4 VSPH 1056/2015-A-16
KSPL 65 INS 6432/2015 4 VSPH 1056/2015-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem 350 02 Cheb, Hrnčířská 2142/10, vedené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. května 2015, č.j. KSPL 65 INS 6432/2015-A-11,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. května 2015, č.j. KSPL 65 INS 6432/2015-A-11, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni uložil dlužníku Romanu Hlaukovi (dále jen dlužník), aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení podaným dne 12.3.2015 domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením. Soud I. stupně konstatoval, že usnesením ze dne 26.3.2015 (A-6) a opětovně přípisem ze dne 9.4.2015 (A-8) vyzval dlužníka k doložení aktuálních příjmů. Uvedl, že dlužník prokázal pouze příjmy za období leden až březen 2015 z již skončeného pracovního poměru a aktuálně žádný příjem nedoložil, přičemž ani nedisponuje s majetkem významným pro insolvenční řízení. Vysvětlil, že vzhledem k těmto skutečnostem bude úpadek dlužníka řešen konkursem, nikoliv oddlužením, a proto mu v souladu s § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal, neboť s ním nesouhlasil. Argumentoval zejména tím, že není schopen vyměřenou zálohu zaplatit, a že se do současné situace nedostal vlastní vinou a nemá jinou možnost, jak ji řešit. Namítal, že v době podání insolvenčního návrhu nemohl vědět, že mu tehdejší zaměstnavatel smlouvu neprodlouží. Akcentoval, že si velmi intenzivně hledá zaměstnání-v současné době má určité přísliby. Požádal o osvobození od placení zálohy, popř. o možnost splácení ve splátkovém kalendáři.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník ve svém návrhu na zahájení insolvenčního řízení spojeného s návrhem na povolení oddlužení označil 17 věřitelů s celkovou dlužnou částkou 735.976,-Kč. Usnesením ze dne 26.3.2015 (A-6) soud I. stupně vyzval dlužníka, aby doplnil svůj insolvenční návrh o listiny dokládající jeho příjem a o potvrzení o zaměstnání. Z podání dlužníka ze dne 7.4.2015 (A-7) vyplývalo skončení jeho pracovního poměru ke dni 31.3.2015 a jeho evidence na Úřadu práce ČR ode dne 1.4.2015. Soud I. stupně tudíž přípisem ze dne 9.4.2015 (A-8) dlužníka upozornil, že vzhledem k jeho skončenému pracovnímu poměru a nedostatečnosti jeho příjmů nebude možno jeho úpadek řešit oddlužením, ale konkursem, a opětovně ho vyzval k doložení jeho současného příjmu. Podáním ze dne 29.4.2015 (A-10) dlužník doplnil dohodu o provedení práce se společností SCHNEEBERGER Mineralgusstechnik, s.r.o., uzavřenou na období od 21.4.2015 do 5.5.2015 s předpokládaným rozsahem práce 77,5 hodin s odměnou ve výši 8.000,-Kč. Další navýšení svého příjmu dlužník nedoložil. Za daného skutkového stavu není možné předpokládat, že dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení, neboť nemá žádné příjmy použitelné k úhradě svých závazků v případě schválení jeho oddlužení plněním splátkového kalendáře. Proto dospěl též odvolací soud ke shodnému předběžnému závěru jako soud I. stupně, totiž že ekonomická nabídka dlužníka je pro oddlužení-bez dodatečného navýšení jeho příjmů-nedostatečná a že jeho úpadek bude řešen konkursem (resp. nepatrným konkursem dle § 314, § 315 IZ), přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení.

Při úvaze o stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení vyšel soud I. stupně správně z předběžného hodnocení způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem (s ohledem na jeho nedostatečné příjmy) a veden potřebou zajistit pro insolvenčního správce dostatek finančních prostředků k úhradě jeho hotových výdajů a nákladů spojených se správou a zpeněžováním majetkové podstaty. Správně dospěl k závěru, že s ohledem na nedostatek finančních prostředků na straně dlužníka a jeho sociální situaci bude třeba stanovit zálohu v takové výši, aby zajišťovala i možnost úhrady minimální výše odměny insolvenčního správce ve výši 45.000,-Kč. Úpadek dlužníka bude proto nutno řešit konkursem a vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje dostatečnými likvidními prostředky, postupoval soud I. stupně správně, pokud rozhodl o uložení povinnosti dlužníku uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Její výši považuje i odvolací soud za přiměřenou, neboť náklady insolvenčního řízení je nutno očekávat s ohledem na stanovení minimální odměny insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně v tomto rozsahu.

Záloha na náklady insolvenčního řízení uložená podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani v zákonu o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku dlužníka na osvobození od placení zálohy.

Požadavek dlužníka na placení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve splátkách nelze akceptovat, neboť by to bylo v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ IZ). Jinak řečeno, ustanovení § 108 odst. 3 IZ zásadně vylučuje, aby záloha na náklady insolvenčního řízení mohla být hrazena ve splátkách a po lhůtě k tomu určené.

Z uvedeného vyplývá, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení a správně stanovil i její výši, Odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

V Praze dne 25. června 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná