4 VSPH 1110/2016-B-21
KSCB 26 INS 939/2015 4 VSPH 1110/2016-B-21

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníků Marcely anonymizovano , anonymizovano , a Stanislava anonymizovano , anonymizovano , IČO 68753641, oba bytem Dukelská 247/5, České Budějovice, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 939/2015-B-14 ze dne 4. května 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 939/2015-B-14 ze dne 4. května 2016 se v bodě I. výroku z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl návrh dlužníků Marcely anonymizovano a Stanislava anonymizovano (dále jen dlužníci) na změnu usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře ze dne 11.6.2015 (bod I. výroku) a dlužníkům i insolvenční správkyni Mgr. Monice Urbanové (dále jen správkyně) uložil povinnosti v rámci dohlédací činnosti soudu (body II. a III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 11.6.2015 (B-6) schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře, přičemž podáním ze dne 1.2.2016 dlužníci požádali o nové stanovení výše měsíčních splátek, neboť došlo k ukončení spolupráce s odběratelem a dlužníkovy příjmy z podnikání výrazně klesly, a dále požádali o odpuštění lednové a únorové splátky. Přípisem ze dne 11.3.2016 (B-9) upozornil dlužníky, že splátka stanovená soudem je nižší než zákonná, a že nelze odpustit žádnou splátku, pokud dlužníci měli za dané měsíce příjem. Konstatoval, že podle vyjádření správkyně dlužníci neuvedli takové skutečnosti, které by zakládaly současnou změnu poměrů, správkyně navrhla pouze dočasně snížit dlužníkům splátku na 9.900,-Kč měsíčně, s tím, že podle daňového přiznání dlužníka za rok 2015 by zákonná měsíční splátka činila 32.500,-Kč. Dodal, že dlužnice má stabilní příjem ve výši 13.000,-až 14.000,-Kč měsíčně a zákonná srážka obou dlužníků by tak byla ještě vyšší. Citoval § 10 písm. a), § 11 a § 407 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), odkazoval na usnesení odvolacího soudu sen. zn. 3 VSPH 767/2012 a vyložil předpoklady pro vyhovění žádosti dlužníků. isir.justi ce.cz Dospěl k závěru, že dočasná ztráta odběratele není podstatnou změnou okolností, přičemž poukázal na to, že dlužníci mají od počátku schválení oddlužení nižší než zákonnou splátku o cca 15.000,-Kč měsíčně. Vyzval dlužníky, aby do majetkové podstaty na splátkách plnili částku, která je v jejich možnostech, nejlépe ve výši 19.000,-Kč, a upozornil je, že minimální výše splátky potřebné k tomu, aby byl dán předpoklad uspokojení nezajištěných pohledávek v rozsahu vyšším než 50 %, je cca 10.000,-Kč. Proto návrh dlužníků na změnu usnesení ze dne 11.6.2015 (B-6) zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (dle obsahu jen proti bodu I. výroku) se dlužníci včas odvolali (B-15) a navrhovali, aby je odvolací soud zrušil a přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal. Předložili výplatní pásky dlužnice a vystavené faktury dlužníka a uvedli, že průměrný příjem dlužnice činí 14.662,-Kč a dlužníkův příjem bez odečtu nákladů činil od ledna do dubna 2016 průměrně částku 10.800,-Kč. Uznali, že jim bylo umožněno splácet nižší než zákonem stanovenou splátku, měli však za to, že soud měl přihlédnout i ke skutečnosti, že při splátkách ve výši 19.000,-Kč měsíčně činí (po odečtu odměny správkyně) za 60 měsíců splátka nezajištěným věřitelům částku 1.041.960,-Kč, což převyšuje dlužnou částku. Doplnili, že do doby podání žádosti, tj. do dne 1.2.2016, uhradili splátky v hodnotě vyšší než 100 %, přičemž rozdíl mezi předpokládanými splátkami věřitelům a skutečnou výší závazků činí 57.307,-Kč.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. d) IZ nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 407 odst. 3 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno. Pro doručení, zveřejnění a účinky tohoto rozhodnutí platí totéž co o doručení, zveřejnění a účincích rozhodnutí o schválení oddlužení. Proti tomuto rozhodnutí může podat odvolání pouze věřitel, který podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není nezměnitelné, nýbrž je vydáváno s klauzulí rebus sic stantibus, tj. za daného stavu věci nebo za těchto právních poměrů. Je tomu tak proto, že v průběhu plnění splátkového kalendáře může dojít k podstatné změně poměrů dlužníka oproti těm, které tu byly v době schválení tohoto způsobu oddlužení. Proto v případě, že by se v průběhu dalšího řízení podstatně změnily okolnosti rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek, může soud i bez návrhu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře změnit (§ 407 odst. 3 IZ). Pak dlužníku, u nějž podle schváleného splátkového kalendáře zákonné měsíční splátky (či určené nižší splátky) dávají předpoklad uspokojení nezajištěných pohledávek v rozsahu vyšším než 50 % (§ 398 odst. 4 IZ), může insolvenční soud, za splnění obdobných podmínek, jaké jsou zákonem stanoveny pro posouzení žádosti o nižší splátky podávané s návrhem na povolení oddlužení, určit nižší splátku (k tomu srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11.6.2013, č.j. KSUL 43 INS 14093/2010, 3 VSPH 767/2012-B-37). Jestliže se podstatně změnily okolnosti, které tu byly v době rozhodování insolvenčního soudu o stanovení měsíčních splátek na plnění splátkového kalendáře, je třeba vždy přezkoumat, zda jsou takového charakteru, že objektivně brání dlužníku v plnění schváleného splátkového kalendáře. Relevantními důvody mohou být kupříkladu změna zdravotního stavu dlužníka a s tím související zvýšené výdaje na jeho léčbu, změna zaměstnání a související odůvodněné zvýšené náklady na dopravu do zaměstnání apod. Vždy je třeba přihlédnout k celkové výši závazků dlužníka a k dosavadnímu plnění, jež na jejich uspokojení poskytoval, k dosavadní a očekávané výši jeho příjmů, k opatřením, která činí k zachování zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků a k doporučení věřitelů. Jinými slovy řečeno, návrh dlužníka na snížení měsíčních splátek učiněný v průběhu oddlužení a opřený o změnu jeho poměrů nelze bez dalšího zamítnout, aniž by se jím soud prvního stupně věcně zabýval.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že dlužníci dne 3.2.2016 (B-7) požádali o snížení splátek z důvodu, že v měsíci lednu došlo k ukončení spolupráce s odběratelem, čímž se příjem rodiny rapidně snížil a není v jejich možnostech dále splácet stanovenou splátku ve výši 19.000,-Kč. Uvedli, že dlužnice pobírá stálý příjem ve výši 13.000,-až 14.000,-Kč měsíčně, a proto požádali do doby stabilizace příjmů dlužníka také o odpuštění lednové a únorové splátky s tím, že od března by byli schopni splácet alespoň 6.000,-Kč měsíčně. Poukazovali též na to, že dosud plnili 100 % výši jejich závazků. Správkyně dne 18.3.2016 (B-10) doporučila počínaje březnem 2016 stanovit dlužníkům nižší splátku ve výši minimálně 9.900,-Kč s časovým omezením do 31.12.2016. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že nejsou dány zákonné podmínky pro stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení plněním splátkového kalendáře, a žádost dlužníků napadeným usnesením zamítl. Konstatoval přitom, že dočasná ztráta odběratele není podstatná změna okolností, a připomněl, že dlužníci mají schválenou o cca 15.000,-Kč nižší než zákonnou splátku.

Soud prvního stupně správně posoudil zmíněnou žádost dlužníků ze dne 3.2.2016 (B-7) podle jejího obsahu jako návrh na změnu usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře podle § 407 odst. 3 IZ. Nesprávně však postupoval při jeho projednání, jelikož měl nejprve předběžně posoudit, zda jde o projednatelný návrh, a měl dlužníky vyzvat k odstranění jeho vad doložením pokladů prokazujících jejich tvrzení. Následně se ohledně takového návrhu dlužníků o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení plněním splátkového kalendáře obdobně uplatní pravidla stanovená pro hlasování a platnost usnesení schůze věřitelů o způsobu oddlužení (§ 399 odst. 1, § 400 odst. 1, § 401 odst. 4 a § 402 odst. 4 IZ). Soud prvního stupně tedy měl svolat schůzi věřitelů, na které by nezajištění věřitelé svým hlasováním vyjádřili své stanovisko, zda doporučují žádosti dlužníků vyhovět či nikoli. Takto však soud prvního stupně nepostupoval, stanovisko nezajištěných věřitelů k návrhu dlužníků nezjišťoval, a rovnou dospěl k závěru o neopodstatněnosti návrhu. Tímto nesprávným procesním postupem však zatížil insolvenční řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

V projednávané věci se nejedná o případ, kdy by dlužníci požadovali nižší než stanovené splátky z těch důvodů, které existovaly již v době před schválením jejich oddlužení, nýbrž jde o žádost dlužníků o změnu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře podle § 407 odst. 3 IZ, neboť po jeho vydání (v průběhu splátkového kalendáře) mělo dojít k podstatné změně v jejich poměrech oproti těm, z nichž vycházel insolvenční soud při původním rozhodování. Podle názoru odvolacího soudu se soud prvního stupně dostatečně nezabýval žádostí dlužníků, kteří v řízení tvrdili podstatné změny ve svých osobních poměrech, jež objektivně, při zohlednění výše popsaných východisek, mohou odůvodňovat změnu výše a další trvání stanovených měsíčních splátek. V dalším řízení proto soud prvního stupně svolá schůzi věřitelů za účelem projednání návrhu dlužníků, při níž dlužníky vyslechne, a ověří jejich osobní a finanční poměry, jejich příjmy a výdaje nezbytné pro zachování jejich příjmů, včetně výdajů na bydlení a teprve poté znovu rozhodne o jejich žádosti.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud usnesení soudu I. stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. v napadeném rozsahu zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí o podaném návrhu dlužníků.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání však začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 31. října 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková