužníka z výtěžku zpeněžení členského podílu v družstvu nabytého v dědictví, již uhradili 100 % hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů, jakož i pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené. Napadeným usnesením přiznal soud I. stupně správkyni jen odměnu a výdaje za činnost spojenou s plněním splátkového kalendáře (bod II. výroku usnesení) se závěrem, že správkyni již nepřísluší žádné další nároky spojené se zpeněžením předmětu dědictví dlužníka (za což správkyně požadovala ještě odměnu ve výši 99.000,83 Kč včetně DPH), neboť prováděcí vyhláška takovou odměnu nijak neurčuje. Odvolací soud uvedený závěr soudu I. stupně nesdílí.

Podle § 38 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odst. 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000,-Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000,-Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odst. 4). Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 6).

Podle § 168 odst. 2 písm. a) IZ ve spojení s odstavcem 3 téhož ustanovení se hotové výdaje a odměna insolvenčního správce uspokojují jako pohledávky za majetkovou podstatou kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

Podle čl. II odst. 1 vyhlášky č. 398/2013 Sb., přechodná ustanovení, v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky (tj. do 31.12.2013) se postupuje podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, jestliže do dne nabytí účinnosti této vyhlášky již bylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku. V projednávané věci bylo rozhodnutí o úpadku dlužníků spojené s rozhodnutím o povolení jejich oddlužení vydáno dne 8.8.2013 (A-13). Usnesení o schválení jejich oddlužení plněním splátkového kalendáře pak bylo vydáno dne 5.11.2013 (B-9).

Podle § 3 vyhlášky, ve znění účinném do 31.12.2013, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, činí odměna insolvenčního správce a) při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty částku určenou podle § 1, nejméně však 45.000,-Kč, b) při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, c) při oddlužení plněním splátkového kalendáře, při kterém dochází ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a částku určenou podle § 1 odst. 2.

Podle § 5 vyhlášky, ve znění účinném do 31.12.2013, nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Podle § 7 odst. 4 vyhlášky, ve znění účinném do 31.12.2013, insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Z výše uvedené úpravy jednoznačně vyplývá, že pro případ schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (§ 406 odst. 3 IZ) stanoví vyhláška (ve znění účinném do 31.12.2013) výši paušální měsíční odměny insolvenčního správce (v § 3 písm. b/ a c/) a výši paušální měsíční náhrady jeho hotových výdajů (v § 7 odst. 4) ve vztahu k jeho činnosti, již v rámci svých zákonných povinností v souladu s usnesením soudu o schválení oddlužení splátkovým kalendářem k realizaci této formy oddlužení pravidelně provádí. To je z konstrukce těchto správcových nároků jednoznačně patrné, když jsou prováděcí vyhláškou vázány jen na dobu trvání splátkového kalendáře, a to paušální měsíční částkou, jež odpovídá měsíčnímu plnění splátkového kalendáře. Tento závěr se rovněž podává z toho, že za zpeněžení majetku sloužícího k zajištění při oddlužení plněním splátkového kalendáře přiznává vyhláška (v § 3 písm. c/) správci (další) odměnu v částce určené podle § 1 odst. 2.

Vyhláška však již neurčuje způsob stanovení výše odměny správce za zpeněžení nezajištěného majetku vydaného dlužníkem správci ke zpeněžení podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ, jak si soud I. stupně správně povšiml, a ani náhradu hotových výdajů správce s tím spojených, přestože takové (mimořádné) výdaje nejsou (a ani nemohou být) zjevně kryty jen měsíční paušální náhradou stanovenou pro dobu trvání splátkového kalendáře v § 7 odst. 4 vyhlášky.

Odvolací soud se proto nemůže ztotožnit s názorem soudu I. stupně, že by správce neměl nárok na odměnu za zpeněžení majetku podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ, neboť takový výklad by byl v rozporu s § 38 IZ, jakož i s čl. 26 odst. 1, odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Odvolací soud tedy-na rozdíl od soudu I. stupně-dospěl k opačnému závěru, totiž že správce má právo na odměnu a na náhradu svých hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti se zpeněžením majetku uvedeného § 412 odst. 1 písm. b) IZ; tyto jeho nároky nejsou kryty paušálními částkami stanovenými v § 3 písm. b), c) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (ve znění účinném do 31.12.2013).

Tento závěr odpovídá konstantní judikatuře odvolacího soudu k otázce nároků správce za činnost vykonávanou před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře (srov. např. usnesení ze dne 25.8.2010, sp. zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B či usnesení ze dne 11.3.2010 sp.zn. MSPH 79 INS 14408/2010, 3 VSPH 161/2011-B), v níž dovodil, že správce má právo na odměnu a na náhradu svých hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a že tyto jeho nároky nejsou kryty paušálními částkami stanovenými v § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky (ve znění účinném do 31.12.2013). Zároveň v usnesení ze dne 19.5.2011, č.j. KSHK 45 INS 3216/2010, 3 VSPH 1239/2010-B-27, odvolací soud uzavřel, že o odměně správce za jeho činnost, jež nepředstavovala realizaci splátkového kalendáře, tj. za jeho činnost vykonanou v období předcházejícím schválení oddlužení splátkovým kalendářem (popř. i za následnou takovou činnost, typicky při pozdějším přezkumu pohledávek uskutečněném při dalším přezkumném jednání), soud rozhoduje dle § 5 vyhlášky, tj. určuje tuto odměnu s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonané činnosti. Vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností soud správci přiznává v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle § 7 odst. 1 až 3 téže vyhlášky (ve znění účinném do 31.12.2013).

Odvolací soud konstatuje, že v ustanoveních § 1 až § 4 vyhlášky (ve znění účinném do 31.12.2013) není expressis verbis určen postup, jak stanovit výši odměny správce za zpeněžení majetku podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ, přičemž na takový-vyhláškou neupravený a výjimečný případ-nelze bez dalšího (tedy přímo) aplikovat § 1 odst. 2 ve spojení s § 3 písm. c) vyhlášky, jelikož se nejedná o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění (podle pokynů zajištěného věřitele), ale o zpeněžení majetku nezajištěného, ani § 1 odst. 3 ve spojení s § 3 písm. a) vyhlášky, neboť (celkově vyšší) odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele je koncipována jako odměna za celé insolvenční řízení, což rovněž neodpovídá poměrům schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, v němž je správce již odměňován podle § 3 písm. b) vyhlášky v pravidelných měsíčních platbách.

Z uvedeného nutně plyne, že pokud vyhláška v § 1 až § 4 výslovně neupravuje způsob stanovení výše odměny správce pro případ zpeněžení nezajištěného majetku vydaného dlužníkem správci ke zpeněžení podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ, nelze-bez dalšího-postupovat analogicky podle § 1 až § 4 vyhlášky, ale je nutno postupovat pravidelně dle § 5 vyhlášky, jenž takové-vyhláškou neupravené situace-universálně pokrývá a který proto nelze opominout. Proto je odvolací soud přesvědčen o tom, že se také v případě zpeněžování zmiňovaného majetku beze zbytku uplatní výše uvedené právní závěry ohledně odměny a náhrady hotových výdajů správce za činnost běžně nepředstavující realizaci splátkového kalendáře, tedy že také výši odměny insolvenčního správce za jeho činnost v souvislosti se zpeněžením majetku uvedeného § 412 odst. 1 písm. b) IZ, jež nepředstavuje pravidelnou realizaci splátkového kalendáře, určí insolvenční soud podle § 5 vyhlášky (ve znění účinném do 31.12.2013), přičemž vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností přizná insolvenční soud insolvenčnímu správci v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity uvedenými dle § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky (ve znění účinném do 31.12.2013).

Na základě svých zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že usnesení v napadeném rozsahu nelze potvrdit, ani je změnit, když soud I. stupně (veden odlišným právním názorem) nikterak nezkoumal, zda je správkyní uplatněná odměna přiměřená její činnosti při zpeněžení daného majetku ve smyslu § 5 vyhlášky, a nezabýval se ani příp. hotovými výdaji správkyně spojenými s jeho zpeněžením.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., usnesení v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž soud I. stupně rozhodne o odměně správkyně za zpeněžení majetku podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ, jejíž výši určí postupem podle § 5 vyhlášky, jakož i o příp. náhradě hotových výdajů spojenými se zpeněžením. S ohledem na okolnosti posuzované věci je zjevné, že by se výše takto určené odměny neměla výrazněji odchylovat od výše odměny určené podle § 1 odst. 2 vyhlášky (blíže k tomu srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSOS 37 INS 8497/2014, 1 VSOL 1071/2015).

Právní názor odvolacího soudu je pro soud I. stupně závazný (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 14. prosince 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková