4 VSPH 1055/2016-B-47
KSUL 43 INS 10967/2011 4 VSPH 1055/2016-B-47

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužnice Veroniky anonymizovano , anonymizovano , bytem v Ústí nad Labem, Nová 1401/26, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. dubna 2016, č.j. KSUL 43 INS 10967/2011-B-36,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. dubna 2016, č.j. KSUL 43 INS 10967/2011-B-36, se v bodech I., II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil oddlužení dlužnice Veroniky anonymizovano (dále jen dlužnice; bod I. výroku), na majetek dlužnice prohlásil konkurs (bod II. výroku), jenž bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), konstatoval, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku) a že v rozsahu, ve kterém není dlužnice oprávněna nakládat s majetkovou podstatou, přechází toto právo rozhodnutím o konkursu na insolvenční správkyni Ing. Gabrielu Burzovou (dále jen správkyně, bod V. výroku), které uložil povinnosti v bodech VI. a VII. výroku.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že usnesením ze dne 16.11.2011 (B-5) schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, přičemž bylo kalkulováno s prokázaným příjmem dlužnice ve výši 4.367,-Kč jako odměnou dle dohody o provedení práce a příjmem z darovací smlouvy ve výši 5.600,-Kč, které by i při dvou vyživovacích povinnostech dlužnice postačovaly k úhradě více než 30 % hodnoty zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů. Ze zpráv správkyně ze dnů 28.4.2015 (B-29), 23.10.2015 (B-32) a především ze zprávy ze dne 12.2.2016 (B-35) vyplynulo, že dlužnice závažně porušuje své povinnosti v insolvenčním řízení, když nehradí splátky v potřebné výši, přičemž dlouhodobě není plněn ani příspěvek dle darovací smlouvy a míra předpokládaného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů činí pouze 18,37 % jejich hodnoty. Dlužnici rovněž vznikl dluh na odměně a náhradách hotových výdajů správkyně ve výši 8.712,-Kč.

Na jednání o zrušení schváleného oddlužení konaném dne 16.12.2015 dlužnice uvedla, že se od ledna 2016 stěhuje do menšího bytu s nižším nájmem, a proto jí bude zůstávat cca 4.000,-Kč, přislíbila, že požádá svou matku o poskytnutí příspěvku tak, isir.justi ce.cz aby bylo možno uspokojit 30 % hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů.

Soud I. stupně konstatoval, že se již dne 12.3.2014 konalo jednání o zrušení schváleného oddlužení, na němž byla dlužnice poučena o nutnosti navýšení splátek pro účely oddlužení, a po citaci § 418 insolvenčního zákona (dále jen IZ) uzavřel, že dlužnice neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a současně je dle dosavadního vývoje průběhu oddlužení zřejmé, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit. Proto soud I. stupně s odkazem na § 418 odst. 1 písm. a) a b) IZ zrušil schválené oddlužení dlužnice a na její majetek prohlásil konkurs.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužnice včas odvolala (B-37), neboť s ním nesouhlasila a požádala odvolací soud, aby jí dal poslední možnost oddlužení řádně doplatit. Uvedla, že se dle svých možností snažila plnit si své povinnosti a hradit měsíční splátky tak, aby za 5 let uhradila 30 % hodnoty svých závazků, avšak v průběhu oddlužení se dostala do situace, kdy nemohla hradit stanovené splátky, čímž jí vznikl dluh na splátkovém kalendáři i odměně správkyně, a v současné době již není schopna splátky navýšené na 15.000,-Kč měsíčně platit. Dlužnice poukázala na skutečnost, že je matkou samoživitelkou starající se o dvě děti, z nichž jedno vyžaduje její celodenní péči, čímž nemá moc prostoru přivydělat si a obstarat tak dostatečný příjem, aby mohla platit stanovené splátky. Dlužnice vědoma si porušení svých povinností uvedla, že vzhledem k poslednímu roku probíhajícího oddlužení se snaží získat prostředky k úhradě vzniklého dluhu. Na závěr uvedla, že v současné době dosahují její příjmy přibližně 20.000,-Kč, náklady na bydlení a živobytí představují přibližně 14.000,-Kč, a proto oslovila dárce, který by jí byl ochoten přispívat.

Na výzvu odvolacího soudu ze dne 17.10.2016 (B-41), jež jí byla doručena dne 20.10.2016, aby se dlužnice vyjádřila k tomu, zda souhlasí s tím, aby o jejím odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení odvolacího jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, bude odvolací soud předpokládat, že s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání souhlasí, a aby předložila veškeré listiny (např. kvitanci, darovací smlouvu nebo smlouvu o důchodu s úředně ověřenými podpisy apod.), z nichž bude patrné, že jednorázově doplatila částku 8.712,-Kč na dlužných platbách na odměnu správkyně, nebo že je schopna od října 2016 navýšit své příjmy tak, aby výše měsíčních splátek na oddlužení činila nejméně 15.000,-Kč, dlužnice reagovala podáními doručenými odvolacímu soudu dne 1.11.2016 (B-43) a soudu I. stupně dne 14.11.2016 (B-45), v nichž shodně uvedla, že již doplatila dluh na odměně správkyně, zajistila si dárce a je schopna doložit smlouvu o důchodu ve výši 15.000,-Kč. K výzvě odvolacího soudu, zda souhlasí s rozhodnutím o podaném odvolání bez nařízení jednání, se dlužnice nijak nevyjádřila, tudíž má odvolací soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

Správkyně ve zprávě ze dne 2.8.2016 (B-40) sdělila, že ve prospěch majetkové podstaty neplynou od prohlášení konkursu žádné příjmy a ve zprávě ze dne 27.10.2016 (B-42) uvedla, že souhlasí s tím, aby bylo odvolacím soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a uzavřela, že by si dlužnice musela zajistit plnění ve prospěch majetkové podstaty minimálně ve výši 21.073,-Kč každý měsíc, přičemž vzhledem k tomu, že dlužnice nemá postižitelný příjem v potřebné výši a není plněno ani z darovací smlouvy či smlouvy o důchodu, je patrné, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, proto navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem potvrdil. Ve zprávě ze dne 31.10.2016 (B-44) správkyně shrnula, že konkurs na majetek dlužnice byl prohlášen v době, kdy se oddlužení plněním splátkového kalendáře nacházelo v 52. měsíci a do jeho ukončení tedy zbývalo 8 měsíců, přičemž ke dni prohlášení konkursu bylo uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši pouhých 15 % a poslední platba ve prospěch majetkové podstaty proběhla dne 17.3.2015 a od té doby déle než rok a půl dlužnice nehradila vůbec ničeho, ač opakovaně přislíbila nápravu. Správkyně potvrdila, že dne 25.10.2016 dlužnice provedla vklad ve prospěch účtu majetkové podstaty ve výši 8.712,-Kč, avšak jiné příjmy ve prospěch majetkové podstaty správkyně neeviduje.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 3 IZ za použití § 101 odst. 4 o.s.ř.), přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 418 IZ zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odst. 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odst. 3). Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 4). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 4 (odst. 5).

Ze spisu odvolací soud ověřil správnost všech rozhodných skutečností, na nichž soud I. stupně vystavěl napadené usnesení, tedy především to, že dlužnice dlouhodobě řádně neplní schválené oddlužení. Již ve zprávě ze dne 8.1.2014 (B-18) správkyně informovala, že od října 2013 není hrazen dar ve výši 5.600,-Kč, dlužnici vznikl dluh na odměně správkyně a také nezaplatila místní poplatek za svoz komunálního odpadu. Dne 12.3.2014 proběhlo jednání o zrušení schváleného oddlužení (B-22), na němž dlužnice uvedla, že uhradila dlužnou částku na místních poplatcích a přislíbila, že uhradí dluhy na odměně správkyně a začne řádně plnit schválený splátkový kalendář. Ze zpráv správkyně ze dne 6.10.2014 (B-26), ze dne 28.4.2015 (B-29) a ze dne 23.10.2015 (B-32) je patrné, že se platební morálka dlužnice nezlepšila, dlužnice neplnila řádně splátkový kalendář, když zpočátku zasílala nepravidelně částky v nedostatečné výši, později již přestala platit úplně. Z průběhu insolvenčního řízení je tak patrné, že dlužnice je v delikvenci s plněním splátkového kalendáře po dobu tří let (již od října 2013). Na druhém jednání o zrušení schváleného oddlužení konaném dne 16.12.2015 (B-33) se dlužnice opět zavázala k řádnému plnění splátkového kalendáře a k doložení odpovídající darovací smlouvy. Zprávou ze dne 12.2.2016 (B-35) správkyně informovala, že stav zůstal nezměněn a od října 2013 nejsou hrazeny splátky věřitelům, dlužnici vznikl dluh na odměně správkyně ve výši 8.712,-Kč a nezajištění věřitelé jsou uspokojeni pouze do výše 15 % hodnoty jejich pohledávek.

Dlužnice tedy již více než tři roky řádně neplní schválené oddlužení, když od října 2013 nejsou pravidelně hrazeny splátky věřitelům. S výjimkou v odvolacím řízení provedené úhrady dlužné částky na odměně správkyně ve výši 8.712,-Kč dlužnice neprovedla ode dne 17.3.2015, tedy po dobu jednoho roku a osmi měsíců, žádnou platbu ve prospěch majetkové podstaty. Důvody, pro něž dlužnice neplní oddlužení (nedostatek časového prostoru pro zisk dostatečného příjmu z důvodu péče o děti), jsou pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení bezvýznamné, když nelze přehlížet celkovou dobu, po níž tento stav již trvá. Pokud si dlužnice nebyla schopna obstarat pravidelný dostatečný zdroj příjmů pro řádné plnění oddlužení, není žádného důvodu k pokračování splátkového kalendáře, jenž dlužnice řádně neplní již po dobu tří let. Dlužnice ani přes výzvu odvolacího soudu nepředložila nic, z čeho by bylo lze spolehlivě usuzovat, že překonala výpadek v plnění splátkového kalendáře tím, že by doplatila schodek v jeho plnění a obnovila pravidelné měsíční splátky v potřebné výši. Dlužnice sice v odvolání slibuje předložení smlouvy o důchodu, avšak žádnou takovou smlouvu soudu dosud nepředložila, přitom je nutné přihlédnout k tomu, že předložení smlouvy o důchodu, resp. darovací smlouvy dlužnice bezúspěšně slibuje již od jednání o zrušení schváleného oddlužení konaného dne 16.12.2015, tedy již téměř po dobu jednoho roku. Je třeba rovněž připomenout, že splátkový kalendář trvá jen 5 let a tuto lhůtu nelze překročit, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.2.2013, sp. zn. KSUL 45 INS 3212/2009, 29 NSČR 12/2013, podle něhož lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení. Vzhledem ke skutečnosti, že termín první splátky určený v usnesení o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (B-5) byl stanoven k 1.2.2012, končilo by pětileté období splátkového kalendáře dlužnice v únoru 2017. S ohledem na skutečnost, že dlužnice doposud za dobu trvání schváleného splátkového kalendáře uhradila nezajištěným věřitelům částku 157.158,28 Kč, což představuje míru dosavadního uspokojení pouze ve výši 15 % hodnoty jejich pohledávek, a k dosažení minimální hranice uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši 30 % hodnoty jejich pohledávek zbývá ještě uhradit částku ve výši 157.145,59 Kč, zcela zřejmě nepostačuje dlužnicí, která má dvě vyživovací povinnosti, uváděný měsíční příjem ve výši 20.000,-Kč, z čehož je patrné, že nebude schopna splnit podstatnou část splátkového kalendáře. Soud I. stupně tedy nepochybil, pokud schválené oddlužení dlužnice zrušil a současně na její majetek prohlásil konkurs, když jeho rozhodnutí nemohlo být pro dlužnici nijak překvapivé, jelikož byla několikrát poučena o důsledcích neplnění splátkového kalendáře a na tuto možnost byla upozorněna.

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že dobrodiní institutu oddlužení náleží především čestnému a poctivému dlužníkovi, tedy dlužníkovi, který projevuje zřetelně patrnou snahu dostát svým splatným závazkům tak, aby žádný z jeho věřitelů nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo jejich rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení (srov. § 5 písm. a/ IZ). Pokud dlužník takový úmysl nesleduje, nelze oddlužení nejen povolit nebo schválit, ale ve schváleném oddlužení nelze ani pokračovat.

Protože soudem I. stupně správně zjištěný skutkový stav věci zůstal nezměněn i za odvolacího řízení, když splátkový kalendář není dlužnicí již po dobu tří let řádně plněn, v důsledku čehož nebude možné splnit podstatnou část splátkového kalendáře (§ 418 odst. 1 písm. b/ IZ), shledal odvolací soud odvolání dlužnice neopodstatněným. Proto usnesení v napadených bodech I., II. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 16. listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková