4 VSPH 1039/2016-A-12
KSPH 69 INS 10343/2016 4 VSPH 1039/2016-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců a JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice plusC 300, s.r.o., sídlem Mladá Boleslav, Staroměstské náměstí 2/53, IČO 24208990, zahájené na návrh navrhovatele Stanislava anonymizovano , anonymizovano , Bzenec, Jindřicha Plachty 599, IČO 65380703, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. května 2016, č.j. KSPH 69 INS 10343/2016-A-7,

takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. května 2016, č.j. KSPH 69 INS 10343/2016-A-7, se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá. Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze odmítl insolvenční návrh navrhovatele Stanislava anonymizovano (dále jen navrhovatel).

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 2.5.2016 doručen insolvenční návrh navrhovatele, jímž se domáhal zjištění úpadku dlužnice plusC 300, s.r.o. (dále jen dlužnice). Navrhovatel tvrdil, že má za dlužnicí pohledávku za nezaplacené zednické a dlaždické práce, které pro dlužnici řádně provedl, dílo předal a vyfakturoval cenu 61.600 Kč; dlužnice však zaplatila pouze část ceny, a to ve výši 20.000 Kč. Navrhovatel dále označil další věřitele dlužnice a uvedl výši a splatnost jejich pohledávek. Soud I. stupně shledal, že navrhovatel v insolvenčním návrhu nedostatečně vylíčil skutečnosti osvědčující jeho aktivní legitimaci k podání návrhu, když neuvedl, na základě jakého právního vztahu práce pro dlužnici vykonal, jak byla dohodnuta cena prací, komu výsledek práce předal, zda byl o převzetí díla pořízen zápis, kdo jej za dlužnici potvrdil, jakož i svá tvrzení nedoložil žádnými listinami. Proto postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby Vrchní soud v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze vydal dle § 136 a násl. IZ rozhodnutí o úpadku, kterým se zjišťuje úpadek dlužnice a na její majetek prohlásil konkurs . Namítal, že je jeho návrh jednoznačný, výstižný a stručný, popisující děj a okolnosti. V návrhu popsal i věřitele, kteří mají za dlužnicí pohledávky déle než 30 dnů a déle než 90 dnů po lhůtě splatnosti; proto je jeho legitimace aktivní k podání návrhu.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno. isir.justi ce.cz

Podle § 128 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije (odst. 1). Nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne (odst. 2).

Podle § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu vždy uvedeny i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě insolvence (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit (platební neschopnost). Naproti tomu při úpadku předlužením se podmínka mnohosti věřitelů dlužníka neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných; rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku.

Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive že neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1, přitom nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Lze tedy shrnout, že navrhující věřitel dle § 103 odst. 2 IZ musí v insolvenčním návrhu náležitě vymezit svoji pohledávku za dlužníkem co do důvodu jejího vzniku (rozhodných okolností, na nichž se zakládá), výše a splatnosti, a současně takto identifikovat další věřitele dlužníka a jejich pohledávky (v případě tvrzeného úpadku insolvencí i co do splatnosti) a nabídnout též potřebná další konkrétní skutková tvrzení, z nichž se podává závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek), nebo o jeho předlužení (je-li podnikatelem).

Z obsahu spisu bylo zjištěno, že se navrhovatel svým návrhem ze dne 28.4.2015 (A-1) domáhal zjištění úpadku dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek. V návrhu přitom specifikoval svou neuhrazenou pohledávku za dlužnicí z titulu provedených zednických a dlažebních prací ve dnech 20.5.2015 až 18.6.2015, jež navrhovatel vyfakturoval dlužnici fakturou ze dne 18.6.2016, č. 01/2015, na částku 61.600 Kč se splatností dne 12.7.2015 s tím, že dlužnice na tuto fakturu plnila pouze částečně, a to dne 22.10.2015 částkou ve výši 20.000 Kč; navrhovatel rovněž označil další věřitele dlužnice (např. Calwell, s.r.o., sídlem Brno, Líšeň, Wintrova 2539/25, IČO 01524020, s pohledávkou ve výši 650.147,30 Kč splatnou dne 5.5.2015). Navrhovatel však k návrhu nepřipojil žádné zákonem požadované přílohy (listiny dokládající jeho pohledávku za dlužnicí).

Odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že navrhovatel v insolvenčním návrhu skutkově dostatečně vymezil vznik své pohledávky za dlužnicí, která je splatná déle než 3 měsíce, a řádně označil přinejmenším jednoho z dalších věřitelů dlužnice, vyčíslil jeho pohledávku a uvedl její splatnost, která je opět delší než 3 měsíce. Tím je dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ založena domněnka, že dlužnice není schopna své závazky plnit (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ). Navrhovatel tedy v insolvenčním návrhu nabídl dostatečná skutková tvrzení pro závěr, že se dlužnice nachází v úpadku ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 a 2 IZ a nebylo tak žádného důvodu k tomu, aby soud I. stupně bez dalšího postupoval dle § 128 odst. 1 IZ, nýbrž měl postupovat podle § 128 odst. 2 IZ a navrhovatele měl vyzvat k předložení avizovaných listinných důkazů, jež označil k doložení existence své pohledávky za dlužnicí a které k insolvenčnímu návrhu (ani k přihlášce) nepřipojil, když ke svému odvolání připojil navrhovatel jen některé z jím označených listin.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že nebyly splněny podmínky pro postup soudu I. stupně podle § 128 odst. 1 IZ. Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že v napadeném rozhodnutí navíc absentoval výrok o náhradě nákladů řízení, o nichž soud rozhodne bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 7. června 2016 JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková