4 VSPH 1114/2015-A-43
KSPH 70 INS 3271/2015 4 VSPH 1114/2015-A-43

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužníka VÚK-Čisté kovy, s.r.o. v likvidaci, IČO 25127276, sídlem Panenské Břežany 50, 250 70 Odolena Voda, zast. Mgr. Markem Gocmanem, advokátem, sídlem 28. října 219/438, 709 00 Ostrava, Mariánské Hory, zahájeném na návrh navrhovatelů a) Žlutý kov a.s., v likvidaci, IČO 24265837, sídlem V Celnici 1031/4, 110 00 Praha 1-Nové Město, zast. Mgr. Danielem Hlavicou, advokátem, sídlem V Celnici 1031/4, 110 00 Praha 1-Nové Město, b) Back swing, s.r.o., IČO 29022568, sídlem 110 00 Praha 1, Revoluční 655/1, zast. Mgr. Ing. Jiřím Šimečkem, LL.M., advokátem, sídlem Vladislavova 1390/17, 110 00 Praha 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 70 INS 3271/2015-A-26 ze dne 21. dubna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 70 INS 3271/2015-A-26 ze dne 21. dubna 2015 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze zjistil úpadek dlužníka VÚK-Čisté kovy, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník; bod I. výroku), prohlásil na jeho majetek konkurs (bod II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil KOPPA, v.o.s., IČO 25428578 (bod III. výroku), konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě do 2 měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku (bod V. výroku) a uložil jim povinnosti uvedené v bodě VI. výroku, vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníku, aby napříště plnění poskytovaly správci, nikoliv dlužníku (bod VII. výroku), nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 5.8.2015 (bod VIII. výroku), uložil správci povinnosti uvedené v bodech IX.-XI. výroku a konstatoval, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod XII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 9.2.2015 na základě insolvenčního návrhu navrhovatele a) Žlutý kov, a.s., v likvidaci (dále jen navrhovatel a), jímž se domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Navrhovatel a) tvrdil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku z titulu poskytnuté zápůjčky ve výši 1.375.000 Kč dle ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce, že odeslal dne 12.3.2014 na bankovní účet dlužníka částku 1.375.000 Kč a bankovní transakci označil ve zprávě pro příjemce slovem půjčka , že výpovědí datovanou dne 15.8.2014 (podanou k poštovní přepravě dne 15.8.2014) zápůjčku vypověděl a požádal dlužníka o vrácení dlužné částky ve lhůtě šesti týdnů ode dne doručení výpovědi, že opětovně odeslal dlužníku zásilku s výpovědí dne 5.9.2014 a dne 31.10.2014, že dne 3.11.2014 došlo k uložení zásilky obsahující výpověď zápůjčky u doručující pošty, avšak dlužník ponechal výpověď zcela bez reakce. Dovozoval, že zásilka s výpovědí byla dlužníku doručena cca 3 pracovní dny po jejím odeslání, tj. 20.8.2014, dne 21.8.2014 proto došlo k počátku běhu lhůty šesti týdnů k vrácení zápůjčky, lhůta k jejímu vrácení uplynula marně dne 2.10.2014 a dlužník se ocitl ode dne 3.10.2014 v prodlení delším více než 3 měsíce.

V insolvenčním návrhu označil navrhovatel a) další dva věřitele dlužníka, společnost Dillard, a.s. se splatnou pohledávkou za dlužníkem ve výši 2.645.307,58 Kč a společnost Back swing, s.r.o. se splatnou pohledávkou za dlužníkem ve výši 900.625 Kč.

Dne 11.2.2015 byl doručen insolvenčnímu soudu insolvenční návrh věřitele b) Back swing, s.r.o. (dále jen navrhovatel b), jímž se rovněž domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek a jenž je ve smyslu § 107 insolvenčního zákona (dále jen IZ) považován za přistoupení dalšího věřitele k řízení. Navrhovatel b) tvrdil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 923.312,50 Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne 29.11.2013, kterou dlužník neplnil, proto byl dne 7.7.2014 vyzván k úhradě úvěru. Dne 12.12.2013 byl sepsán notářský zápis zn. N2478/2013, N 529/20193. Důvodem sepsání notářského zápisu se stalo uzavření zástavní smlouvy mezi dlužníkem a navrhovatelem b) a zajištění pohledávek navrhovatele b) vyplývajících ze smlouvy o úvěru zástavním právem k majetku ve vlastnictví dlužníka.

Dlužník navrhl insolvenční návrh odmítnout, popřípadě zamítnout.

K pohledávce navrhovatele a) (dříve RSJ Gold Investment, a.s., IČO 24265837) uvedl, že k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo a tato skutečnost nebyla navrhovatelem a) v řízení prokázána. Dále uvedl, že poskytnutí peněžních prostředků ve prospěch dlužníka nezakládá splatnou pohledávku, že z obsahu dodejky společnosti ASB vyplývá, že zásilka obsahující výpověď zápůjčky byla adresována Ing. Bartoňkovi, jímž byla podepsána, avšak tato osoba není a nikdy nebyla statutárním orgánem dlužníka, ani jeho zaměstnancem. Dále se dlužník vyjádřil k otázce aktivní legitimace navrhovatele a) v souvislosti s převodem akcií a podání návrhu dle § 111 IZ na vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře vykonávajícího působnost valné hromady ze dne 24.7.2014 společností Inovační technologické centrum-VÚK, a.s. vůči navrhovateli a) v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 197/2014.

K pohledávce navrhovatele b) se dlužník nevyjádřil. Uvedl jen okolnosti, za nichž byla mezi navrhovatelem b) a jeho jediným společníkem (RSJ Private Equity, uzavřený investiční fond, a.s.) uzavřena smlouva, podle které mělo dojít k rozdělení obchodního podílu ve společnosti dlužníka a k převodu 75 % tohoto podílu na společnost RSJ Private Equity, uzavřený investiční fond, a.s. s tím, že se smlouva nerealizovala a došlo ke vstupu dlužníka do likvidace.

Dlužník dále uvedl, že disponuje majetkem, který několikanásobně převyšuje oprávněné pohledávky přihlášených věřitelů. Z toho dovozoval, že není splněna podmínka daná § 3 odst. 2 IZ. Na důkaz tohoto tvrzení předložil výpis z knihy dlouhodobého majetku zpracovaného ke dni 4.12.2014 a obsahující záznam o zůstatkové účetní ceně jeho majetku ve výši 10.747.202,26 Kč.

Soud I. stupně ve svém skutkovém zjištění a právním hodnocení věci vyšel podle obsahu odůvodnění usnesení z provedených důkazů, které zde specifikoval a jež se staly podkladem pro jeho rozhodnutí.

Dospěl k závěru, že navrhovatelé a) a b) jsou aktivně legitimováni k podání návrhu, neboť považoval jejich přihlášené pohledávky za osvědčené. Pokud jde o přihlášenou pohledávku společnosti Dillard, a.s., IČO 26027917 ve výši 2.645.307,78 Kč, odkázal na právní hodnocení, jež je obsaženo v pravomocném usnesení Krajského soudu v Praze, č.j. KSPH 70 INS 20196/2014-A-23 ze dne 12.12.2015.

Soud I. stupně se rovněž zabýval námitkou dlužníka týkající se jeho majetkové situace a jeho schopnosti plnit své závazky vůči věřitelům. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, týkajících se osvědčených pohledávek navrhovatelů a) a b). Uvedl, že dlužník přes výzvu insolvenčního soudu nesplnil povinnost předložit seznamy dle § 104 odst. 1 IZ a nepředložil seznam majetku a seznam závazků. Výpis z knihy dlouhodobého majetku ze dne 4.11.2014 předložený v řízení dlužníkem nepovažoval za věrohodnou a aktuální listinu. Přihlédl rovněž k tomu, že po zahájení likvidace dlužníka nebyly učiněny žádné faktické kroky k úhradě pohledávek věřitelů.

Úpadek dlužníka měl soud I. stupně za osvědčený z existence pohledávek navrhovatelů a) a b). Uzavřel, že je dlužník v úpadku podle § 3 odst. 1 a 2 písm. a) až d) IZ, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů a tyto peněžité závazky neplní a není schopen je plnit, a k výzvě soudu dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy dle § 104 odst. 1 IZ. Proto soud I. stupně postupoval podle § 136 IZ a zjistil úpadek dlužníka.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že insolvenční návrh zamítne, neboť jeho úpadek nebyl osvědčen a nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho zjištění. Trval na tom, že navrhovatel a) pohledávku neosvědčil a označil jeho tvrzení o uzavření ústní smlouvy o zápůjčce za nepravdivá a nepodložená. Poukázal na judikaturu soudů a namítal, že by bylo zapotřebí provést k prokázání tvrzení navrhovatele a) rozsáhlé dokazování, jímž by insolvenční soud nepřípustně nahrazoval sporné řízení. K platbě dokládané navrhovatelem a) bankovním dokladem poukázal na její označení variabilním symbolem a vyjádřil pravděpodobnost o platbě faktury, nikoliv poskytnutí půjčky. K otázce existence pohledávky věřitele Dillard, a.s. poukázal na obsah rozhodnutí Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 70 INS 20196/2014-A-23 a jeho závěry.

Navrhovatel a) se k odvolání nevyjádřil.

Navrhovatel b) ve vyjádření k odvolání dlužníka navrhoval, aby odvolací soud odvolání jako nedůvodné zamítl . Uvedl, že dlužník rozporuje pouze pohledávky navrhovatele a) a společnosti Dillard, a.s., že dlužník činí ve vztahu k pohledávce navrhovatele a) neodůvodněné závěry o tom, že mu zápůjčka nebyla poskytnuta, a že bez ohledu na to, zda byla osvědčena pohledávka společnosti Dillard, a.s., byla v řízení osvědčena mnohost věřitelů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Podle § 5 téhož zákona spočívá insolvenční řízení zejména na zásadě, že a) musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, b) věřitelé, kteří mají stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti, c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitelů nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce, d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

Podle § 133 IZ lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o němž lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka. Dlužníku musí být vždy dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil.

V souvislosti s ustanoveními citovanými shora považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že vztah IZ a o.s.ř. je vztahem zákona speciálního k zákonu obecnému. Jinými slovy, úprava obsažená v o.s.ř. se v insolvenčním řízení použije přiměřeně v případech, kdy IZ odlišnou úpravu neobsahuje, přičemž jeho aplikace nesmí odporovat zásadám, na nichž spočívá insolvenční řízení.

Z obsahu odůvodnění usnesení plyne, že o úpadku dlužníka soud I. stupně rozhodl dle § 136 IZ na základě insolvenčního návrhu navrhovatele a), jímž bylo zahájeno insolvenční řízení dne 9.2.2015 a na základě insolvenčního návrhu navrhovatele b), jenž insolvenčním návrhem dne 11.2.2015 přistoupil podle § 107 IZ k řízení (v záhlaví usnesení soud I. stupně navrhovatele b/ opomněl uvést). Dlužník s návrhem nesouhlasil. Šlo proto o spor o úpadek, k jehož projednání a rozhodnutí soud správně svolal jednání (§ 133 odst. 2 IZ).

Podle § 122 odst. 1 o.s.ř. provádí soud dokazování při jednání.

Podle § 123 o.s.ř. mají účastníci právo vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny.

Podle § 86 IZ v insolvenčním řízení je insolvenční soud povinen provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku, než byly účastníky navrhovány.

Ve svém skutkovém zjištění a právním hodnocení věci vyšel soud I. stupně z provedených důkazů, které v odůvodnění napadeného usnesení specifikoval, avšak podle obsahu protokolu o jednání ze dne 13.4.2015 při něm žádné důkazy vůbec neprovedl, tj. neprovedl žádný z důkazů předložených v řízení navrhovatelem či dlužníkem. Neumožnil tak účastníkům řízení vyjádřit se k jednotlivým důkazům, na nichž vybudoval své právní závěry o zjištění úpadku dlužníka ve formě insolvence, tedy že byla osvědčena existence více věřitelů s pohledávkami déle než tři měsíce po splatnosti, a že mnohost věřitelů je založena na existenci navrhovatelů a) a b). Z uvedeného plyne, že závěry soud I. stupně jsou postaveny na zjištěních, která nemají oporu v dokazování, jež nebylo při jediném jednání soudu, které se konalo, provedeno a soud I. stupně tedy postupoval v rozporu s výše uvedenou právní úpravou, neboť svá skutková zjištění mohl založit jen na dokazování provedeném při jednání.

Odvolací soud dále z obsahu spisu zjistil, že soud I. stupně porušil svoji povinnost danou § 103 odst. 4 IZ a nedoručil dlužníku do vlastních rukou stejnopis insolvenčního návrhu navrhovatele b). Tím mu upřel právo vyjádřit se k insolvenčnímu návrhu podanému navrhovatelem b), ačkoliv dle § 133 odst. 3 IZ musí být dlužníku vždy dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil.

Jen pro pořádek odvolací soud doplňuje, že navrhovatel a) dovozuje pohledávku vůči dlužníku z ústní smlouvy o zápůjčce dle právní úpravy § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., jež stanoví práva a povinnosti účastníků závazkového vztahu, splatnost a lhůtu k vrácení zápůjčky (§ 2393 IZ). Z obsahu odůvodnění soudu I. stupně vyplynulo, že výpověď smlouvy nebyla dlužníku navrhovatelem a) doručena, avšak soud již nevysvětlil svůj závěr o tom, že navrhovatel a) osvědčil pohledávku za dlužníkem delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

Z uvedeného plyne, že podmínky pro rozhodnutí nebyly v daném případě splněny, soud I. stupně upřel účastníkům právo na spravedlivý proces a zatížil řízení zmatečnostní vadou podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil a věc soudu I. stupně vrátil k dalšímu řízení, v němž vázán právním názorem odvolacího soudu rozhodne o insolvenčním návrhu teprve poté, co k věci provede řádné dokazování a znovu posoudí, zda navrhovatelé a) a b) osvědčili dlužníkův úpadek ve formě platební neschopnosti. V novém rozhodnutí pak své závěry řádně odůvodní v souladu s § 157 odst. 2 o.s.ř. a neopomene rozhodnout o poplatkové povinnosti insolvenčních navrhovatelů.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 15. září 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová