4 VSPH 1041/2016-A-11
KSHK 42 INS 6833/2016 4 VSPH 1041/2016-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Havlíčkův Brod, Husova 1872, adresa pro doručování: Chotěboř, Houbova 800, IČO 73572705, zahájeném k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. května 2016, č.j. KSHK 42 INS 6833/2016-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. května 2016, č.j. KSHK 42 INS 6833/2016-A-6, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové uložil dlužníku Martinu Holendovi (dále jen dlužník), aby ve lhůtě 5 dnů ode dne jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45 000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužník návrhem doručeným mu dne 23.3.2016 domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu. Citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ), vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a vyšel ze zjištění, že dlužník má podle svého tvrzení závazky ve výši 1 066 887 Kč, že nevlastní žádný majetek, že pobírá mzdu ve výši 9 565 Kč čistého měsíčně a že zálohy je třeba zejména proto, aby insolvenční správce měl k dispozici finanční prostředky k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí po úpadku a současně, aby byla zajištěna záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce pro případ, že by je nebylo možné uhradit z majetkové podstaty. Proto uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45 000 Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že dlužníku uloží povinnost, že je povinen do 5 dnů od právní moci usnesení zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20 000 Kč a do 60 dnů od právní moci usnesení doplatit zálohu ve výši 25 000 Kč . Namítal, že již v návrhu uvedl, že ke dni jeho podání měl k dispozici částku 20 000 Kč a protože je v jeho zájmu řešit jeho situaci prohlášením konkursu, snaží se zajistit prostředky tak, aby mohl zaplatit požadovanou zálohu. Ve stanovené lhůtě je však schopen zaplatit isir.justi ce.cz pouze 20 000 Kč a zbylou část ve výši 25 000 Kč je schopen doplatit do 60 dnů od právní moci usnesení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 18.3.2016 domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Z návrhu (A-1) a z jeho příloh (A-3) vyplývá, že dlužník podle svého tvrzení eviduje nejméně 11 splatných závazků vůči 7 věřitelům v minimální výši 1 066 887 Kč, že nevlastní žádný majetek, že svou podnikatelskou činnost provozuje již jen nahodile a že jeho příjem ze zaměstnání činí 9 565 Kč měsíčně.

Z dosavadních výsledků řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem, kdy náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna správce, která v konkursu dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 prováděcí vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška)-nejméně částky 45 000 Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45 000 Kč, přičemž je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45 000 Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jehopříp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud I. stupně proto nepochybil, když nemajetnému dlužníku uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45 000 Kč.

Nadto se z návrhu dlužníka (A-1) a seznamu závazků (A-3) podává, že podstatná část jeho závazků byla splatná již před rokem 2013 (exekuční řízení zahájená v letech 2009, 2011, 2013), že jeho úpadek tak nastal již v tomto období a že tedy dlužník podal svůj insolvenční návrh opožděně, když tak učinil až v roce 2016. Ostatně insolvenční návrh mohl dlužník podat též pro hrozící úpadek (§ 3 odst. 4 IZ). Pokud tedy dlužník nepodal bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, v důsledku čehož dnes není s to složit ani zálohu na krytí minimálních nákladů insolvenčního řízení, jde taková okolnost toliko k jeho tíži, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby stát nesl náklady insolvenčního řízení (§ 8 vyhlášky) za dlužníka.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že zálohu na náklady insolvenčního řízení je třeba zaplatit ve lhůtě k tomu určené a vcelku. Placení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve splátkách (srážkami ze mzdy), jak dlužník požadoval, by bylo v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a) IZ). Jinak řečeno § 108 odst. 3 IZ zásadně vylučuje, aby záloha na náklady insolvenčního řízení mohla být hrazena ve splátkách a po lhůtě k tomu určené.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení včetně její výše a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 26. května 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková