4 VSPH 1066/2015-A-24
KSPH 62 INS 2614/2015 4 VSPH 1066/2015-A-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , IČO 76323153, bytem 270 23 Křivoklát, Velká Buková 81, adresa pro doručení 270 23 Křivoklát, Velká Buková 61, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2015, č.j. KSPH 62 INS 2614/2015-A-17,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2015, č.j. KSPH 62 INS 2614/2015-A-17, se v bodě I. výroku p o t v r z u j e, v bodě II. výroku se z r u š u j e.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze zastavil řízení o insolvenčním návrhu dlužníka Václava anonymizovano (dále jen dlužník; bod I. výroku) a konstatoval, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 3.2.2015 (A-1) se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením. Usnesením ze dne 31.3.2015 (A-12) byla dlužníkovi uložena povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne jeho právní moci. Protože dlužník zálohu nezaplatil, postupoval soud I. stupně podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal (A-18), neboť s ním nesouhlasil. Argumentoval zejména tím, že podal včasné odvolání proti usnesení ze dne 31.3.2015 (A-12), kterým mu byla uložena povinnost uhradit zálohu ve výši 45.000,-Kč. Měl za to, že vše potřebné k povolení oddlužení dodal včetně darovací smlouvy a budoucí pracovní smlouvy. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a povolil mu oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy dle § 108 IZ je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 IZ).

V daném případě odvolací soud ze spisu ověřil, že usnesením ze dne 31.3.2015 (A-12) byla dlužníkovi uložena povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne jeho právní moci (tj. ode dne 21.4.2015) a že dlužník v určené lhůtě (ani v průběhu odvolacího řízení) vyměřenou zálohu nezaplatil. Soud I. stupně za této situace postupoval správně podle § 108 odst. 3 IZ, když rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy.

K odvolací argumentaci dlužníka odvolací soud dodává, že zpráva podaná soudu prostřednictvím e-mailové schránky smoula1@post.cz dne 13.4.2015 (A-13) nebyla podepsána uznávaným elektronickým podpisem ani doplněna způsobem stanoveným v § 42 odst. 2 o.s.ř., a proto k ní soud I. stupně správně nepřihlížel. Proti usnesení ze dne 31.3.2015 (A-12) tedy nebylo podáno odvolání a vzhledem k jeho doručení dlužníkovi dne 3.4.2015 vhozením do domovní schránky (§ 50 odst. 1 o.s.ř.) nabylo právní moci dne 21.4.2015. K další odvolací argumentaci dlužníka (ohledně doložení darovací smlouvy a pracovní smlouvy) odvolací soud poukazuje, že by měla své místo především v odvolání proti usnesení, jímž byla záloha na náklady insolvenčního řízení vyměřena, ovšem v odvolání proti usnesení o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy relevanci postrádá.

Dlužno dodat, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Nutno vyjít z toho, že po zjištění úpadku dlužníka je podle § 140e IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z toho plyne, že je-li insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ, že lze očekávat zjištění jeho úpadku, nepřichází v úvahu zajištění

úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu. Potom nelze než insolvenční řízení zastavit.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení v bodě I. výroku jako věcně správné potvrdil.

Pokud jde o bod II. výroku, odvolací soud jej zrušil, neboť v řízení, jehož se účastní jen dlužník (1 účastník), postrádá smyslu rozhodovat o náhradě nákladů řízení (to zákon předpokládá jen v řízení s vícero účastníky).

Jen pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné poukázat, že pravomocné zastavení řízení, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh znovu podal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25. června 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná