4 VSPH 1030/2014-A-67
MSPH 77 INS 11631/2014 4 VSPH 1030/2014-A-67

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka: WPB Capital, spořitelní družstvo, se sídlem Brno, Kamenná 835/13, IČO 25780450, zahájené insolvenčním návrhem věřitele Tapovan s.r.o., se sídlem Pardubice-Polabiny, Fáblovka 404, IČO 29021791, o odvolání věřitele a dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 11631/2014-A-6 ze dne 28. dubna 2014 ve znění opravného usnesení č.j. MSPH 77 INS 11631/2014-A-20 ze dne 28. května 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 11631/2014-A-6 ze dne 28. dubna 2014 ve znění opravného usnesení č.j. MSPH 77 INS 11631/2014-A-20 ze dne 28. května 2014, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v usnesení č.j. MSPH 77 INS 11631/2014-A-6 z 28.4.2014 vyslovil svou místní nepříslušnost a dále rozhodl, že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena Krajskému soudu v Brně. Rozhodnutí odůvodnil odkazem na § 7a písm. a), § 7b odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) a § 11 odst. 1, § 85 odst. 3 o.s.ř. s tím, že v době zahájení insolvenčního řízení má dlužník WPB Capital, spořitelní družstvo zapsané sídlo v obvodu působnosti Krajského soudu v Brně. Soud proto postupoval podle § 105 odst. 2 o.s.ř.

Dlužník WPB Capital spořitelní družstvo (dále jen dlužník) napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a řízení zastavit dle § 142 písm. b) insolvenčního zákona pro nedostatek podmínek řízení. Odvolání odůvodnil tím, že dlužník je finanční instituce ve smyslu § 2 písm. k) insolvenčního zákona, tudíž v souladu s § 6 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona nemůže insolvenční soud rozhodnout o úpadku po dobu, po kterou je dlužník nositelem licence nebo povolení podle zvláštních předpisů. V době zahájení insolvenčního řízení dlužník byl a je nositelem uvedeného povolení, tudíž nejsou splněny podmínky pro rozhodnutí o úpadku. Kromě toho dlužník neuznává pohledávky navrhovatele ani ostatních jím označených věřitelů, přičemž tento svůj závěr blíže odůvodnil. Věřitel Tapovan s.r.o. (dále jen věřitel) podal insolvenční návrh u místně nepříslušného soudu. O změně sídla dlužníka probíhala jednání od roku 2013. Zápis změny sídla byl do obchodního rejstříku proveden ke dni 27.2.2014. Změnu sídla projednal dlužník na členské schůzi a informoval všechny příslušné státní orgány včetně České národní banky, která vykonává dohled. V sídle dlužníka na adrese Brno, Kamenná 835/13, se schází představenstvo dlužníka a rozhoduje o obchodním vedení. Část zaměstnanců má místo výkonu práce v Brně i v Praze. Tvrzení věřitele, že má dlužník skutečné sídlo v Praze, je nepravdivé.

Věřitel podal včas proti usnesení odvolání, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a nevyslovit nepříslušnost Městského soudu v Praze. Odvolání odůvodnil tím, že se soud nezabýval jeho argumentací, v níž se dovolává skutečného sídla dlužníka v Praze 1, Jeruzalémská 1321/2, které je odlišné od fiktivního sídla v Brně zapsaného v obchodním rejstříku. Insolvenční zákon ani o.s.ř. nehovoří o zapsaném sídlu nýbrž pouze o sídlu . Sídlem se s ohledem na § 137 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen o.z.) rozumí nejen sídlo zapsané, ale i sídlo skutečné. Nejvyšší soud se v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 937/2009 zabýval problematikou místní příslušnosti, přičemž zkoumal i skutečnost, zda není místní příslušnost dána místem skutečného sídla žalovaného, viz závěr, že poznatek nasvědčující tomu, že skutečné sídlo žalované (srov. § 19c odst. 2 občanského zákoníku) není totožné se sídlem zapsaným v obchodním rejstříku, z žaloby ani z ostatního obsahu spisu nevyplývá . Princip priority skutečného sídla se proto uplatní i v občanském právu procesním. Věřitel dále podrobně zdůvodnil svůj závěr, že skutečné sídlo dlužníka je v Praze. Věřitel se obává, že na Krajském soudu v Brně by insolvenční řízení proběhlo nestandardně. V dalším svém podání věřitel vznesl námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze a námitku podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Jarmily Hanuliakové.

Usnesením sp. zn. MSPH 77 INS 11631/2014, 29 NSČR 79/2014-A-56 ze dne 17.7.2014 Nejvyšší soud rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Milan Bořek, Mgr. Tomáš Braun, JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Ladislav Derka, Mgr. Luboš Dörfl, JUDr. Jindřich Havlovec, Mgr. Markéta Hudečková, JUDr. Alexandra Jiříčková, JUDr. Jiří Kareta, JUDr. Michal Kubín, Mgr. Martin Liška a Mgr. Ivana Mlejnková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. MSPH 77 INS 11631/2014,. Z toho důvodu Vrchní soud v Praze pokračoval v rozhodování této odvolací věci ve výše uvedeném složení senátu.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona) podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o.s.ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a neshledal odvolání důvodnými.

Odvolací soud se nejdříve zabýval odvoláním dlužníka a neshledal správným jeho názor, že měl soud prvního stupně před rozhodnutím o místní nepříslušnosti zastavit řízení pro nedostatek podmínek řízení. Obecně vzato, je-li dán nedostatek podmínky řízení, pak v takovém případě i rozhodnutí o zastavení řízení musí vydat místně příslušný soud (s výjimkou spíše jen teoreticky v úvahu přicházející procesní situace, že by se nedostatek podmínek řízení projevoval i v nemožnosti určit místně příslušný soud). V tomto směru lze odkázat i na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 937/2009 ze dne 30.4.2009 (na které v jiné souvislosti poukazuje věřitel ve svém odvolání), podle kterého jestliže nemeritorní rozhodnutí vydal místně nepříslušný soud, jde vždy o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci... . Nelze proto vyhovět odvolání dlužníka.

Odvolací soud se dále zabýval odvoláním věřitele.

Námitkou podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Jarmily Hanuliakové se odvolací soud nezabýval, neboť tato soudkyně nevydala napadené usnesení z 28.4.2014-uvedené usnesení vydala asistentka soudce Mgr. Eva Bartůňková, a to v souladu s § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů a § 11 písm. m) zákona č. 121/2008 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Insolvenční řízení bylo zahájeno dle § 7 insolvenčního zákona a § 82 odst. 1 o.s.ř. dne 25.4.2014. V té době (i nyní) měl dlužník zapsáno sídlo Kamenná 835/13, Štýřice, Brno (tato okolnost ani není sporná). Městský soud v Praze dříve, než začal jednat ve věci, podle § 105 odst. 1 o.s.ř. rozhodl o své místní nepříslušnosti.

Podle § 7 insolvenčního zákona Nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 105 odst. 1 o.s.ř. Místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání podle § 114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle § 114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k přípravě jednání, jednáním a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem. Podle odst. 2 Vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.

Podle § 11 odst. 1 první a druhé věty o.s.ř. Řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.

Podle § 7a písm. a) insolvenčního zákona Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně v insolvenčním řízení.

Podle § 7b odst. 1 insolvenčního zákona Pro insolvenční řízení je příslušný soud, v jehož obvodu je obecný soud dlužníka.

Podle § 85 odst. 3 o.s.ř. Obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo. Podle § 136 odst. 1 první věty o.z. Při ustavení právnické osoby se určí její sídlo.

Podle § 137 odst. 1 o.z. Každý se může dovolat skutečného sídla. Podle odst. 2 Proti tomu, kdo se dovolá sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže právnická osoba namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě.

Odkaz věřitele na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 937/2009 ze dne 30.4.2009 není zcela případný, neboť Nejvyšší soud rozhodoval za jiné právní úpravy, než za které bylo zahájeno předmětné insolvenční řízení. V době rozhodnutí Nejvyššího soudu platilo podle § 19c odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.), že Sídlo musí být určeno adresou, kde právnická osoba sídlí skutečně, tedy místem, kde je umístěna její správa a kde se veřejnost může s právnickou osobou stýkat. Tato úprava byla novelou provedenou zákonem č. 215/2009 Sb. nahrazena s účinností od 20.7.2009 jiným textem, který po obsahové stránce v podstatě odpovídá právní úpravě obsažené nyní v o.z. Není ani správný názor věřitele, že skutečné sídlo má vždy prioritu před sídlem zapsaným v obchodním rejstříku (bylo-li by tomu tak, mohla by v rozporu s § 137 odst. 2 o.z. právnická osoba namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě, než zapsané sídlo.

V této souvislosti odvolací soud poukazuje i na důvodovou zprávu k § 137 o.z., ve které se uvádí, že Osnova vychází z pojetí vlastního evropskému právu obchodních společností, podle kterého má hlavní význam sídlo zapsané (formální sídlo), přičemž se poskytuje ochrana osobám, které jednají v důvěře, že se sídlo právnické osoby nachází tam, kde sídlí skutečně, materiálně (faktické sídlo). Toto pojetí umožňuje jednotnou právní úpravu pro právnické osoby nepodnikatelského i podnikatelského zaměření; přijetí jiné koncepce by vyžadovalo rozdvojenou úpravu, což se nejeví jako vhodné.

Pojmem sídlo uvedeným v § 85 odst. 3 o.s.ř. je míněno sídlo zapsané ve veřejném rejstříku, nikoliv vždy skutečné sídlo (tj. sídlo, ve kterém je umístěna její správa a kde je zpravidla umístěn a fakticky působí její statutární orgán). V tomto směru odvolací soud poukazuje i na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 69/2012 ze dne 18.10.2012, podle kterého V první fázi insolvenčního řízení o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení reorganizace může důvod pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti spočívat v tom, že dlužníkovo podnikání i jeho majetek jsou soustředěny v územním obvodu jiného insolvenčního soudu. Jak je zřejmé z tohoto rozhodnutí, sama okolnost, že skutečné sídlo je v obvodu jiného insolvenčního soudu, může být pouze důvodem pro delegaci vhodnou dle § 12 odst. 2 o.s.ř., nikoliv důvodem pro určení místní příslušnosti podle § 85 odst. 3 o.s.ř.

Obava věřitele, že by insolvenční řízení mohlo u Krajského soudu v Brně proběhnout nestandardně , nemůže být důvodem pro určení jiné místní příslušnosti, než kterou stanoví zákon. Kromě toho není zřejmé, oč se tento názor věřitele opírá. Podle názoru odvolacího soudu není dán žádný předpoklad pro názor, že by na různých insolvenčních soudech prvního stupně bylo rozhodováno různě, nebo dokonce úmyslně v rozporu s právem.

Obecným soudem dlužníka je Městský soud v Brně, a proto v souladu s § 7a insolvenčního zákona je místně příslušným Krajský soud v Brně.

Z uvedených důvodů je správný závěr soudu prvního stupně o jeho místní nepříslušnosti. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 25. srpna 2014

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová