4 VSPH 1108/2016-B-56
KSPL 29 INS 7941/2011 4 VSPH 1108/2016-B-56

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka SCHWACH, spol. s r. o., IČO: 25229559, sídlem Škroupova 3, 301 00 Plzeň, o odvolání PEYTON INVESTMENTS HOLDINGS LTD., reg.číslo: 1016107, sídlem 33 Porter Road, Road Town, Tortola, British Virgin Islands, zastoupeného JUDr. Antonínem Janákem, advokátem, sídlem nám. T.G.M. 142, 261 01 Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. dubna 2016, č.j. KSPL 29 INS 7941/2011-B-51,

takto:

Odvolání s e o d m í t á .

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni zamítl návrh insolvenčního správce Ing. Josefa Sedláka, MBA (dále jen správce), ze dne 11.3.2016, doplněný dne 12.4.2016, na pokračování v soudním řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 25 C 178/2005, o zaplacení částky 15 mil. Kč s příslušenstvím (dále jen civilní řízení).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že návrh na pokračování v civilním řízení správce odůvodnil tím, že je v něm projednávána žaloba Peyton Investments Holdings Ltd. (dále jen odvolatel) proti dlužníku na zaplacení částky 15 mil. Kč s přísl.; odvolatel v civilním řízení složil do soudní úschovy jistotu na jeho náklady ve výši 820.000,-Kč; v I. stupni byl odvolatel (nepravomocně) úspěšný; k odvolání dlužníka (a po zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 300.000,-Kč) odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V této fázi civilního řízení bylo dne 11.5.2011 zahájeno insolvenční řízení dlužníka; usnesením ze dne 15.8.2011 (A-13) byl zjištěn dlužníkův úpadek; odvolatel přihlásil pohledávky shodné s nároky uplatněnými v civilním řízení; v důsledku usnesení ze dne 5.10.2011 (B-7) o prohlášení konkursu na majetek dlužníka bylo civilní řízení přerušeno; ohledně přihlášek odvolatele do insolvenčního řízení byly vedeny incidenční spory, v nichž na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.9.2015, č.j. 29 ICdo 28/2013-193, nebyl odvolatel úspěšný a nemá tedy vůči dlužníku sporné pohledávky; v rámci pokračování civilního řízení proto bude dlužník zřejmě úspěšný a bude mu tak přiznána náhrada nákladů řízení sestávající i z uvedeného poplatku za odvolání, přičemž prostředky k jejich úhradě jsou složeny v soudní úschově a lze je použít pro insolvenční věřitele. Citoval § 265 odst. 2, odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a uzavřel, že pokračováním v civilním řízení

nemůže dojít k vyjasnění sporných otázek vyvolaných insolvenčním řízením, neboť se z návrhu správce nepodává, že by zde takové sporné otázky existovaly, a s ohledem na isir.justi ce.cz případné další dokazování nelze zároveň zcela vyloučit, že by ukončením civilního sporu neměla být dlužníku přiznána náhrada nákladů řízení. Proto návrh zamítl s poučením o nepřípustnosti odvolání.

Proti tomuto usnesení se odvolatel odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že rozhodne o pokračování v civilním řízení. Namítal nesprávné právní posouzení věci a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Uváděl, že v civilním řízení vymáhal po dlužníkovi pohledávku ve výši 15.000.000,-Kč z titulu ručení za dluh společnosti AKTIVA, a.s. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30.9.2015, č.j. 29 ICdo 28/2013-193 bylo určeno, že jeho pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka není po právu, jelikož nemá vůči dlužníkovi pohledávku z titulu ručení za dluh AKTIVA, a.s., neboť došlo k jejímu zániku. Tvrdil, že z tohoto důvodu bude brát žalobu v civilním řízení zcela zpět, k čemuž však potřebuje, aby bylo v řízení pokračováno. Přitom měl za splněný důvod podle § 265 odst. 3 IZ, jelikož pokračování v řízení povede k ukončení dlužníkova sporu způsobem, jenž nezatíží majetkovou podstatu, neboť shledal-li Nejvyšší soud, že nemá vůči dlužníku pohledávku z titulu ručení, není co dalšího ve věci dokazovat a odvolatel tak pouze vezme žalobu zpět v souladu s právními závěry Nejvyššího soudu.

Vrchní soud v Praze se jako soud odvolací nejprve zabýval tím, zda je proti napadenému usnesení odvolání přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 265 odst. 2 IZ, v řízeních o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, lze po prohlášení konkursu pokračovat, jen rozhodl-li o tom na návrh osoby, která takové nároky uplatňuje, nebo na návrh insolvenčního správce insolvenční soud; obdobně to platí, jde-li o řízení přerušená prohlášením konkursu podle § 263, kterých se netýká úprava obsažená v § 264 a odstavci 1. Proti rozhodnutí o tomto návrhu není odvolání přípustné. Rozhodnutí se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a navrhovateli.

Podle § 218 o.s.ř., odvolací soud odmítne odvolání, které b) bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn; c) směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

Vzhledem k tomu, že odvolání směřuje proti rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu správce na pokračování v řízení podle § 265 odst. 2 IZ, proti němuž není odvolání přípustné, postupoval odvolací soud podle § 218 písm. c) o.s.ř. a odvolání odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. e/ o.s.ř.).

V Praze dne 31. května 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková