4 VSPH 1124/2016-A-54
MSPH 76 INS 20424/2015 4 VSPH 1124/2016-A-54

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení zahájeném na návrh dlužníka INTER BUILDING, a.s., IČO 27902374, sídlem Praha 5, Na Bělidle 830/2, zast. Mgr. Martinem Pixou, advokátem, sídlem České Budějovice, Lannova třída 1893/32a, k němuž přistoupili navrhovatelé: a) CBFIN, s.r.o., IČO 27422101, sídlem Pakoměřice, Mělnická 109, b) Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 9, U Skládky 1471/9, zast. Mgr. Michaelou Souhradovou, advokátkou, sídlem Praha 1, Národní 340/21 a c) Pavel anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha, Bruslařská 1185, zast. Mgr. Šárkou Polanskou, advokátkou, sídlem Praha 5, Plzeňská 4, o odvolání dlužníka a navrhovatelky b) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2016, č.j. MSPH 76 INS 20424/2015-A-40 ve spojení s usnesením ze dne 18. srpna 2016, č.j. MSPH 76 INS 20424/2015-A-50

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2016, č.j. MSPH 76 INS 20424/2015-A-40, ve spojení s usnesením ze dne 18. srpna 2016, č.j. MSPH 76 INS 20424/2015-A-50, se m ě n í jen tak, že se insolvenční návrh dlužníka a navrhovatelky b) neodmítá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením ze dne 3.5.2016 (A-40) Městský soud v Praze odmítl insolvenční návrh dlužníka INTER BUILDING, a.s. (dále jen dlužník; bod I. výroku) a insolvenční návrhy navrhovatelů CBFIN, s.r.o. (dále též navrhovatel a/), Petry anonymizovano (dále též navrhovatelka b/), Pavla Provázka (dále též navrhovatel c/; bod II. výroku) a doplňujícím usnesením ze dne 18.8.2016 (A-50) rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 10.8.2015 byl Krajskému soudu v Českých Budějovicích doručen insolvenční návrh dlužníka, který se domáhal zjištění svého úpadku a povolení reorganizace, a že usnesením ze dne 18.8.2015 (A-10) vyslovil Krajský soud v Českých Budějovicích svoji místní nepříslušnost a věc postoupil k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze. Dlužník v insolvenčním návrhu tvrdil, že celková výše jeho závazků činí 180,254.070,-Kč, z toho největší závazek ve výši 92,480.422,-Kč má vůči věřiteli isir.justi ce.cz SHL A PARTNERS, a.s., a že závazky ve výši 18, 254.070,-Kč jsou po lhůtě splatnosti déle než 3 měsíce. Ve svém insolvenčním návrhu dlužník žádný konkrétní údaj o splatnosti jednotlivých závazků neuvedl a rovněž k němu nepřipojil seznamy majetku, závazků a zaměstnanců. Následným podáním, doručeným soudu dne 14.8.2015 přistoupil k insolvenčnímu návrhu dlužníka navrhovatel a), který má za dlužníkem pohledávku ve výši 6.050,-Kč splatnou dne 12.9.2014 a který označil další věřitele dlužníka pouze názvem, adresou a výši jejich pohledávky, avšak již neuvedl právní důvod vzniku pohledávek ani jejich splatnost. Insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 21.8.2015 přistoupila k insolvenčnímu řízení navrhovatelka b), která tvrdila, že má za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 15,711.000,-Kč, avšak neuvedla den její splatnosti. Podáním doručeným soudu dne 6.10.2015 přistoupil k insolvenčnímu návrhu věřitel c), neboť má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku ve výši 13,991.000,-Kč, která se stala splatnou dne 31.12.2010. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že insolvenční návrh dlužníka je vadný, neboť neobsahuje vylíčení rozhodných skutečností, z nichž by bylo možné usuzovat splnění zákonných předpokladů pro jeho úpadek, a vzhledem k tomu, že přistoupivší insolvenční navrhovatelé nevylíčili všechny rozhodující skutečnosti, nelze na základě jejich tvrzení přijmout závěr, že dlužník má i další věřitele, vůči nimž má závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Soud I. stupně proto postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a jednotlivé insolvenční návrhy dlužníka a navrhovatelů a), b), a c) odmítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník a navrhovatelka b) včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Dlužník v odvolání namítal (A-41), že v insolvenčním návrhu vylíčil rozhodné skutečnosti o svém úpadku, neboť uvedl, že má 4 věřitele a řádně identifikoval věřitele SHL A PARTNERS, a.s. se splatností pohledávky k 30.9.2012 a ohledně dalších věřitelů pak odkázal na jejich přesnou identifikaci uvedenou v seznamu závazků. Domníval se, že seznam jeho majetku a závazku je součástí příloh, které byly spolu s insolvenčním návrhem soudu doručeny. Dále odkázal na vylíčení rozhodných skutečností týkajících se pohledávky věřitele JOHNSON DEVELOPMENT LLC, uvedené v čl. I odst. 9 insolvenčního návrhu s odkazem na rozhodčí nález a exekuční příkaz. Z toho usuzoval, že vylíčil rozhodné skutečnosti svědčící o jeho platební neschopnosti.

Navrhovatelka b) v odvolání (A-42) vytýkala soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci a to, že napadené usnesení bylo vydáno až po uplynutí sedmidenní lhůty stanovené pro odmítnutí insolvenčního návrhu (§ 128 odst. 1 IZ), tj. dne 3.5.2016, přestože mu byl spis postoupen Krajským soudem v Českých Budějovicích již 6.4.2016. Uvedla, že soud I. stupně ve svém usnesení jednoznačně potvrdil dostatečnou identifikaci minimálně tří věřitelů dlužníka včetně jejich pohledávek, proto byla prokázána pluralita těchto věřitelů. Uzavřela, že náležitosti jednotlivých insolvenčních návrhů dlužníka a navrhovatelů ve svém souhrnu splňují všechny zákonné náležitosti a insolvenční návrh je tak třeba považovat za perfektní.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání dlužníka i navrhovatelky b) je opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ shodně pro návrh podávaný (jakožto navrhovatelem) dlužníkem či jeho věřitelem tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) musí být insolvenční navrhovatel a dlužník (není-li sám insolvenčním navrhovatelem) označeni způsobem uvedeným v odstavci 1 (tj. fyzická osoba označena jménem, příjmením a bydlištěm /sídlem/, u podnikatele též identifikačním číslem, a právnická osoba označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem). Dále musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ). Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 IZ je povinen k němu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ s tím, že všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu vždy uvedeny i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě insolvence (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit (platební neschopnost). Naproti tomu při úpadku předlužením se podmínka mnohosti věřitelů dlužníka neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných; rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku.

Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval).

Ve smyslu ustálených judikatorních závěrů vyjádřených např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011-A uveřejněném pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek je třeba vycházet z toho, že při tvrzeném úpadku dlužníka insolvencí není zásadního rozdílu v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tedy rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008-A uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného vyplývá, že je-li tvrzen úpadek dlužníka ve formě insolvence, pak osoba či osoby dalšího věřitele dlužníka musí být v insolvenčním návrhu přesně označeny a jejich pohledávky musí být údajem o jejich důvodu, výši a splatnosti náležitě identifikovány s tím, že současně se musí z konkrétních skutečností uvedených v návrhu podávat závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek).

Z obsahu spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení reorganizace, v němž uvedl, že se domáhá rozhodnutí o svém úpadku, popisoval jeho příčiny a uvedl, že má 4 věřitele, jejichž pohledávky jsou již po splatnosti a že největším věřitelem dlužníka je společnost SHL A PARTNERS, a.s., která má za dlužníkem pohledávku v souhrnné výši 92,480.422,-Kč, přičemž nejstarší ze závazků vůči tomuto věřiteli byl splatný dne 30.9.2012. Dále dlužník ve svém návrhu uvedl, že celková výše jeho závazků činí 180,278.690,-Kč a z předloženého seznamu závazků plyne, že je v prodlení s jejich plněním po dobu delší než 3 měsíce. Z přílohy č. 2 reorganizačního plánu (A-2/70) odvolací soud zjistil, že dlužník má následující závazky vůči zajištěným věřitelům: závazek z titulu smlouvy o půjčce vůči společnosti SHL A PARTNERS, a.s., IČO 25108115, sídlem Líbeznice, Mělnická 109 ve výši 79,777.878,-Kč splatný dne 30.9.2012 a ve výši 12,452.000,-Kč splatný dne 15.6.2010, dále závazek z titulu smlouvy o postoupení pohledávky vůči JOHNSON DEVELOPMENTS LLC, sídlem 430 Route 70 West Cherry Hill, New Jersey, NJ08002-3583 ve výši 58,155.782,-Kč se splatností 31.12.2010. Z přílohy č. 3 reorganizačního plánu (A-2/71) je zřejmé, že dlužník má závazky vůči nezajištěným věřitelům, tj. vůči Karině Villzhrynské z titulu smlouvy o postoupení pohledávky ve výši 5,095.339,-Kč se splatností dne 10.12.2011 a ve výši 24,541.097,-Kč se splatností dne 31.3.2015, dále má závazky z titulu smlouvy o půjčce vůči společnosti SHL A PARTNERS, a.s. ve výši 249.800,-Kč se splatností dne 31.7.2015, ve výši 454,-Kč se splatností dne 15.8.2014 a ve výši 6.050,-Kč se splatností dne 22.9.2014. V poslední řadě má dlužník závazek vůči společnosti CBFIN, s.r.o. ve výši 24,541.097,-Kč se splatností dne 31.3.2015 z jejich obchodního styku. Odvolací soud shledal, že z připojeného seznamu závazků (A-2/70; A-2/71), který je součásti reorganizačního plánu (byť není podepsán dlužníkem a opatřen prohlášením o jeho správnosti a úplnosti ve smyslu § 104 odst. 4 IZ), předloženého dlužníkem spolu s insolvenčním návrhem lze mít za to, že dlužník dostatečně uvedl své věřitele, které označil jménem, sídlem, IČO, uvedl výši jednotlivých závazků a jejich splatnost, že všechny tyto závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto není schopen řádně a včas plnit. Odvolací soud má tedy za to, že není pochyb o splatnosti těchto závazků, z čehož lze spolehlivě usuzovat na dobu prodlení dlužníka s jejich plněním. Jinými slovy řečeno, insolvenční návrh dlužníka ve spojení s předloženým reorganizačním plánem a jeho přílohami skýtá sám o sobě dostatek tvrzení, ohledně nichž lze vést dokazování ke zjištění již několik let existujícího úpadku dlužníka; ostatně dlužník mohl podat insolvenční návrh též pro hrozící úpadek (§ 97 odst. 5 IZ).

Z posléze došlých insolvenčních návrhů (A-8, A-12, A-20) navrhovatelů a), b), c) ve spojení s jejich přihláškami (P1, P2, P3) nadto plyne, že i tito mají za dlužníkem splatné pohledávky, přičemž minimálně navrhovatelé a), c) též řádně uvedli splatnost svých pohledávek. Podle právních závěrů vyjádřených např. již v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2012, č.j. 29 NSČR 20/2012 (zn. R 98/2012 civ.), tradičně platí, že pokud další insolvenční návrh, který se považuje (ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1, věty první IZ) za přistoupení k řízení a který došel insolvenčnímu soudu před rozhodnutím o původním insolvenčním návrhu, obsahuje náležitosti, které chyběly v původním insolvenčním návrhu a pro jejichž nedostatek by jinak bylo možné původní insolvenční návrh odmítnout, jsou tím vady původního insolvenčního návrhu zhojeny. Pokud soud I. stupně v dané věci posuzoval každý z insolvenčních návrhů (nesprávně) jednotlivě a bez toho, že by je posuzoval jako celek, když insolvenční návrh dlužníka ve spojení s insolvenčními návrhy ostatních navrhovatelů byl perfektní, nepostupoval v souladu s § 107 odst. 1 a 2 IZ ani s konstantní judikaturou. I když odvolání proti napadenému usnesení nepodali navrhovatelé a), c), čímž jejich účast v řízení jakožto insolvenčních navrhovatelů skončila, neboť rozhodnutí o odmítnutí jejich insolvenčních návrhů vůči nim nabylo právní moci, zastává odvolací soud názor, že též stávající insolvenční návrh dlužníka a navrhovatelky c) poskytuje dostatek konkrétních tvrzení, na jejichž základě (budou-li tato tvrzení osvědčena) lze rozhodnout o úpadku dlužníka.

Za shora popsaného stavu věci je odvolací soud toho názoru, že insolvenční návrh dlužníka a navrhovatelky b) je projednatelný a pro jeho odmítnutí nebyl žádný důvod. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil jen tak, že se insolvenční návrh dlužníka a navrhovatelky b) neodmítá, když odmítnutí insolvenčního návrhu navrhovatelů a), c) nebylo odvoláním dotčeno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 12. října 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková