4 VSPH 103/2016-A-12
KSPH 60 INS 29393/2015 4 VSPH 103/2016-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila ve věci dlužníků-manželů a) Jiřího anonymizovano , anonymizovano a b) Kateřiny anonymizovano , anonymizovano , oba bytem K Paterům 127, 277 13 Jiřice, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 29393/2015-A-7 ze dne 30. listopadu 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 29393/2015-A-7 ze dne 30. listopadu 2015 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužníků neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh dlužníků-manželů Jiřího anonymizovano a Kateřiny anonymizovano (dále též dlužník, dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že se dlužníci návrhem doručeným soudu dne 25.11.2015 domáhali zjištění svého úpadku. Konstatoval, že dlužníky uváděná tvrzení neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že jsou dlužníci v úpadku (že mají závazky více než 30 dnů po splatnosti), když neuvedli konkrétní data splatnosti, tato tvrzení nejsou obsažena ani v seznamu závazků. V bodě 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení dlužníci neuvedli ani další rozhodující skutečnosti osvědčující jejich úpadek, tj. celkovou výši měsíčních splátek, celkovou výši měsíčních výdajů, po jak dlouhou dobu nejsou schopni své závazky plnit a též stručné důvody, proč se ocitli v tvrzeném úpadku. Protože vady nelze odstranit podle § 43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), rozhodl soud podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), jak shora uvedeno.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podali dlužníci včasné odvolání, v němž namítali, že ve svém insolvenčním návrhu uvedli skutečnosti, které jejich úpadek osvědčují, mají 26 závazků u 22 věřitelů, 24 závazků je již exekučně vymáháno. Proto požadovali, aby odvolací soud rozhodl o tom, že se insolvenční návrh neodmítá.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem.

Dále je třeba poukázat na to, že skutečnosti osvědčující úpadek musí být uvedeny přímo v insolvenčním návrhu, resp. že povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, nicméně to neplatí, jde-li o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohou) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle § 390 odst. 1 IZ musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 uveřejněné pod č. 8/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky 7, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu plyne, že dlužníci spojili insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (A-1), v němž v kolonce 7 určené pro podání insolvenčního návrhu vyznačili, že navrhují, aby soud rozhodl o jejich úpadku. Co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek kromě jiného uvedli, že má 26 závazků u 22 věřitelů, dva závazky jsou nezajištěné nevykonatelné, jeden závazek je zajištěný vykonatelný a ostatní závazky jsou zajištěné a vykonatelné, společný průměrný příjem dlužníků činí 15.930,-Kč a věřiteli požadovanou částku 3.360.000,-Kč nejsou schopni jednorázově splatit. Věřitele, jejichž závazky jsou exekučně vymáhány příkladmo označili, a to obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem, své závazky vůči nim identifikovali jejich výší, přičemž označili jednací čísla a data vydání rozhodnutí, z nichž je nepochybné, že jsou tyto závazky dlužníků déle než tři měsíce po splatnosti, ohledně zbylých závazků odkázali na připojený seznam závazků. V kolonce 19 pak označili 23 ze svých závazků, které jsou již exekučně vymáhány s uvedením jednacích čísel vydaných rozhodnutí, z nichž plyne, že exekuční řízení byla zahájena v roce 2011; v této době již byly vymáhané pohledávky nepochybně po splatnosti. Dále dlužníci uvedl, že dosahují průměrného měsíčního příjmu ve výši 15.930,-Kč, vlastní majetek označený v kolonce 15 a 16 návrhu a má vyživovací povinnost ke dvěma dětem.

Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že skutečnosti obsažené v insolvenčním návrhu úpadek dlužníka osvědčují, neboť je z nich zřejmé, že dlužníci mají nejméně 23 závazků vůči 19 věřitelům, u nichž není pochyb o tom, že jsou splatné déle než tři měsíce. Jinými slovy, insolvenční návrh nepostrádá vylíčení konkrétních skutečností, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužníci mají více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti a že je dána vyvratitelná právní domněnka, že tyto závazky nejsou schopni plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Dlužníci tím insolvenčnímu soudu umožnili, aby v dalším řízení ověřil pravdivost jejich tvrzení o tom, že jsou v úpadku. Závěr soudu prvního stupně, že tvrzení obsažená v insolvenčním návrhu neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že jsou dlužníci v úpadku ve formě platební neschopnosti, tudíž správný není.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, a napadené usnesení proto podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20. ledna 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková